Zakázkové vozy Hollywoodu ze třicátých let

Dnes je auto jednolitá kostra, kde není moc co upravit. Kvůli velmi vysokým nárokům na bezpečnost a hospodárný provoz to ani jinak nejde. Kouzlo automobilů dvacátých a třicátých let nebylo v jednoduchosti, ale v potenciálu, který skrývaly. Nikoho nesvazovaly emisní normy, sofistikované bezpečnostní předpisy, nebo zdlouhavé schvalovací postupy. Jediným limitem byly peníze. Jenomže v následujících řádcích se setkáte s osobnostmi a vozy, kterým nebránily ani ty. Soukromé karosárně stačilo holé šasi. A nad tím, co v ní dokázali ručně vyrobit, se až tají dech.

Edgar Mannix - Cadillac Fleetwood Custom Imperial

O hollywoodském gigantu Metro Goldwyn Mayer v Beverly Hills se zmíním i později, protože se to tam jen hemžilo drahými auty a slavnými osobnostmi. A Edgar Mannix, generální ředitel studia, se nemohl nechat zahanbit. Pro své osobní použití i rozvoz herců používal Cadillac Fleetwood Custom Imperial se stahovací střechou a vidlicovým šestnáctiválcem.

Proslulá animace na začátku každého filmu z dílny MGM (businesswire.com)

Ve dvacátých letech postavil Cadillac geniální šestiválec jako přímou konkurenci Fordovu jednoduchému čtyřválci. Automobilka se snažila jít cestou velkých motorů, podle známého amerického hesla "Objem ničím nenahradíš." a pro luxusní modely to platilo dvojnásob. Jenomže řadové velkoobjemové motory s mnoha válci trpěly na kroutivé síly. Po tříletém vývoji vznikla série 452 založená na bloku se šestnácti válci do V. I přes velký objem byl motor poměrně "kompaktní". Premiéra se konala na newyorském autosalonu.

V16 ve Fleetwoodu je neskutečný kus železa (wallpaperup.com)

Právě ve Fleetwoodu se motor V16 o objemu 7,0 litru s výkonem 185 koní objevil poprvé. Spojení s třístupňovým synchronním manuálem dodával pohonné soustavě neuvěřitelně plynulý chod, který si oblíbil nejeden milovník vozů. Jenže právě motor později Fleetwoodu hodně přitížil při prodeji, protože kromě místní smetánky nemělo moc lidí prostředky na jeho údržbu a pohonné hmoty. S trochou nadsázky se dá říct, že motor spotřeboval tolik benzínu, že se jím i sám chladil.

Tady posilovač řízení nečekejte, vše obstará velký volant (assets.blog.hemmings.com)

Mnoho hvězd mělo tu čest cestovat tímto vozem, ale Mannixovi blízcí přátelé Clark Gable a Vivian Leigh měli přeci jen výsadní postavení. Clark, jako známý petrolhead, si doslova liboval v plynulém chodu šestnáctiválce s mohutným zátahem. Skvěle vyvážená soustava umocňovala dojem, že řídíte něco mimořádného. Právě proto strávil více času za volantem, než jako pouhý cestující hovící si na zadním koženém křesle.

Jaké to asi bylo přepravovat se tímhle gigantem po USA? (assets.blog.hemmings.com)

Clark Gable - Duesenberg Model JN

Vždy upravený Clark Gable (doctormacro.com)

Populární americký herec se narodil v Ohiu roku 1901. Jeho začátky nebyly vůbec jednoduché, ovšem trpělivost a zápal pro herectví nakonec vynesly ovoce. Kariéru začal v němých filmech, ale nebyl o něj moc velký zájem. Proto se Clark vrátil k divadlu, kde se mu dařilo o poznání lépe. Po vystoupení ve hře The Last Mile o něj projevilo zájem studio Metro Goldwyn Mayer, což byla v roce 1930 brána do hollywoodského života smetánky.

Dobře placený Clark si mohl začít plnit své automobilové sny. Tím nejznámějším je Duesenberg Model JN z roku 1935 se zakázkovou karoserií z dílny Rollston. Původní šasi neslo ručně vyrobenou karoserii typu convertible s jemným žlutým lakem, který nahradil sériovou zelenou. Sportovní styl umocňovala rozšířená kapota s žebrováním po stranách, kryty lamp v barvě karoserie a štíhlé boční partie bez rezervního kola. To se přesunulo na ladně zaoblenou záď. Také čelní sklo bylo na tehdejší poměry malé. Velkou práci si karosáři dali se střechou, která údajně nikdy neprotekla! A tohle všechno nakonec zdobily decentní chromované nárazníky a lišty.

