Když vidím, co se na nás na přelomu letošního května a června valí za nová alba, je nejvyšší čas smazat dosavadní resty a narychtovat v Honkytonk Jukeboxu prostor pro tuny nový a skvělý muziky. Takže dneska vyrazíme nejdřív na náměstí v některém z jižanských malých městeček, které se večer promění v honkytonkovou tančírnu, potom zapadneme do pivem a trávou nasáklého klubu dole v Alabamě, kde dojde i na defloraci fanynek tvrdým jižanským rockem, a nakonec navštívíme nashvillská hudební studia, kde velké i teprve vycházející hvězdy country music natáčejí milostný dopis šedesátku oslavujícím Rolling Stones, a nějak se jim to zvrhává v neplánovaný, ale o to zábavnější muzikantský mejdan. Tak si to užijte a já budu přemýšlet, koho uslyšíte v Honkytonk Jukeboxu příště. Marty Stuart? Tanya Tucker? Dallas Moore? Jason Isbell?
Album Sweet Western Sound nestárnoucí Tanyi Tucker vyjde 6.6.2023 a v Honkytonk Jukeboxu ho nejspíš nepřehlídneme…
Poslouchejte: Honkytonk Jukebox 70 - Na jižanské tancovačce třikrát jinak
The Shootouts – Vzhůru na zábavu!
Stampede je přesně to, co se stane, když se vám splaší stádo dobytka. Kopyta duní, v oblacích prachu se míhají ostré rohy a ty zatracený krávy se řítí bůhvíkam až do úplného vyčerpání. Docela výstižný název pro desku. Klasickou country vyznávající ohijská kapele The Shootouts si po vydání docela úspěšného alba Bullseye (2021) možná plánovala trochu orazit, ale když se vyskytla možnost spolupráce s texaskou legendou, desetinásobným držitelem Grammy a frontmanem western-swingových Asleep At The Wheel Rayem Bensonem, skočili do toho rovnýma nohama. Svůj tradiční padesátkový zvuk posunuli na vyšší level a vůbec nevadí, že svou strhující směs honky tonku, texaského swingu a rockabilly nedrží v rychlém tempu na celém albu. Ve skutečnosti téměř v polovině písní na albu Stampede zpomalí, ale tu energii prostě nelze popřít.
Představte si letní večer na americkém maloměstě. Grily syčí, pivo teče proudem a celé náměstí se vrhá do tance. Jízda je to někdy zběsilejší (Better Things To Do s hostující mandolínou Martyho Stuarta či dřevně rokenrolová Run For Cover), jindy tak akorát (další hvězdní hosté Jim Lauderdale či Buddy Miller se zjevně výborně baví) a dojde i na nezbytná pomalejší a procítěná čísla plná smutku, loučení a zlomených srdcí (na to je expert Raul Malo ze slavných The Mavericks). Žijme tak, jako by dnešní večer mělo být ten poslední, s partou přátel, s radostí a naplno. Fajn, jdeme na to!
The Shootouts - Stampede
24.2.2023
Soundly Music
https://www.shootoutsmusic.com/
Triček s hudebníma motivama najdete v našem vidláckým eshopu DixieGear.cz docela dost – nejlíp TADY. A díky za vaše objednávky! Bez nich už bysme dávno nehráli…
Poslouchejte: Honkytonk Jukebox 70 – Na jižanské tancovačce třikrát jinak
Them Dirty Roses – Deflorace hudbou
Můj oblíbený recenzent Trigger to na svém webu Savingcountrymusic.com vystihnul přesně a vtipně. „Jako kdyby bohové jižanského rocku sestoupili z nebes, aby z tvrdého alabamského železa vytloukli novou kapelu, tyhle špinavé a upocené máničky z Gadsdenu v Alabamě. Z poslechu jejich hudby se vám zježí chlupy na hrudi. Them Dirty Roses dokáží deflorovat panny už jen tím, že jsou na koncertě v publiku. Jsou tak mužní, že při kontaktu s jejich močí těm holkám začnou růst chlupy. Ve válce za návrat nebezpečí, krve, odvahy a koulí do moderní hudby jsou to první týpci, které chcete mít na své straně, jak odhánějí hordy špatných interpretů a brání nevýrazné hudbě jako banda posedlých berserků. Jsou to muzikanti bojovníci, kteří se vydali dobýt jižanskou rockovou slávu a nesmrtelnost, nebo zemřít při pokusu o to všecko.“
Ti, kdo tuhle partu znají jen z poslechu jejich nahrávek, často tvrdí, že tohle není žádný jižanský rock, žádní Allmani či Skynyrd. A mají pravdu. Jižanská rocková muzika 21.století by bylo přesnější označení, je to prostě víc hard & heavy s jasným přesahem ke country. Bráchové James a Frank Fordovi spolu se svými kamarády z rodného města Andrewem Davisem a Benem Crainem se před šesti lety naskládali do obytného vozu s věcmi, nástroji a veškerou whiskey, kterou unesli, a vydali se na cestu do Nashvillu. Natočili první EP, ale především hráli jak o život, až se propracovali i do lineupů několika velkých festivalů a přišel čas na první velké album. Nahráli ho prakticky naživo, tak, jak to jsou zvyklí rvát do lidí na nekonečných cestách Amerikou, a povedlo se. Jejich zvuk je originální, agresivní a strhující, ale pánové dokážou přesvědčit i v pomalejších, více akustických kouscích. Deska ok, ale naživo jsou Them Dirty Roses ještě mnohem lepší. Při jejich show spolehlivě zapomenete na škatulkovací spory o žánrové čistotě a užijete si nefalšovanou rockovou jízdu na plný plyn. Už se těším na Volume 2!
