Když jsme táhli Georgií aneb Generál Sherman, muž který vypálil Atlantu a Columbii

Válka Severu proti Jihu byla bezpochyby tou nejničivější apokalypsou, kterou na sebe Američané seslali. V této válce velelo na obou stranách mnoho více či méně schopných generálů. Jenom jeden z nich si ovšem vysloužil titul otce „totální války“. Unionistický generál William Tecumseh Sherman.

Takový obyčejný generál

Gen.William Tecumseh Sherman

Narodil se v roce 1820 v Lancasteru, Ohio, v blízkosti břehu řeky Hocking a v roce 1836 byl jako šestnáctiletý přijat na West Point, který úspěšně absolvoval  v roce 1840 a nastoupil k US dělostřelectvu v hodnosti podporučíka. V jeho další kariéře nic nenasvědčovalo tomu, čím se tento muž později stane. Pro státy Unie ikonou, pro Jižany z Georgie a Jižní Karolíny vrahem.

W.T. Sherman po vypuknutí občanské války přijal velení  nad 13th Infantry Regiment v hodnosti plukovníka a následně velení brigády v Mc Dowellově armádním sboru. V první bitvě u Manassas (Bull Run), bojovala jeho brigáda u Kamenného mostu a byla rozprášena palbou jižanské artilerie.

Po dalších peripetiích, kdy byl načas zbaven velení kvůli údajné duševní nezpůsobilosti, se mu dostalo podpory od Gen. U.S. Granta a byl jmenován velitelem 5. Divize Army of Tennessee. Pro Granta se stal užitečným, i když ne příliš úspěšným generálem. V poli žádných významných úspěchů nedosáhl kvůli špatně zvolené taktice, špatnému načasování, případně obojímu dohromady. Nedostalo se mu však žádné katastrofální porážky, která by ho smetla z velitelského postu. 

Shermanův velitel a přítel, Gen.Ulysses S.Grant, pozdější prezident USA

Lincoln má problém, Sherman řešení

Přišel rok 1864, rok prezidentských voleb a „Abe“ Lincoln ohryzával stůl ve své pracovně washingtonského Bílého domu. I když na západě vzdorovaly postupu Unie jenom poslední trosky konfederační armády, na východě se situace vyvíjela spíš v neprospěch Unie. Po bitvě u Gettysburgu se muži v šedém vzpamatovávali těžko, ale vrchní velitel vojsk CSA generál Robert E.Lee dokázal pořád kousat. A pěkně hluboko. Lincoln potřeboval vítězství, nezpochybnitelné vítězství nad rebely z Jihu. Přes to, že dělal všechno možné a měnil generály jako ponožky, Lee dokázal i jasné porážky změnit ve vítězství - jako u Chancellorsville. 100 000 seveřanů proti  50 000 jižanů a výsledek? Ostudná porážka Unie. Když nedokážete nad nepřítelem jednoznačně zvítězit, jste poraženi. 

​

Profesionální dokument podrobně popisující celou Shermanovu kampaň

Vyřešením této patové situace pověřil Lincoln Gen. U.S.Granta. Ten se svěřil s problémem Shermanovi a nalezl v něm svého génia. Sherman byl na jaře roku 1864 jmenován vrchním velitelem armád na západním bojišti a plán měl po ruce. Hlavní síly CSA byly soustředěny pod velením Gen. Lee na východním bojišti a zbytek území Konfederace byl bráněn jen minimálně. Sherman hodlal tento odpor rozdrtit, porazit početně výrazně slabší konfederační jednotky pod velením Gen. Johnstona a vpadnout hlavním jižanským vojskům do zad. Armáda U.S.Granta se  zakousne do Gen. Lee u Richmondu a mezitím Shermanova  armáda přetne Georgii na dvě poloviny a po cestě bude ničit všechny zásoby a infrastrukturu, která by mohla být prospěšná pro nepřítele. Psychologický dopad ničení na civilisty je jasný. Rozhodující vítězství nad Rebely bylo na dosah.

