Tak hele, lidi, poprosili mě naši mladý, jestli bych vám něco nepovyprávěl vo bitvách, který jsou vyšitý na tý potrhaný bojový vlajce, co ji ňákej mistr štětce nakreslil na jejich nový triko.
Vo todlencto triko tadyvá de. A teď se dovíte, co ty jména na vlajce vlastně znamenaj. Aspoň teda pro mě vosobně...
Ten zakrvácenej a blátem a střelným prachem ušpiněnej prápor mi na první dobrou připomněl vlajku Prvního jihokarolínskýho pěšího regimentu, ale pak koukám, že ty jména bitev ňák neseděj. Co já vim, tak třeba u Brice´s Crossroads s náma a s tím ďáblovým bráchou Forrestem nikdo z tědletěch kluků nebyl.
Na tomdle Strainově vobrázku je Druhej regiment z Kentucky. Na tvářích těch kluků je vidět smutek a beznaděj, protože museli Kentucky vopustit a jít bojovat do Tennessee. Chudáci tehdy netušili, že z tohodle regimentu se domu nevrátí nikdo!
Že prej to nevadí, že to tak má bejt, ten battle flag je ňákej symbolickej či co a jsou na něm ména míst, kde jsme to Yankům prostě pořádně natřeli. Tak to je ovšem jiná. Akorát nevim, jestli si na všechny ty místa a bitvy dokážu rozpomenout, to víte, hlava už mi neslouží jako zamlada, ale doufám, že jenom na nošení klobouku ji ještě nemám.
Si teďkonc vzpomínám na vopravdu vydařenej raid, kerej sme provedli pod velenim generála Forresta. Povedlo se nám přejít přes řeku Harpeth u Hughes Ford, tři majle před Franklinem a pěkně pocuchat federály, kerý vo nás neměli ani šajna..
Manassas je vod Washingtonu takovej kousek, že by tam dolít i prd yankejskýho poručíka. Měla to bejt podle modrejch pupíků první a zároveň poslední bitva, na kterou se sjela smetánka z Washingtonu, aby se pokochala tím, jak to rebelům natřou. Když pak utíkali z bojiště, vyděšený jak stádo ovcí, došlo jim, že se ta válka asi trochu protáhne. Smrťák v modrým si odškrtnul ten den 2700 jmen. Asi to těm blbounům nestačilo, tak to tady zkusili znova 28.srpna 1862. Projeli to i podruhý a tentokrát měl smrťák v modrým skoro šestkrát víc práce. Yanků tady zůstalo skorem patnáct tisíc.
Starej dobrej „Stonewall“ Jackson. Na tomhle vobrázku je na úplnym začátku tý zatracený války, kdy se přesouval s 1.brigádou přes pohoří Blue Ridge směrem k Manassasu. Kluci na obrázku kolem „Stonewalla“ chlastaj z potoka u Ashby’s Gap.
Druhý v pořadí je Gaines Mill. Taky se jí řikalo první bitva vo Cold Harbor a nebejt toho, že sme ji vyhráli, byli by Yankové v Richmondu už v šedesátým druhým. No vyhráli, byla to taková výhra, jako když vám spadne namazanej krajíc do hovna. I když ho vypucujete sebelíp, smrdět nepřestane. Měli sme tam 8000 mrtvejch a Yankové 7000. Tam sem taky dostal svoji první kulku. Nějakej modrák mně prostřelil flašku s vodou a ta kulka se zastavila až v levý půlce mýho zadku. Zvostala mi po ní díra, do kerý se dá zastrčit konec doutníku.
U Fouche Springs to tenkrát byla vážně vydařená taškařice. Tam sme s Forrestem přepadli nic netušící Yanky v jejich táboře. Tušim, že po naší návštěvě se do konce války nevopovážili pořádně usnout.
Třetí je rozhodně Fredericksburg. Pro federály rozhodně dost hnusný místo. Modrokabátnickej generál Burnside (toho z vobrázků určitě znáte, měl takový parádní licousy) nechal svoje vojcly frontálně útočit na naše dobře vopevněný pozice. Výsledkem byl pěknej nářez pro modráky a třikrát větší ztráty než naše. Jeden z Yanků, co to přežili, se pak nechal slyšet, že to byla hrozná řezničina. Bodejť by nebyla, dyž šli jak vovce pod kudlu.
