Nevím, jestli jako já sledujete moto periodika a dění na internetu, ale kam se podívám, vyskočí na mě nová (indická) Jawa. A ze všech stran jen radost a nadšení. Podle mě by spíš všichni skuteční milovníci a patrioti značky Jawa měli plakat.
Jawa Mahindra. O tenhle motocykl tady jde.
Abych vše vysvětlil, musím začít trošku obšírněji.
Jawa byla do roku 1989 největším tuzemským výrobcem motocyklů. Jejím nejslavnějším strojem, ktery během války „na tajňačku“ vymyslely české hlavy, tedy hlavně šéfkonstruktér Josef Jozíf, a sestrojily české ruce, byla Jawa 250 Pérák. Motocykl technicky nenáročný, jednoduchý a tudíž snadno opravitelný.
Vše, co bylo v Jawě do roku 1989 vyrobeno, následně konstrukčně vycházelo z tohoto motocyklu. Kejvačky, Sportky, Panelky a jejich různé modifikace. Sice postupně vše zastarávalo, především konstrukce, ale přesto si Jawy zachovávaly svou jednoduchost, která byla dostatečná k mnohatisícovým vývozům do celého socialistického bloku v rámci RVHP, Kuby a několika dalších států.
Podařilo se dokonce prodat několik licencí. Asi nejznámější licenčně vyráběnou Jawou bylo indické Yezdi.
Po roce 1989 nastala pro Jawu doba snahy o přežití a slibů o přípravě nového modelu. Pro její příznivce to byla doba stálého čekání na tu „díru do světa“, kterou jim Jawa ústy svých manažerů slibovala. Doba těžká, jelikož v konkurenci světových výrobců a při soumraku dvoutaktů v důsledku emisních limitů se díra do světa dělá obtížně.
Jawa 660 ve verzi Vintage…
Motocyklem, který se sice neměl šanci výrazněji prodejně prosadit, ale který byl alespoň výtvorem českých konstruktérů a dělníků byla řada 660. Použitý motor byl osvědčený italský Minarelli, ale ten používají i různé jiné značky, například Yamaha. Své zastánce a kupce si našel, i když mě osobně žádný z modelů této řady v nadšení neuvedl.
… a ještě jednou Jawa 660, tentokrát model Sportard
Nějaká ta echt motorkářská trička v našem vidláckém eshopu DixieGear.cz taky najdete...
Největší očekávání ze strany jawistů se ale pojilo s léta slibovaným konceptem dvouválcové Jawy 1000 údajně vlastní konstrukce. Po zveřejnění pirátských fotografií tohoto dlouho slibovaného „zázraku“ nastal mazec. Ve fabrice se zřejmě někomu se zbytkem vkusu a soudnosti došla trpělivost a poslal pár fotek do světa.
„Jdu blejt, velebnosti“ aneb Jawa 1000 Cruiser
Ukázalo se, že tahle neskutečná hnusnověc je jen pračkou na dotace a motor opěvované vlastní konstrukce je v minulosti neúspěšný motor MZ s novým bočním deklem s nápisem Jawa. Naštěstí se tahle věc po velmi negativním ohlasu od laické i odborné veřejnosti nedostala do výroby.
Jawa 350 OHC Special je ze současné modelové řady Jawy rozhodně nejkoukatelnější, ale to je asi tak všechno. Co by na to asi tak řekl Franta Šťastný…
No a tím se blížíme do posledních let, kdy už zřejmě management Jawy mele z posledního a neví, kam se ve vytunelované fabrice vrtnout a jak z kdysi slavné značky ještě něco vyrazit. Zdá se, že jediné trochu cenné, co z Jawy zbylo, je logo. A tak ho nejdřív nalepí na čínský motocykly Shineray XY400. Že tento motocykl objemu 400ccm prezentují a nabízejí jako Jawu 350, bych ještě prominul, protože se jedná o celkem hezký retro kousek, ale to, kolik za něj chtějí a že na něj česká ruka kromě vykládání z kontejneru nesáhla, mi prostě vadí. Tímto strojem totiž nastala závěrečná etapa jawského výprodeje.
