Country Heroes 17 - 2020, blbej rok, kdy hrdinové odcházejí

Rok 2020 se tak nějak příliš nepovedl. A aby těch virových průšvihů nebylo málo, odešlo do hillbilly heaven i pár zásadních country hrdinů. V dnešním dílu se ve stručnosti ohlédneme za některými z nich. A vezmeme to zcela chronologicky…

Poslouchejte: Country Heroes 17 - 2020, blbej rok, kdy hrdinové odcházejí

David Olney

David Charles Olney (23. 3. 1948 – 18. 1. 2020) byl sice považován hlavně za folkaře, ale jeho hudební záběr byl daleko širší. Po jeho písních hojně sahali i umělci z country branže – vedle Steve Earla, Lindy Ronstadt, Steve Younga a Del McCouryho to byla také Emmylou Harris. Na přelomovém albu Wrecking Ball, patřícím k milníkům stylu americana, se nachází i nepřeslechnutelná skladba Deeper Well, kterou napsal David Olney společně s Emmylou a producentem Danielem Lanois. David Olney zemřel přímo na pódiu letos v lednu při vystoupení na hudebním festivalu v Santa Rose Beach ve věku 71 let.

Kenneth Ray Rogers (21. 8. 1938 – 20. 3. 2020), kterému nikdo neříkal jinak než Kenny, vstoupil do obecného povědomí nejprve jako člen skupiny New Christy Minstrels. S několika spoluhráči se po čase odtrhli a vytvořili vlastní kapelu First Edition. V osmašedesátém pronikli do hitparád s písní Mickeyho Newburyho Just Dropped In a hned o rok později vznikla další klasická nahrávka – Ruby, Don’t Take Your Love To Town. 

Kenny Rogers

Poté, co se First Edition rozpadli, odešel Kenny Rogers na sólovou dráhu. V roce 1977 přišel první obrovský hit Lucille a další přicházely v rychlém sledu: The Gambler, Every Time Two Fools Colide (s Dottie West), She Believes In Me, Coward Of The County,… Písnička Lady od Lionela Richieho mu přinesla i první místo v pop hitparádě. To už začala léta osmdesátá a další vydařená dekáda Kennyho Rogerse, který se tak definitivně zařadil k nejúspěšnějším countrymanům všech dob. Až tak úspěšným, že bývá často vnímán jako zpěvák na pomezí country a komerční pop music.  A možná i proto do Country Music Hall Of Fame vstoupil až v roce 2013. 

Poslední Rogersův koncert proběhl v roce 2017 za účasti až neskutečné plejády hudebních souputníků. Mezi jinými tu vystoupili Lionel Richie, Lee Greenwood, The Flaming Lips, The Oak Ridge Boys, Justin Moore, Travis Tritt, The Judds, Kris Kristofferson, Alison Krauss, Chris Stapleton, Crystal Gayle, Reba McEntire nebo Jamey Johnson. A chybět pochopitelně nemohla ani dlouholetá Kennyho kámoška Dolly Parton. 

Joe Logan Diffie (28. 12. 1958 – 29. 3. 2020)

I'm a good-timin', blue-collar, son-of-a-gun
I like monster trucks, tractor pulls, country fairs, 
Huntin' and fishin' and ice cold beer.
That's the way I'm gonna be 'till the day I die, 
C-O-U-N-T-R-Y

Tak takhle zpíval Joe Diffie o „C-O-U-N-T-R-Y“  na desce Life's So Funny z roku 1995… 

Joe Diffie

Typický redneck z Oklahomy Joe Diffie hrával jako student v rockové kapele a zároveň zpíval gospely. Po úspěchu jeho písně Love On the Rock, kterou nahrál Hank Thompson, se rozhodl v roce 1986 zkusit štěstí v Nashvillu. V roce 1990 vydal svůj první singl Home a nečekaně to dotáhl až na první místo hitparády. Následovala pro Diffieho veleúspěšná devadesátá léta s řadou hitů a zlatých alb. 

V roce 1998 obdržel spolu s Marty Stuartem, Merle Haggardem a dalšími kolegy Grammy za nahrávku Same Old Train. I když po přelomu tisíciletí Diffie již se svým honky-tonkem nedobýval vrcholky žebříčků, rozšířil svoji diskografii o několik povedených alb včetně bluegrassového Homecoming a desky All In the Same Boat, na které k němu připojili Sammy Kershaw a Aaron Tippin. Letos se bohužel Joe Diffie stal jednou z prvních hudebních obětí epidemie Covidu-19.