S maximální rychlostí 184 km/h to mohl být solidní adrenalin (i2.cdn.turner.com)

Pochopitelně se sáhlo také na motor. Byl to tradiční vidlicový osmiválec o objemu 6.8 litru. Spojený byl s třístupňovou převodovkou a na dvojku dokázal jet 160 km/h! Představte si ten hukot! Maximální rychlost potom činila 184 km/h. O brzdný účinek se staraly bubnové brzdy s podtlakovým posilovačem. S rozvorem 3,6 metru bylo auto rovněž stabilní a pohodlné. Dokonce tak, že s ním Clark Gable spolu s proslulou herečkou Carole Lombard absolvovali cestu dlouhou 1500 mil do Britské Kolumbie. To bylo také naposled, kdy Clark s Duesenbergem jel. Oba se totiž vrátili vlakem zpátky s tím, že se pro auto s další návštěvou vrátí. Krátce na to však Carole zemřela při letecké nehodě poblíž Las Vegas. Zdrcený Clark nařídil svému agentovi vůz prodat, aby jej nikdy více neviděl. Připomínal mu totiž šťastné období se svou milou.

Clark Gable spolu se Carole Lombard tvořili elegantní pár (1.bp.blogspot.com)

Clark Gable měl mnoho automobilů a jako jeden z mála slavných své vozy sám opravoval, leštil a udržoval. Nebylo mu cizí vzít si benzínem nasáklé montérky, ušpinit si ruce mazivem a domů se vrátit s odérem oleje do převodovky. Kromě tohoto Duesenberga vlastnil také několik Packardů a Mercedesů-Benz.

Gable se svým oblíbeným Packardem (vanderbiltcupraces.com)

Marlene Dietrich - Rolls Royce Phantom I

Nenechte se zmást německým jménem a původem. Marlene Dietrich byla slavná německo-americká herečka s vášní pro automobily. A jen málokdo by odolal andělské tváři s blond vlasy za velkým volantem luxusního vozu. Pochopitelně, že byla muži obletovaná a často dostávala velkorysé dary. Například její šéf z Paramount studia jí daroval Rolls Royce Phantom I z roku 1929.

Okázalé kožichy byly prestižní společenskou záležitostí (cdn.shopify.com)

Přestože vůz sjel z výrobní linky jako sedan, Paramount Studios zadalo karosárně přestavit jej na stylový kabriolet. Hnědá plátěná střecha nádherně ladila k sytě zelenému laku. Tomu ještě kontrastovaly bílé lemy pneumatik a masivní chromování, které se blýskalo v záři nočního velkoměsta. Pod mohutnou kapotou se ukrýval sériový řadový šestiválec o objemu 7.7, který byl posledním velkoobjemovým motorem s tímto počtem válců. Vrcholem inženýrské dokonalosti byla také čtyřstupňová převodovka s přidanými synchrony na třetím a čtvrtém převodu.

Rolls Royce Phantom I měl i na svou dobu poměrně malá okna (hagertyinsurance.co.uk)

Dřevem bohatě vykládaný interiér měl oddělený prostor pro posádku na zadních sedadlech. Věřím, že Marlene vůz ráda řídila, ale o její oblibě posezení vzadu svědčí malá přihrádka na rtěnku a dvojici parfémů. Dostatek prostoru a pohovky čalouněné silnou kůží s knoflíky přímo vybízely k večerním projížďkám bulvárem. Nutno také dodat, že při součtu pořizovací ceny vozu a nákladů na přestavbu to bylo nejdražší auto své doby.

Šikovným detailem je držák rtěnky a parfémů (i.dailymail.co.uk)

Al Jolson - Packard Twin Six Individual

Al Jolson a jeho dvojí tvář (musicals101.com)

U jména Dietrich zůstaneme, ale tentokrát ve spojení s proslulou karosárnou, kde si nechal postavit vůz americký zpěvák a kabaretní umělec Al Jolson. Dodnes je považován za jednoho z prvních velkých osobností amerického showbusinessu, také díky jeho oblibě vystupovat s nalíčeným obličejem. V tomto období bylo velmi populární napodobovat černošské hudebníky a Alovi to šlo poměrně dobře. Díky svému talentu neměl nouzi o lukrativní zakázky. Své peníze investoval do Packardu Twin Six Individual Convertible Sedan se zakázkovou karoserií na míru.

K dokonalosti chybí Jolsonovu Packardu snad jen bílé proužky na bocích pneumatik (s1.cdn.autoevolution.com)

Původní šasi z Cordu L-29 upravili předním pohonem ze závodního vozu. Packard tím realizoval nové konstrukční řešení, dosud představené jen na konceptech. Na rám se namontovala ručně vyrobená karoserie klasických tvarů s dlouhou kapotou, zakončená soškou Goddess of Speed. Dále Raymond H. Dietrich navrhl široké blatníky a malý kufr nad zadním nárazníkem. Světlá plátěná střecha byla v dané třídě nutností a skvělým doplňkem k modrému laku. Moderním prvkem své doby byla maska chladiče do V. Za ní hučel první Packardův vidlicový dvanáctiválec, který sice byl koncepčně patnáct let starý, ale technici jej prosadili kvůli dobrému spárování s předním pohonem. Z objemu 7,3 litru se podařilo dostat 160 koní, které putovaly dál do třístupňové synchronizované převodovky. Dlouhý rozvor 3733 mm zajišťoval dostatečný komfort spolu s listovými pery.

