Je s podivem, že tohle téma zůstalo ležet ladem tak dlouho. Přitom jméno Farmageddon Records se v Dupárně skloňuje už od začátku a z jejich kmenových interpretů jste mohli slyšet téměř všechny, a většinou víckrát. Přesto hodinovka věnovaná tomuto kultovnímu labelu tu za těch třicet předchozích pokračování ještě neproběhla. A těžko hledat nějaké důležitější jméno v žánru, který mísí punk s bluegrassem, folk s metalem a country s blues a nadto vytváří žánrové konstrukce typu streetgrass, hobopunk atd.atd. Farmageddon byli první a ukázali směr, kudy se, nazvěme to třeba post-lidová hudba, ve Státech ubírá dodnes. Je to tradiční, je to nové, je to rebelské a hlavně je to skvělá a zábavná muzika.
Historií značky se zabývat nehodlám, od toho je tu už pár let článek Adama Schillera, který vám tímto vřele doporučuji. Nás víc zajímá ta muzika samotná, a to jak jména prověřená, tak nováčci. Prosincová Dupárna vám pod heslem „Ignorujte vánoce - začíná mejdan“ zahraje kromě jiných Calamity Cubes, Jimmyho Swopa, písničkářku Samm Bones, pro kterou je slovo písničkářka spíš urážka, nebo našláplou partu s podivným jménem SS Web.
Poslouchejte: Noční můra 31 – Jayke Orvis, tulák, pankáč a vizionář akustické muziky
Jayke Orvis – Tulák, pankáč a vizionář akustické muziky
Vizionář, pankáč, génius, multiinstrumentalista a nezkrotný živel Jayke Orvis se narodil v Milwaukee ve Wisconsinu. Stokrát ohraná písnička o chlapci, který, stejně jako většina normálních teens v devadesátých letech, ujížděl na hulení, pivě a hlavně alternativním rocku deváté dekády, by byla i v tomto případě pravdivá. A to i ve druhé sloce, která jak už asi tušíte, zanesla našemu mladému hrdinovi do uší nějakou tu klasickou bluegrassovku. V tomto případě to byla slavná Shady Groove. Třetí sloka stokrát ohrané písně je o tom jak se Jayke do bluegrassu zbláznil, ale na svoje alternativní mládí nezapomněl, naopak svoje staré a nové inspirační zdroje nápaditě propojil. Tady se sluší připomenout, že před nějakými patnácti lety, tedy na začátku nového milénia, to nebyla kombinace nikterak běžná a nový žánr si teprve budoval svoji fanouškovskou základnu.
.357 String Band – Průkopníci s razancí ráže magnum
Jayke zahodil elektrickou kytaru a chopil se mandolíny. Po čase ovládl tento zákeřný nástroj s neobyčejnou bravurou, to už byl ovšem členem lokální kapely jménem .357 String Band, se kterou strávil další čtyři roky. Těžko bychom hledali někoho, na koho se označení průkopník hodilo lépe. Možná na J. K. Tyla. Hoši svou virtuozitou, nekompromisním tempem skladeb, využitím tradičního složení stringbandu, tedy akusticky bez bicích, temnými i když nadějeplnými texty a punkovým nasazením vletěli na lokální scénu rodného Wisconsinu s energií magnum střely, jejíž ráži mají v názvu.
Jak se na správné rockové (folkové) hrdiny sluší, nehleděli vlevo vpravo, nevšímajíc si pohoršených výrazů bluegrassových tradicionalistů navázaných na křesťanské kruhy, kašlali na veškeré marketingové postupy a distribuční kanály, hráli a cestovali, cestovali a hráli. A jak už to občas bývá, předběhli tak trochu svoji dobu. Po čtyřech letech strávených v jakémkoliv dopravním prostředku, který je byl schopen dopravit na další štaci, znali pánové Orvis, Huber, Dunn a Ness jen svoje spoluhráče, silnici a dluhy. Roztržka byla nevyhnutelná.
