Texas je s 29 miliony obyvatel druhým nejlidnatějším státem USA a stejné místo zaujímá i v případě rozlohy. V počtu pozoruhodných písničkářů a muzikantů, kteří odtud vzešli, je ale určitě na místě prvním (Tennessee a Kentucky nechť prominou). Jedním z těch úplně nejlepších byl a navždycky zůstane Guy Clark. Jeho drsně poetické songy nazpíval kdekdo, stejně jako balady jeho dlouholetého kámoše Townese Van Zandta, neméně působivé jsou ale i nahrávky samotného autora.
Guy Clark se narodil 6. listopadu 1941 v Rackportu (TX). Vyrůstal na západě Texasu v městečku Monahans, kde se svojí babičkou pobývali v místním hotelu. Tahle poněkud sešlá a nepřívětivá budova se stala později dobrou inspirací pro několik jeho písní. Ke kytaře se dostal v šestnácti a zpočátku si na ni brnkal povětšinou mexické písničky, které ho naučila otcova přítelkyně Lola Bonner. V šedesátých letech přesídlil do Houstonu, kde krátce hrál ve folkové skupině s KT Oslin. Zde se také seznámil s Jerry Jeff Walkerem a potkal Townese Van Zandta, budoucího přítele v dobrém i zlém.
Jerry Jeff Walker a Guy Clark na fotografii Jima McGuira z poloviny sedmdesátých let
Koncem šedesátých let Guy Clark odešel do San Francisca, kde poznal výtvarnici a talentovanou autorku Susannu – svoji lásku na celý život (pomineme-li jejich dočasné odloučení na začátku devadesátých let). Mimochodem, i tato dáma měla na svědomí několik velkých hitů (například v roce 1989 to Kathy Mattea s její písní Come From the Heart dotáhla až na první místo hitparády), ale také řadu pozoruhodných obalů k deskám Emmylou Harris, Willieho Nelsona či Nanci Griffith (a také k manželově prvotině, Old No. 1).
Guy a Susanna
Další štací na životní pouti Guye Clarka bylo Los Angeles, kde pracoval v manufaktuře vyrábějící dobra a kytary. Nicméně život v L. A. nebylo pro něho asi to pravé (jak napovídá text písně L.A. Freeway) a v roce 1971 vyrazil do Nashvillu, kde záhy nahrál album, které nicméně nikdy nespatřilo světlo světa (výsledek prý nebyl nic moc). Na svoji první desku si tak musel počkat až do svých třiatřiceti. Mezitím už ale svým vlastním životem žila některá jeho dílka: Jerry Jeff Walker slavil úspěch s L.A. Freeway (1972) a Johnny Cash si vypůjčil na své album Look At Them Beans jeho Texas-1947.
V roce 1975 podepsal Guy Clark smlouvu s RCA Records a brzy poté vyšel jeho debut Old No. 1, na němž svými doprovodnými vokály přispěli i Emmylou Harris, Rodney Crowell a Steve Earle. Kritika vychválila desítku Clarkových písní až do nebes a z písničkáře se rázem stala uznávaná osobnost. Poetické příběhy o tulácích, opilcích a životních ztroskotancích protloukajících se životem a hledajících trochu důstojnosti a jakékoli radosti přinesly autorovi řadu věrných příznivců.
Guy Clark a Townes Van Zandt
V 70. letech měl Clarkův nashvillský dům dveře dokořán otevřené pro přátele i spřízněné hudebníky a v kuchyni probíhala nekonečná párty. Clark byl také důležitým mentorem pro začínající zpěváky a autory, jako byli Steve Earle nebo Rodney Crowell. A právě díky Clarkovi získal Earle svůj první nashvillský job a po vydání Old No. 1 coby sotva dvacetiletý vyrazil s Clarkem na turné jako baskytarista jeho doprovodné kapely. Atmosféru těch časů skvěle zachycuje dokumentární film Heartworn Highways, v němž nechybí vedle Clarka a Van Zandta oba výše zmiňovaní mladíci a také třeba David Allan Coe, Steve Young či Charlie Daniels.
