Malý Goliáš – Oldsmobile Cutlass

60. a 70. léta patří obecně k těm nejoblíbenějším létům, minimálně co se automobilů týče, vždyť z linek sjížděla auta jako Cadillac DeVille, Buick Skylark, Chrysler Newport a další, dodnes obdivované, silniční koráby. Drtivou většinu těchto vozů vídáme na srazech poměrně běžně, ale kdo z vás už na srazu viděl Olds Cutlass Salon 4. generace? Moc vás jistě nebude a ani internet není kdovíjak bohatý na fotografie a informace týkající se tohoto vozu, pojďme se tedy podívat tomuhle jednorožci na roh…

Historie dlouhá 38 let

Modelová řada Cutlass byla vyráběna v Lansingu ve státě Michigan v letech 1961 až 1999 dnes již zaniklou značkou Oldsmobile z koncernu General Motors. Při uvedení této řady na trh šlo o nejmenší vůz z dílen Oldsmobilu. Nejdříve byly Cutlassy konstrukčně produkovány jako unibody (kdy karoserie, podlaha a šasi tvoří jeden celek), největší úspěch jim ale přinesl až přechod na konstrukci body on frame (kdy je karoserie montována na šasi, nesoucí motor). Díky této změně vůz také přešel do vyšší velikostní třídy, což zákazníci kvitovali. Za 38 let výroby vzniklo hned sedm generací a k dostání byly vždy v různých karosářských provedeních, od kabrioletu, přes kupé až ke kombi.

První generace Cutlassu

3. generace Cutlassu, jde o verzi Vista Cruiser, ta se vyráběla mezi lety ’68 a ’72.

Zaostřeno na 4.generaci

My se zaměříme hlavně na 4. generaci, vyráběnou v letech 1973 až 1977. Jejím designérem je Tom “Tsutomu” Matano, který mimo jiné spolupracoval na návrhu dnes již proslulých Mazd – MX-5 Miata a RX-7.

Japonec a navrhuje ameriky? Ono to vlastně zase tak ojedinělé není...

Cutlassy se prodávaly vždy dobře, mohl za to jak dobrý marketing společnosti, tak samozřejmě auto samotné a velmi také pomohl přechod vozu do vyšší velikostní třídy. Zvlášť verze „S“ a Supreme slavily velké úspěchy (tvořily zhruba 79% prodejů), lidé již byli totiž unaveni z přívalu fastbacků a dozvuků sportovního designu 60. let. Za první rok se prodalo 381 000 Cutlassů a nešlo jen o nějaký chvilkový záchvěv zájmu, v roce 1977 se počet prodaných vozů zastavil dokonce až na čísle 632 000. Olds se tak dostal na 3. příčku v počtu prodaných aut v USA a z pomyslné bedny tak sesadil Plymouth.

Porovnání verzí S a Supreme.

V této generaci byl vůz k mání jako základní Cutlass, potom Salon, Supreme, “S” a Vista Cruiser. K příplatkové verzi “S” jste navíc ještě mohli dokoupit balíček 4-4-2, který obsahoval sportovní sedadla Strato s vysokými opěradly a vestavěnými opěrkami hlav. Tyto sportovní sedačky se daly otáčet až o 90°, čímž usnadňovaly vystupování a nastupování řidiči a jeho spolujezdci. Ale třeba přední kotoučové brzdy byly standardem u všech variant.

Patřičně afektovaný hlavní protagonista, žena, pes, tahle reklama má prostě všechno.

Všechny Cutlassy 4. gen. měly standardně pod kapotou motor 350 Rocket V8 o objemu 5,7l, dávající výkon 180 koní na zadní nápravu. Nejvýkonnější motor, který jste si mohli do vozu nechat namontovat, produkoval výkon 270 koní. Z převodovek byl na výběr 3-stupňový automat nebo 3, 4 a 5-stupňový manuál. Z 0 km/h na 100km/h se s vozem dostanete za 11,1s. Zodpovězme si také otázku, kterou majitelé amerik nenávidí, kolik to žere? Průměrná kombinovaná spotřeba činí 19,2l/100km, čistě po městě se ale dá dostat i k 28 litrům na 100km.

