Bemanova Noční můra 9: Na pokraji šílenství

Čas předvánoční klade paradoxně největší nároky na ateisty. Věřící člověk si v předem daném pořadí křesťanských rituálů připomíná příchod spasitele, zatímco bezvěrec má místo rituálů duchovních pouze nakupování a uklízení. O duchovní vyprázdněnosti soudobých českých vánoc se toho každý rok namluví a napíše až příliš na to, aby to cokoliv změnilo. Dnešní Noční můra má cíl jiný. Vydejme se společně prozkoumat hudební experimenty, které zdánlivě poukazují na chatrné duševní zdraví jejich autorů.

Poslouchejte: Bemanova Noční můra 9 - Na pokraji šílenství

Lonesome Wyatt - Sólo s puncem šílenství

Lonesome Wyatt je náš starý známý. V epizodě Chladná krása čepelí jsme si představili jeho projekt Thoose Poor Bastards a nyní došlo i na jeho sólovku. Není to sólo v pravém slova smyslu, za zády ho jistí doprovodná kapela The Holy Spooks. Wyatt je velmi plodný muzikant, aniž by to bylo znát na kvalitě jeho produkce. Od roku 2001, kdy vyšel jeho debut Sabella, vydal sedm alb, včetně letošního Bad Omen.

Wyatt si libuje v odhalování temných stránek lidské duše, v prozkoumávání zapomenutých lesních cest a připomínání starých hrdelních zločinů. Hudebně se jedná o lehce komplikovanou fúzi folku a country s občasným využitím disharmonie, která jeho zvuku dodává onen pravý punc šílenství. Ze všeho je ale, stejně jako z tvorby Thoose Poor Bastards, cítit poměrně neskrývaná nadsázka a sebeironie. Neméně zajímavé jsou i jeho videoklipy, není to sice žádná hollywoodská produkce, ale mají svojí atmosféru, která je jakousi jednotící linií.

Longshot Nelson And The Disjoints - Skoti a zadarmo?

Skotská skupina Longshot Nelson And The Disjoints je hezkým příkladem moderní folkové formace mísící témata tradičních lidových balad a současné hudební postupy. Skupina pochází z města Girvan v hrabství South Ayrshire ve Skotsku. Původně rybářský přístav a důležitý terminál pro cesty do severního Irska s okolím plným historicky zajímavých míst, hradů a zřícenin je přímo semeništěm pověstí a legend. Právě z folkloristického podhoubí rodného kraje vychází skupina tématicky. Na jejich zatím dvou albech, Teeth Marks On Your Brain z roku 2013 a letošním Undead At Night, se to jenom hemží vrahy, krvelačnými zrůdami, neštěstími a tragickými láskami. Jednoduchou muziku bez použití tradičních skotských nástrojů typu dudy nebo píštaly korunuje Nelsonův zpěv s nádherným tvrdým skotským přízvukem. Kapela vydává na britském DIY labelu Cheep Wine Records a její desky jsou zde zdarma ke stažení.

Tears Of Moosechaser - I sobi někdy pláčou...

Volné hudební sdružení Tears Of Moosechaser je parta amatérských muzikantů kolem dvojice Blanton Ross a Antony DiGennaro. Tihle dva mají na svědomí všechnu muziku a většinu textů zatím jediného alba Slz lovce sobů (můj neumětelský překlad názvu kapely) Songs For A Sinister Woman. Pro kapelu je typické mixování tradičního zvuku bluegrassu a country zlatého pobřeží s industriálními ruchy a vazbením. Vzniká tak originální a po pravdě dost zběsilá hudba, na debutové desce občas vyvážená klidnějšími kousky v duchu evropské kabaretní muziky šmrncnuté klezmerem.

V osmičlenné sestavě, která se ovšem málokdy sejde na podiu kompletní, jsou zastoupeny i nástroje jako harmonika nebo klarinet, což jejich zvuk dost poevropšťuje. Textově se oba autoři, jak už je to u podobných projektů zvykem, zahleděli do devatenáctého století. Námořníci, velrybáři, pionýři a farmáři tu defilují čelíc svému často tragickému osudu. Hudební kritika pěje na jejich debut ódy a s nevelkou členskou základnou posluchačů se shoduje na tvrzení o svěžím vánku západu.

A propos Dupárna! Tentokrát se zaměříme na kultovní první sérii seriálu True Detective. Louisiana, bažiny, rituální vraždy a k tomu spousta super muziky nejrůznějších žánrů.