Válka o kosti: Jak dva profesoři na Divokém Západě bojovali o zkamenělé dinosaury

Vykopávání, určování a popisování zkamenělých pozůstatků prehistorie je práce zajisté hodně náročná, ale jen málokdo by asi čekal, že se při ní v míře větší než malé užívaly také podvody, úplatky, pěsti a sem tam i ostré náboje. Dnes už tomu tak samozřejmě není, ale svého času byl širokou veřejností sledován nemilosrdný střet dvojice (všeho)schopných vědců, kteří se pustili do pátrání po zkamenělinách v oblasti amerického Západu, jenž tehdy (úplně oprávněně) nosil přívlastek „Divoký“. Museli čelit nejen nelítostným terénním a klimatickým podmínkám, ale i indiánům a někdy také překážkám, které si kladli navzájem. Profesoři Marsh a Cope vedli boj, který se zapsal do dějin vědy jako „válka o kosti“.

Obrovský Apatosaurus se (zpravidla pod nesprávným, ale často užívaným jménem Brontosaurus) řadí mezi nejznámější dinosaury vůbec

Dva bohatí paleontologové

Profesor Othniel Charles Marsh (1831–1899)

Starším z obou nesmiřitelných protivníků byl Othniel Charles Marsh, který se narodil 29. října 1831 ve státě New York v rodině chudého farmáře. Ještě před dospělostí postupně pozbyl oba rodiče, avšak naštěstí jej dlouhodobě podporoval jeho strýc George Peabody, zámožný bankéř a významný mecenáš vědy a vzdělání. Díky němu Marsh vystudoval univerzitu v Yale, ačkoli byl zdaleka nejstarším v ročníku. Peabody potom v Yale financoval stavbu muzea, které neslo jeho jméno. Vděčná univerzita pak jmenovala Marshe profesorem paleontologie, který ovšem neměl ani povinnost přednášet, ani nároky na plat. Tomu to ale nikterak nevadilo, protože měl pořád k dispozici strýcovo bohatství coby zdroj financování výzkumů. V té době se již znal se svým velkým rivalem. 

Profesor Edward Drinker Cope (1840–1897)

Edward Drinker Cope přišel na svět 28. července 1840, avšak na rozdíl od Marshe pocházel z bohaté rodiny kvakerského loďaře ve Filadelfii. Podobně jako Marsh se již jako dítě musel vyrovnat se ztrátou matky, ovšem odmalička měl špičkové vzdělání, neboť jeho otec i laskavá nevlastní matka rozeznali jeho mimořádné nadání. Absolvoval filadelfskou univerzitu a stal se profesorem v Haverfordu, ale brzy s výukou přestal a pustil se do vlastního pátrání po zkamenělinách. Rodinné bohatství mu k tomu poskytovalo dobrý finanční základ, a tak na scénu přišli dva vynikající vědci, kteří měli možnost realizovat rozsáhlé expedice, které směřovaly na americký Západ s cílem „lovit dinosaury“. To, co díky jejich rivalitě vypuklo, je někdy dokonce srovnáváno s proslulou „zlatou horečkou“.

Bručoun proti gentlemanovi

Řada líčení „války o kosti“ má více či méně tendenční charakter, jelikož straní Copeovi. Nedá se tomu, upřímně řečeno, příliš divit, protože z čistě lidského hlediska byl filadelfský profesor mnohem sympatičtější figurou. Marsh byl nerudný, samotářský a podezíravý bručoun, který si dovedl získat respekt, avšak nikoli sympatie. Byl prototypem neoblíbeného učitele, v podstatě kabinetního vědce, který spíše studoval nálezy druhých, ale do terénu vyrážel vzácně. Cope se naopak nikdy nestranil ani riskantních výprav, ani vysoké společnosti. Byl to elegantní, vtipný a okouzlující společník, který měl krásnou ženu a milou dcerku, kdežto Marsh nikdy nezaložil rodinu, protože věda pro něj byla vším. 

