Kolty proklatě nízko aneb Jak se nosilo „železo“ na Divokém západě

Známe to z filmů a rodokapsů – postavy s revolvery v nízko zavěšených pouzdrech, často upevněných na spodním konci k noze řemínkem. Romantika, která se v běžné praxi doby klasických materiálů (kůže a kov) ukázala jako dosti nepraktická. Jak se ale krátké zbraně ale nosily za starých časů doopravdy? V tom leckdy nepomohou ani dobové fotografie.

Klasický snímek Billyho The Kida „v plné zbroji“. Známí pistolníci se většinou nechávali fotit v ateliérech v podobě solidních občanů – tedy v elegantních oblecích bez viditelného příručního železářství.

Do kapsy, za opasek nebo k sedlu?

V reálu se nosilo různě – malé zbraně často volně po kapsách (někdy uzpůsobených pro zbraň), větší zasunuté za opasek či šerpu, ve speciálně upravených oděvních doplňcích nebo v pouzdrech. Z uvedený způsobů se vedle pouzder jeví jako nejpraktičtější široká šerpa, jeden čas oblíbená Divokým Billem, protože z neupravené kapsy se zbraň doluje špatně a za opaskem moc dobře nedrží – zejména při rychlém přemisťování ať už pěšky, nebo koňmo. Dobové snímky jsou často ateliérové a na těch jsou zbraně spíše vystavovány na odiv (stejně jako na snímcích zastřelených banditů). Praxi spíše zachycují skupinová fota různých občanských ozbrojených sborů – často stíhacích čet či šerifových pomocníků.

Známý snímek Wild Billa v zálesáckém outfitu a s proslulými Navy Colty ve stříbře a slonovině, pro účely focení zastrčenými viditelně za opasek, Občas je nosil za šerpou, ale to není doloženo fotograficky. Na pár dobových ilustracích má opasek s dvěma pouzdry typu „slim jim“ na relativně vysoko upnutém opasku.

Staré jedno- a dvouranové pistole se většinou nosily zastrčené za opasek, někdy ale mívaly pro pohodlnější nošení na opasku namontovaný takzvaný opaskový hák – různě dlouhý, často plochý trn rovnoběžný s hlavní, který sloužil k zavěšení na opasek. Toto zařízení se dočkalo i pokusné montáže na revolvery, ale zjevně se neosvědčilo – revolver má těžiště většinou jinde než klasická „bambitka“ s dlouhou hlavní.

Trn – opaskový hák je jasně vidět na levé straně na fotografii pistole zhora. Na fotce z levé strany bohužel splývá s pozadím.

Na obrázku Virginského dragouna pistole nenápadně vyčuhuje šikmo dopředu před sedlem.

Z praktických důvodů se masově rozšířila kožená pouzdra mnoha tvarů a stylů. Jejich prapůvod sahá k jezdectvu poloviny 16. století, kdy se tehdejší novinka – kolečkové pistole – zavedla u renesančních armád. Výzbroj tehdy tvořil pár pistolí zavěšených v pouzdrech u sedla a takto zavedený úzus přetrval u řady armád až do konce perkusní éry. Vozila je takto mexická kavalerie, američtí dragouni i Texas Rangers už proto, že první jezdecké revolvery Walker a Dragoon si rozměry nezadaly s klasickými jezdeckými pistolemi a jejich váha přes čtyři libry (2 kg +) byla také kalkulována spíše pro koňský transport.

Dvojité pouzdro na dvojici Coltů Dragoon M 1848, které se zavěšovalo přes sedlovou hrušku.

S postupným odlehčením vojenských zbraní armády zaváděly krytá opasková pouzdra. Menší typy určené pro civilní trh ale nebyl problém nosit běžně a tak začal vývoj klasických pouzder, zpočátku tvarově odvozených od armádních vzorů.

Pokud vynecháme nošení v holínkách, rukávech a speciálních vestách s napevno všitými pouzdry na zbraně, dostaneme se ke třem typům pouzder – kapesním, opaskovým a podpažním, která na rozdíl od kapesních umožňovala skryté nošení podstatně rozměrnějších zbraní.

Podpažní pouzdra po vzoru Doca Hollidaye

Podpažní pouzdra lze rozdělit na klasiku, kde je zbraň umístěna víceméně svisle, a na nízko zavěšená, ve kterých je zbraň umístěna šikmo ve výšce spodního okraje žeber a de facto v „patře“ relativně těsně nad zbraní na opasku. Toto zavěšení umožňuje bez problémů nosit a tasit i zbraň s velmi dlouhou hlavní, ale díky konstrukci upevnění smyčkou přes rameno a páskem přes tělo není zcela skryté. Oblíbil si ho ale Doc Holliday a v současnosti je prezentováno pod jeho „značkou“.

