Železné u Tišnova se pro fandy války Severu proti Jihu již dávno stalo dobře známým místem rekonstrukcí bitev. Letos již popatnácté se zde potkaly infanterie, kavalerie i artilerie v modré, šedé a spoustě jiných barev, tentokrát za účelem opakování bitvy u Piedmontu, která se reálně konala 5. června 1864. Tiskařský šotek (krycí název Automatické opravy Wordu) způsobil, že plakáty zvaly diváky na boj o Piemont, avšak i přesto Rakušané ani Italové nedorazili. Dorazil ale Marty Pešek, který mě již dříve pověřil reportováním.
Zdeněk Palárec (válečné jméno Sigismund von Katz) v čele jižanských vojsk
Trojice nadřízených: zleva starosta Želeného Radomír Pavlíček, seveřanský velitel Radovan Mezera a jižanský velitel Zdeněk Palárec
Velitelský čas 14:30, skutečný čas asi 14:50. Čtyřčlenná výprava vyráží na kolech z Tišnova a směřuje do nedalekého Železného. V prostorách hřiště, kde se má po líté bitvě konat posezení s hudbou a pivem, už je rozložený Martyho stánek. Následuje seznamování a prohlížení triček značky DixieGear. Polovina výpravy je jimi již vybavena, druhá polovina provádí výběr, poté nákup, částečný striptýz a přizpůsobení se ústrojní kázni. Mezitím kecáme s Martym o dalších plánech, rozebíráme „Žáby“ od Honzy Drnka (resp. jejich reedici zvanou 1938), nadáváme na politickou korektnost a ujasňujeme si, kdo má co na starosti.
Čas utíká jako splašený nosorožec a my se musíme vzdálit. Ostrým pochodem se přesunujeme zpět do centra obce Železné. Přicházíme právě včas, protože na náměstíčku se již řadí modré a šedé (a všelijaké jiné) uniformy. Velitelská sestava je standardní, a tak Jižanům velí plukovník Sigismund von Katz alias Zdeněk Palárec, kdežto v čele Seveřanů stojí Radovan Mezera. Poté se dostavuje starosta Radomír Pavlíček, který vítá účastníky i diváky. Po úvodní salvě dostává vojsko obou stran chvíli na odpočinek a doplnění zásob pitné vody z moderně pojaté kašny, já vyhledávám plukovníka von Katze a domlouvám nějaké organizační věci. Vojsko se odsunuje na místo boje a já marně hledám vojáka s puškou s rozšiřujícím se ústím hlavně, které se říká i blunderbuss a která byla předchůdcem brokovnice.
Něco pro zbraňové fajnšmekry: blunderbuss neboli předchůdce brokovnice
Na kopci nad Železným jsou už přichystány opevněné pozice Konfederace, v nichž mají svoje místo i dvě krásné repliky kanonů. Prostor bitvy lemují rozkopané plochy, neklamné znamení, že se tu staví. Starosta Pavlíček vysvětluje, že tohle je asi poslední rekonstrukce konaná v této lokalitě, kde už příští rok mají stát domy s novými osadníky, a tudíž se příští rok setkáme tam, kde jsme se setkávali až do roku 2012 včetně, tzn. pod nedalekým kopcem Hradisko. Majitele blunderbussu pořád nenacházím, ale jeho zbraň ano. Krátce zavítáme i mezi Seveřany, kde na naše trička míří přátelská šťouchnutí typu „Provokatéři!“
Jižané mají připraveny dvě krásně vypadající a krásně fungující repliky děl
Radovan Mezera (vlevo s šavlí) vede svoje seveřanské šiky do rychlého útoku
A boj vypuká! Je začátek června, ale nikoliv 2017, nýbrž 1864. Jsme ve Virginii u Piedmontu, kde se právě formují nové síly Konfederace, po nichž pátrají jednotky Unie. Navíc se v oblasti vyskytuje seveřanská eskorta s jižanskými zajatci. Hlavní síly Jižanů (jimž tehdy velel generál William E. Jones) zaútočí na eskortu a osvobozují zajatce, jenže tím se prozrazují a početnější síly Seveřanů postupují k jejich pozicím. Soustředěná palba konfederačních pušek a kanonů je sice účinná a odvrací první nápor modrých uniforem, avšak bitva sotva začíná. Na bojiště míří posily Seveřanů, zatímco situace Jižanů se pomalu zhoršuje.
Jižané odrážejí nápor Seveřanů za pomoci pestré kolekce perkusních pušek
Stateční vojáci Konfederace nadále střílejí a nad bojištěm se vznáší dým, který však nedokáže skrýt skutečnost, že modré uniformy získávají převahu. Jižané, jimž dochází munice, vysunují polovinu svého dělostřelectva a doufají, že tak zastaví postup nepřítele, ale do boje promlouvá seveřanská kavalerie, která napadá pravé křídlo Jižanů, zatímco postupující pěchotě Severu se daří obsadit předsunuté pozice jižanských dělostřelců. Vojáci Jihu tedy vyrážejí z opevnění do finálního boje zblízka, v němž přicházejí ke slovu nejen střelné zbraně, ale také nože, klacky a podle některých výkřiků také zuby. (Ve skutečnosti někdy v této době zemřel i generál Jones.) Poražení Jižané ustupují, kdežto vítězní unionisté obsazují jejich pevnost. Padlí na bojišti brzy ožívají, dým se rozptyluje a vojáci se stavějí do řad.
Bitva vrcholí a jednotky Unie a Konfederace se střetávají v lítém boji zblízka
Kdo jste propásnul bitvu u Piedmontu, máte možnost zažít príma víkend v Železném už třeba 17.6.. kdy areálem Horka zaduní poctivý bigbít
Jednotky obou stran sklízí zasloužený potlesk a následuje hromadná slavnostní salva, po které se vojáci přesunují do svých táborů, popřípadě na hřiště za občerstvením. Plukovník von Katz mi dočasně předává velení nad jednou obsluhou kanonu a chlapi statečně snášejí mé výmysly, aranžování a focení. Na hřišti následuje pokec o opakovačkách a rychlá večeře, k čemuž hraje stylová hudba. Hledám plukovníka, který se vrátil do tábora, kde jej záhy nacházíme v družné společnosti. Bereme místo a rozebíráme všechno od rusko-japonské války po moderní pistole. Čas utíká a my se musíme bohužel rozloučit s plukovníkem a pak také s Martym, už se ovšem těšíme, jak se tady za rok potkáme znovu. Díky všem!
Lukáš Visingr
Vojenský a bezpečnostní analytik, publicista, konzervativní vlastenec, sionista a milovník života, který chce vidět smrt politické korektnosti.
