Amerika je v hlavách mnoha lidí i na stranách mnoha knih uváděna jako „země neomezených možností“ a jako původce obrovského množství objevů a vynálezů. Habsburská monarchie se naopak nejčastěji líčí jako bašta konzervativních tradic, symbol zaostalosti a nepřítel pokroku. Takové pojetí je ale velmi nepřesné, zavádějící a nespravedlivé, což lze dobře doložit např. na transferech vojenských inovací, jež se odehrály v období okolo občanské války a ovlivnily jak tento konflikt, tak některé války v Evropě. Zajímavé technologické a taktické záležitosti tehdy totiž proudily před Atlantický oceán oběma směry.
Co spojovalo dvě vzdálené velmoci, které si pro své znaky zvolily majestátní orly?
Revolvery pro rakouské důstojníky
Mezi kategorie zbraní, které Amerika nejvíce proslavila, nepochybně patří revolvery, zejména pak ty od Samuela Colta. Rozhodně sice nebyl vynálezcem tohoto principu, byl však tím, díky komu se podivná a nákladná kuriozita změnila v běžně dostupný a široce užívaný výrobek. To se pochopitelně týkalo i ozbrojených sil, pro jejichž členy se revolvery hromadně nakupovaly. Coltovy revoluční zbraně tedy neunikly ani pozornosti rakouského eráru, jenž pak amerického vynálezce oslovil během jeho cesty po Evropě v roce 1849.
V rakouském Innsbrucku se vyráběly zmenšené kopie revolverů Colt Dragoon, ale na jejich oficiální vstup do služby nakonec nedošlo
Byla uzavřena licenční smlouva o výrobě amerických revolverů v Císařské a královské strojní továrně (Kaiserlich und Königlich Priviligierte Maschinenfabrik) v Innsbrucku. Jako vzor byl vybrán Colt Dragoon Model 1848, který byl ovšem poněkud zmenšen a z původního kalibru .44 (11,17 mm) byl upraven pro ráži .36 (9,2 mm). Výsledná zbraň dostala označení Marine Offiziers-Perkussions-Revolver Model 1849, což hovoří o jejím určení pro důstojníky námořnictva monarchie. První série čítala 1000 kusů, majitel továrny Josef Ganahl se však s admirály a úředníky nakonec nedomluvil, a proto se už hotové zbraně rozprodaly na civilním trhu. Pro ten pak vznikla ještě další série, která ale čítala jen asi stovku revolverů. Většinu innsbruckých Coltů si koupili důstojníci pro soukromé potřeby, ale samozřejmě je užívali i ve službě, takže se tyto zbraně objevily i v bitvě u Hradce Králové v roce 1866.
Revolvery americké konstrukce si pro sebe soukromě kupovali rakouští důstojnici
Totéž platilo pro další zajímavý revolver, který roku 1860 vytvořil Josef Scheinigg, a to na bázi britské konstrukce Adams, kterou navíc vylepšil francouzský důstojník Beaumont. Jednalo se o tehdy velmi moderní dvojčinný revolver ráže 13,9 mm, jehož výkony zvyšoval nový systém utěsnění nábojových komor. Rakouská armáda ho nakonec do výzbroje nezavedla a vsadila na pistoli Lorenz, avšak řada důstojníků si Scheiniggovy výrobky oblíbila a používala je jako soukromé zbraně i během války.
