Řada jezdců v uniformách Konfederace porušila tichý klid zimní Kentucky. V čele jezdců jel čtyřicetiletý plukovník a vybíral cestu mezi ledem pokrytými kalužemi a hlubokými jámami plnými zmrzlého bláta. Zima není nejlepší čas pro válečné operace, ale mladí a nezkušení jezdci jedoucí za svým velitelem se těšili ze své první válečné akce. Muž jedoucí v čele se jmenoval Nathan Bedford Forrest a vydal se na cestu, na jejímž konci z něj bude legenda. Bude milován vojáky Konfederace, nenáviděn vojáky Unie a uznáván všemi bez rozdílu. Ve své vojenské činnosti byl natolik efektivní, že seveřanský generál William Tecumseh Sherman napsal ministru války USA Stantonovi: „Forrest je vtělený ďábel! Dokud nebude mrtvý, mír v Tennessee nikdy nebude. I kdybychom na jeho porážku měli obětovat deset tisíc mužů a zruinovat federální pokladnu, bude to stát za to“.
Nezkrotný divočák i bohatý podnikatel
N.B.Forrest se narodil 13. 7. 1821 v Bedford County, Tennessee kováři Williamu a jeho ženě Miriam Forrestovým jako nejstarší z dvanácti dětí. Po smrti svého otce, po kterém zdědil kromě jména i vitalitu, sílu a charismatický zjev, se ve věku 17 stal hlavou rodiny a v roce 1841 začal pracovat v obchodu svého strýce Jonathana. Vyrostl v divokého a nezkrotného muže, skvělého střelce a jezdce na koni, v muže, pro kterého bylo násilí přirozenou součásti života v neklidném pohraničí.
Jeho strýc byl v roce 1845 zabit při hádce s bratry Matlocky a mladý Nathan se neváhal pomstít. V odvetu zastřelil dva z bratrů dvěma výstřely z pistole a dva další zranil nožem, jednoho z nich smrtelně. Poslední přeživší Matlock pak po vypuknutí války sloužil shodou okolností právě pod Forrestovým velením. Z divokého mladíka se postupem času stal podnikatel, který vlastnil několik bavlníkových plantáží v západním Tennessee a obchodník s otroky. Na počátku občanské války byl N.B.Forrest milionářem a jedním z nejbohatších lidí z celého Jihu.
Z dobrovolníka generálem
Dne 14. června 1861, vešel Nathan Bedford Forrest do kanceláře velitele Tennessee Cavalry Rifles kapitána Josiaha Whita a přihlásil se jako dobrovolník spolu se svým bratrem Jeffrym a patnáctiletým synem Williem. Z této jednotky se později stala slavná 7th Tennessee Cavalry, která pod velením N. B.Forresta bojovala až do konce války. O kvalitách Forresta jako vojáka hovoří i to, že v roce 1862 už měl hodnost plukovníka, rok na to byl jmenován brigádním generálem a válku zakončil jako generálporučík.
Nikdy nevelel svým mužům zezadu, ale vždy byl v jejich čele. Přestože neměl žádné formální vojenské vzdělání, instinktivně chápal taktiku na bitevním poli a využití přepadových jednotek k destabilizaci týlu nepřítele. V osobních soubojích zabil nejméně dvacet Yankeeů, byl čtyřikrát zraněn a v průběhu války pod ním bylo zabito třicet koní. Hned na počátku své kariéry velitele se proslavil svým výrokem v obklíčeném Fort Donelsonu. Velitel tamní pevnosti se rozhodl vzdát unionistům, ale Nathan Bedford Forrest odsekl: „K čertu s tím, my jsme sem nepřišli, abychom se vzdali!“ a s celou svou jednotkou se probil z obklíčení a uprchl.
Generál Forrest byl nesporně výjimečně statečným mužem a pro své muže nezpochybnitelným vzorem a inspirací. Jeden z nich, Texasan Adam R. Johnson ho popsal těmito slovy: „ Měl svalnatou dobře rostlou postavu, byl přes šest stop vysoký a měl od pohledu mimořádnou fyzickou sílu. Jeho nejúžasnějším rysem byly pronikavé modré oči, ve kterých se mu zablesklo s každou emocí tak, že bylo těžké rozlišit jejich skutečnou barvu. Byl to rozený vůdce, a já jsem věděl, že bych byl ochoten ho následovat třeba do pekla“.
