Americana Express 2 – The Band, toulky Českem a letošní ceny AMA

V druhém Americana Expressu se vrátíme k prvním dvěma albům skupiny The Band, zapátráme po americaně v české kotlině a probereme se výročními cenami Americana Music Association.

Poslouchejte: Americana Express 2 – The Band, toulky Českem a letošní ceny AMA

První dvě alba kapely The Band najdeme v českém vydání knihy Rolling Stone - 500 nejlepších alb všech dob v první padesátce – prvotinu Music From Big Pink na 34. místě a druhé album s prostým názvem The Band o jedenáct příček níže. Jen The Beatles, The Rolling Stones a Bob Dylan se mohou v tomto směru pyšnit lepší bilancí. Čtveřice Kanaďanů (Jamie „Robbie“ Robertson, Garth Hudson, Richard Manuel, Rick Danko) s americkým bubeníkem za zády (Levon Helm) zocelená koncertováním i nahráváním s Bobem Dylanem (Robertson má svůj podíl i na jeho albu Blonde On Blonde) se rozhodla po natočení demonahrávek později vydaných jako The Basement Tapes vydat svojí cestou a v roce 1968 vypustit do světa svůj debut Music From Big Pink. 

The Band

Z Dylanovy nabídky společné studiové práce nakonec sešlo, nicméně píseň I Shall Be Released a další dvě jeho melodie zanechaly na tomhle skvostném dílu nesmazatelnou stopu. Zvláštní název dal albu dům „Big Pink“ z Woodstocku, v němž kapela trávila dobu, kdy se Dylan zotavoval po své motocyklové bouračce. Úvodní song The Weight  je častou položkou v přehledech nejlepších písní rockové historie. Před nedávnem se o nejnovější verzi tohoto půl století starého hitu postaral Ringo Star a v plejádě zúčastněných muzikantů samozřejmě nemůže chybět ani Robertson.

Druhé album kapely s prozaickým názvem The Band bývá podle dominantní barvy obalu označováno jako „hnědé“. Tak či onak přineslo muziku, která byla ryze americká a naplno odhalilo autorský talent Robbieho Robertsona. Ačkoli byl Kanaďan, Robertson skvěle vykreslil sérii amerických archetypů od odboráře v King Harvest (Hasely Surely Come) přes námořníka ve výslužbě v Rockin 'Chair, po chlapíka jménem Virgil Caine, který v The Night They Drove Old Dixie Down popisuje a komentuje konec občanské války. 

Album dokonale promíchalo truchlivé písně, které navazovaly na Music From Big Pink (Whispering Pines a When You Awake společně napsané s Richardem Manuelem), s písněmi typu Rag Mama Rag a Up on Cripple Creek (obě zpívané Levonem Helmem). To, že i dnes po půlstoletí znějí písně The Bandu stále stejně svěže, má a svědomí nezaměnitelný a charakteristický zvuk kapely. Helmovo (a příležitostně Manuelovo) živelné bubnování, Robertsonovy výrazné kytarové vyhrávky, nekonečně vynalézavé klávesové ornamenty Garth Hudsona, drsný a expresivní zpěv Manuela, Helma či Ricka Danka a prolínají se harmonie jejich hlasů, se zkrátka hned tak neomrzí.

Díky zákazníkům našeho eshopu DixieGear.cz můžeme Radio Dixie hrát a vysílat tyhle speciály. Vy jste tam ještě nebyli? No, možná budete koukat...

Poslouchejte: Americana Express 2 – The Band, toulky Českem a letošní ceny AMA

Petr Kalandra

K americaně jako stylu, se až na jednu výjimku, o níž bude za chvíli řeč, výslovně nehlásil (pokud je mi známo) žádný z českých hudebníků. Přesto si tahle muzika i u nás našla svoje místo. Kam jinam ostatně řadit songy, které za sebou zanechal Petr Kalandra se svými nejrůznějšími spoluhráči (Marsyas, ASPM, Blues Session)? Petr Kalandra měl Ameriku pod kůží, ostatně sám v první polovině sedmdesátých let za velkou louží nějaký čas pobyl. 

Blues, rock, folk, country – nic z toho v jeho písních nechybělo. Neskrýval svůj obdiv k The Bandu, Bobu Dylanovi, Neilu Youngovi i dalším písničkářům a mnohá jejich dílka dokázal převést dokonale do české podoby. Když v září 1995 ve věku pouhých 45 let zaklepal na nebeskou bránu, ztratila česká hudební scéna velkou osobnost. Dlouhovlasý a svobodomyslný hipík Petr Kalandra byl naším prvním a zásadním průkopníkem americany. 

V témže roce 1995, ještě půl roku před Petrem Kalandrou, zemřel legendární a nenahraditelný countryman Michal Tučný. Nepochybuji o tom, že kdyby těmto dvěma pánům osud dopřál více času, určitě by dříve či později spatřila světlo světa jejich společná nahrávka. A je možné, že by se na ní podílel i textař, muzikant a producent Zdeněk Rytíř, jehož texty tvoří důležitou součást jejich repertoárů. Koneckonců Tučného album Jižanský rok (1994) obsahuje hned několik typických americana songů, v nichž cílevědomě překračuje hranice country. Vliv country-bluesového rockera J. J. Calea je zde nepřeslechnutelný… 

Překvapivou verzi dylanovky Things Have Changed – Věci se mění mířící do vod americany nalezneme i v repertoáru Greenhornů. Zpívá ji Medard Konopík a pochází z jinak nepříliš vydařené desky Bůh mi seslal krásný ráno.