Dobývání Atlanty

Obklíčená Atlanta

Dne 4. května 1864, vyrazilo Shermanových  98.797 mužů s 254 děly  a překročilo v blízkosti Chattanoogy hranici z Tennessee do Georgie. Začal „March towards Atlanta“ a po něm těsně navazující „March to the Sea“. Po těchto dvou pochodech následovala ještě třešnička na dortu. Pomsta na Jižní Karolíně ve formě vypálení jejího hlavního města Columbie.

Ruiny dříve kvetoucího města Atlanty

Plán se dařil podle Shermanových předpokladů. Po sérii útoků, před kterými Jižané pod velením Gen.Johnstona ustoupili až k Atlantě, bylo město obklíčeno a jeho obyvatelé prchali. Do města střílela děla unionistických baterií, umírali lidé. Shermanova strategie se zjevila v celé své obludnosti. Čím a jak se ji snažil zamaskovat, je jasně patrné z dopisů, které si vyměnil se starostou Atlanty J.M.Calhounem a Gen. J.B.Hoodem, velitelem obrany města.

„Chceme-li zastavit válku, musíme porazit povstalecké armády, které jsou uspořádané v rozporu se zákony a ústavou, podle které všichni musí respektovat a poslouchat." 

"Nechceme vaše negry, koně, domy, vaši zem ani nic z věcí, které vlastníte. My chceme a dosáhneme toho, že budete poslušní zákonů Spojených států…“

Dobový snímek Gen.Shermana z tažení na Atlantu a dál k moři

Na Shermanova obvinění, že válku rozpoutal Jih a že útoky proti civilistům jsou vlastně jen vedlejším důsledkem vojenských akcí vojsk CSA (Confederate States of America), odpovídá Gen.Hood:

„Pokoušíte se ospravedlnit svoje ostřelování Atlanty bez předchozího upozornění záminkou, že jsem obranné pozice postavil v linii tak blízko města, že každý náboj do kanónu a mnoho kulí z mušket přestřelilo a dopadlo do obydlí žen a dětí. Nevím, jestli máte tak neschopné vojáky, ale sám jsem pozoroval, jak střílí na ženy, které vykonávaly práce na poli!

Můžete urážet mou zemí tím, že jsme vás zatáhli do války. Pravda je, že jsme poslali komisaře s uctivou nabídkou pokojného odtržení. Vy jste na ně stříleli. Říkáte, že jsme urazili vaši vlajku. Pravda je, že jsme stříleli na ty, kteří pod ní bojovali, když jste přišli bouchat na naše dveře s příkazem k podrobení. Říkáte, že jsme vyhnali unionistické rodiny po tisících. Pravdou je, že ani jedna rodina nebyla vyhoštěna z Konfederovaných států. 

Lieutenant General CSA John Bell Hood

Přišel jste do naší země s Vaší armádou, otevřeně za účelem podmanit si muže, ženy a děti, a to nejen v úmyslu vládnout nad nimi, ale pod záminkou osvobození černochů nastolit takovou vládu, která nás připraví o naši svobodu a naše práva. My, všichni svobodní lidé v mé zemi, budeme bojovat až do smrti! Raději zemřít tisíci smrtí než žít sehnutí pod vaší vládou! 

Tímto uzavírám tuto korespondenci s Vámi a pokorně a uctivě se odvolávám ke Všemohoucímu o pomoc v obraně spravedlnosti a práva.“

Trosky atlantského železničního depa 

Bůh Hooda nevyslyšel. Atlanta padla do rukou Unie 2. září 1864. Celkové ztráty Unie činily 3.722 mužů, ztráty Jihu 5.500. Atlanta samotná byla zapálena. Historické prameny uvádí, že bylo totálně zničeno 37% města, v poloměru 800 metrů od jeho středu zůstalo stát pouhých 400 domů z původních 3.600. Atlanta padla, protože nezbyl nikdo, kdo by jí přišel na pomoc. Hood byl poražen, Johnston ustupoval.