John Prine ( 10. 10. 1946 – April 7, 2020)

Zeptáte-li se Wikipedie, kdo byl John Prine, dostane se vám informací o folkovém písničkáři pocházejícím z Maywoodu ze státu Illinois. Jenomže takový Sturgill Simpson, Jason Isbell, Tyler Childers, Max Gomez, Miranda Lambert a mnozí další by vám okamžitě namítli, že John Prine byl stejně „country“ jako třeba Kris Kristofferson nebo Johnny Cash (což ostatně přesvědčivě dokazuje třeba album For Better, Or Worse z roku 2016). John Prine byl jedním z těch zpívajících autorů, kteří se na scéně vynořili v 70. letech a už té doby pochází mnoho jeho zásadních písní – Hello In There, Sam Stone, Angel From Montgomery a Paradise. 

John Prine

Během následujících desetiletí si vydobyl neuvěřitelné renomé a obdiv kolegů z jiných hudebních žánrů Tomem Pettym a Bruce Springsteenem či Cowboy Junkies počínaje, Rogerem Watersem a Davidem Gilmourem nebo Kurtem Vilem konče. Jeho písně byly zkrátka natolik skvostné a jeho texty rafinovaně poetické, že oslovoval i hudebníky a posluchače, kteří jinak folk či country až tak moc nesledovali. A leckoho pak pochopitelně dost namíchlo (již zmiňovaní Jason Isbell a Sturgil Simpson to dali dost hlasitě najevo), když na letošním předávání cen CMA ani nezaznělo jeho jméno. Jestliže byly minulé díly Country Heroes věnovány Guy Clarkovi a Townes Van Zandtovi, určitě brzy přijde i díl o Johnu Prineovi. Určitě si to zaslouží!

Takhle uctili památku Johna Prina Kurt Vile, Jim James a Courtney Marie Andrews 

Poslouchejte: Country Heroes 17 - 2020, blbej rok, kdy hrdinové odcházejí

Charles Edward Daniels (28. 10. 1936 – 6. 7. 2020)

Skupina Charlieho Danielse – Charlie Daniels Band – vycházela z jižansky zaměřeného boogie, do kterého postupně přimíchávala nejrůznější countryové prvky, až nakonec svým jedinečným a nezaměnitelným způsobem přiblížila country hudbu k rocku jako nikdo dříve. Syrové, živelně hrané písně s texty o životech nejobyčejnějších venkovských buranů získaly skupině na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let mimořádnou popularitu. Hity jako Long Haired Country Boy, What This World Needs Is (A Few More Rednecks), The Devil Went Down To Georgia, Simple Man a další se navždy zařadily k country klasice. 

Charlie Daniels

Charlie Daniels byl jedinečný muzikant (vedle houslí bravurně zvládal kytaru a mandolínu) i skvělý autor. Třeba Elvis Presley či Tammy Wynette zpívali jeho písně už dávno před tím, než roku 1970 založil svůj band. Mezi nahrávkami, na kterých se podílel, stojí za zmínku například Dylanovo album Nashville Skyline nebo countryové album Ringo Starra. Spolupracoval s Marty Robbinsem, Hankem Williamsem Jr., dvojicí Flatt & Scruggs i od country hudebně poněkud vzdáleným Al Kooperem. Životní příběh Charlese Danielse je ale natolik obsáhlý a inspirující, že i s ním se blíže seznámíme v samostatném dílu Country Heroes. 

Justin Townes Earle (4. 1. 1982 – 20. 8. 2020)

Kmotrem syna country písničkáře Steva Earla nebyl nikdo jiný než jeho velký přítel Townes Van Zandt. Justin Townes Earle byl jediný z dnešní nebeské country party, kterého jsem měl štěstí zhlédnout na pódiu (v roce 2008 v dánském Tønderu). Tenkrát působil možná ještě trochu jako nesmělý kluk, který necítí potřebu se nikam cpát, jen má nezkrotnou touhu se prostřednictvím muziky vypovídat ze svých trablů a démonů. Bylo dobře vidět a slyšet, jak je přesvědčen o své muzice a o tom, že má jejím prostřednictvím co říkat a sdělovat. To záhy dokázalo pár slibných desek, z nich ta nejpovedenější Harlem River Blues (2010) přinesla i několik jeho zásadních písní. 

Justin Townes Earle 

Justin Townes Earle nebyl rozhodně autorem radostných popěvků, spíše pokračovatelem tradice temných balad svého kmotra. Nikdy ale také nepřekročil věhlas svého otce a nedočkal se úspěchu a ocenění, kterých by si za svoji tvorbu zasloužil. Justin Townes Earle zemřel náhle 20. 8. 2020 v Nashvillu ve věku pouhých 38 let. Na 4. ledna 2021 – den jeho nedožitých 39. narozenin – připravuje jeho otec Steve Earle se svojí kapelou The Dukes vydání tributového alba se stručným názvem J. T.

