Válka jednoho muže: Z pokojného farmáře nepolapitelným sniperem

John „Old Jack“ Hinson se narodil roku 1807 někde ve Stewart County v Tennessee v rodině se smíšenými skotsko-irskými kořeny. Byl vlastníkem velmi slušně prosperující farmy jménem Bubbling Springs a mimo to i majitelem několika otroků. Byl to po svých předcích duší highlander, který se o politiku vůbec nezajímal. Možná i proto nebyl příznivcem odtržení jižních států, a byť Jižan, zůstal věrný Unii. Sousedé ho považovali za mírumilovného člověka. Kdo mohl tehdy tušit, že se z něj stane tichý zabiják, na jehož dopadení byly vyčleněny tři pluky federální armády.

Hostitel Gen. Granta

Jediná dochovaná fotografie „Old Jacka“

Poté, co v roce 1861 vypukla občanská válka, rozhodl se pro neutralitu a žil dále v poklidu na své farmě spolu s manželkou a deseti dětmi. Když do oblasti připochodoval v únoru 1862 se svými vojsky gen. Ulysses S. Grant, který se za pár let po smrti „Opičáka“ Lincolna stal prezidentem USA, Hinson se svojí rodinou ho přivítali u nich doma. Grant byl péčí svého hostitele spokojen natolik, že farmu přeměnil na své dočasné sídlo. Grant si užíval pohostinství Hinsonových i v době, kdy padly jižanské pevnosti Fort Henry a Fort Donelson (6.-12. února 1862). Toto vítězství mimo jiné znamenalo, že se jednotky Unie staly trvalou hrozbou pro Jižany, žijící na hranici Kentucky a Tennessee, právě tam, kde měli svůj domov i Hinsonovi.

Gen. Ulysses S. Grant

Stewart County ve víru války

I když byl „Old Jack“ neutrální a na farmě choval modrokabátnického generála jako v bavlnce, okolní svět se choval jinak. Co svět. Jeho vlastní rodina. Jackův nejstarší syn narukoval ke konfederační armádě a druhý se připojil k milici. S Konfederací sympatizovali i mnozí z Hinsonových sousedů. Vzhledem k tomu, že žili ve fakticky okupované zóně, byla pro ně nejjednodušší způsob boje partyzánská taktika, která jim umožňovala vypořádat se s lépe ozbrojenými a vycvičenými federály. Federálové jim říkali bushwackers, protože se schovávali v lesích, ze kterých mohli útočit na jednotky Unie a zmizet pak zpátky do divočiny.

Nathan Bedford Forrest v čele svých kavaléristů v bitvě u Fort Donelsonu v únoru 1862 na obraze Johna Paula Straina

Po pádu Fort Donelson rapidně stoupl počet útoku bushwackerů na jednotky Unie a jejich příznivce. V důsledku toho začala federální armáda jednat se stejnou bezohledností, jako o mnoho let později jednotky SS v Rusku. Každý úspěšný nájezd Jižanů potrestali federálové mučením a popravami podezřelých i s rodinami. Po válce byli tito mrtví zahrnuti do kolonky „ztráty na civilním obyvatelstvu“. Mimochodem, odhad celkových ztrát v této válce se pohybuje kolem 1 000 000, z toho 600 000 jsou vojáci. Skvělá unionistická taktika tedy přinesla smrt 400 000 civilistům.

O odstřelovačích v barvách Konfederace se spoustu zajímavostí dozvíte v tomhle videu

Zrození démona

Na podzim roku 1862 jako mnohokrát před tím vyrazili Jackovi synové George, kterému bylo dvaadvacet, a jeho sedmnáctiletý bratr Jack na lov jelenců asi kilometr od rodné farmy Bubbling Springs. Bohužel narazili na hlídku Unie, která je v honbě za „skalpy“ označila za bushwhackery. Chlapcům nebyla dána žádná možnost obhajoby, byli přivázáni ke stromu a zastřeleni. Následně byla jejich těla odvezena zpět do města, kde byly jejich mrtvoly pohozeny na náměstí v Doveru jako příklad politiky nulové tolerance Unie vůči odporu.

Jako by nestačila samotná zbytečná smrt, ostatky byly poté dekapitovány a ponechány na místě, zatímco hlavy přivezli rodičům na Hinsonovu farmu. Před celou rodinou byly hlavy jako odstrašující příklad spravedlnosti Unie uvázány na vstupní bránu! Pověřený poručík chtěl zatknout celou rodinu za jejich příbuzenský vztah ke dvěma údajným bushwhackerům, ale byl informován o Grantově minulém pobytu na farmě. Dále byl také (bohužel pozdě) poučen, že generálmajor Grant by se nedopustil žádného špatného zacházení s pozůstalými. To byla druhá poručíkova chyba dne. Jack prostě nemohl nechat vraždu svých synů nepotrestánu. Pohřbil ostatky svých dětí a poté poslal zbytek své rodiny a otroků do západního Tennessee k příbuzným. Ve Stewart County se tím dnem zrodil démon.

V bitvě o pevnost Fort Donelson začala stoupat vzhůru hvězda budoucího prezidenta USA generála Granta

Pokud vaši hrdinové nosili šedou, eshop naší vidlácké outfitové značky DixieGear.cz je místo přesně pro vás.