Postrach seveřanského týlu
Plukovník a posléze generál Forrest byl rozhodně nekonvenčním velitelem a cizím rozkazům se podřizoval jen velice neochotně a často je prostě ignoroval. Jeho spor s generálem Braggem, kterému Forrest vyhrožoval zabitím, pokud se mu pokusí dát ještě nějaké další rozkazy, musel urovnávat až sám prezident CSA Jefferson Davis. Ovšem v situacích, kdy byl ponechán sám sobě a dostal od nejvyššího velení volnou ruku při plánování a provádění operací, byl N.B.Forrest nepřekonatelný.
Díky svému instinktu dokázal velmi účinně odhadnout slabiny nepřítele a udeřit na nejslabším a nejbolestivějším místě. Jeho muži se zjevovali hluboko za bojovými liniemi zdánlivě odnikud a po úspěšném přepadu překvapených a útok neočekávajících jednotek nepřítele opět mizeli neznámo kde. Forrestovou doménou se stalo především ničení zásobovacích linek Unie, které prováděl s takovou úspěšností, že jeho muži byli vyzbrojeni nejmodernějšími unionistickými puškami a pistolemi, jeho dělostřelci stříleli ze seveřanských kanónů a všichni společně jedli yankeeské potraviny a spali v dekách svých nepřátel.
Ze sedla do učebnic
Taktické postupy N.B.Forresta týkající se boje malých jednotek v týlu nepřítele jsou i v současnosti stále inspirující a jako součást Modern WarfareTactics and Strategy US Army se vyučují na VMI (Virginia Military Institute) dodnes. Jeho bojové umění studovali a v praxi uplatnili i slavní generálové Erwin Rommel, George S. Patton či Norman Schwarzkopf. Za své odvážné nájezdy do týlu nepřátelských jednotek si vysloužil přezdívku „wizzard of saddle“ (kouzelník v sedle). Příkladem Forrestovy nevšední válečné kariéry je bitva u Brice´s Crossroads, která se odehrála v červnu 1864 poblíž městečka Baldwyn ve státě Mississippi.
Bitva u Briceho křižovatky
Nepřetržité narušování seveřanských týlových zásobovacích linií rebelskými kavaleristy pod Forrestovým velením hluboce znepokojovalo unionistického generála Williama T. Shermana, který v té době podnikal klíčové tažení na Atlantu. Trval na tom, že Forrest musí být neutralizován za každou cenu. Volba dopadnout Forresta padla na jednotky dislokované v Memphisu, odkud 1. června 1864 vyrazilo 5000 mužů pěchoty a 3000 vojáků kavalérie pod velením generála Samuela D. Sturgise a marně hledalo nepolapitelného Forresta. Ten se o tom, že je pronásledován, dozvěděl včas přímo od vrchního velitele vojsk CSA generála R.E.Lee. Forrest připravoval útok na centrální Tennessee, ale Sturgisova expedice ho donutila vrátit se do severní Mississippi. Místo toho, aby se stáhl pod ochranu armády gen. Lee, rozhodl se zvolit si co nejvýhodnější místo střetu se Sturgisem a vyřešit tento problém jednou provždy .
Silný déšť a špatné silnice seveřany zpomalily tak, že po týdnu pochodu se nacházeli pouhých 50 km od Memphisu. Když se Forrest 8. června dozvěděl, že Sturgis pochoduje na Tupelo, část svých jednotek rozmístil podél železnice mezi městy Tupelo a Korinth a nechal je čekat v záloze.
Sám se stáhl k Briceho křižovatce (Brice´s Crossroads). Blátivé cesty a husté lesy v okolí do velké míry eliminovaly početní převahu Unie, které na straně Konfederace čelilo něco málo přes 4700 mužů. Svým vojákům rozkázal, aby zaútočili na yankeeskou kavalerii tvořící čelo pochodové kolony. Tento útok měl donutit seveřanskou pěchotu opožděnou několik hodin pochodu za svými kavaleristy spěchat do bitvy, aniž by se před tím vzpamatovala z pochodu. Plán vyšel dokonale.
Dne 10. června kolem 10 hodiny se do sebe pustilo jezdectvo obou znepřátelených stran a pěchota Unie byla donucena doslova uběhnout pět mil v intenzivním horku a vlhku na pomoc své kavalerii. Na bojiště dorazili vojáci polomrtví únavou a pro boj byli prakticky nepoužitelní. V odpoledních hodinách po sérii útoků Rebelů na čelní postavení Unie, byla yankeeská obrana prolomena a modrokabátníci se dali na panický úprk z bitevního pole s vyjícími Rebely v patách. Honička pokračovala až do dalšího dne, kdy bylo o vítězi definitivně rozhodnuto.