Známý Stegosaurus opatřený deskami a ostny náleží do širokého spektra druhů, jež byly objeveny v Coloradu expedicemi profesora Marshe

Cope rozhodně nepůsobil jako suchý učenec, ale spíše jako kombinace gentlemana, dobrodruha a umělce. Marsh vždy pracoval systematicky, kdežto Cope sázel na okamžitou inspiraci. Oba ale také měli leccos společného. Byli vysoce vzdělaní a inteligentní a byli výteční organizátoři. Byli natolik sebevědomí, až to hraničilo s arogancí, a se svými kritiky a vědeckými odpůrci leckdy jednali se sarkastickou přezíravostí. Marsh navíc zjevně trpěl představou, že lidé bez vysokoškolského vzdělání jsou hlupáci. Nebylo tedy divu, že řada jeho někdejších podřízených jej opustila, a někteří dokonce začali pracovat pro Copea. V zájmu vyváženosti je ale nutno dodat, že i Cope měl některé nepěkné vlastnosti. Ve sporech byl prudký až prchlivý a občas neváhal použít i pěst. Často spěchal, takže dělal chyby, jež pak přiznával a napravoval jen za velkého skřípění zubů.

Profesor E. D. Cope publikoval během života neuvěřitelných 1400 vědeckých prací

Od spolupráce k soupeření

Mýlil by se ale ten, kdo by soupeření Marshe a Copea pokládal za „nenávist na první pohled“. Oba muži se poprvé setkali v roce 1864, a to paradoxně v Berlíně, kam vyrazili zkoumat nové nálezy evropských dinosaurů. Zpočátku byli přáteli, a dokonce po sobě vzájemně pojmenovali zkameněliny, byť z vědeckého hlediska se úplně neshodli. Marsh byl totiž darwinista, zatímco Cope se řadil mezi zastánce jiné evoluční teorie, tzv. lamarckismu (ten byl později zatlačen do pozadí, ale v poslední době znovu získává význam). Udržovali dobré vztahy též po návratu do Ameriky, ale roku 1870 došlo k osudovému zvratu. Cope popsal nového mořského plaza, jenž dostal jméno Elasmosaurus, avšak při jeho rekonstrukci natolik spěchal, že jej zmátl nesmírně dlouhý krk tohoto tvora, který pokládal za ocas. Sestavená kostra proto byla „obrácená“, resp. měla hlavu nasazenou na ocase. Marsh to při návštěvě Filadelfie okamžitě poznal, Copeovi se vysmál a veřejně jej ponížil, což mu Cope nikdy neodpustil. 

Nechvalně známá rekonstrukce mořského plaza Elasmosaura, jehož dlouhý krk tak zmátl profesora Copea, že jej považoval za ocas

V následujících letech začalo ono údobí paleontologických expedicí, jež mířily na Divoký Západ, kde se tehdy odehrávaly války s indiány. Nebyla nouze ani o bandity a desperáty, a proto musely být vědecké expedice dobře vyzbrojené. (Např. Marsh při první expedici žádal, aby měl každý člen Bowieho nůž, revolver Smith & Wesson a pušku.) Vyrážely do pustiny, kde mohla mít i malá chyba fatální následky, avšak možnost objevovat nové dinosaury byla velmi lákavá. Cope ani Marsh tak nikdy neměli nouzi o zájemce, takže jejich paleontologické výpravy přilákaly pozoruhodnou směs bohatých studentů a podivných existencí toužících po dobrodružství.

Cope se svými kolegy hledal kosti dinosaurů mj. v lokalitě Judith River v Montaně

Počátky výprav za dinosaury

První výpravy mířily v roce 1876 k Judith River v Montaně, jenže v témže roce došlo i k bitvě u Little Bighornu, kde Siouxové zmasakrovali kavalerii generála Custera. Náčelník Sedící býk pak směřoval do oblasti, kde se pohybovala také Copeova výprava, což ovšem vědci nevěděli, takže ve velkém šoku narazili na tábor několika tisíců indiánských válečníků. Měli však štěstí, protože indiánští zvědové si jich tam nevšimli, takže Cope a jeho společníci dokázali uniknout a přepravit do civilizace i cenné nálezy zkamenělin. Otevřený boj mezi oběma profesory začal v roce 1877, kdy oba dostali k určení kosterní materiál z Colorada. Dinosaury tam našel učitel Arthur Lakes, který se rozhodl „podělit“ oba známé paleontology. Marsh ovšem reagoval tím, že Lakesovi poslal peníze a požádal jej o utajení objevu. Lakes poté požádal Copea, aby „své“ kosti odevzdal Marshovi, což Cope učinil, ačkoli to vnímal jako velkou křivdu. 