První odešel Orvis. Detaily podle všeho bouřlivého rozchodu si pánové džentlmensky nechali pro sebe a po těch letech na to vzpomínají v podstatě smířlivě. Psal se rok 2009. 357 měli na kontě debutové album Ghost Town (2006) a druhou desku Hail and Fire (2008). Orvise nahradil Billy Cook a jelo se dál. Čekalo je ještě hodně mil, štací, poslední deska Lighting From the North (2010) a necelé dva roky existence. Jako druhý se trhl Joseph Huber s tím že estetika .357 String Bandu už se neshoduje s jeho osobním přesvědčením a odešel studovat zpracovávání dřeva. V současnosti je kromě výroby originálního nábytku (koukněte na jeho webové stránky) činný i hudebně a vydal už tři sólová alba.
Zbylá trojice prohlásila, že si neumí představit pokračování v této sestavě a oficiálně ukončila existenci kapely. Mimo basáka Ricka Nesse dělícího svůj čas mezi motorky a posilovnu, který si splnil svůj dětský sen a stal se na čas horníkem, se i ostatní věnují muzice. Tvorba Dereka Dunna se asi tak nejvíc blíží muzice 357 a Billy Crook vydává svoje instrumentálně promakaná alba, jak jinak u značky Farmageddon. Kruh se uzavírá. Občas se sejdou k nějakému reunion vystoupení v té či oné sestavě a to je asi tak všechno. O jejich absolutním nezájmu o věci obchodu svědčí i fakt, že jejich první dvě desky, ač ve svém žánru naprosto kultovní, se v současnosti vlastně nedají ani nikde koupit a nikoho z bývalých členů kapely to nijak netrápí.
The Goddamn Gallows – Jódlující Satan v rychlíku posedlém démony
Ačkoliv .357 String Band nebyli rozhodně žádní svatoušci, oproti partě, ke které se Jayke přidal po svém odchodu, se jednalo vlastně o partu křesťanských skautů s hudebním programem ke dni díkůvzdání. The Goddamn Gallows se zformovali v Detroitu v roce 2004 jako ostrá rockabilly trojice, míchání dřevního rockandrollu a country plné satanistických textů, které na vás pomrkávají, že to je jen sranda, jim vydalo na materiál prvních tří desek. The Gallows EP (2004), Life of Sin (2005) a Gutterbilly Blues (2007). Kapela se v té době pohybovala na hollywoodské squatterské scéně, hrála v podstatě zadarmo a taky zadarmo bydlela. Všichni si v pohodě užívali zábavu, kalifornské slunce a drogy. Jistý obrat přišel až s nástupem Jayka Orvise a akordeonisty Averyho v roce 2009. Orvis se naučil docela obstojně na banjo a rozšířené nástrojové obsazení přineslo skupině nové netušené možnosti. Zvuk se lehce posunul k bluegrassu, i když by se slušelo použít uvozovky. Tohle slyšet Bill Monroe, kdyby ještě žil, tak by zase rychle umřel.
První deska nové sestavy pod názvem Ghost of The Rails (2009) se nese v příjemně rychlém duchu hnána vpřed zběsilými bicími a těžkou elektrickou basou a kytarami, kteréžto plynule přecházejí v sóla na banjo podpořená tklivou harmonikou. Filtrovaný řev Mika Classica se v takových chvílích mění ve vytí přecházející do jódlování. Název alba byl zvolen zcela správně, celou dobu máte pocit, že jedete vlakem, jehož mašinfíru posedl démon a nutí ho pořád přidávat na rychlosti. Deska zaznamenala slušný ohlas a usadila kapelu do další dálnice křižující dodávky. Předskakovali například Legendary Shack Shakers, Slim Cesna´s Auto Clubu, Dicku Daleovi nebo Nekromantix.
Pokud chtěl Orvis uniknou kočovnému životu, tak mu to nevyšlo. Zaječí úmysly se u něj naplno začaly projevovat krátce po realizaci asi nejslavnější desky Seven Devils (2011), která pokračovala ve zdárně vytyčené cestě, obohacené ještě o jasně patrnou souhru celé party a promakanější zvuk.
Ještě jako člen Goddamn Gallows vydává Orvis na pro tyto účely nově založeném labelu Farmageddon Records svoje první solové album It´s All Been Said. Proti peklu, které dokážou rozpoutat Gallows je Orvisův debut v podstatě takové pohodové hillbilly. Rozchod musel zákonitě přijít. Orvise nahradil Joe Perreze a skupina vydává pátou desku The Maker (2014), která je jakýmsi návratem k coreovým kořenům. Psychobilly, tvrdé kytary a Satan, to je The Maker. Nebude asi překvapením že vyšla u Farmageddon Records. Kapela v současnosti vesele koncertuje na obou stranách Atlantiku a přestože tu už párkrát hrála, jistě se na ni můžeme brzy zase těšit!
