Nova versus Evo aneb Harley-Davidson na křižovatce dějin

Nemusíte ani být velký milovník motorek, abyste považovali značku Harley-Davidson za jeden ze symbolů Ameriky. Velká motorka, hlučná a lesknoucí se chromem, dokáže zároveň reprezentovat americkou lásku ke svobodě, úctu k tradicím, rebelství i vlastenectví. Protiklady se tu střetávají, spojují a vytvářejí cosi pozoruhodného. A středobodem toho všeho je motor. Dva obří válce, tvořící dohromady vítězné písmeno „V“. Bubnující srdce pohánějící mohutný stroj kupředu.

Shovelhead - Harley Davidson FLH 80 Electra Glide z roku 1979

Dnes už si snad nikdo nedokáže představit motocykl Harley-Davidson bez slavného V-Twinu. Značka z Milwaukee se stala synonymem pro archaickou techniku a její stroje obdivujeme jako dinosaury silnic a připomínku starých (a možná lepších) časů.

Vždycky to tak ale nebývalo. Ještě po druhé světové válce byly Harleye prostě jen normální, moderní motocykly. Velké modely se nijak zásadně nelišily od jediného amerického konkurenta, značky Indian, a vlastně ani od velkých evropských motocyklů. Slavná značka dokonce vyráběla i menší stroje, které byly pro běžnou evropskou produkci přímou konkurencí. Nikdo neměl pocit, že by motocykly z Milwaukee byly archaické či svébytně americké. Až když začaly americký trh v šedesátých letech dobývat malé, obratné a především moderní stroje z Japonska, začal Harley-Davidson pomalu získávat svou „dinosauří“ image.

Čtyřválce od Hondy dávaly dýchavičným a nespolehlivým Shovelheadům na americkém trhu pořádně zabrat. Zde model Honda CB750 z roku 1974

Rozdíl se však rychle zvětšoval a na konci sedmdesátých let už byl zcela zásadní. Harleye s motory Shovelhead byly ve srovnání s konkurencí těžké, pomalé a navíc nepříliš spolehlivé. Značka nyní žila především z reputace „motocyklu pro drsňáky“, získané díky filmům a událostem z posledních dvaceti let. To ale nemuselo k úspěšnému přežití stačit. Vyrábět velké, zlé motorky, které dělají kravál, je sice dobrý nápad, ale i tradicionalisté mají své meze.

Bylo nutné vyvinout nový motor, který by dovezl značku Harley-Davidson k zářné budoucnosti. Otázkou však zůstávalo, jakým směrem se vydat. Modernizovat stávající dvouválec a stavět i do budoucna na „dinosauří“ image, nebo udělat něco úplně nového, odlišného a vrátit se na technologický vrchol?

Nova - Harley made in Porsche

U Harleyů se rozhodli zkusit obě cesty. Pokud jste někdy v posledních třiceti letech viděli kterýkoliv z jejich nových motocyklů, už víte, která nakonec vyhrála. Pod nádrží každého „Haryka“ i dnes bubnuje vidlicový dvouválec a s výjimkou modelů V-Rod a Street jsou dokonce stále vzduchem chlazené. Motor Evolution, který se na trh dostal v roce 1984, byl skutečnou evolucí – navázal tam, kde předchozí Shovelhead skončil a přidal jen lepší výkony a především spolehlivost. Nezměnil charakter motocyklů ani image značky. Pořád je to ten správný dinosaurus. Jen prostě funguje.

Ale co druhá cesta, ta, která nakonec skončila ve slepé uličce? Mohly dnes Harleye vypadat úplně jinak? Co kdyby se H-D namísto „retro techniky“ stal moderním motocyklem, jen trochu jinak pojatým? A jak by vypadal bez vidlicového dvouválce?

Jeden z mála zachovaných prototypů HD s motorem Nova

Když se v Milwaukee začalo mluvit o novém motoru, začalo být brzy jasné, že vlastní vývojové oddělení značky nebude na tak náročný úkol stačit – zvláště pokud se mělo paralelně pracovat i na vývoji vylepšeného V-Twinu pro tradičně zaměřené zákazníky, ze kterého se později vyvinul motor Evolution. Harley-Davidson proto oslovil tři externí firmy, které předložily své návrhy. A vítězem se stal legendární německý výrobce sportovních aut, Porsche. Už jen toto jméno dává tušit, že projekt Nova neměl být nic nudného a obyčejného.

Vlastně jedinou tradiční věcí, která zůstala zachována, bylo uspořádání válců do V. Ale tím podobnosti s tradičními motory značky končí. Už jen proto, že válce nebyly dva, ale čtyři. Tedy alespoň v „prostřední“ variantě, která byla osazena do všech vyrobených prototypů. Motor Nova byl připraven pohánět celou škálu motocyklů a byl proto navržen na modulární bázi – válce o objemu 200 nebo 250 cm3 mohly být dva, čtyři, nebo jich mohlo být dokonce šest, v kterémžto případě by vzniklo jedenapůllitrové monstrum.