Them Dirty Roses – Lost In The Valley Of Hate & Love Vol.1
17.3.2023
Garden Party Records
http://www.themdirtyroses.com/
Stoned Cold Country – Milostný dopis z Nashvillu
Největší rocková kapela všech dob slaví neuvěřitelných 60 let na scéně. Rolling Stones nejspíš našli tu správnou křižovatku vedlejších cest někde tam dole na jihu, kde jsou možná dodnes znát stopy Roberta Johnsona a řady dalších. A pak už stačilo jen podepsat smlouvu. S ďáblem. Muzika Stounů byla samozřejmě vždycky hlavně pěkně přiostřené rockující blues, ale kromě R&B, soulu, gospelu, funky a já nevím, čeho všeho ještě, je v ní taky spousta country. Především je to zásluhou Keitha Richardse a jeho klíčového (a bohužel krátkého) přátelství s Gramem Parsonsem, které se odrazilo hlavně v jejich deskách z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Nakonec zeptejte se kteréhokoliv fanouška téhle muziky a jméno Stounů uslyšíte společně s Hankem Jr., Waylonem, Williem a Skynyrd. Takže se nějaký ten countryový tribut k letošním narozeninám dal čekat.
"Album Stoned Cold Country je poděkováním country hudby skupině Rolling Stones za 60 let inspirace a soundtrack našich životů“, říká známý nashvillský producent a stoneovský nadšenec Robert Deaton, který tuhle desku vymyslel a zrealizoval. Kromě toho je to docela zábava poslouchat, dodávám já. Především je nutno ocenit skladbu umělců, kteří se podělili o 14 kousků ze stounovského zlatého fondu. Společně s výbornou studiovou kapelou si je povětšinou vystřihli téměř naživo, s minimem oprav a dotáček, a výsledkem je uvolněná kolekce s náladou rozjetého mejdanu, bez zbytečných exhibicí či přehnané úcty ke klasice. Vypíchnout bych si dovolil kupříkladu jednu z nejlepších country písniček všech dob Honky Tonk Women, kterou spolehlivě zmákli Brooks & Dunn, bluesrockovou jízdu excelentního mladého kytarového běsa Marcuse Kinga v Can´t You Hear Me Knocking, expresivní a hlasité podání Gimme Shelter Erica Churche či čtyřhlasé harmonie Little Big Town v působivé verzi kouzelných Wild Horses. Jak o projektu říká sám Deaton: "Je to milostný dopis Rolling Stones z Nashvillu." Amen.
Bob Wills je pořád král. I pro Stouny...
Stoned Cold Country
17.3.2023
This Is Hit
http://www.stonedcoldcountry.com/
Poslouchejte: Honkytonk Jukebox 70 – Na jižanské tancovačce třikrát jinak
Playlist:
The Shootouts, Marty Stuart – Better Things To Do
The Shootouts, Jim Lauderdale – Tomorrows Knockin´
The Shootouts, Buddy Miller – Anywhere But Here
The Shootouts – Run For Cover
Them Dirty Roses – Holy Roller
Them Dirty Roses – Ain´t No Need
Them Dirty Roses – Sunday Drunk
Them Dirty Roses – Highway My Home
Ashley McBryde – (I Can´t Get No) Satisfaction
Brooks & Dunn – Honky Tonk Women
Little Big Town – Wild Horses
Marcus King – Can´t You Hear Me Knocking
Martin Pešek
Konzervativní Kozoroh na trnité cestě ke splnění svého amerického snu. Tenhle svět potřebuje opravdu trochu víc buranů.