Spálená země

Hrůza tím ovšem nekončila, byl to pouze začátek. Následoval „ March to the Sea“, nejdestruktivnější kampaň proti civilnímu obyvatelstvu během občanské války. Začala v Atlantě 15. listopadu 1864 a skončila v Savannah 21. prosince 1864. Shermanova  sedmdesáti tisícová armáda postupovala na Savannah a v pásu širokém 60 mil zničila naprosto vše. Pole, farmy, bavlnu, obilí, dobytek, infrastrukturu. 

Co nemohli vojáci Unie sníst, to spálili. Shermanovi „bummers“ (drancíři) se vymkli jakékoli kontrole a ve vypálených usedlostech hořela i těla jejich obyvatel. Zvěrstva páchaná ve jménu Shermanova vynálezu, totální války, přesáhla jakoukoli myslitelnou normu, kterou doposud stanovila pomyslná pravidla vedení války mezi civilizovanými národy. Svět lidí vstoupil do nové éry. Do doby promyšlené psychologické války vedené proti civilnímu obyvatelstvu.

Vynikajicí krátké video s novodobě kolorizovanými HD fotografiemi

Jeden ze Shermanových podřízených řekl: „Chceme-li zvítězit, musíme zničit organizované povstalecké síly, musíme je odříznout od jejich zásob, zničit jejich komunikace a vyvolat děs mezi obyvateli Georgie. Důkladně jim předvést osobní bídu, kterou přináší válka a naprostou bezmocnost a neschopnost jejich vlády chránit je. Pokud tato hrůza a žal paralyzuje jejich manžele a otce, kteří s námi bojují, přinese to milosrdný konec.“ Když Sherman dobyl Savannah, obrátil se do Jižní Karolíny a aplikoval stejnou metodu i zde. Pruh zničené země se protáhl až do Charlestonu.

Shermanovi bummers na dobovém vyobrazení

Vypálení Columbie

Jak tento milosrdný konec vypadal v reálu, se můžeme dočíst díky Franku Knappovi z Columbie. Hlavní město Jižní Karolíny Columbia mělo smůlu. Na rozdíl od většiny zemědělského Jihu to bylo centrum obchodu a průmyslu, město, které nabízelo spoustu lákavé kořisti. Možná ještě důležitější byl ale jeho symbolický význam. 

Další dobové vyobrazení pochodu Shermanových sil k moři

Pro unionistickou armádu Jižní Karolína a její hlavní město představovala hlavního viníka války. Jižní Karolína byla prvním státem, který v roce 1860 vystoupil z Unie a právě zde incidentem u pevnosti Fort Sumter 12.4.1861 celý konflikt začal. Proto bylo nutné město pokořit a ponížit a to nejlépe tak brutálně, aby na to na Jihu nikdo dlouho nezapomněl. Takto se vyjádřil ve svých vzpomínkách voják Shermanovy armády John C. Arbuckle: 

„Ze všech našich vojenských tažení žádné jiné město na Jihu v nás nevzbudilo takový zájem a nelibost jako Columbia. A zde před námi stála, v celé své kráse a půvabu; bohužel nešťastnĕ proslulá jako první z jižanských hlavních měst, které rozpoutalo hrůzy války. Oběti, krev a válečné vřavy, kterými jsme prošli za minulá čtyři léta, byly způsobeny tím, co začalo v Columbii. Z nálady a pocitů našich vojáků bylo zřejmé, že strašlivý den odplaty pro toto obklíčené a prokleté město konečně nastal.” (Frank Knapp, Sherman’s March: Final Revenge,  str. 4.)

Tohle zbylo z výstavných domů a plantážnických sídel. Zde Potters House v Atlantě

Z historických dokumentů je jasně patrné, že Columbie nebyla schopná obrany. Nebyla opevněna a proti 62 000 Shermanových mužů stálo jen několik tisíc Jižanů. Gen. Beauregard, který dostal obranu na starosti, ji nemohl provést ani symbolicky a proto se zbytky svých vojsk složených převážně z improvizovaných občanských milicí z města ustoupil. Část obyvatelstva se těsně před příchodem yankees snažila uprchnout posledními odjíždějícími vlaky, ale většina lidí v Columbii zůstala. Seveřané bez boje vpochodovali do města plného bavlny a hektolitrů alkoholu připraveného k odeslání na frontu. 