Expedice za zkamenělinami se odehrávaly v období indiánských válek, takže vědci se museli obávat i případného střetnutí se Siouxy

Ale již brzy se dočkal velké satisfakce, protože v Coloradu nalezl kosti také další učitel O. W. Lucas, který je však poslal pouze Copeovi, jenž tak získal přístup k novému nalezišti. Ještě v roce 1877 došlo k dalšímu velkému objevu, tentokráte v Como Bluff ve Wyomingu. Kosti našli dva železniční dělníci William Reed a William Carlin, kteří hned napsali Marshovi, avšak Cope měl schopné informátory. Marsh ve Wyomingu objevil slavného dinosaura Apatosaura, kterého ale později popsal podruhé pod mnohem známějším, přestože formálně neplatným jménem Brontosaurus, které se stalo takříkajíc synonymem dinosaura obecně.

Lokalita Como Bluff ve Wyomingu se stále řadí mezi bohatá naleziště zkamenělin

Metody jako z akčních filmů

Na lokalitách ve Wyomingu a Coloradu byly nalezeny také jiné známé druhy dinosaurů, např. velký dravec Allosaurus nebo deskami a ostny opatřený býložravec Stegosaurus. Marsh a jeho lidé kopali až do roku 1889 ve Wyomingu, ačkoliv tam opakovaně přicházely i výpravy, které organizoval Cope. Ten posílal další expedice také do Colorada, což ovšem samozřejmě neušlo Marshově pozornosti, takže jejich soupeření nabíralo na obrátkách. Oba vědci pak začali sahat k metodám, jež by se hodily spíše do akčních westernů. Nasazování placených informátorů již pro ně nebylo ničím neobvyklým, ovšem nově začali používat také úplatky a sabotáže a někdy i násilí. 

Kresba učitele Arthura Lakese ukazuje průběh tehdejších paleontologických prací 

Jako první šel touto cestou Marsh, který žárlivě střežil cokoliv, čeho se dotknul, avšak Cope mu posléze nezůstal nic dlužen. Začali uplácet železniční zaměstnance, a tudíž se dostali k bednám obsahujícím zkameněliny, jež našla konkurence. Také zařídili, aby vagony zamířily na opačnou stranu světadílu. Nejméně v jednom případě Marshova výprava nestačila naložit a dopravit pryč všechny nalezené zkameněliny, a jelikož Copeovi lidé se blížili, Marsh rozkázal zbývající kosti zničit. Místa vykopávek byla údajně i vyhazována do vzduchu dynamitem, aby měl soupeř zkomplikované či přímo znemožněné práce. Několikrát došlo k setkáním expedicí, které mířily k novým nalezištím či naopak převážely nalezené kosti. Následovaly pěstní bitky, házelo se kamení a ve Wyomingu se nejméně jednou střílelo ostrými náboji. Kolegové se poté pokoušeli temperament obou profesorů mírnit, ale marně.

Snad jen přítomnost O. C. Marshe (stojící uprostřed) napovídá, že tato vyzbrojená skupina mužů mířila na paleontologickou expedici

Poslední roky velké rivality

Na přelomu 80. a 90. let ale přece jen došlo k určitému utlumení „války o kosti“, neboť každý z vědců soustředil hlavní pozornost jinam. Marsh tehdy kopal v Connecticutu, kdežto Cope se rozhodl pro návrat do Montany, do nehostinné krajiny zvané „badlands“, která je plná kaňonů a srázů, postrádá zdroje pitné vody a pro člověka je extrémně nebezpečná. Cope nalezl mnoho krásných kosterních pozůstatků, ovšem pokud jde o práci v terénu, byla to jeho „labutí píseň“, protože na další expedice již neměl peníze. Rodinná pokladna byla sice velká, jenže naneštěstí nikoli bezedná. Dobrodruh Cope investoval velké prostředky do hledání zlata a stříbra, ovšem v těchto oborech měl mnohem méně štěstí než v paleontologii, protože o většinu peněz přišel. Nebyl sice na mizině, ale neměl prostředky na organizování dalších výprav, a jelikož fungoval celý život jako solitér, pomoc odjinud byla minimální. 