Jeden z mála dobových snímků, kde jsou fotografováni ozbrojení muži zákona a pistolnící. Doc je zcela vlevo i se svými specifickými podpažními pouzdry. Z jednoho podle tvaru pažby kouká buď Colt Lightning, nebo Thunderer.

Běžný styl se příliš nelišil od současných typů – řemení přes ramena s víceméně klasickým pouzdrem, jehož spodní konec mohl být uchycen k opasku kalhot. U delších zbraní (s šesti- a vícepalcovou hlavní), které nešly dost dobře tahat směrem nahoru, se uplatnilo pouzdro vylamovací. Tvořila ho zesílená kožená „deska“, která měla na spodním konci malou kapsu na ústí hlavně a nahoře pružnou, kůží obšitou a dopředu otevřenou kovovou objímku na válec zbraně. Nebyl problém v nich pod sakem nosit a rychle dostat na světlo běžný armádní revolver v plné délce.

Moderní kopie vylamovacího pouzdra z konce 19. století.

"Pořádnýho pistolníka bysme tady fakt potřebovali..." I fandové westernu si v našem vidláckým eshopu DixieGear.cz určitě něco vyberou...

Klasika na opasek

Opasková pouzdra se, jak název napovídá, nosila na opasku. Buď přímo na pásku od kalhot, ale hlavně na samostatném opasku, který se s technickým pokrokem stal opaskem nábojovým. Tato pouzdra mají nepřeberné množství typů a variant a patrně šlo o nejběžnější způsob nošení. Obecně se traduje, že vycházely z upravených armádních opaskových pouzder, ale nejstarší varianty připomínají svým tvarem spíše zmenšená pouzdra sedlová.

Civilní úprava původně uzavřeného armádního pouzdra, kde se klopna měnila v pouhý zajišťovací pásek.

S postupným odlehčováním armádních revolverů přišla i uzavíratelná armádní opasková pouzdra. Ta ale nebyla svou konstrukcí optimální pro rychlou tažbu, takže pro civilní použití došlo na řadu úprav. Výsledkem tohoto procesu (de facto ořezáním armádního pouzdra) byl typ zvaný „Slim Jim“. Jde o jednoduché úzké pouzdro s poutkem pro zavěšení na opasek na zadní straně a s rozličnými variantami pojistných řemínků, v pozdním období doplněné močky na náboje na vnější straně.

Šitá poutka na opasek a relativně vysoké umístění pouzdra nebyly pro každého, takže došlo k postupnému rozšíření typů, kde závěsné oko bylo z jednoho kusu kůže spolu s pouzdrem. Zprvu jen spodním koncem přišité oko se stalo součástí širokého kusu kůže, který délkou korespondoval s pouzdrem, byl o něco širší a pouzdro tak podkládal. Spojení zajišťovaly buď na podkladu našité řemínky kůže nebo provlečení pouzdra prořezy v tomto podkladu.

Pouzdro se dvěma řemínky na známém Remingtonově obrazu souboje, někdy datovaném do roku 1888.

Zbraň tak byla sice stále zavěšena relativně vysoko, ale v podstatně stabilnější poloze a její nošení bylo pohodlnější. Navíc byla tato konstrukce do jisté míry samosvorná, zbraň v takovém pouzdře při běžném pohybu lépe držela, ale zároveň šla dobře tasit. Výška zavěšení byla limitována délkou závěsného oka pouzdra a nastavením pásu, na kterém bylo pouzdro upevněno. Pořád šlo ale o pouzdro na relativně běžný opasek nebo nábojový pás a zbraň nebyl problém tasit jak vestoje, tak vsedě.

Likvidace Billyho The Kida Patem Garrettem na dobové rytině.

„Proklatě nízko“ pověsily revolvery až filmy a „pochybná“ literatura někdy na počátku 30. let 20. století. Efektní bleskurychlá tažba z na speciálních opascích nízko zavěšených pouzder fixovaných na nohy pistolníků řemínky byla možná jen vestoje nebo v roztodivných polohách na seslích bez područek, jak to předvedl Han Solo v Nové naději.

Známá scénka z kantýny z původních Star Wars. Han Solo musí svůj proklatě nízko zavěšený blaster pod stolem složitě dolovat z holstru a prakticky u toho leží, protože vsedě by to s holstrem někde u kolene dost dobře a hlavně nenápadně nešlo. Na obrázku níže jedna z filmem inspirovaných replik Hanovy výzbroje.

Speciální opasky se vyvinuly dvou druhů – u zřídka se vyskytujícího typu bylo pouzdro součástí opasku speciálního střihu. U druhého typu, který lze považovat za klasiku, visí víceméně standardní pouzdro na oku proříznutém v opasku, který je pro tento účel v místě prořezu rozšířen směrem dolů.

