Noční můra V. Chladná krása čepelí

Nůž je spolehlivý kamarád, vždy po ruce, jak ho jednou vlastníte, už po vás nic nechce a za nějaké to občasné nabroušení a naolejování vám splní vše, co je v jeho silách. Nestojí svět a nikdy mu nedojdou náboje, dá se sehnat skoro všude a svět mužů lze díky němu rozdělit na ty, kteří se spoléhají na sebe a ty, kteří se spoléhají na ty první. V moderních formách tradiční hudby ani revolver nebo brokovnice nedosahují takové popularity jako nůž. Je to samozřejmě dáno historickou zkušeností a vlivem starých murder ballads na něž spousta současných tvůrců odkazuje. Pár bodnořezných zásahů čeká tentokrát i nás.

Poslouchejte: Noční můra 5 - Chladná krása čepelí

Those Poor Bastards - My jsme, kurva, ti nejstrašidelnější!

Skupina Those Poor Bastards je originální duo z Wisconsinu, které tvoří pánové Lonesome Wyatt (kytara) a The Minister (banjo), na koncertech ještě posílení o bubeníka Vincenta Presleyho. Oba ústřední protagonisté si libují v bizarní prezentaci a tajuplné image a proto není úplně jednoduché o nich cokoliv zjistit. Minister nikdy neodkládá svoji masku, či spíše jakýsi závoj a za datum vzniku udávají první leden 1846. Oč skoupější jsou na informace, o to víc nechávají mluvit svou hudbu. Jejich první album Country Bullshit vyšlo roku 2004, loňské Vicious Losers je jejich desáté, plus dvě EP. Lonesome Wyatt mimoto hraje ještě sólo nebo se skupinou The Holy Spooks a má na kontě dalších sedm desek.

Úctyhodná diskografie, není-liž pravda? Všechny desky vychází na jejich vlastním labelu Tribulation Records, což je dnes věc poměrně běžná a v rámci zachování tvůrčí svobody vlastně nezbytná. Hudebně se dá u Those Poor Bastards hovořit o jakési směsi psychobilly a dark country, nebo jak se můžeme dočíst na jejich facebooku, doom country. Na rozdíl od většiny podobně laděných projektů je ale z hudby TPB cítit zjevná nadsázka, jakoby se snažili shodit nejen tradiční country music, ale i tu alternativní, která si, co si budeme nalhávat, za relativně krátkou dobu své existence stačila vyrobit dostatek vlastních klišé. TPB jsou tedy temnější než ti nejtemnější, jsou nejstrašidelnější a v jejich písních se vraždí zdaleka nejvíc. Hlavně nožem.

Poselství je jasné, přes všechny nánosy image je pořád nejdůležitější zábava. Kariéru TPB pomohl nastartovat Hank Williams III, který na své desce Straight to Hell předělal jejich skladbu Pills I Took a následně je angažoval jako předkapelu pro část svého amerického turné. Ještě pár slov k připojenému klipu. Je jediný, pokud nepočítám živáky, který se mi podařilo najít a úžasně dokumentuje povahu tvorby TPB, tedy temný, ale ve výsledku velmi vtipný. Určitě ho sledujte až do konce, i když pointa vám asi dojde poměrně záhy.

The Devil Makes Three - Ďábel zvoní třikrát

Trio The Devil Makes Three pochází z Vermontu, tvoří ho basistka Lucia Turino, kytarista Pete Bernhard a kytarista a banjista Cooper McBean. Už jako mládežníci v devadesátých letech vyráželi do blízkého Bostonu na koncerty převážně punkových kapel a pomalu v nich dozrávalo rozhodnutí vypadnout z rodného hnízda a živit se muzikou. Není proto divu, že oficiálním místem založení kapely je Santa Cruz v Kalifornii. Stalo se tak v roce 2002 a ve stejném roce vychází také jejich eponymní debut. Desky mají zatím na kontě čtyři, plus dva živáky. Hudebně se pohybují na pomezí folku, bluegrassu a ragtimu a pravdou je, že jejich novější nahrávky znějí stále veseleji, čímž se vlastně diskvalifikují ze sféry zájmu autora tohoto pořadu. Těžko říct jestli jim to vadí. Hudba je to příjemně nekomplikovaná a jaksi starosvětsky přímočará. Takhle nějak si představuji staré string bandy.

Antic Clay - Biblické blues

Michael Bradley z Landlocked v Georgii je vůdčí postavou gothic-country kapely Myssouri, která se rozpadla v roce 2003 kvůli vnitřním neshodám ohledně hudebního směřování a mizernému komerčnímu ohlasu. Inu, nejen hudbou živ je člověk. Bradley následně všechen nevyužitý materiál a nové skladby zužitkoval na dvojalbu Hilarious Death Blues (2007), které vydal pod pseudonymem Antic Clay. Jméno si vybral podle knihy Cormaca McCartyho, Krvavý poledník, kde autor říká ,,Pokud válka není svatá, je člověk jenom směšný kus hlíny.“

Deska je jediným počinem vydaným jako Antic Clay, jakoby autor nechtěl rozmělňovat svoji invenci a je skutečně jednou z nejdůležitějších a nejzajímavějších desek žánru. Minimalistický přístup, one man show, nástrojové obsazení pouze v podobě kytary a foukací harmoniky, biblické odkazy a staré smutné historky. Temný zvuk, pomalé tempo a Michaelův hluboký hlas. To vše jsou atributy unikátního uměleckého díla, které ovlivnilo celý žánr. Album, které řeže, schválně, jako co byste řekli?

Poslouchejte: Dupárna 2 - Alt-country v Rock Café

V první hodině dnešního pořadu známé jako se budeme věnovat blížícímu se koncertu Freeborn Brothers, Urban Pioneers a Travise Oneila, který proběhne 29. května v pražském Rock Café. Uslyšíte samozřejmě ukázky tvorby výše jmenovaných plus pár zajímavostí. Je čas uložit své bowie do pouzdra a začít se těšit na příště.