Výstřely odnikud a krvavá žeň

„Old Jack“ byl díky krvi předků ve své podstatě lovec. I když mu bylo 57 let, byl ve vynikající kondici a měl jediný cíl – pomstu. Za svoji loajalitu byl odměněn tím, že jeho synové byli popraveni jako nejhorší zločinci bez možnosti se hájit. To, že jim byla odťaty hlavy a následně umístěny federály na bránu rodného sídla, změnilo mírumilovného muže ve smrtelného nepřítele Unie.

Kentucky rifle Jacka Hinsona se dochovala do dneška

Seveřané nevěděli, že „Old Jack“ byl hrdým majitelem proslulé „Kentucky rifle“ upravené v ráži .50 s perkusním zámkem a 41“ dlouhou osmihrannou hlavní (skoro 105 cm). Puška byla opravdu těžká, vážila 17 liber (téměř 8 kg). Délka hlavně zajišťovala přesný zasáh cíle na vzdálenost cca 850 metrů.

Pro Whitworthovu pušku byla charakteristická šestihranná hlaveň

Pokud jde o osmiúhelníkový tvar, byl založen na systému Whitworthovy pušky, což byla sice zřídka dodávaná, ale o to radostněji používaná odstřelovačská puška u jižanských sniperů. Whitworth nešel parametricky srovnat s ničím, čím disponovala Unie, až do konce války.

Whitworth se svojí šestihrannou hlavní mohl střílet přesněji na větší vzdálenost (2000 yd – 1829 metrů) než Enfield vzor 1853 (1.250 yd - 1140 m) s jeho tradičním kulatým vývrtem hlavně.

Terčové zásahy. Vlevo Enfield, vpravo Whitworth.

Z Jacka hnaného pomstou se stal lovec hlav, který se přestěhoval do jeskyně nad řekou Tennessee a v mysli neměl nic než pomstu. Kladivo jeho zloby dopadlo jako první na poručíka, který nařídil popravu a stětí jeho synů. Kule ráže .50 mu téměř utrhla hlavu, když jel v čele své čety. Jackovým druhým cílem byl voják, který uvázal hlavy jeho synů na vstupní bránu rodné farmy. Těžká kule trefila knoflík na prsou jeho uniformy. To co napáchala dál, bylo něco, čemu říkali Vikingové „krvavý orel“.

A tady se o zbrani, kterou používal Old Jack Hinson, dozvíte prakticky všecko

Jak přibývalo úmrtí federálních důstojníků a vojáků znetvořených zásahy těžkou zbraní, došlo unionistické velení v oblasti k celkem oprávněnému názoru, že problém bude v Hinsonovi. Spálili tedy opuštěnou Hinsonovu plantáž. Vzhledem k tomu, že řeky Tennessee a Cumberland, které protékaly v Hinsonově operačním sektoru, byly hlavními dopravními uzly, po kterých přepravovala Unie zásoby, staly se jeho nejlepším „lovným místem“. Ze skrytých pozic, které často měnil, měl skvělý výhled na lodě Unie. Jako cíle si vybíral hlavně kapitány a armádní důstojníky a málokteré lodi se podařilo proplout bez ztráty na životech.

Pohled do hlavně kentucky rifle vzbuzuje respekt

Nejokázalejším příběhem jeho kariéry snipera bylo, když se mu vzdala celá loď modrokabátníků. Poté, co Jack začal střílet na posádku lodi a několik vojáků včetně prvního důstojníka zabil, došel kapitán k názoru, že ho napadli vojáci Konfederace. Aby se vyhnul dalšímu krveprolití, stáhl kapitán vlajku Unie a vyvěsil bílý prapor na znamení, že se vzdává a čekal, až ho zajmou. „Old Jack“ je všechny sám samozřejmě zajmout nemohl a tak se nenápadně vytratil a nechal je čekat. Loď i posádku pak zajala skupina bushwackerů, která slyšela střelbu a stahovala se k místu střetu podívat, co se děje.

Děla pevnosti Fort Donelson i dnes stále střeží hladinu řeky Cumberland

Všechny jeho úspěchy vedly k tomu, že byl vydán rozkaz k jeho zajetí či zabití. Bezvýsledně se o to snažily tři regimenty federální pěchoty. Jack mimo svoji válku jednoho muže začal také pomáhat Konfederační armádě jako scout a průvodce. V listopadu 1864 například vedl generálporučíka Nathana Bedforda Forresta do Johnsonville, kde pak Forrest zaútočil na zásobovací středisko Unie.

Ďábel Forrest ještě jednou, tentokrát na obraze malíře Roberta Wilsona

S pomocí místních obyvatel a díky tomu, že byl neustále v pohybu, se vyhnul zajetí, jeho rodina však takové štěstí neměla. Dvě jeho mladší děti zemřely na nemoci a oba synové, kteří vstoupili do Konfederační armády, padli. Jack válku přežil a do pažby své pušky vyřezal 36 zářezů, za každého zabitého důstojníka Unie jeden. V záznamech armády Unie však stojí něco jiného. Tomuto muži bylo přičteno ne méně než 130 zabití!