„Všichni, kteří zpívají nebo hrají na kytaru, stojí ve stínu skutečných countryových velikánů, jako byl muž, kterého jsme letos ztratili. Nemluvím o nikom jiném, než o velkém zpěvákovi a výborném písničkáři, který byl ale také hercem a skvělým bavičem, velvyslancem country music a mistrem svého nástroje. Měl přezdívku Guitar Man a byl nesmírně důležitou inspirací pro mě i bezpočet dalších muzikantů z celého světa. Vzpomeňme na Jerryho Reeda.“
Těmito slovy vzdal v roce 2008 při příležitosti předávání 42. cen Country Music Association zpěvák a kytarista Brad Paisley poctu svému idolu Jerry Reedovi, který nedlouho předtím, ve věku 71 let, zemřel.
Jerry Reed Hubbard se narodil 20. března 1937 v Atlantě ve státě Georgia, jako druhé dítě Roberta a Cynthie Hubbardových. Dětství ale rozhodně neměl jednoduché. Rodiče se rozešli pár měsíců po jeho narození, a se svojí sestrou tak putovali sedm dlouhých let po dětských domovech a sirotčincích. K matce a nevlastnímu otci se malý Jerry vrátil až v roce 1944. Aby matka synka nějak zabavila, koupila mu v té době v secondhandu za nějakých sedm dolarů postarší kytaru a ukázala mu pár akordů. Dál už šikovný chlapec zkoumal možnosti nástroje sám a z nahrávek Merle Travise se snažil odposlouchat, co se dalo. A když poprvé zaslechl banjo Earla Scruggse a zkoušel, co by se z toho dalo zahrát na kytaru, začal se rodit Reedův unikátní kytarový styl.
Jerry někdy v roce 1960. Fešák…
Když Jerry Reed nastoupil na střední školu, dlouho na ní nevydržel. Tou dobou už začal skládat první vlastní songy. V osmnácti podepsal smlouvu s vydavatelem a hudebním producentem Billem Lowerym, díky němuž natočil svoji první písničku If Will the Good Lord's Willing (ještě o ní bude řeč). Capitol Records poté, co v roce 1956 nahrál vlastní rockabilly skladbu When I Found You, povýšili talentovaného mládence na novou „senzaci teenagery“. Reed nahrával singly ve stylu country i rockabilly, uspěl ale hlavně jako skladatel, když Gene Vincent (v roce 1958) nazpíval jeho Crazy Legs.
Rockabilly star
Zhruba takhle nějak jsou počátky hudební dráhy hrdiny dnešního dílu Country Heroes popsány na různých webech. Při pátrání po výrazných stopách, které v historii country Jerry Reed zanechal, můžeme ale najít také jeden dosti podstatný zářez už z roku 1957. Na desce Johnny Cash and His Hot and Blue Guitar najdeme již zmiňovanou píseň If the Good Lord’s Willing (nenápadně zasunutou mezi hity Country Boy a Cry, Cry, Cry). A nutno konstatovat, že už z této nahrávky vycítíme Reedův typický písničkářský rukopis.
Jerry Reed se svým velkým přítelem Chetem Atkinsem
Po skončení dvouleté vojenské služby se koncem padesátých let Jerry Reed usadil v Nashvillu, dál nahrával pro Columbia Records a budoval svoji reputaci respektovaného kytaristy i autora. V té době sáhla po jeho písni That’s All You Gotta vycházející hvězda country a rokenrollu, mladičká Brenda Lee.
Opravdu velkým hitem se stala Reedova píseň Misery Loves Company, kterou Porter Wagoner v roce 1962 přivedl až na 1. místo country hitparády. Sám Reed se jako zpěvák ale zatím stále ještě příliš neprosazoval.