Vypálené město Columbia

Poté, co se mnoho Seveřanů opilo, začali rabovat banky, obchody a domy, které po vyrabování zapálili. I když se Sherman snažil po válce hájit, že v Columbii nijak nekořistil, důstojník jeho vlastní armády poručík Myers psal své ženě něco poněkud jiného:

„Máme se zde velmi dobře. Ničím neomezené rabování patří k pořádku dne. Zlatých hodinek, stříbrných táců, pohárů a příborů je jako ostružin na keři”. Dělíme se tak, že první pětina jde hlavnímu velení, které má právo prvního výběru. Další dvě pětiny jdou nižšímu velení a poslední dvě pětiny zůstávají řadovým vojákům. Generál Sherman má dost zlata a stříbra na to, aby založil banku. Jen jeho podíl zlatých hodinek v Columbii činí 275 kusů”. (Southern Historical Society Papers, str. 113.)

Další zajímavý dokument s řadou hraných scén, doporučujeme shlédnout i bez dokonalé znalosti angličtiny

Zavinili si to sami?

Požáry se rozšířily po celém městě a dílo bylo dokonáno. Sherman, který pozoroval plameny šlehající z města ze svého stanoviště, suše poznamenal: „They have brought it on themselves.“ (Zavinili si to sami.) Historii píše vítěz. To je zřejmě jediný důvod, proč nikdo opravdu seriózně nevyšetřil osud Atlanty, Savannah a Columbie. Sherman mlžil a otevřeně se nikdy nepřiznal k tomu, že zničení těchto měst se událo na jeho rozkaz. Jistě věděl, že přiznání by pro něj mělo osudové následky. Podle tehdy platného práva by úmyslné vypálení a vyplenění města, které se vzdalo bez boje, bylo s největší pravděpodobností klasifikováno jako válečný zločin.

Destrukce konfederační železniční sítě na dobové fotografii

Samotný pochod na Atlantu a Savannah stál Unii 37000 padlých oproti 32000 mrtvých Jižanů. Ztráty civilních obyvatel nebylo možné nikdy přesně vyčíslit. Georgie a Jižní Karolína dodnes nezapomněly na to, jak Unie „zahání pod svá křídla zatoulaná kuřátka“. Pokud byste čirou náhodou dostali nápad si tam někde dole na Jihu v baru zapískat „Marching Through Georgia“, oblíbený pochod Shermanových bummers, měli byste být připraveni nést následky.

Jižané vzpomínají na minulost třeba v písni Robbieho Robertsona „The Night They Drove Old Dixie Down“, kterou proslavili Joan Baez a Johhny Cash, ale my si jí dáme v originálním podání skupiny The Band.

Po krvavé lázni Shermanovy totální války na politickou objednávku Abrahama Lincolna se možná Amerika stala silnější zemí, ale pro mě osobně ztratila pomyslnou pečeť nejdemokratičtější země světa. Možná i díky jeho „pochodu k moři“ je rebel flag pro spoustu lidí (nejen na americkém Jihu) symbolem svobody, symbolem toho, že občané každého státu mají právo určit si svůj vlastní osud. 

A Sherman? Myslím, že v pekle mu je dobře.

Zdroje:
http://www.rjgeib.com/thoughts/sherman/sherman-to-burn-atlanta.html
http://www.forgottendelights.com/sherman_3.html
http://www.history.com/topics/american-civil-war/william-t-sherman/videos/shermans-legacy-hero-or-monster
http://www.georgiaencyclopedia.org/articles/history-archaeology/atlanta-campaign
http://libguides.sa.edu/sherman
http://www.mariettacivilwar.com/index.php/mariettas-civil-war-history/9-uncategorised/80-history-1864
http://www.civilwar.org/battlefields/
http://opinionator.blogs.nytimes.com/2014/11/13/who-burned-atlanta/?_r=0
http://www.walb.com/story/21095387/the-burning-of-columbia-part-1
http://neviditelnypes.lidovky.cz/vyroci-vypaleni-columbie-v-jizni-karoline-fj0-/p_zviretnik.aspx?c=A150617_081510_p_zviretnik_kosa