Mnozí důstojníci císaře Františka Josefa I. si oblíbili i revolvery Josefa Scheinigga, které se zjevně inspirovaly zbraněmi Adams-Beaumont
Kulomety Gatling uherské zeměbrany
Pátrání po novinkách zpoza Atlantiku se však neomezilo jenom na revolvery. Dosud se velice málo ví, že ozbrojené síly rakousko-uherského mocnářství zavedly také mechanické kulomety systému Gatling, které se dokonce i licenčně vyráběly ve Vídni. Nešlo však o armádu v užším smyslu, nýbrž o uherskou zeměbranu (Honvédség), jejíž důstojníci byli často flexibilnější než jejich protějšky z rakouské části monarchie. Armáda Rakouska-Uherska jako celek zavedla do služby francouzskou rychlopalnou zbraň systému Montigny (známou také jako „mitrailleuse“) a uherští důstojníci žádali totéž pro zeměbranu, jenže ve Vídni panovaly obavy, že tyto zbraně by se v rukou uherských vojáků mohly jednou obrátit proti Rakušanům, a tak se zavádění dost protáhlo.
Dva slavní američtí vynálezci, kteří mimořádně významně ovlivnili vývoj palných zbraní; vlevo Samuel Colt a vpravo Richard Gatling
Nakonec uherské síly v roce 1871 získaly 80 zbraní principu Montigny a k nim ještě deset kulometů Gatling, které byly určeny coby výzbroj pevností. Šlo o variantu Modelu 1865 s deseti hlavněmi pro náboje rakouské ráže 11×42 mm Werndl, jež se skladovaly v bubnovém zásobníku na 400 ran. Přímo na kolové lafetě se převážely dva bubny a muniční kára nabízela místo pro dalších osm, což tedy znamenalo celkem 4000 nábojů na zbraň. Teoretická kadence činila 400 ran za minutu, ačkoli v praxi se pohybovala kolem 250 ran za minutu.
Vzácná rytina zachycuje uherského vojáka, který ovládá kulomet systému Gatling
Zbraně, které Honvédség označoval jako Gatling Szórlöveg M1865, vyráběla vídeňská továrna Paget & Co, jež s nimi uspěla také na mezinárodním trhu, jelikož dvě stovky kulometů odebrala Osmanská říše, tehdy paradoxně spojenec Rakouska-Uherska. Jeden dochovaný kulomet z továrny Paget lze stále spatřit v muzeu v Istanbulu. Uherský Honvédség je vyřadil v roce 1890, kdy na jejich místo nastoupily výrazně modernější kulomety Schwarzlose a Škoda. Není tudíž známo, že by tyto Gatlingy někdy promluvily do skutečného boje.
Klikou poháněné kulomety Gatling licenčně produkovala vídeňská zbrojovka Paget
Není nad vůni černýho střelnýho prachu brzo po ránu... Jeden z nejúspěšnějších motivů mezi tričky naší vidlácké značky DixieGear najdete na eshopu ZDE
Pontony, balony a princip kordonu
Jak už bylo zmíněno v úvodu, vojenské inovace putovaly i z Evropy do Ameriky. Jako příklad lze zmínit konstrukci ženijního pontonového mostu, kterou vytvořil důstojník Karl von Birago (1792–1845). Bez jakékoli nadsázky lze říci, že inovovaná podoba jeho pontonového principu se v armádách používá dodnes, a tudíž nepřekvapí, že ji v 19. století zavedla i US Army, která ji využívala i během občanské války, což ale pochopitelně platilo též pro ženisty Konfederace.
Další novinkou z Evropy byly balony, jež se v armádě poprvé uplatnily během francouzských revolučních válek coby pozorovací nástroje. Byli to ale Rakušané, kteří balony poprvé použili i jako útočné zbraně. Stalo se tak během obléhání Benátek v roce 1849, kdy Rakušané posílali proti městu balony nesoucí zápalné nálože, které vymyslel důstojník Franz von Uchatius. Obě strany americké občanské války tedy užívaly pozorovací balony a objevily se rovněž pokusy o bombardování.