Na první pohled to rozhodně jako H-D nevypadá...

Existovala dokonce i možnost, že motor ztratí svoji tradiční polohu v rámu a bude otočen o 90 stupňů, s válci trčícími po stranách jako u Moto Guzzi. To by totiž usnadnilo použití hnací hřídele namísto řetězu. Nakonec však bylo rozhodnuto, že řetěz bude lepší volbou a motor zůstal v tradičním umístění, takže alespoň z boku vypadaly motocykly s motorem Nova téměř jako „klasické“ Harleye. Jednou z věcí, na které totiž trval Willie G. Davidson, který na vývoj dohlížel, totiž bylo to, že i revoluční H-D musí stále vypadat jako H-D. Proto byl také vyvinut speciální malý chladič umístěný pod sedlem a „krmený“ chladným vzduchem nasávaným na bocích nádrže, namísto jednoduššího umístění před motorem.

Ano, chladič. Nový motor byl totiž chlazený kapalinou a změnilo se i snad všechno ostatní. Měl rozvod DOHC, vyvažovací hřídel a byl spojen s pětistupňovou převodovkou. A se zdvihem 58 mm a vrtáním 66 mm u menší varianty a 74 mm u větší byl poměrně výrazně podčtvercový, což mu umožnilo dosáhnout až 10 000 ot./min. Výsledkem měl být údajně výkon až 135 koní, v době, kdy běžný „Big Twin“ měl sotva víc než padesát.

Ve firemním muzeu Harley-Davidsonu najdete i prototyp Nova Touring s motorem o objemu 1636cm3

Vývoj nového motoru se dostal do téměř finální fáze. Poslední prototypy byly připraveny pro sériovou výrobu. Stačilo připravit továrnu a vrhnout na trh supermoderní stroje, které by zamotaly hlavu japonské i evropské konkurenci. Ale společnost AMF, která v té době značku Harley-Davidson ovládala, měla jiný názor. Její dřívější ředitel, Rodney C. Gott, byl motocyklovým nadšencem a nový vývoj podporoval. Potom ale na začátku osmdesátých let odešel a nahradil ho Tom York, který měl na byznys mnohem chladnější a racionálnější pohled. Důležitější pro něj byla industriální část koncernu a její rozšíření měly financovat právě zisky výrobce motocyklů z Milwaukee. Téměř nevyhnutelným výsledkem tak bylo zrušení nákladného a údajně riskantního projektu Nova.

To byl na jednu stranu konec zajímavého a odvážného projektu, který mohl značku Harley-Davidson posunout na zcela jinou úroveň a možná z ní udělat vážného konkurenta pro Hondu či Suzuki. Znak H-D jsme možná mohli vídat nejen na „dinosaurech silnic“, ale i na moderních motocyklech.

Další z předsériových prototypů připravovaného motocyklu Harley-Davidson se čtyřválcovým motorem Nova o objemu 800cm3

Ale možná není důvod nad předčasným koncem tohoto projektu tesknit. Spustil totiž řetězec událostí, který nejspíš vedl k tomu, že dnes legenda Harley-Davidson vypadá tak, jak vypadá. Stopka na financování Novy byla totiž pro 13 vysoce postavených manažerů značky, takzvaný „gang třinácti“, důvodem k tomu, aby začali uvažovat o odkoupení firmy z područí koncernu AMF. A u myšlenek nezůstalo, takže brzy vzniknul sice dluhy zatížený, ale nezávislý výrobce.

Fotografií harleyů s motorem Nova mnoho nenajdete...

Novu to pochopitelně zachránit nemohlo. Nové vedení bylo rádo, když se podařilo ufinancovat dokončení vývoje motoru Evolution, který vycházel z dosavadního Shovelheadu. Novinka byla představena v roce 1984 a položila základ Harleyů tak, jak je dnes známe. Staromódních, ale poctivě postavených motocyklů, jejichž image a marketing byly postaveny právě na jejich „dinosauřím charakteru“.

Cesta "mírného pokroku v mezích zákona" naštěstí pro tradicionalisty zvítězila v podobě motorů Evolution

Kdyby se Nova dostala do výroby, nejspíš by Harley-Davidson o část ze svého výlučného charakteru přišel – anebo by získal charakter úplně jiný. Jedna věc je ale naprosto jistá. Nebyl by to ten Harley-Davidson tak, jak ho známe dnes. Jestli je to dobře nebo špatně, to už závisí na vaší představivosti.