V roce 1965 podepsal Jerry Reed exklusivní smlouvu s RCA Records a vedle svého působení studiového hráče (jeho hru na kytaru využívali mj. Bobby Bare, Waylon Jennings, Willie Nelson nebo Elvis Presley) zde zanedlouho (1967) přivedl na svět konečně i svůj první velký hit ve vlastním podání – spíše rockovou než countryovou skladbu Guitar Man. Mimochodem, o rok později ji s nemenším úspěchem nahrál Elvis Presley, který v té době bodoval v hitparádách i s další Reedovou skladbou U.S. Male.
Šedesátá léta pomalu končila a skladby Jerryho Reeda nahrávali další a další umělci včetně hvězd pop music jako třeba Tom Jones. Jedním z těch, kteří si jeho písně oblíbili, byl i Glen Campbell. Na báječné pop-country-rockové desce Galveston z roku 1969, jedné z nejvýraznějších položek v jeho diskografii, je i Reedeova Oh What a Woman, se kterou autor sám o rok dříve více než slušně zabodoval v country hitparádě.
Konec šedesátých let vůbec přinesl Reedovi celou řadu úspěchů v country hitparádě. Po písních Tupelo Mississippi Flash (1967), Remembering (1968) zaujala i jeho verze stařičkého songu Are You From Dixie ('Cause I'm from Dixie Too), jehož původní verzi nahrál jistý Billy Murray již v roce 1915 (poslechnout si ji můžete ZDE). I když tenhle kousek převzalo hned několik pop i country zpěváků, Reedův cover byl nejen nejúspěšnější, ale patrně také nejpovedenější.
Jerry Reed si s hudebními škatulkami nikdy moc hlavu nelámal a skládal svá alba jak ze svých vlastních stylově rozevlátých songů, tak klasických dílek folkových (Wayfaring Stranger, In the Pines, Barbara Allen,…), bluesových (St. James Infirmary, Georgia on My Mind), bluegrassových (Sitting on the Top of the World, Blue Moon of Kentucky) i countryových (Mule Skinner Blues, Wabash Cannonball). Dnes bychom možná tenhle mišmaš shrnuli jedním slovem – americana.
Jerry s gramofónkem Grammy
Se starým Hankem se Jerry Reed určitě potkal tam někde nahoře v hillbilly nebi... Triko s motivem OLD HANK najdete v našem vidláckém eshopu DixieGear.cz. Díky za vaše objednávky, jen díky nim může RadioDixie vysílat a připravovat pro vás hudební speciály jako právě Country Heroes.
Koncem roku 1970 natočil Reed výraznou skladbu Amos Moses, stylově vycházející ze swamprocku kytaristy Tony Joe Whitea. Nahrávka odvážně kombinující country, cajun, rock i funk nejenže pronikla do pop hitparády, ale přinesla Reedovi nečekaně i cenu CMA za rok 1971 za nejlepšího hudebníka roku (kterou obhájil i v roce následujícím). Za zlatý singl – nahrávku When You're Hot, You're Hot – dostal v roce 1972 cenu Grammy v kategorii „nejlepší vokální výkon v žánru country“, což vzhledem k jeho vyprávěčskému nepěveckému stylu může leckoho překvapit i dnes.
Dařilo se ale i dalším Reedovým písním. Thing Called Love z jeho výtečného alba Nashville Underground (1968) postupně přejali Jimmy Dean, Elvis Presley a Dave Dudley. Nejslavnější a neznámější je verze Johnnyho Cashe z roku 1971. Píseň o lásce se stala se hitem číslo jedna v Kanadě v Irsku, Velké Británii a Nizozemsku. Na americké country hitparádě pro ni zbylo bylo „jen“ druhé místo.
Výše uvedená Grammy nebyla ale prvním oceněním tohoto druhu. Už v roce 1971 ji získali společně s Chetem Atkinsem za „nejlepší instrumentální výkon v žánru country“. Dlouholeté přátelství Reeda s kytaristou a producentem Chetem Aktinsem vyústilo ve dvě společná a nutno dodat, že v hodně vyvedená alba – Me & Jerry (1971) a Me & Chat (1972). Svižná muzika plná vtipných kytarových duelů a mistrovsky zahraných sól nenudí ani po půlstoletí od svého vzniku.