Gen. Sturgis utrpěl hořkou porážku, která fakticky znamenala konec jeho vojenské kariéry. Přes 600 mrtvých a raněných a přes 1600 zajatých představovalo více než čtvrtinu celého jeho síly. N.B.Forrest měl méně než 500 mrtvých a raněných a ukořistil 16 děl a 176 zásobovacích vozů. Díky skvělé taktice a vynikajícímu operačnímu plánu zvítězil nad mnohem silnějším protivníkem.
Kapitán McLemore popisuje ve svých vzpomínkách realitu války v sedle, do které se ďábelský generál neváhal zapojit i osobně: „Bylo to poprvé, co jsem viděl jízdní souboj se šavlí. Stojící ve třmenech, Forrest vjel mezi dva unionisty, sekl vlevo a vpravo a oba je zabil. Do cesty se mu jako další postavil svalnatý a silný muž, tak velký jako on sám. Zatímco s ním bojoval, byl napaden dalším Yankeem, který chtěl vrazit šavli do Forrestových zad. Včas ho zasáhl výstřel jednoho z našich a plukovník mezitím zabil svého protivníka. Poslal ho k zemi mohutným sekem, který mu téměř odťal hlavu. V dalším okamžiku bojoval Forrest se třemi Yankeei najednou. Prvního zabil výstřelem z pistole, ale zbylí dva ho napadli šavlemi. On se seknutí vyhnul tím, že sklonil tělo dopředu a jejich zbraně ho jenom škrábly na rameni. Jeho kůň udělal pár kroků dopředu, on ho zarazil, stáhl ho trochu na jednu stranu a zastřelil jednoho z protivníků, pak pohnal koně tryskem vpřed a vrazil šavli do druhého.“
Nejlepší velitel jízdy
Než přišel konec války, prokázal N.B.Forrest svoji odvahu a statečnost ještě mnohokrát. V bitvě u Chickamauga si vysloužil pochvalu gen. Hilla, v bitvě o Paducah (Fort Anderson) vedl skvělý jízdní útok a po prohrané bitvě u Nashvillu úspěšně kryl jako zadní voj ústup jednotek Jihu. Vojskům Unie připravil mnoho porážek a díky jeho nájezdům přišla Federální vláda o spoustu výzbroje a výstroje. Historiky je vedle J.E.B Stuarta a P.H.Sheridana pokládán za nejlepšího velitele jízdy celé občanské války. Po porážce Konfederace stanul N.B.Forrest před soudem za masakr zajatých unionistických vojáků ve Fort Pillow, ale jakékoliv viny byl nakonec zcela zproštěn.
Grand Wizzard of Ku-Klux-Klan?
Silně kontroverzní je členství Nathana Bedforda Forresta v nechvalně proslulém Ku Klux Klanu. Tato organizace byla založena v roce 1866 bývalými konfederačními důstojníky ve městě Pulaski v Mississippi a původně měla za cíl bránit zájmy jižanské bělošské většiny pokojnou cestou. Tyto snahy však i díky necitlivé a agresivní politice seveřanských okupačních úřadů bohužel brzy selhaly a roztočila se spirála násilí a teroru. Všeobecně uznávaný a respektovaný generál vstoupil do řad Klanu na jaře roku 1867 jako jeden z prvních členů a podle některých pramenů byl prvním vůdcem KKK s titulem Grand Wizzard (velký čaroděj) právě Forrest. On sám ale později své členství v této organizaci popřel.
Tradice pokračuje
Generál Konfederace Joseph E. Johnston, který byl znám svým klidným a kritickým úsudkem, prohlásil: „Kdyby se Forrestovi dostalo důkladného vojenského výcviku, stal by se ústřední postavou celé války“. N.B.Forrest zemřel na cukrovku v Memphisu dne 29. října 1877. Ve vojenské tradici svého velkého děda pokračoval i jeho vnuk Nathan Bedford Forrest III. Ve službě své vlasti padl v hodnosti brigádního generála United States Army Air Forces v roce 1943, když byl jeho bombardér Boeing B-17 sestřelen během náletu na německý přístav Kiel.
Čerpáno z:
http://www.civilwar.org
http://www.johnpaulstrain.com
http://www.loc.gov/rr/main/uscivilwar
http://www.eyewitnesstohistory.com/index.html
http://americanhistory.si.edu/
http://www.tngenweb.org/civilwar/csacav/csa3forrest.html
http://www.loeser.us/flags/civil-southern.html
http://www.greyriderfordixienet.com/alabama3.html
http://www.theatlantic.com/photo/2012/02/the-civil-war-part-1-the-places/100241/
Jan Korbel
Mám rád military a vojenskou historii. Nemám rád soudruhy odkudkoli a magory z ISIS. Jsem mladej kluk, jenom už trochu dlouho.