Přední a zadní strany pouzdra typu Slim Jim s poutky na rezervní náboje a klasiku, kde pouzdro k podkladu upevňuje našitý pásek.

Tyto snímky ukazují hladkou verzi Slim Jimu a klasiku s upevňovacími pásky, vytvořenými prořezy podkladové kůže. Jde o originální kusy vyrobené před rokem 1930.

Hollywoodské kovbojky se staly v 50. letech 20. století inspirací pro vznik závodů v rychlotažbě, pro kterou byla vyvinuta specializovaná pouzdra a od nich se pak inspirovala pistolová pouzdra a jejich zavěšení pro různé speciální jednotky. Vzhledem k novým materiálům, technickému pokroku a podstatně kompaktnějším tvarům a rozumným rozměrům moderních pistolí se původně efektní, leč v běžné praxi špatně použitelné hollywoodské „proklatě nízké“ nošení stalo vysoce efektivním.

Současná podoba pouzdra pro zavěšení „proklatě nízko“. Na trhu je pod názvem „taktické stehenní pouzdro“a je určeno pro klasické bojové použití.

Bouchačka do kapsy

Posledním zmíněným typem jsou pouzdra kapesní. Jejich úkolem primárně bylo udržet v kapse menší zbraň v poloze optimální pro rychlé použití, sekundárně šlo o ochranu zbraně před ostatním obsahem kapsy. Vzhledově šlo o obdélník ze dvou vrstev kůže o formátu kapsy, ve kterém byl prolis tvořící vlastní pouzdro na revolver. V ploše mimo prolis mohly být našita poutka na rezervní náboje v počtu podle typu zbraně. Pro vyztužení mohl být po obvodu obdélníku někdy všitý drát.

Kapesní pouzdro pro malý revolver SW, zvaný podle dlaňové pojistky „lemon squeezer“, čili vymačkávač citronů. Zde provedení v ráži .32. Tento typ pouzder byl ve volné ploše někdy obohacen o úchyty na rezervní náboje.

Zatímco opasková a podpažní pouzdra se v raných formách vyskytují ve velkých počtech už před občanskou válkou, nástup kapesních pouzder přichází až s masově vyráběnými nábojovými kapesními revolvery po válce. Mezi jejich uživatele patřili hlavně obyvatelé měst, detektivové a podobné profese.

Taste, pánové!

Specifickou kapitolou je poloha zbraní v pouzdrech, ale ta byla dána individuálními potřebami a schopnostmi každého jednotlivce. Nejběžnější bylo asi klasické nošení pažbou dozadu na straně silné (většinou pravé) ruky, případně pažbou dopředu pro křížovou tažbu na protilehlém boku. Křížové tažení je též výhodnější pro delší zbraně a jediné možné pro podpažní pouzdra.

Profesionál vybavený dokonce čtyřmi(!) revolvery předvádí rychlotasbu a rychlopalbu. Vidíme jak klasické tažení z běžné pozice pažbou vzad, tak křížové tažení revolverů zavěšených pažbou vpřed. Cinkot při střelbě značí, že gongy mimo záběr dostávají neomylně svou porci olova.

V případě dvou revolverů bylo možno spatřit jak oba pažbami dozadu, tak oba pažbami dopředu. Obouruční tasení nebylo v praxi běžné a trefit se dvěma šestiraňáky najednou umělo jen zlomek promile střelců, pokud nepočítáme kropení davu. Přímá (nikoliv křížová) tažba revolveru nošeného pažbou dopředu (tedy rukou na stejném boku jako zbraň, jde de facto o vykroucení z pouzdra) je sice efektní a relativně rychlá, ale hlaveň se při ní může octnout vůči vlastnímu tělu v nežádoucí poloze. Dalším faktorem jsou rozměry zbraně – efektní kousky vídáme většinou se zbraněmi s délkou hlavně kolem čtyř až pěti palců, s delšími (třeba armádní klasikou 7,5 palce nebo dlouhými speciály) už jsou rychlotažba či jiné efektní kousky na hranici možností.

Jediný rozumný způsob palby ze dvou single action revolverů "obouruč" - jeden po druhém. Není to rychlé, ale dá se tak něco trefit. Zde kombinace Colů Walker (.44, 1847) a Navy (.36, 1851).

O zbraních a střelbě (či spíše zabíjení) na starém americkém Západě je toho k dispozici spousta – od legend po seriózní literaturu, od nadšenců, historiků i nejrůznějších aktivistů. Jak se ale ty zbraně skutečně nosily – to je předmětem bádání hlavně v USA, zatímco u nás se většina běžných uživatelů spokojila s „Hollywoodem“, který se s historickou realitou povětšinou dost na štíru. U nás se o tuto problematiku dosud zajímalo pár reenactorů, sběratelů a několik serióznějších výrobců a proto vznikl tento stručný přehled.