Vykopávky se odehrávaly v nádherné, avšak velmi drsné krajině zvané „badlands“

Marsh pochopitelně pracoval dál a jeho lidé pak kopali i v Montaně, kde byl objeven mj. slavný rohatý dinosaurus Triceratops (ačkoli Marsh si původně myslel, že šlo o bizona). Cope již nemohl kopat, ale věnoval se publikování a vydal řadu velmi významných vědeckých prací o dinosaurech či vyhynulých savcích. Marsh mezitím získal i politický vliv, díky němuž prosadil, aby Cope přišel i o zbytek dotací, a navíc musel Cope odevzdat svou sbírku zkamenělin muzeu. Gentleman z Filadelfie se však nevzdal, využil podpory tisku a nahrála mu také svědectví Marshových dřívějších kolegů, kteří obvinili Marshe z plagiátorství a ze zneužívání vládních peněz. Nerudný profesor z Yale ztratil velkou část vlivu a hrozilo mu, že bude vyšetřován Kongresem.

Určitě nejznámějším rohatým dinosaurem je Triceratops, přestože Marsh objevené rohy zpočátku považoval za pozůstatky obřího bizona

Co přinesla „válka o kosti“

V roce 1895 se Cope dočkal velkého ocenění, neboť byl zvolen předsedou Americké asociace pro pokrok vědy, avšak z této pocty se těšil pouze dva roky. 12. dubna 1897 zemřel na selhání ledvin. Jeho protivník Marsh, který musel čelit stále většímu tlaku kvůli zmíněným obviněním ze strany vědců, novinářů a politiků, jej přežil o dva roky, jelikož dne 18. března 1899 podlehl zápalu plic. „Válka o kosti“ skončila, zanechala však nesmazatelnou stopu. Před ní bylo z celé Severní Ameriky známo jen devět druhů dinosaurů, ovšem Cope a Marsh objevili 56, resp. 80 nových druhů. Je ale třeba dodat, že Marshův zájem byl užší, protože se zabýval takřka jenom plazy a savci, zatímco Cope hledal a popisoval i jiné skupiny živočichů. Marsh popsal celkem 536 druhů obratlovců, kdežto Cope jich má na pomyslném kontě 1282. 

Kostra dravého dinosaura Allosaura, kterého v roce 1877 popsal Othniel Marsh na základě kostí z lokality Como Bluff ve Wyomingu

Vedle toho Cope vede v počtu vydaných vědeckých prací, jejichž počet dosáhl ohromných 1400. Copeovo jméno má pořád uznávaný zákon o evoluci organismů směrem k větším formám. Mnoho dnešních vědců zazlívá Marshovi, že vytvořil dlouho udržovanou představu dinosaurů coby pomalých, tupých a přerostlých „omylů přírody“, avšak na stranu druhou si Marsh zasluhuje i pochvalu za to, že jako jeden z prvních zastával tehdy odvážnou hypotézu, že se z dinosaurů vyvinuli ptáci. Díky „válce o kosti“ se dinosauři každopádně dostali do povědomí široké veřejnosti a paleontologie získala velkou prestiž. Oba profesoři se navzdory svým kontroverzním metodám zařadili mezi nejvýznamnější osobnosti moderních přírodních věd.

Nemocný, ale stále elegantní Cope (uprostřed s kloboukem v ruce) byl v roce 1895 zvolen předsedou Americké asociace pro pokrok vědy

Jedno z období „války o kosti“ popisuje román Dračí zuby od Michaela Crichtona, kterého proslavil jiný „dinosauří“ román Jurský park

P.S. Soupeření Marshe a Copea se stalo také základem pro povedený román Dračí kosti, který napsal Michael Crichton, jenž se později proslavil dalším „dinosauřím“ románem Jurský park. Román popisuje onu první expedici do Montany, při které vědci museli přepravit zkameněliny do bezpečí pod hrozbou útoku Siouxů. Výsledkem je zajímavá kombinace vědeckého thrilleru (tzn. Crichtonova „standardního“ žánru) a dobrodružného westernu, protože na jeho stránkách se představí též několik slavných osobností Divokého Západu. Crichton napsal román už v 70. letech, z neznámých důvodů se však rozhodl jej nevydat. Rukopis byl následně nalezen v jeho pozůstalosti a v loňském roce román vyšel také česky.