I u nás se prohánějí pěkné kousky a pozor, je jich opravdu málo, tenhle je třeba jediný!

Salon – luxus i sportovní duch v jednom

Salon se objevil vůbec poprvé právě v této generaci, koncipován byl jako trochu přifouklý (vzhledem k evropským konkurentům) luxusně/sportovní sedan. V rámci této verze jste dostali například lepší zavěšení kol, radiální pneumatiky a spoustu dalšího. Zajímavostí je, že právě na Cutlassu Salon se objevilo poprvé logo Oldsmobilu spolu s mezinárodními vlajkami.

Verze Salon má na délku 5,408m, na šířku 1,943m a váží 1788kg, tedy rozměry sedanu, nejde tak o žádného drobečka. Sami tedy vidíte, že na začátku historie Cutlassů sice šlo o nejmenší Oldsmobile, ale postupem let a změnou konstrukce trochu nabobtnal.

Interiér skýtal množství výbavy, ať už té základní (zapalovač, přední a zadní loketní opěrky, luxusní volant, vnitřní zámek kapoty...) či příplatkové. V ní jste mohli mít sportovní středovou konzoli (ta měla přihrádku na mince nebo sportovní rukavice), sportovní volant, elektrické ovládání zrcátek a oken, klimatizaci, tempomat a další vychytávky. Úctyhodný výčet, zvlášť porovnáme-li jej s tuzemskou nabídkou v 70. letech, kdy se u nás proháněly Škody 100 apod., a ani papalášská Tatra 603 se takovou výbavou pyšnit nemohla.

Interiér, krásná a pohodlná lavice, žádnej klacek uprostřed, tak to má bejt!

Když už jsem u té příplatkové výbavy, standardně za víc peněz dostanete něco navíc, u Oldse to ale mohlo být i trochu jinak, například příplatkem za sportovní středovou konzoli jste přišli o místo k sezení a stejně tak jste mohli díky vyššímu stupni výbavy lehce přijít o jedno zpětné venkovní zrcátko.

A ještě jeden, tentokrát v kůži a s klackem, který u vás vede?

Ve druhé polovině článku bych vám rád představil Davida, hrdého majitele Cutlassu. Nebýt něj, kdo ví, jak by tento unikát, jenž se dlouhé roky válel po českých halách a stodolách, dopadl a ani tento článek by bez něj pravděpodobně nevznikl. Přizval jsem tedy Davida k rozhovoru, kdo vám totiž o svém voze může říct víc, než jeho majitel.

Co říká na svého Oldse jeho majitel?

Ahoj Davide, sedanů téhle generace Cutlassů není moc, v ČR je sedan z roku 1973 dokonce jediný a to ten tvůj, jak jsi na něj tedy přišel a čím si tě auto získalo?

Zdravím tebe i čtenáře Radia Dixie, děkuji za pozvání k rozhovoru. Auto jsem objevil před dvěma lety v inzerci. Už nějakou dobu jsem se poohlížel po autech z přelomu 60tých a 70tých let. Hledal jsem spíš něco zajímavého a neokoukaného, přeci jen taková Electra nebo Century z roku 1972 jsou nádherné káry, ale potkáš se s nimi skoro na každém sraze. A zrovna ty roky 71-73 mi přišly na krásná a výjimečná auta docela plodné.

Supreme spolu s verzí S tvořily suverénně nejprodávanější dvojici a tak se není čemu divit, že i dnes jsou nejběžnější.

No a jednoho dne jsem objevil na internetu mně dosud neznámý model Oldsmobilu a to Cutlass Salon rok 1973. Z toho období jsem znal Delty, 442ky,.., ale tohle jsem snad viděl poprvé. Krásný tvar karoserie, protáhlý čumák, zajímavé boční prolisy, bezrámové dveře, klasická palubka ze začátku sedmdesátek, to všechno mě moc zaujalo. Takže jsem na inzerát hned odepsal. Auto bylo kdesi na Vysočině a já měl zrovna o víkendu v plánu sraz v Jizbicích. Takže jsem toho využil a v neděli cestou z Jizbic, ještě s několika kamarády, jel auto obhlédnout.

