Ve světě klasických muscle cars je původní Camaro Z28 pozoruhodným úkazem. I když mu, s ohledem na jeho výkony i proletářský původ, nemůžeme upřít členství v tomto exkluzivním, byť poněkud buranském klubu, jeho způsoby a charakter jej řadí někam úplně jinam.
'67 Camaro Z28 na dobových promo fotografiích Chevroletu
Zatímco typický muscle car aspiroval na to být „dragsterem pro každý den“ nebo možná „NASCAR závoďákem pro normální silnice“, Camaro Z28 se zrodilo z naprosto odlišné sady požadavků. A proto i způsob, jak dosáhlo své výjimečnosti, byl zásadním způsobem odlišný.
Standardní Camaro Z28
Stejně jako konkurenční Boss 302 totiž „zet-dvacet-osmička“ vznikla pro rodící se pohár okruhových závodů SCCA TransAm. V těch závodily především evropské vozy a nový kontinent měly reprezentovat jen ty nejmenší a nejobratnější stroje, které se v Detroitu vyráběly – kompaktní sedany, případně takzvané „pony cars“, hybrid mezi sportovními vozy a muscle cars, jejichž průkopníkem byl právě Mustang.
Z28 týmu Hugha Heischmana s jezdcem Jimmy Moorem
Kromě nutnosti zatáčet na obě strany, která si už sama o sobě vynutila některé sofistikovanější postupy, tu bylo i omezení objemu motoru na skromných pět litrů. To znamenalo, že tentokrát nebude možné jednoduše sáhnout po motoru z velkého auta a nacpat ho do auta malého. Bylo nutné vyvinout nový agregát. Ten vznikl kombinací bloku ze small blocku Chevrolet 327ci (5,4 litru) a rotujících částí z menšího 289ci (4,7 litru). Výsledkem byl objem 302 kubických palců, tedy těsně pod pět litrů. Jeho konkrétní hodnota dala mezi nepoučenými vzniknout nesčetným legendám o tom, jak bylo tohle Camaro vybaveno motorem od Fordu, jehož small block byl nejprodávanější právě ve variantě o objemu 302 kubických palců. Pozoruhodný byl ale především poměr vrtání a zdvihu – motor byl silně podčtvercový, což mu dodalo neobyčejnou chuť do otáček.
Předsériové závodní Camaro Z28 v barvách sponzora Gulf
Výrobce udával maximální výkon 290 koní, protože z různých důvodů, ať už kvůli pojišťovnám nebo zařazení do závodních kategorií, nechtěl překročit magickou hodnotu jednoho koně na jeden kubický palec. Z dobových zdrojů i soudobých měření výkonu u věrných replik originálu však víme, že se realita pohybovala někde zhruba o 100 koní výše. A ještě zajímavější je možná fakt, že maximální otáčky dosahovaly více než 7 000 ot./min. – což je působivé i u dvouvačkového čtyřválce, natož u prehistorického osmiválce OHV.
Bláznivý závodní motor ale nebyl tou jedinou věcí, která Camaro Z/28 činila mezi jeho vrstevníky výjimečným. Většina muscle cars byla totiž marketingovým cvičením a způsobem, jak prodat co nejvíce levných aut s drahými motory a samolepkami mladým rychlostichtivým zákazníkům.
Trička s originálním motivem Camara Z28 máme pro vás v limitované edici 100 ks připravené v našem eshopu DixieGear.cz.
Aut jako byl Charger, Mustang nebo třeba Chevelle SS byly plné inzertní stránky časopisů, billboardy a televizní reklamy. Na Camaro Z28 jste však žádné reklamy neviděli. A nejen to – o samotné jeho existenci totiž nevěděla ani většina dealerů značky. Těžko říct, jestli byl projekt ve skutečnosti ztrátový a Chevrolet chtěl minimalizovat náklady, nebo bylo cílem hry dostat tuto novinku pouze k úzce skupince zasvěcených. Faktem zůstává, že pokud jste tenhle „americký závoďák“ chtěli, museli jste si objednat základní šestiválcové Camaro za 2 466 dolarů a na objednávkovém formuláři zaškrtnout kód výbavy Z28 (podle které dostal model svoje jméno).
'67 Camaro Z28 na dobových promo fotografiích Chevroletu
Tato položka stála na tu dobu poměrně horentních 400 dolarů, ale přinesla vám spoustu skvělých věcí. Na prvním místě samozřejmě už zmiňovaný pětilitrový osmiválec, ale také sportovní podvozek F-41, patnáctipalcové gumy na discích Rally Wheels vypůjčených z Corvette a rychlejší převod řízení. Pokud jste chtěli automatickou převodovku, měli jste smůlu a povinně jste si museli objednat přední kotoučové brzdy s posilovačem za dalších 100 dolarů.
Neznámé závodní Camaro na cílové rovince
Spokojeni nebyli ani příznivci kabrioletů. Z28 jste mohli mít jen s karoserií kupé – kabriolet se svým sklonem ke kroucení by poněkud popíral smysl existence zet-dvacet-osmičky. Jednou z mála věcí, za které jste si ale připlatit mohli, byl designový paket RS se světlomety skrytými pod maskou chladiče. A i když jste nikde na celém autě nenašli žádné znáčky Z28, byly součástí balíčku široké pruhy na přední a zadní kapotě. Mnoho zákazníků si navíc objednalo i zadní spoiler.
Camaro Z28 s paketem RS
Dnes je Z28 uctívaná legenda, ale ve své době nebylo nejsportovnější Camaro příliš populární. Kromě již zmíněné „utajenosti“ a absence jakýchkoliv zmínek v prodejních brožurách byl důvodem především pro běžného amerického řidiče jeho příliš ostrý charakter. Motor byl sice ohromující svým výkonem a ochotou hnát se do otáček – magazín Road&Track při testech určil jako optimální bod pro přeřazení 7 500 ot./min. (!). A navíc tu byl tvrdý, nepohodlný závodní podvozek, který byl sice fantastický na okruhu nebo klikatých silničkách někde na venkově, ale na širokých silnicích, pokrývajících většinu USA, byl poněkud zbytečný.
Moore na trati svádí souboj s Mustangem
Pro běžného řidiče tak bylo mnohem lákavější bigblockové Camaro SS, které bylo v reálných podmínkách a v rukou netrénovaného člověka rychlejší, a navíc jste nemuseli vysvětlovat, co že to vlastně řídíte. Z28 zůstalo volbou hrstky zasvěcených – alespoň do té doby, než v dalších letech postupně vystoupilo z „utajení“ a zbavilo se některých svých zvláštností výměnou za zvýšení popularity mezi běžným lidem.
Ale o tom až někdy příště.
Camaro v dobových barvách závodního týmu Alan Green Chevrolet
Vojta Dobeš
Automobilový novinář, který o amerických autech nejen píše, ale také s nimi jezdí. S oblibou provokuje svými názory nejen na auta.