Posledním hřebem tohoto výprodeje je použití loga značky na motorku indických konstruktérů vyrobenou v Indii v koncernu Mahindra. Tedy to, nad čím, z pro mě nepochopitelných důvodů, mnoho jawistů nadšením jásá.
Nová Jawa made in India
Proč k nalepení loga Jawa na své výrobky, které jako staré Jawy dokonce vypadají, společnost Mahindra přistoupila, je mi jasné. Především má jméno Jawa v Indii skvělé renomé a kupní síla 1.3miliardové populace se o prodejnost určitě postará. Celkem pozitivních ohlasů se ale Mahindra Jawa dočkala i jinde ve světě. Ale já se z toho zrovna extra neraduju. Za mě to není Jawa. Není z Čech. Je to indický výrobek se vším všudy.
Jawa 350 Perak. Něco podobného už mohlo dávno, dávno vyjíždět z bran české fabriky.
Být zarytým jawistou, tak bych za tenhle potupný krok nakopal management do zadele. Jak to, že za 30 let nebyl schopen nechat české konstruktéry vytvořit motocykl, který by se svezl na současné retro vlně, navázal by na tradici značky a byl konkurenceschopný, byť především svou jednoduchostí a nostalgickým vzhledem. A je již méně podstatné, zda by se buď celý, nebo jeho část vyráběla v Číně či Indii, jak to dnes z důvodu výrobních nákladů činí i jiní výrobci.
Museli se toho chopit v zemi, kterou jsme před několika málo desetiletími učili vyrábět motocykly. Tohle je totiž skutečný soumrak značky Jawa a nerozumím těm, co tomu tleskají. A zajímá mě i to, proč tuhle smutnou realitu nechápou.
S nostalgií vzpomínám na časy, kdy naše výrobky včetně motocyklů měly ve světě skvělé jméno a byly na takové úrovni, že se exportovaly do celého světa včetně USA.
Nejedná se jen o Jawu, která úspěšně expandovala také do skandinávských zemí, ale i o druhého tehdy československého výrobce a to značku ČZ a její prodejní úspěchy především v poválečné době. Do této doby se jednoduché motocykly ČZ z plechu lisovaným rámem, s ohledem na nedostatek surovin skvěle hodily. Nenáročnost výroby, spolehlivost a snadné obsluha byl hlavní prodejní argument.
Nádherně zrestaurovaná „indiánská číza“. Nebo „čezeťáckej indián“?
Jistotou prodejních úspěchů byly rozhodně válkou nedotčené Spojené státy. Obrovského úspěchu dosáhli zástupci ČZ, protože se jim podařilo uzavřít smlouvu s tehdy druhou největší motocyklovou značkou Indian. Ta díky „čízám“ pokryla doposud chybějící segment maloobjemových strojů. Jednalo se o motocykly o objemu 125 ccm a S využitím zavedené obchodní sítě byly pod značkou Indian-Čz úspěšně prodávány v celých USA. Jedinou odlišností byl pouze nápis "Indian" na nádrži nad vylisovaným znakem ČZ.
Na tyto úspěchy pak ještě v 70. letech navázal prodej endurových strojů této značky, ne již však pod značkou Indian, ale samostatně a v mnohem menším množství.
V Československu naši lidé dokázali vymyslet, vyrobit a následně úspěšně prodat skvělé motocykly. A my se dnes pyšníme tím, co nám zanechali, a s hrdostí tyto stroje restaurujeme jako veterány.
A co umíme my? Vyprodat z toho, co nám po předcích zůstalo, co jen jde a pak nalepit logo Jawa na nádrž indického motocyklu. Bohužel to tak není jen s motocykly. To jsem zvědavý, na co po nás budou hrdé naše děti.
Máme být na co pyšní? No, já na „novou Jawu“ tedy rozhodně pyšný nejsem. A jen se bojím, na co Jawa plácne svoje logo, až opadne současná retro vlna.
Petr Brábník
Jsem patriot, nacionalista a rebel. Mám rád motocykly s karburátorama, holky bez silikonu, pivo s pěnou a muziku naživo.