Olds vás může udělat šťastnějším řidičem, no kdo by odolal?

Po příjezdu jsme zjistili, že auto je z části rozebrané, takže jsem neměl prakticky možnost posoudit, jak auto vypadá zvenku, jak vypadá předek, apod. S prodávajícím Honzou jsme se ale hned domluvili, že auto alespoň zčásti dostrojí, abych si ho mohl prohlédnout celé. Mezitím jsme si prohlédli motor, podvozek, karoserii a domluvili se, že při příští návštěvě zkusíme auto nastartovat.

Asi po týdnu jsem se vrátil na Vysočinu a Cutlass asi napotřetí chytil, na všech 8 válců, motor měl pravidelný chod, vyzkoušeli jsme řazení a já měl s Oldsmobilem najety první metry. Celkový vzhled auta, interiér a zvuk motoru mě uchvátili, takže jsme si s Honzou plácli a auto na plaťáku odvezli rovnou do dílny, kde už jsem měl domluveny první základní opravy.

Takhle vůz vypadal alespoň po nastrojení Honzou.

Vím, že auto nemáš ještě ani rok, ale co už jsi na něm stihl udělat a co tě ještě čeká?

Jako první bylo potřeba udělat kompletně brzdy, takže se dal nový válec, natahaly se trubičky, nové obložení, atd. Další věcí bylo vyvařit shnilá místa karoserie, dodělat palivovou soustavu a dostrojit interiér. Vinyl byl ve špatném stavu, jeho kusy odpadávaly už po cestě z Vysočiny, takže jsem ho doodstranil a prozatím ho nahradil novým lakem a uvidí se co dál.

Co se týče plánů, co s autem dál, tak na autě je stále co zlepšovat, je potřeba vyřešit vinyl, doopravit rezavá místa, vyměnit některé díly podvozku, dál si vyberu nějakou z původních barev a auto dostane nový lak. Nechci z toho ale zase úplnou leštěnku, rád bych tomu nechal takovou tu "vidláckou patinu". Koneckonců všechna moje auta ji tak trochu mají. Do interiéru pak přijde nový koberec a sedačky by si zasloužily přečalounit. Motor zatím běží hladce, kromě výměn oleje, filtrů a zapalovací soustavy jsem na něm nedělal nic, takže i motor bude čekat nějaká renovace.

Letní západ slunce, kráva v pozadí a Olds v popředí, kam se hrabe Hříšnej Tanec.

Co máš na tvém autě nejraději a je něco, co tě naopak štve?

Na autě se mi nejvíc líbí jeho výjimečnost, tvary, prolisy, bezrámové dveře, motor, pohodlí a jeho krásný bublavý zvuk. Navíc je to vlastně můj první zadohrab. Pokud bych měl najít nějaké jeho nedostatky, tak by se možná hodil trochu větší kufr. Dost prostoru zabere rezerva, a pokud jedeme třeba na víkend ve dvou lidech, tak prostor na zavazadla je tak akorát. Zajímavý je také stupeň výbavy, protože já mám příplatkovou, a za tu je šesté místo k sezení vepředu vyměněno za řazení na podlaze. Bližší by mi bylo řazení pod volantem.

Focení s Davidem bylo super a i výsledky z něj stojí za to, no ne?

Poslední otázka, jak jsi s Oldsem zatím spokojen?

Letos jsem s Oldsem absolvoval dva srazy a při večerním cruisingu mě dělal radost houpavou jízdou, krásným zvukem osmiválce i decentně osvícenou přístrojovkou. Jízdní vlastnosti jsou typické pro americkou klasiku, takže pohodlná houpavá jízda, poměrně rychlý nástup výkonu když je potřeba přidat, hladké řazení a měkký až plavný podvozek. Výborně se s ním parkuje i na zacpaném parkovišti u supermarketu.