Jerry Jeff Walker (vlastním jménem Ronald Clyde Crosby; 16. 3. 1942 – 23. 10. 2020)

Než dorazil Jerry Jeff Walker do Austinu, byl v podstatě folkař ovlivněný vlastní zkušeností z klubů newyorkské Geenwich Village. V texaské metropoli ale přirozeně zapadl mezi muzikanty tamní nové countryové vlny. V roce 1968 nahrál písničku Mr. Bojangles – vzpomínku na podivínského pouličního tanečníka a opilce, se kterým se setkal ve vězení v New Orleans. Přestože tenhle song později nahrála spousta dalších a kapela Nitty Gritty Dirt Band z něho udělala velký hit, jeho kariéra se ubírala vlastní cestou. Spřátelil se Guyem Clarkem a Townesem Van Zandtem a stal se jedním z průkopníků psaneckého outlaws country. 

Jerry Jeff Walker

V roce 1972 sestavil Jerry Jeff Walker vlastní Lost Gonzo Band, se kterým natočil několik výtečných alb. Mimochodem, tahle partička cestovala a nahrávala také s dalšími texaskými hudebníky, jako byli Michael Martin Murphey a Ray Wylie Hubbard. I když Jerry Jeff Walker zůstal hudebně aktivní až vysokého věku, nikdy nepronikl do countryového mainstreamu. Věčně usměvavý pohodář Walker si z toho ale zjevně nic nedělal a zpíval, co právě uznal za vhodné. Svoji tvorbu doplňoval kousky přejatými od dalších písničkářů – Toma Waitse, Ray Wylie Hubbarda nebo třeba Billy Joe Shavera.  Jerry Jeff Walker zůstane jedním z těch singer/songwriterů, které jejich tvorba přežije a vykazuje pozoruhodnou schopnost odolávat zubu času. 

Billy Joe Shaver (16. 8. 1939 – 28. 10. 2020)

Necelý týden po Jerry Jeff Walkerovi zemřel ve svých jedenaosmdesáti další veterán z hnutí outlaws. Písničkář z Texasu Billy Joe Shaver byl nespoutanou a nevšední osobností a jeho život byl plný neuvěřitelných zvratů. Byl tesařem, pomocníkem na farmě, pracoval na pile, značkoval dobytek a k tomu všemu psal básně, než se v nějakých třiceti letech prosadil i jako autor písní, které nahráli Bobby Bare a Kris Kristofferson. Když v roce 1973 Waylon Jennings poskládal své úspěšné album Honky Tonk Heroes téměř výhradně ze Shaverových songů, bylo jasné, že je na čase vydat i vlastní album. To vzniklo v produkci Krise Kristoffersona a neslo název Old Five And Dimers Like Me. 

Billy Joe Shaver

Co bylo dál, si ale nechme do samostatného dílu Country Heroes, věnovaného tomuhle nefalšovanému outlaw. Drsňákovi, který byl soudem ve Waco v dubnu 2010 osvobozen poté, co se prokázalo, že když při potyčce před barem postřelil chlapíka jménem Billy Coker, jednal jen a jen v sebeobraně. Poslední z hrdinů, s nimiž se dnes loučíme, Billy Joe Shaver tu bude s námi navěky, tak jako ve svém vlastním popěvku – I'm gonna live forever / I'm gonna cross that river / I'm gonna catch tomorrow now… (Live Forever) 

Poslouchejte: Country Heroes 17 - 2020, blbej rok, kdy hrdinové odcházejí

Playlist:
David Olney – When The Deal Goes Down
David Olney – Deeper Well
Kenny Rogers – Ruby, Don’t Take Your Love To Town
Kenny Rogers – The Gambler
Joe Diffie – C-O-U-N-T-R-Y
Joe Diffie – Pickup Man
John Prine – Paradise
John Prine – Please, Don’t Bury Me
The Charlie Daniels Band – The Devil Went Down To the Georgia
The Charlie Daniels Band – Simple Man
Justin Townes Earle – Harlem River Blues
Justin Townes Earle – Hard Living
Jerry Jeff Walker – Mr. Bojangles
Jerry Jeff Walker – Old Five And Dimers Like Me
Billy Joe Shaver – Georgia on a Fast Train
Billy Joe Shaver – Live Forever