Elegantní spojení světlé střechy a jemné modré barvy (s1.cdn.autoevolution.com)

Velkolepý vůz měl také velkolepou pořizovací cenu. Stál údajně 6 600 USD, přičemž průměrné rodinné auto Ford prodával za 410 USD.

Herb Shriner - Phantom Corsair

Abych se trochu vyzpovídal, Herba Shrinera jsem před psaním tohoto článku neznal. Přitom to byl populární humorista známý svými odlehčenými monology vyprávějící o svém životě v Indianě. Také vystupoval v rádiu a často se podíval před kamery jako host různých talkshow.

Herb Shriner na vlastnoručně podepsané fotografii (p2.liveauctioneers.com)

O Herbově životě by se dala napsat kniha, ale daleko více pozornosti si zaslouží vůz, který vlastnil v letech 1951 až 1970. Poprvé jsem Phantom Corsair potkal v jedné z nejlepších počítačových her Mafia: The City of Lost Heaven a ne náhodou jsem s ním najezdil asi nejvíce ze všech aut. Ve třicátých letech stvořila karosárna Bohman & Schwartz mistrovské dílo. Jedinečné spojení umění a ruční práce.

Ve hře Mafia se Phantom Corsair jmenoval Manta Prototype (mafia.czech-games.net)

Phantom Corsair je postavený na základu Cordu 810, který rovněž nepatřil mezi tuctové automobily. Jako první pracovníci demontovali osmiválec Lycoming a s ním celé pohonné ústrojí přední nápravy. Celý segment nahradili vyztuženým rámem tvaru X od společnosti AJ. Bayer. Zadní nápravu se zavěšením potkal stejný osud. Rozvor vozu s novým rámem byl o 1943 milimetru delší a celková délka narostla na 6019 milimetrů. Kvůli hmotnosti 2070 kilogramů musel být navýšen výkon sériového osmiválce ze 125 na 190 koní.

Cord 810 byl už v sériovém stavu unikátem. Jako první dostal vyklápěcí světla (wallpaperup.com)

Výroba karoserie byla velmi podobná současným postupům. V dílně se nejdříve postavil hliněný model na trubkovém rámu a podle něj se ručně vyklepávaly všechny hliníkové díly. Díky tomu si každý vůz ponechal určitou jedinečnost, protože mi věřte, že žádné dva nebyly úplně stejné. Ale naprosto a dokonale skvostné. Hladké a dokonale čisté linie působily nadpozemsky ve srovnání s neforemnými krabicemi běžné produkce. Posedlost po detailech vedla k nahrazení klik dveří za tlačítka napojená na elektrické otevírání.

Je to auto, nebo mořský tvor? (cdn.silodrome.com)

Interiér působil velmi stísněným dojmem kvůli i na tehdejší dobu malým oknům. Ty vyplňovalo bezpečnostní třívrstvé sklo. Palubní deska připomínala pult kosmické lodi, ale kromě klasických ukazatelů zde byl také kompas. Dokonce jste zde našli i signalizaci otevřených dveří, rozsvícených světel, nebo zapnutého rádia. A to všechno v roce 1938! Nevídané bylo také uspořádání cestujících 4+2. Ano, přední sedadla svou šířkou umožňovala sedět čtyřem lidem vedle sebe. Zadní sedadla se považovala za nepoužitelná. Spíše za to mohla lednice s nápoji, než svažující se střecha.

Mezi levé dveře a řidiče se vešel ještě jeden cestující. Palubní deska byla inspirována leteckým kokpitem (remarkablecars.com+ c2.staticflickr.com)

Až se nechce věřit, že takový skvost Herb Shriner ještě dále upravil. Kvůli lepšímu chlazení motoru nechal zvětšit otvory kolem spodních světlometů. Jeho vůz měl překvapivě i vyšší čelní skla a kvůli více světlu v interiéru tvořily střechu dva samostatně odnímatelné panely. Muselo to být poměrně zajímavé, ale nakonec v rámci renovace byly autu vráceny původní tvary. Nyní jej můžete vidět v National Automobile Museum v Renu.

Grafické zpracování Herbova Corsairu (remarkablecars.com+ c2.staticflickr.com)

Sice bych mohl v závěru plakat, že laminátové kity vypadají děsně a navíc to bylo moderní v době prvního dílu Rychle a zběsile, ale neudělám to. I dnes existují specializované společnosti, které staví automobily na zakázku. Ukázkovým příkladem je West Coast Customs, která udělá ze sedanu kabriolet a velkého S-Classe sportovní kupé. Žádný laminát, ale poctivá karosářská práce. Umění ještě nevymřelo!