V dobách, kdy informační technologie a sdělovací prostředky byly ještě v plenkách, případně neexistovaly vůbec, plnily funkci informačního kanálu i písně. Jejich obsah byl už tehdy podobný obsahu dnešního zpravodajství. Čím horší zprávy, tím lépe. Zvláštní pozornosti posluchačů se těšily zejména ty s tématem hrdelních zločinů. V našich končinách se jim obvykle říká kramářské písně. V Americe se označují jako murder ballads. Návrat k tradičním hudebním formám je pro současnou alternativní country-folkovou scénu typický. A mít nějaký ten mortyát v repertoáru je téměř povinnost. Noční můra tentokrát představí tři jména, která na murder ballads nejenom navazují, ale také její tradici úspěšně rozvíjejí.
Nejprve ale Dupárna. Ta se tentokrát proměnila na podcast článku o deseti filmech z amerického jihu. Ačkoliv výčet filmů je skromně řečeno bohatý a pestrý, hledání zajímavých skladeb ze soundtracků se ukázalo mírně problematické. K poslechu tedy zazní lidovky z Missouri, klasický sedmdesátkový soul, kentucký bluegrass a zydeco z Louisiany. Nakonec to tedy vůbec nezní špatně.
Crooked Still - Bluegrassisti s violoncellem
Skupina Crooked Still z Bostonu v Massachusetts vznikla jako univerzitní kapela několika přátel se společnou zálibou v lidovkách z devatenáctého století a klasickém bluegrassu. Vzhledem k účasti dvou konzervatoristů, zpěvačky a kytaristky Aoife O´Donovan a basáka Coreye DiMaria, měla jejich produkce už od začátku úroveň značně převyšující podobné studentské spolky na amatérské bázi. Kromě výše jmenovaných sestavu tvořili ještě banjista Gregory Liszt a violoncellista Rushad Eggleston. Hraní po kavárnách a malých klubech jim pomáhalo budovat fanouškovskou základnu a všimla si jich i kritika, které jim, zvláště po vydání jejich první desky Hop High (2004), ukázala svou přívětivější tvář. Díky příznivým recenzím a plným sálům spatřila druhá deska světlo světa už o dva roky později pod názvem Shaken by a Low Sound. A právě tady se objevuje snad nejznámější murder ballad Little Sadie, starý tradicionál o vraždě mladé dívky (podle jiných zdrojů to byla prostitutka) mužem jménem Lee Brown, který folkloristé dostopovali až k jeho irským kořenům. Ačkoli skladbu nahrály desítky interpretů před nimi (mj. Johnny Cash nebo Old Crow Medicine Show) dokázali jí Crooked Still vtisknout velmi originální a osobitou podobu.
V roce 2007 skupinu opouští cellista Rushad Eggleston a místo něj přibude do sestavy Tristan Clarridgte a houslistka Brittany Hass, oba původně působící ve skupině Darola Angera Republic of Strings. Právě violoncello, nástroj v bluegrassové hudbě nepoužívaný, se stal jakýmsi poznávacím znakem Crooked Still. Kompozičně ho využívají nejen pro melodii, ale v mnoha skladbách plní i funkci rytmizující. Něžný, lehce zastřený hlas Aoife tvoří zajímavý kontrast s texty plnými smrti a nenaplněných tužeb. Není ale jejich cílem jenom strašit. Na každé desce je poměr smutných a veselých skladeb zhruba půl na půl.
Deska Still Crooked vyšla roku 2008 a nesla se ve znamení příklonu k temnějšímu soundu. Obsahuje další známou baladu Poor Ellen Smith a na obalu alba je poměrně relevantní obrázek starých náhrobků, aby nikdo nezůstal na pochybách, oč půjde tentokrát. Zatím poslední řadové album vydala skupina v roce 2010 pod názvem Some Strange Country a v souladu s dvojsmyslným názvem je na něm k slyšení jejich vlastní představa o moderní country music. O vydobytém věhlasu svědčí i vzácní hosté v podobě bluegrassových legend Rickyho Skaggse a Tima O´Briena.
V roce 2011 záhy po vydání EP Friends of Fail, vydanému u příležitosti dekády existence kapely, ohlašují pauzu z důvodů zaneprázdněnosti jednotlivých členů vlastními projekty. Sólovou desku vydává jak Aoife O´Donovan, tak i Brittany Haas, ostatní členové se podílejí např. na projektech Sometymes Why nebo Tornado Rider. Pauza trvá, až na příležitostné hraní na velkých prestižních festivalech, dodnes. Všichni členové ale svorně popírají, že by to měl být konec skupiny. DiMilano v jednom z rozhovorů uvádí: ,,Prostě jsme si po deseti letech společného hraní museli odpočinout při hraní jiné muziky s jinými lidmi.“
The Heavy Horses - Psanci, andělé a vraždy
The Heavy Horses je umělecký pseudonym kanadského písničkáře Justina Mahonyho. Sám sebe charakterizuje takto: Heavy Horses hraje na kytaru, pije čaj a píše písně o psancích, andělech a vraždách. Jeho debutové album Murder Ballads and Other Love Songs obsahuje těchto ingrediencí vrchovatě. Hudebně se jedná o velmi zdařilou akustickou country music, ideově navazující nejen na murder ballads (viz název), ale i na Justinovy oblíbené hrdiny outlaw country. Co skladba, to osobitý příběh jako vystřižený z westernu ze sedmdesátých let.
Uncle Sinner - Hřích a zatracení pro všechny
Uncle Sinner je další kanadský solitér libující si v propírání dávných zločinů. Vlastním jménem Mike Bodner původně zakládal Unce Sinner jako duo s Mattem McLeodem a společně nahráli debutové album Ballads and Mental Breakdowns. Oba multiinstrumentalisté, střídajíc banjo, mandolínu, kytaru a foukací harmoniku, stvořili opus plný odkazů na evangelium, meditací na téma konečnost fyzická a nesmrtelnost duše, slast hříchu a slabost vůle a samozřejmě, nemůže chybět nějaký ten appalačský mortyát. Tentokrát padla volba na jednu z nejklasičtějších balad, stokrát coverovanou Pretty Polly. Banální námět o lásce a vraždě nikdy nepřestane fungovat.
Na druhém albu Let the Devil In se po Mattovi slehla zem a Unce Sinner pokračuje jako one man show. Na desce je patrný větší příklon k dřevnímu blues, jehož míchání s horalským pre-bluegrassem je pro Uncle Sinner typické a vytváří velmi zajímavý zvuk. Mikův chraplák tak káže o hříchu a zatracení stejnou měrou pro bílé i černé. Vědomé přihlášení se k instrumentálnímu minimalismu a zároveň okázalé pohrdání jakýmkoliv PR (kromě desek například neexistuje žádný merch) dává posluchači možnost plně se soustředit jen na muziku. A tak je to asi správné.
To je pro tentokrát všechno. Necháme mrtvé spát a připojíme se k nim zatím dočasně. Odpočívejte v pokoji.
A tady je malý videobonus. O téhle partičce jste v Noční můře ještě slyšet nemohli, ale líbí se mi to video.
Mr. Beman
Jsem fanatickým příznivcem všeho, co se týká Ameriky devatenáctého století. Mám rád parní stroje, perkusní zbraně a hluboké lesy.