The Broken Band – Čím rozpadlejší, tím lepší
Sólová kariéra se Jaykovi slušně rozbíhala a bylo na čase dát dohromady doprovodnou kapelu. Podařilo se mu dát dohromady (dá se říci) hvězdnou sestavu, ať už se bavíme o kterékoliv její kombinaci. Ta nejzajímavější je ovšem ta současná. James Hunnicutt, který u Farmageddon vydává i svoje sólo alba, třímá kytaru a zpívá doprovodné vokály, basák Jared McGovern a houslistka Liz Sloan jsou zároveň jádrem skupin The Urban Pioneers, kterou jsme měli možnost u nás taky vidět a slyšet a samozřejmě Jayke s mandolínou. Kapela se dala vloni dohromady po asi tříleté pauze a v současnosti nemá obsazený post banjisty. Ten v minulosti zastával třeba Joe Perreze, ano ten z Goddamn Galows, tvořil spolu s prvním basákem Fishgutzzem jakousi podmnožinu obou partiček.
Vlastně vám dlužím jméno tohoto ojedinělého tělesa. Název The Broken Band se ukázal jako vhodně zvolený, zvláště poté co se kapela rozpadla, což bylo podle McGoverna způsobeno spíše fyzickou vzdáleností (on a Liz v Tennesee, Orvis v Pittsburgu, Hannicutt ve Washingtonu - to se potom těžko něco zkouší a vymýšlí), než duševní. Zpětně se ukazuje, že šlo spíš o jakési uložení k ledu, pauzu na vyřešení provozních obtíží, než o opravdový rozpad. Ještě než k němu došlo, vydali zatím jedinou desku Broken Bandu, Bless This Mess (2013). Je překvapivě optimistická, i když ne přímo veselá a kromě hillbilly a grassu jsou tu patrné i vlivy gospelu nebo irské lidovky. Je taky super krátká, má měně než čtyřicet minut. No, Broken Band je zpátky a proslýchá se že i ve studiu, doufejme, že druhé album dodá delší stopáž, protože takhle kvalitní muziky není nikdy dost.
Laťka čtvrté desítky Nočních můr byla nasazena, doufejme, že se ji podaří udržet na minimálně stejné výši a Jaykovi přejme hodně hudebních nápadů a cestu, která ho co nejdříve zavede do České kotliny, podle hesla Broken Bandu: Stand By Your Van.
Playlist Dupárna 27 – Ignorujte vánoce, začíná mejdan
Fishgutzzz & His Ignorant Band - I Am The Sky
Jimmy Swope - 5 Chambers Empty
SS Web – Wonderful World
Saddle Tramps - For Christ Sake's It's Christmas
Saint Christopher Webster - Road Out Of Maine
The Black Rose Phantoms - Cocaine Covered Hills
Mikey Classic - Y'all Motherfucker's Need Jesus
Call Me Bronco - I Can't Get You Off Of My Mind
Ando & The Jolly Barrels
Billy Cook - Left To Remember
Black Eyed Vermillion - Box Of Pine
The Calamity Cubes! - Eternal Fall
Samm Bones - Salted Earth
Playlist Noční můra 31 – Jayke Orvis, tulák, pankáč a vizionář akustické muziky
The .357 String Band - Down On A Bender
The .357 String Band - Raise The Moon
The .357 String Band - Cluck Ol' Hen
The .357 String Band - Lightning from the North
The .357 String Band - Dust Devil
The Goddamn Gallows - Cold Dark Night
The Goddamn Gallows - Pass The Bottle
The Goddamn Gallows - 47 Crosses
The Goddamn Gallows - 7 Devils
Jayke Orvis - Feelings Like This
Jayke Orvis – Streets
Jayke Orvis & The Broken Band - Murder Of Crows
Jayke Orvis & The Broken Band - Black Ship
The Goddamn Gallows - Smoke Satan
Mr. Beman
Jsem fanatickým příznivcem všeho, co se týká Ameriky devatenáctého století. Mám rád parní stroje, perkusní zbraně a hluboké lesy.