Hipíci nebo countrymani? Guy Clark vlevo, vpravo Jerry Jeff Walker
Druhé album Texas Cookin’ následovalo hned po roce. Při jeho nahrávání se sešla podobná sestava muzikantů, navíc se jako kytaristé a vokalisté přidali i Waylon Jennings a Jerry Jeff Walker. Také tato deska přinesla várku působivých songů v typickém Clarkově texaském stylu. Přestože žádný ze singlů vysloveně neuspěl, mnohé z písní si našly trvalé místo v autorově repertoáru a dříve či později po nich sáhla řada countryových hvězd (mj. George Strait, Lyle Lovett, Gary Stewart, Steve Young, Steve Earle, Johnny Cash).
Následně přestoupil Guy Clark k Warner Brothers, u kterých vydal nejprve desku s názvem Guy Clark (1978) a poté dvě produkované Rodney Crowellem: The South Coast of Texas (1981) a Better Days (1983). Po šestileté odmlce přestoupil do stáje Sugar Hill, kde vydal album Old Friends (1989).
Další dvě desky vydal u vydavatelství Asylum – Boats To Built (1992) a Dublin Blues (1995). Přestože komerční úspěch těchto alb nebyl ve své době nijak oslnivý, dodnes přibývají jejich reedice (a stejně tak i počet Clarkových fanoušků).
Pokud byste to náhodou nevěděli, tak Radio Dixie i speciál Country Heroes Evžena Mullera existují jen díky tomu, že si kupujete náš merch. Podpořit nás můžete tím, že si něco vyberete ve vidláckém eshopu DixieGear.cz. Díky a Stay tuned!
Mezitím přibývalo dalších nahrávek Clarkových písní v diskografii jeho kolegů a řada z nich výrazně zabodovala v hitparádách. Velký hitem Rickyho Skaggse se stal song Heartbroke, Steve Wariner se vyšplhal na první příčku s Baby I’m Yours stejně jako Rodney Crowell s písní She's Crazy for Leavin’, kterou napsal společně s Clarkem. Do Top 20 pronikli Johna Conleyho The Carpenter, Oklahoma Borderline v podání Vince Gilla a také Bobby Bare s New Cut Road. Skladby The Last Gunfighter Ballad a Let Him Roll si na svá alba vypůjčil Johnny Cash a The Highwaymen s úspěchem oprášili Desperados Waiting for a Train. V téhle souvislosti bývá Guy Clark občas dokonce nazýván jako „The Fifth Highwayman“.
Jak roky plynuly a Guy Clark dál pilně skládal, nahrával a objížděl štaci za štací. Alba Keepers (1997, první Clarkova živá nahrávka), Cold Dog Soup (1999) a The Dark (2002) vyšla opět u Sugar Hill. Mezitím se objevil také živák Together at the Bluebird Cafe (2001), zachycující společné vystoupení s Townesem Van Zandtem and Stevem Earlem z roku 1995 (Townes Van Zandt se už bohužel vydání nedožil, zemřel v lednu 1997).
V roce 2006 vydal Clark album Workbench Songs, které si připsalo nominaci na Grammy v kategorii „Best Contemporary Folk/Americana Album“. V té době také čile koncertoval s Lyle Lovettem, Joe Elym a John Hiattem. Album Somedays the Song Writes You z roku 2009 nabídlo další původní písně včetně nádherné Hemingway’s Whiskey (známé i v podání Kennyho Chesneyho) a také verzi slavného Van Zandtova songu If I Needed You.