No a tendle obrázek je právě z Fredericksburgu. Vodkazuje na jednu událost, která vám vosvětlí prudkost letory Stonewalla Jacksona. Když sme totiž vypráskali Yanky z města, procházel se Jackson ulicema s jednim ze svejch oficírů. Ten byl celej vopařenej z pohledu na to, jak Yankové zničili a vydrancovali město a položil Stonewallovi votázku: „Co se sakra dá s takovou dobytčinou dělat?“ Milej Stonewall na něj zařval tak, že to snad museli slyšet ouplně všichni na deset majlí kolem. „Prostě je střílet!!!!!!“
Další na řadě je Cold Harbor. V týhle bitvě se zapsal mezi anděly smrti unionistickej generál Grant, kterej se stal pozdějc po vopičákovi Lincolnovi prezidentem. Chtěl nás převálcovat počtem, asi si myslel , že zdrhneme jak malí kluci ze sousedovic sadu. Po útoku, do kterýho poslal svoje kluky jak na přehlídku, jich tam zvostalo ležet na třináct tisícovek. Sakra, mít ty jejich pušky a dost prachu a kulí, zpátky přes Potomac by se z nich nevrátil nikdo.
Stonewall Jackson v třeskutě chladnym ránu. Musím říct, že v tý zatracený válce nám umrzaly zadky dost často.
Brice´s Crossroads. Tady mě podruhý postřelili a navíc jsem dostal ránu šavlí po šišce vod yankejskýho kapitána. Jeho seknutí mi sebralo půlku ucha a to moje mu vzalo život. Jeho šavli a revolver sem si vzal a mám je dodneška. Votevřeně musim přiznat, že mě vobojí dostalo párkrát z pěkný šlamastyky, takže si na toho chlápka vobčas rád vzpomenu. Generál Nathan Bedford Forrest, kterej měl na naší straně tenhle bordel na kolečkách na povel, se po vítězství v týhle bitvě stal definitivně jedním z nejuznávanějších a nejvobávanějších velitelů konfederační kavalerie. Pod jeho komandem sme pěkně zatápěli federálům pod spodkama až do konce tý zatracený války.
Na bitvu u Brice´s Crossroads mám vůbec samý hodnotný vzpomínky. Mimo tu šavli a revolver sem tam tenkrát eště nafasoval nový boty. Nemyslim bagančata, ale výborný jezdecký holinky. No, nafasoval… Tomu Yankovi určitě už nikdy chybět nebudou. Nosim je dodneska. Když sou sešmaťhaný, nechám je akorát znova podrazit. Jo a na tomdle vobrázku je samozřejmě náš generál Forrest. Učiněnej ďábel...
Další je Chancelorsville, největší vítězství generála Lee v týhle válce. Bojovali sme proti velký přesile a vyhráli sme. Cena ale byla strašná, ztratili sme skoro štvrtinu bojový síly. Jako by těch sraček bylo málo, dostal velkej generál Stonewall Jackson kulku vod vlastních a pár dní po týhle bitvě se vodebral na druhej břeh. Hodně z nás to vobrečelo, ten chlap byl fakt dobrej a kdyby žil, možná to dopadlo všechno jinak. Lee si Jacksona moc považoval, protože mu to v makovici fakt šrotovalo. Navíc jeho lidi za nim šli jak za pánbíčkem. Skoro jako my za Forrestem!
Tedle obrázek když vidim, musim se chechtat. To sme vám totiž s Forrestem ve dvaašedesátym v zimě ukázali yankejskýmu generálu Grantovi, že si vopravdu nemůže v Tennessee dělat, co chce. Než mu to došlo, neměli jeho vojclové co žrát, v čem spát a do čeho se voblíct. Jejich menáž a deky sme měli my a co se nám nehodilo, sme spálili. Grant nás rozhodně rád neměl, to fakt ne.