Šárka Adámková a Sarah And The Adams při koncertě pro Rádio Dixie – (foto: Evžen Müller, 2014)

Výrazným zástupcem naší mladší „americana“ generace je písničkářka Šárka Adámková, jejíž Sarah & The Adams představují styl v té nejtypičtější podobě. Šárka Adámková si prošla hraním po skandinávských klubech a barech, nahrávala i koncertovala s Wabi Daňkem a Ďáblovým stádem. Se Sarah & The Adams má na kontě dvě vydařená alba, novinka s názvem Pověz mi vychází právě v těchto dnech. Už příště si o ní povíme více a doufám, že si z ní i něco pustíme…

Důležitým členem Sarah & The Adams je kytarista, hráč na pedal-steel a banjo Josef Štěpánek. A tenhle nesmírně šikovný multiinstrumentaliasta nenápadně postávající vedle mnoha písničkářů zvučných jmen (mj. Radůza, Vladimír Merta, Xindl X, Petr Linhart) se podílel i na novém albu Vladimíra Mišíka. Ten již s country a muzikou amerického střihu občas koketoval i se svými Etc… Jeho poslední album Jednou tě potkám, na kterém ho doprovází kapela Blue Shadows otevřeně se hlásící k americaně T-Bone Burnetta či Joe Henryho, je nádhernou a reprezentativní ukázkou tohoto stylu. Hudebníku a producentovi Petru Ostrouchovi se podařilo přesvědčit Vladimíra Mišíka, aby pro nahrávání spojil své síly právě s Blue Shadows a výsledek je natolik skvělý, že příští díl Americana Expresu se bez podrobnějšího rozboru Mišíkovy novinky prostě nemůže obejít.

Další výsledky pátrání po americaně v české kotlině si už necháme na některé z dalších dílů a nyní vrátíme se zpět do té pravé Ameriky. Zde totiž v září udělovala své výroční ceny Americana Music Association.

Ceny Americana Music Association se letos udělovaly již po osmnácté. Prestižní cenu pro umělce roku obdržela Brandi Carlie, která v rámci svých nesčetných aktivit stihla rozjet projekt The Highwomen a taky produkovat výtečné album Tanyi Tucker While I’m Livin’. Dvě ceny si odnesl John Prine za album The Tree of Forgiveness a píseň roku Summer’s End. Asociace tak trochu splácí dluh tomuto legendárnímu, folk-countryovému písničkáři, autorovi nesmrtelných písní Sam Stone, Hallo In there, Angel From Montgomery, All the Best a mnoha dalších hitů nezřídka přejímanými dalšími umělci.

Kompletní přehled nominovaných a oceněných nabízí exlusivní plejádů legend i současných hvězd. Ocenění za celoživotní přínos získal čerstvý pětašedesátník Elvis Costello. Ač rozený Londýňan, americká hudba v jeho písních rezonovala už od jeho country-rockových počátků. Vedle nabroušených punkových a novovlnných fláků najdeme v jeho repertoáru i řadu countryových a rokenrolových kousků. 

Elvis Costello

Během let pak vstřebávala jeho muzika všechny další pro americanu nebytné ingredience (blues, R&B, gospel, folk) a zcela přirozeně se tento nesmírně invenční muzikant zařadil mezi prominenty tohoto žánru. Spolupracoval s Bruce Springsteenem, s kanadskou jazzovou zpěvačkou a klavíristkou Dianou Krall (v roce 2003 se stala jeho ženou), s písničkářem Joe Henrym a dalšími. Společně s T-Bone Burnettem nejen, že napsali pro film Cold Mountain báječný song Scarlet Tide, ale dali vzniknout skvostným albům Secret, Profane & Sugarcane a National Ransom. Mimochodem, tihle dva se poprvé sešli už mnohem, mnohem dříve – v roce 1986 na Costellově albu King Of America. 

Brandi Carlile

Ceny AMA 2019

Album roku: The Tree of Forgiveness, John Prine, producent Dave Cobb
Umělec roku: Brandi Carlile
Píseň roku: Summer’s End, autoři Pat McLaughlin, John Prine
Duo nebo skupina roku: I’m With Her
Objev roku: The War and Treaty
Instrumentalista roku: Chris Eldridge
Celoživotní autorské ocenění: Elvis Costello
Celoživotní interpretační ocenění: Delbert McClinton
President’s Award: Felice & Boudleaux Bryant
Cena Legacy of Americana (předána v partnerství s National Museum of African American Music): Rhiannon Giddens and Frank Johnson
Trailblazer Award: Maria Muldaur
Inspiration Award, (předána v partnerství s the First Amendment Center): Mavis Staples

Druhý díl Americana Expressu se stejně jako ten úvodní hodně ohlížel do minulosti. V tom příštím vás už bude ale čekat historických nahrávek jen pár a my se naplno vrhneme do současnosti.  Vrátíme se k letošnímu albu Buddyho a Julie Miller, necháme zpívat Mišíka a nahlédneme do listopadových Americana žebříčků.

Poslouchejte: Americana Express 2 – The Band, toulky Českem a letošní ceny AMA

Playlist Americna Express 2
The Band – The Weight 
The Band – Long Black Veil 
The Band – Rag Mama Rag 
The Band – Jemima Surrender 
Petr Kalandra – Špitál u sv. Jakuba
Michal Tučný – Pouliční zpěvák 
The Greenhorns – Věci se mění
Sarah and The Adams – In My Life 
Vladimír Mišík – Po dlouhém dni
Jason Isbell & Amanda Shires – Born In the U.S.A.
The Highwomen – My Name Can’t Be Mama
John Prine – Summer’s End
Elvis Costello – I Lost You