V roce 2011 se sešly na tři desítky autorů i interpretů, aby k umělcovým sedmdesátinám natočili album This One’s for Him: A Tribute to Guy Clark. Album produkovala dlouholetá Clarkova fanynka, publicistka a spisovatelka Tamara Saviano. Poslechnout si více než dvě hodiny písniček stojí za to i dnes, takhle povedených tributových desek totiž moc nenajdete. Americana Music Associciation posléze tuto nahrávku vyhlásila jako album roku. V listopadu 2011 se pak v texaském Austinu konal koncert Wish I Was In Austin: A 70th Birthday Tribute to Guy Clark, na kterém vystoupili Shawn Colvin, Rodney Crowell, Joe Ely, Rosie Flores, Radney Foster, Terri Hendrix, Ray Wylie Hubbard, Jack Ingram, James McMurtry, The Trishas, Jerry Jeff Walker, Kevin Welch, Terry Allen a, jak jinak, Guy Clark. (Kompletní koncert najdete na youtube ZDE)
Poslední řadovkou v Clarkově diskografii se stala Favourite Picture Of You z roku 2013, nahrávka věnovaná jeho ženě Susanně, která zemřela v červnu 2012. I když většina písní vznikla ve spolupráci s dalšími autory (Shawn Camp, Lyle Lovett, Chris Stapleton, Rodney Crowell), je přesto deska skvělým důkazem neutuchající invence Guye Clarka jako písničkáře. Grammy za nejlepší folkové album rozhodně nebylo jen nějakým uznáním za celoživotní díla autora, ale zaslouženým oceněním jeho dalšího mistrovského kousku.
Nedlouho poté Guy Clark onemocněl rakovinou, které 17. května 2016 po dlouhotrvajícím boji podlehl. Jeho písně tu ale zůstávají a nadále inspirují muzikanty napříč generacemi. Willie Nelson zařadil v roce 2019 na album Ride Me Back Home dvě Clarkovy písně – My Favourite Picture Of You a Immigrant Eyes. Steve Earle v téže době nahrál album s prostým názvem Guy obsahující šestnáct kousků svého dlouholetého přítele.
Album Red Bandana texaského country písničkáře Aarona Watsona otvírá song Ghost of Guy Clark a Vince Gill ohlížející se na albu Okie do časů neodvratně minulých odkazuje v nostalgické skladbě Nothin' Like A Guy Clark Song na řadu Clarkových textů. Aby toho nebylo málo, je tu i Susanna v autorském podání Rachel Harrington. A to vše během roku 2019.
Letos pak Tamara Saviano dokončila 95minutový dokument Without Getting Killed Or Caught, v němž provádí diváka příběhy Guy Clarka, jeho ženy Susanny a Townese Van Zandta a jejich často komplikovanou cestou za úspěchem a uznáním. Film vychází z deníků Susanny Clark a knihy Without Getting Killed Or Caught: The Life and Music of Guy Clark a vypráví celou ságu z pohledu Susanny, namluvené herečkou Sissy Spacek. Název „Without Getting Killed Or Caught“ pochází z textu písně L.A. Freeway.
Sama Saviano o dokumentu říká: „S Guyem jsme byli přátelé osmnáct let, posledních osm roků jsme strávili prací na jeho biografii a poté i na dokumentu. Je mi ctí pokračovat v práci na jeho odkazu. Doufám, že dokument poskytne fanouškům nový pohled na mimořádný umělecký život, který Guy sdílel se svou ženou Susannou a nejlepším přítelem Townesem Van Zandtem."
Playlist
Guy Clark – Desperados Waiting For A Train
Guy Clark – L.A. Freeway
Johnny Cash – Texas-1947
Guy Clark – That Old Time Feeling
Bobby Bare – New Cut Road
Guy Clark – Dublin Blues
Jimmy Buffett & Alan Jackson – Boats To Built
Guy Clark – Hemingway’s Whiskey
Guy Clark – If I Needed You
Steve Earle – Last Gunfighter Ballad
Ray Wylie Hubbard – Homegrown Tomatoes
Guy Clark – My Favourite Picture Of You
Steve Earle – Rita Ballou
Aaron Watson – Ghost of Guy Clark
Evžen Müller
Jako dítě mě chytla Dylanova Blowin' In the Wind. V pubertě přišel Johnny Cash, v osmnácti Waylon s Williem a karty byly rozdány.