Voblíhání Petersburgu byla nekonečná noční můra. Bojovalo se tady vod června 1864 do března 1865 a bojovalo se všude. V zákopech nožema a bodákama jako zvířata vo každej metr naší posvátný půdy, bojovalo se v podzemních podkopech lopatkama a krumpáčema a krve tady bylo prolito tolik, že to všude smrdělo jak na jatkách. Byli sme do sebe s Yankama zakousnutý jako vzteklí psi, jako bysme se neměli už nikdá pustit.
Na triku vod kluků z DixieGear.cz můžete nosit i starýho dobrýho Stonewalla Jacksona. Škoda tý nešťastný kulky tenkrát v třiašedesátym. Možná by ta vojna nakonec dopadla ouplně jináč...
Federálové nakonec vyhráli, protože měli víc všeho. Pušek, nábojů, žrádla, bot i kulí do děl. My sme si to brali vod jejich mrtvejch, jenže sme jich prostě nedokázali zabít dost na to, aby sme byli tak dobře zásobený jako voni. Stejně sme jim ale párkrát pěkně vyprášili kožich a věřím tomu, že spousta z nich by se dodneška podělala hrůzou, kdyby znova zaslechla náš Rebel Yell. Jednim ze skvělejch vokamžiků tý petersburgský záležitosti byl Beefsteak Raid, kerej proved se svejma chlapama generál Wade Hampton. Škoda, že jsem u toho tehdá nebyl.
Moc hezkej vobrázek vod toho kluka Strainovic. Sou na něm dva nejlepčí rebelský generálové kavalérie Forrest a Cleburne. Forrestovi se řikalo „Kouzelník v sedle“ a Cleburnovi zasejc „Stonewall Jackson Západu". Forrest válku přežil, ale Cleburna si našla smrtka v bitvě vo Franklin. To tehdá byla hodně posraná záležitost…
Poslední je Chickamauga. Vo tejhle bitvě se toho moc hezkýho povědít nedá. Stejně jako vo všech vostatních. Náš generál Braxton Bragg sice vyhrál, ale ztráty byli na vobouch stranách ke dvaceti tisícovkám a vokažte mě pole, na kterým se válí štycet tisíc mrtvejch. Navíc ta Braggova akce stála život naše generály Helma, Deshlera, Smithe a „Bell“ Hood přišel vo haksnu. Jak řikám, hezkýho pomálu, zato sraček až na půdu.
No jo, Lee s Longstreetem. Musim se přiznat, že Leeho sem jako vojáka nikdá moc nevobdivoval. Myslim si, že pár bitev pěkně podělal. Longstreet nebyl špatnej, ani úplně blbej, jenom mi vždycky přišel tak trochu jako švihlej J.E.B.Stuart. Ten taky líp vypadal, než válčil.
Pokaváď fakt chcete zavzpomínat se mnou na tyhle velký chvíle, máte to úplně jednoduchý. Když si voblíkete todlencto triko, je to, jako byste tam byli s náma. Jestli si federálové myslej, že nás porazili, tak ať si to klidně myslej, ale já vám povidám, že je to blbost. Duch porazit nejde a Grey Ghost už tuplem ne.
Tak vo todlencto triko v tom mym povidání šlo. Tady ho máte i v černý barvě. Jestli vaši hrdinové taky nosili šedou jako já a mý kámoši, není nic snažšího než si ho vobjednat na DixieGear.cz.
Jo a kdyby vás zajímalo, kerej šikula má na svědomí ty parádní vobrázky, kerejma je todlencto povidání vyšperkovaný, tak ten chlápek se menuje John Paul Strain. Maluje setsakra dobře, skoro ho až podezírám, že tam všude tenkrát musel bejt vosobně. Jeho vobrazy si můžete klidně koupit a na jeho „webovkách“ najdete i pytle zajímavejch historek, kerý se k jednotlivejm malůvkám vížou. Tak tam lidičky jukněte, utraťte u něj pár baků a já si du na moment dáchnout. Ňák mě to povidání zmohlo…
Jan Korbel
Mám rád military a vojenskou historii. Nemám rád soudruhy odkudkoli a magory z ISIS. Jsem mladej kluk, jenom už trochu dlouho.