Přelomová konstrukce pontonového mostu, kterou vynalezl Karl von Birago, byla převzata do mnoha armád světa včetně té americké
Snad nejdůležitější inspirace pro US Army z Rakouska však nebyla technická. Arcivévoda Karel, strůjce porážky Napoleona v bitvě u Aspern, totiž napsal knihu Grundsätze der Strategie, jež se podrobně zabývala vojenskou strategií a taktikou a se kterou se seznámil i americký důstojník Henry Wager Halleck. Podle ní poté vytvořil standardní učebnici strategie pro akademii ve West Pointu, a tudíž lze říci, že takřka všichni velitelé v US Army i CS Army se učili zásady arcivévody Karla.
Publikace rakouského arcivévody Karla o vojenské strategii se stala základem pro učební texty, které studovali američtí důstojníci
Šlo např. o důležitost polních opevnění nebo o rozmisťování vojsk podle principu kordonu, resp. podél celé hranice s cílem ji ubránit. Proto také především na počátku občanské války nastupovaly na bojiště sevřené formace vojáků, jež se vlastně moc nelišily od těch z napoleonské éry. A to nakonec přispělo i k porážce Jihu, jehož síly už prostě nestačily na to, aby mohly ubránit celou hranici CSA proti zničující přesile armády Unie, jejíž velitelé aplikovali nové metody strategické koncentrace.
Sevřené formace vojáků během občanské války dost připomínaly napoleonskou éru
Trilogie Maxmilián od Honzy Drnka
Ještě lze dodat, že v americké občanské válce se významně uplatňovaly i rakouské pušky, a to předovky konstrukce Lorenz ráže 13,9 mm. Armáda monarchie je přijala do služby roku 1855 a vyřadila je koncem 60. let 19. století, protože na ně svedla porážku u Hradce Králové v roce 1866. Skutečnost byla podstatně složitější, protože převaha zadovek ve vítězné armádě Pruska nebyla zdaleka tak drtivá, jak se mnohdy říká, a na porážce Rakušanů se podepsala především jejich zastaralá taktika.
Poměrně málo se ví, že třetí nejpoužívanější typ pušky za americké občanské války představovala rakouská zbraň konstrukce Lorenz
Zbraně Lorenz každopádně patřily mezi nejlepší předovky své doby, o čemž svědčí rozsáhlý export za Atlantik, kde armáda Unie získala přes 220 000 kusů, zatímco Konfederace jich koupila přes 100 000. Puška Lorenz se proto stala třetí (po puškách principů Springfield a Enfield) nejpoužívanější zbraní celého konfliktu.
Maxmilián Habsburský se doopravdy stal císařem, jenže nikoli v Rakousku, nýbrž v Mexiku, což vedlo k jeho neslavnému konci
Na vztah Rakouska a Ameriky dojde také v knize, která má již 23. září 2020 dorazit na české knižní pulty. Náš kolega Honza Drnek totiž vydává impozantní trilogii Maxmilián, která pracuje s předpokladem, že se atentát na Františka Josefa I. v roce 1853 podaří, a tak na trůn nastupuje jeho mladší bratr Maxmilián, který se ve skutečnosti stal císařem v Mexiku, kde jej ale roku 1867 popravili tamní povstalci, které podporovaly USA.
Habsburská monarchie, kde panuje dynamický vizionář „Max“, však v alternativní časové linii daleko lépe vzdoruje novým výzvám ve vnitřní politice a na světové scéně. Postaví se proti vzestupu liberalismu a nacionalismu a nenechá se vlákat do pastí, takže krymská válka (1853–1856), boje v Itálii (1859) a prusko-rakouská válka (1866) mají výrazně odlišný průběh.
S Maxmiliánem na trůnu mohla bitva u Hradce Králové (1866) skončit úplně jinak
Pochopitelně dojde i na zbraně a detailně líčené bitvy, hlavní téma knihy však představuje zásadní konflikt hodnot, které definují západní civilizaci. A právě díky této rovině jde o dílo, které má obrovský význam i pro dnešek.
Lukáš Visingr
Vojenský a bezpečnostní analytik, publicista, konzervativní vlastenec, sionista a milovník života, který chce vidět smrt politické korektnosti.
