Pradědeček Smiťák aneb Nebezpečný hrachomet pánů Smithe a Wessona

Seznal jsem, že dnes je čas seznámit ctihodnou veřejnost s kouskem kdysi průlomové zbrojní technologie. Dnes to tedy bude o revolveru Smith & Wesson Model 1. Z dnešního hlediska jde o zbraň z kategorie posměšně nazývané díky použití slabých nábojů „hrachomety“, přesto znamenala ve své době technologický průlom a byla velice úspěšná na trhu.

Začalo to flobertkou

Dle posledních poznatků se zdá, že na počátku všeho stály patenty pana Floberta, který by před rokem oslavil 200 narozeniny. Jeho vynález kompaktního náboje, ze kterého na rozdíl od vynálezu jeho krajana Lefacheuxe nic netrčí, stál na počátku vývoje, který trvá dodnes. Flobertovy salónní zbraně na relativně malý a slabý náboj (dodnes se vedou spory, jestli v původní verzi byla kromě střely a třaskaviny ještě nějaká prachová nálož) se rozšířily hlavně po Evropě.

Louis Nicolas Flobert (1819-1894)

Amerika potřebovala něco průraznějšího, ale přesto se tam flobertky nějakou dobu v nevelkém množství dělaly. Jedním z několika málo výrobců byl i pan Smith. Flobertky ale na odbyt asi moc nešly, takže pan Smith zavřel krám (cca 1853) a nastoupil u firmy Volcanic. Zkušenosti s jednotným Flobertovým nábojem mu asi nedaly spát, trh si ale žádal něčeho silnějšího a ve firmě Volcanic patrně panovalo velmi tvůrčí ovzduší.

Náboj .22 short (tehdy "jen" .22, další zvětšování délky přišlo o dost později)

Není přesně známo, koho a kdy přesně zde napadlo prodloužit Flobertův náboj a dosypat do něj prachu, co se vejde a k tomu přidat těžší střelu. Vznikl tak náboj ráže .22 s okrajovým zápalem, který odstartoval další vývoj nejen malorážních, ale i výkonnějších nábojů s okrajovým zápalem (.32, .44 Henry atd). Spolu s Whiteovým patentem a průběžnou komoru bylo zaděláno na technický průlom

Patent Rollina Whitea

Tento model se do dějin zbrojní techniky roku 1856 zapsal prostou skutečností, že byl masovou aplikací patentu Rollina Whitea na komoru skrz celý válec. Patent prozíravě zakoupili pánové Smith a Wesson poté, co Samuel Colt dotyčného vynálezce s tímhle nápadem vyhodil. Nejprve se pokusil o využití patentu Elisha Root, jehož sidehammery (revolvery a revolverové pušky s bočním kohoutem) produkované firmou Colt moc velkou díru do světa neudělaly.

Colt Model 1855 Sidehammer příliš úspěšný nebyl

Bohužel byl asi lepší v konstrukci než v obchodě, takže velkovýrobu revolverů s využitím výše zmíněného patentu zahájili až pánové Smith a Wesson, kterým byl potenciál nábojové zbraně v době vládnoucího perkusního zápalu vcelku jasný. V Evropě sice existovala konkurence – zbraně na náboje na kolíčkový zápal systému Lefaucheux, ale Amerika dala přednost uživatelsky přívětivější místní produkci.

Zakladatelé společnosti Smith&Wesson

Hrachomet nastupuje

Ale vraťme se k našemu „hrachometu“, tedy k revolveru Smith & Wesson Model 1. Jednalo se o jednočinnou kapesní zbraň (19 cm celkové délky) na sedm nábojů ráže .22 (dnes .22 short) s okrajovým zápalem. Náboje byly v době vzniku černopraché a jejich výkon se patrně příliš nelišil od dnešních flobertkových nábojů s hrotitou střelou, přesto konstrukce snese i moderní střelivo téže ráže (tj. v bezdýmé laboraci). Účinek ráže .22 short všeobecně není valný, přesto zbraň v této ráži dokázala odvést svou práci.

Revolver Smith&Wesson Model 1 ze sbírky autora v celé své kráse

Traduje se historka, že jakýsi proslulý šerif nasypal do desperáta v saloonu celý bubínek dvaadvacítek – desperát se mu vysmál, dal si panáka a odjel. Zemřel o 15 mil dál na stanici dostavníku na vnitřní zranění, které jednoduše přehlédl… Navíc v té době nebylo žádné očkování, o dezinfekci se v zásadě ještě spíše spekulovalo (stejně jako o hygieně), všude byla špína, hmyz a hnůj, takže osudným se mohl stát každý škrábanec.

Takový malý revolvéreček. Ale kousnout dokáže taky. Za války Severu proti Jihu byl Model 1 oblíbenou záložní zbraní důstojníků obou bojujících armád.

