Cedar Mountain, 1862: Texaská pěchota a Louisianští Tygři znovu v boji

Rok se opět sešel s rokem a fandové americké občanské války se sešli v půvabné obci Železné na jižní Moravě, aby si připomněli konflikt, jenž se pro ně stal nejen koníčkem, ale pro mnohé dokonce i stylem života. Při výběru scénáře padla volba na bitvu u Cedar Mountain, jež reálně proběhla 9. srpna 1862 coby součást začátku kampaně v severní Virginii. U lítého boje šedých a modrých samozřejmě Rádio Dixie nemohlo chybět.

Vojáci 1. texaského pěšího pluku vedou střelbu na protivníka, zcela vlevo stojí legendární generál Thomas „Stonewall“ Jackson

Kalendář ukazuje 2. června 2018, kdežto hodiny ukazují něco málo po třinácté hodině, a proto nastává čas vyrazit z Tišnova do Železného, kde by v 15:00 měla začít rekonstrukce bitvy. Co se týče předpovědi počasí, vypadá to všelijak, rosničky kvákají cosi o silných bouřkách a nebe s mraky v barvě uniforem Konfederace se zdá tomu nasvědčovat, v batozích jsou tedy sbalené i pláštěnky.

Vojáci jižanské armády se ve svém táboře chystají na bitvu u Cedar Mountain

Dusno je ovšem pekelné, takže když krátce před čtrnáctou hodinou přicházíme do stanového tábora nad Železným, vděčně přijímáme nabídku k posezení, v našem případě spíše svalení se na lavice. Vítá nás vrchní velitel akce, jižanský plukovník Zdeněk Palárec, který má v této bitvě roli legendárního generála Jacksona.

1. texaský pěší pluk pod velením generála Jacksona se řadí do útvaru

V příjemné společnosti samozřejmě čas běží rychle, a tak než bys řekl Lee, ručičky již ukazují něco málo před 14:45 a vojska se začínají řadit k bitvě. Zdeněk Palárec vydává pokyny svému 1. texaskému pěšímu pluku a nedaleko tábořícím Louisianským Tygrům, jenže ti pochopitelně zachovávají věrnost svým tradicím a zpočátku nejeví moc zájmu.

Příprava obávaných Louisianských Tygrů na střetnutí se neobejde bez modlitby

Nakonec však i jejich velitel Olaf Ketchupson dává povely svým mužům, o kterých s láskou mluví jako o zločinecké bandě (a z nichž někteří tak i skutečně vypadají). Na druhém konci tábora se šikují i modré uniformy Seveřanů a obě armády se záhy přesunují na bojiště.

Sever nasadil do střetnutí i kavalerii, a sice v síle jednoho muže a jednoho koně

Opevněné pozice sil Konfederace s replikami kanonů a dřevěnými palisádami

Jaká je tedy vůbec situace? V dolní části se opevňují vojska Konfederace, jež disponují dvěma replikami děl a rovněž dřevěnými palisádami. Pravé křídlo jižanských pozic hájí Texasané, na levém křídle stojí proslavení Louisianští Tygři. Všem velí plukovník Palárec, pardon, chci říct generál Thomas „Stonewall“ Jackson.

Začínají práskat první salvy z perkusních předovek vojáků z Texasu i Louisiany

Na horní části svahu se už k postupu chystají Seveřané, a to 9. pluk newyorské milice pod velením Radovana Mezery, kromě toho však Unie hodlá do boje nasadit kulomet Gatling (byť trochu předbíhají historii, jelikož ten se používal až od roku 1863) a kavalerii v síle jednoho jezdce a jednoho koně.

9th Illinois Cavalry Regiment Company I (unionistická jednotka, kde sloužila i řada Čechů) vyráží do prvního útoku proti pozicím Jižanů

Bojiště začíná halit kouř z černého prachu, který je však rychle rozháněn větrem

Triček s tématikou jižanské kultury najdete na eshopu DixieGear přehršel. A další novinky se objeví ještě do konce čeevna...

Boj začíná. Už znějí první rány z perkusních předovek a dvojice konfederačních děl, ale hustý dým z černého prachu je vzápětí rozháněn čerstvým větrem, a proto bojiště zůstává přehledné. Stejně jako ve skutečnosti vyráží Seveřané do útoku proti pozicím Jižanů, kteří se samozřejmě statečně brání, do boje však promlouvá seveřanská kavalerie a modré uniformy poté prolamují levé křídlo Konfederace.

Sever slaví dílčí úspěch, když obsazuje levé křídlo Jižanů a zapaluje palisádu

Palisáda se ocitá v plamenech, ovšem naštěstí pro Jih bitva rozhodně není ztracena. Přicházejí posily a generál Jackson s tasenou šavlí osobně vede svoje vojáky do útoku, tedy vzhůru po svahu proti Yankeeům. Vypuká nelítostný boj muže proti muži, v němž se válečná štěstěna nakonec přiklání ke Konfederaci.

Texasané v pekelném rytmu nabíjejí a pálí, vojska už ovšem mají i první padlé

Palbu předovek občas přehluší ostré staccato seveřanského kulometu Gatling

Bojiště je poseto mrtvými a raněnými, kteří ovšem vzápětí ožívají. Modré uniformy Seveřanů, šedivé stejnokroje Texasanů i pestrobarevné úbory Louisianských Tygrů se řadí do linie, která zakončuje představení oblíbenou hromadnou salvou. Oproti jiným ročníkům ovšem tohle ještě není úplný konec, neboť následuje ještě jedna salva, tentokrát čestná. Svět reenactorů byl totiž zasažen smutnou ztrátou, jelikož před několika dny odešel do válečnického nebe nestor polské komunity Antoni Greiner, přezdívaný „Old Savage“. Další salva předovek mu tak vzdává čest a v táboře všichni salutují u jeho pietního koutku.

Poslední Jacksonův útok je úspěšný, takže na bojišti přibývá padlých Seveřanů

Finální salva pušek všech zúčastněných jednotek. Sláva vítězům, čest poraženým!

Pietní koutek připomíná, že odešel Antoni Greiner, známý jako „Old Savage“

V závěsu za pochodujícími muži se tedy přesunujeme zpět do tábora, kde nás čeká dlouhý, ale veskrze příjemný hovor s Olafem Ketchupsonem, šéfem Louisianských Tygrů. Brzy chápeme, že pro tohohle chlapa jako hora s dobrým srdcem nejsou „Tygři“ pouze koníček, nýbrž esence celé životní filozofie. Vyhlížejí sice jako banda kriminálníků (což ti skuteční „Tygři“ většinou opravdu byli), ale jsou jedna velká rodina. Chlapi, ženské i děti. Hrdost, povinnost, čest, vlast. Ničeho se neboj, vždycky kryj kamarádům záda. Zdánlivé samozřejmosti, ale v dnešním světě politické korektnosti velká vzácnost. Je osvěžující vidět, že pro někoho to nejsou jenom slova, ale že podle těchto hodnot skutečně každou vteřinu žije.

Olaf Ketchupson mocným hlasem vydává povely svým obávaným „Tygrům“

V táboře se rozpoutává menší diskuse o ústrojní kázni a velitelské pravomoci

„Kečup“ nás s medvědím stiskem propouští a my se suneme zpět ke stanu plukovníka Palárce, potom na blízké hřiště (kde se nalézá občerstvení) a zpět do tábora. To už se ale hlásí má duše milovníka zbraní, a tudíž se vracím ke stanu „Tygrů“, kde si fotím blunderbussy (čili jezdecké perkusní brokovnice s rozšířeným ústím hlavně) či vzácný velitelský štuc (tj. krátkou perkusní kulovnici).

Cletus, jeden z „Tygrů“, předvádí dnes již poměrně vzácně vídaný blunderbuss

Trička Rádia Dixie ale nepředstavují překážku ani pro vstup do sekce Unie, kde se Seveřané chlubí zadovkou systému Sharps či francouzskou mušketou z roku 1777, jež se dosti rozsáhle užívala také na začátku občanské války.

Jinou vzácností ve výzbroji Louisianských Tygrů je tenhle krátký velitelský štuc

Seveřanská jízda měla k dispozici také na svou dobu moderní zadovky Sharps

Navíc máme nečekanou možnost otestovat kulinářské umění federálních vojsk, jelikož se před námi objevuje poctivá pánev s vepřovými kotletami. Žena vzápětí shání hasiče, protože jí hoří jazyk, kdežto já je pokládám za lehce pikantní. Chutná to každopádně výtečně, a tudíž chceme kuchaře, potažmo recept. (Je to překvapivě snadné, stačí kotlety jenom udělat na pánvi se solí, pepřem, majoránkou a chilli.)

Součástí výbavy Konfederace byla i tato replika kanonu s přesnou ráží 45 mm

Seveřanští vojáci nás nezastřelili jako špiony, ale naopak nás výborně pohostili

Ochota Seveřanů se dobře doplňuje s gentlemanstvím Texasanů a otevřeností „Tygrů“ a znovu připomíná, o čem ve skutečnosti tyhle akce jsou. Nejde jen o to si zastřílet, protože to nejdůležitější je trávit čas s fajn lidmi, kteří jsou podobní blázni jako vy. Bylo to báječné. Děkujeme všem a za rok zase u Železného!