Praktická poznámka: Pokud jste nuceni k obraně použít zbraň z kategorie „hrachometů“ (.22, 6,35 a podobně), palte zblízka na zranitelné části těla, kde to hodně bolí, případně dezorientuje, tedy většinou do obličeje (oči). Získáte tak čas buď k útěku, nebo nalezení něčeho, čím protivníka dorazíte (nůž, cihla, noha od stolu či židle atd).

Po první sérii triček s motivem černého střelného prachu se doslova zaprášilo. Dotisk dalších kusů se na eshopu DixieGear.cz objeví koncem ledna.

Klasická konstrukce

Po konstrukční stránce jde o klasiku své doby – uzavřený zprvu mosazný, později železný rám, železná hlaveň přecházející v přední díl rámu a válec, spoušť je zpředu nekrytá, umístěná v ostruze rámu. Hlaveň se vyklápí po zatažení odpružené západky směrem nahoru, náboje se vkládají do vyjmutého válce, vystřelené nábojnice se vytloukají o pevný vyražeč pod hlavní.

S&W Model 1 ve stavu rozloženém…

Mechanismus je jednočinný, před každou ránou je třeba natáhnout kohout. Pojistnou polohu kohout nemá. Aretaci válce řeší odpružená klapka umístěná shora v rámu, ve které je vypilováno hledí. Miřidla tvoří mosazná muška a výše zmíněné hledí. Hlaveň je drážkovaná, dlouhá 8 cm, má průřez nahoru protaženého osmiúhelníku, přičemž je horní plocha vykována do lišty se značkou výrobce. Střenky jsou z růžového dřeva.

…a ještě rozloženějším

Železný válec se sedmi komorami nesl patentové nápisy. Nenasazuje se na klasickou osu, ale na krátký výstupek v zadním čele rámu, do předního čela rámu zapadá vlastním polokulovitým čepem. Mechanika uvnitř rámu je železná, pera jsou klasická listová. Původní povrchová úprava zahrnovala v ohni stříbřený rám a černěné železné součástky, jeté exempláře mají rám ošoupaný na mosaz a železné díly v barvě opotřebeného kovu. V pozdější fázi produkce bylo kromě původní technologie používáno částečné i celoplošné niklování.

Tento kousek pamatuje válku Severu proti Jihu

Smith&Wesson Model 1 se vyráběl ve třech provedeních. 1st Issue, tedy první produkční varianta se vyráběla v letech 1856-1860 v počtu cca 12 000 kusů. Proti pozdějším variantám byla poněkud masivnější a vyznačovala se kruhovou montážní krytkou na levém boku. Pažba měla rovnou spodní plochu.

2nd Issue – druhé provedení se vyrábělo od roku 1860 do roku 1868. Číslování v řadě navázalo na předchozí provedení a pokračovalo do čísla 120 000. Bylo poněkud subtilnější, kruhovou montážní krytku na levém boku nahradila rozměrná deska, kopírující tvar rámu. Pažba zůstala stejná.

Krásný exemplář Modelu 1 druhého provedení (2nd Issue)

3rd Issue, čili třetí provedení vyráběné v letech 1868-1882 prodělalo výrazné designové změny a přiblížilo se vzhledu velkých revolverů. Markantní byl ale hlavně do poloviny žlábkovaný válec a pažba ve tvaru ptačí hlavy. Mělo vlastní číselnou řadu 1-131 000.

Třetí provedení Modelu 1 poznáte na první pohled především podle tvaru pažby

Tento vskutku masově vyráběný revolver (251 000 kusů v průběhu 26 let) byl ve své době pro své malé rozměry a na svou dobu snadnou obsluhu oblíbenou obrannou zbraní, často sloužil v roli záložní zbraně nejen důstojníkům na obou stranách fronty války Severu proti Jihu, ale i v pozdějších letech četným mužům zákona. Jeho hlavní přínos byl na poli technického pokroku – v praxi rozjel éru jednotných nábojů. Nebyl sám, ale prosadil se jednotným střelivem, které se používá dodnes. Samozřejmě byl jako každý úspěšný výrobek masově kopírován a upravován celou řadou firem, mj. Marlin či Manhattan.

Pradědeček Smiťák vytýčil cestu pro další generace revolverů

Kusy na přiložených snímcích jsou 2nd (mosazný rám) a 3rd Issue (žlábkovaný válec, zahnutá pažba typu „ptačí hlava“), podle čísel pocházejí z let 1866 a 1874 a přes notné opotřebení jsou stále funkční. Jsou to historické relikvie z časů, kdy se Západ stával „divoký“. Relikvie, které ale na krátkou vzdálenost dokážou pořád ošklivě kousnout a k jejichž držení zatím není potřeba žádných papírů – nejsou tudíž majiteli státem půjčeny, ale jsou opravdu jeho.