O rok později (1973) přišel další No. 1 country hit, Lord Mr. Ford, titulní song ze stejnojmenného alba. Jerry Reed začal pravidelně vystupovat v televizních estrádách, které pořádali Johnny Cash a Glen Campbell, a jeho mnohdy značně komické výstupy nakonec ho nakonec nasměrovaly až k rolím v hollywoodských filmech.
Burt Reynolds & Jerry Reed před kamerou
V roce 1974 si Reed zahrál se svým dobrým přítelem Burtem Reynoldsem ve filmu W.W. and the Dixie Dancekings. A i když během sedmdesátých nadále koncertoval let a natáčel nová alba, asi nejviditelnější byl v té době jako herec. Ve filmech se téměř vždy objevoval v tandemu s Reynoldsem; po akční komedii Gator (1976 ) si Reed zahrál ve filmech High-Ballin´ z roku 1978 a Hot Stuff (1979). Objevil se také ve všech třech dílech komedie Smokey a Bandit; z prvního dílu, který měl premiéru v roce 1977, pak vzešel další jeho hit East Bound and Down.
Výtečná alba točil Jerry Reed i v průběhu let osmdesátých. Například album Dixie Dreams z roku 1981 nabídlo spoustu báječné jižanské muziky včetně kytarové verze (jak jinak v případě Jerryho Reeda) slavného opusu Charlieho Danielse The Devil Went Down to the Georgia.
Počátkem osmdesátých let se také Jerry Reed ještě jednou dostal až na vrchol country hitparády, a to s písní She Got The Goldmine (I Got The Sharf) z alba The Man With the Golden Thumb (1982). Po pětaosmdesátém už žádný jeho singl výrazněji nezabodoval. Dál ale nahrával velice slušná alba, koncertoval, natáčel filmy i vystupoval v televizi.
Není známo, že by hudební dráhu Jerryho Reeda provázely nějaké skandály. V devětapadesátém se oženil s country zpěvačkou Priscillou Mitchel, měli spolu dvě dcery a šťastné manželství jim vydrželo na celý život. Věčně rozesmátý Reed (není mnoho obalů desek, na kterých se nesměje nebo alespoň nešklebí) byl nicméně vášnivý kuřák, což nakonec vyústilo v závažné onemocnění plic.
Thom Bresh, syn Merle Travise a blízký Reedův přítel, natočil v devadesátých letech video, ve kterém Reed demonstruje svoji snahu odnaučit se kouření („Jerry Reed - Another Puff“) a které bylo často využíváno jako video upozorňující na nebezpečí kouření.
V devadesátých letech pak přišla další společná deska s Chetem Atkinsem Sneakin’ Around (1993) a vynesla oběma protagonistům další Grammy za instrumentální výkon v oblasti country. Mimochodem, na tomto albu se podíleli také zpěvačka Susy Bogguss a kytarista Mark Knopfler, což není koneckonců příliš překvapivé, neboť Knopfler s Atkinsem spolu o tři roky dříve natočili album Neck and Neck.
V roce 1998 se sešli Bobby Bare, Waylon Jennings, Mel Tillis a Jerry Reed (plus kamarád a autor Shel Silverstein), aby dali dohromady pár písniček „o životech starejch chlapů“. Dali si příznačný název Old Dogs a s nahráváním se moc nemazali, do studia přizvali diváky a živě, bez jakýchkoli dalších úprav, sfoukli dvě desky, které i dnes působí neobyčejně svěže a bezprostředně. Ve své době z toho sice žádný velký trhák nebyl, ale v průběhu let si tyhle nahrávky našly a stále ještě nacházejí nové posluchače a příznivce.
Po roce 2000 Jerry Reed nahrával a koncertoval už jen sporadicky. V roce 2005 by uveden do Nashville Songwriters Hall of Fame. Zemřel 1. září 2008 na komplikace způsobené rozedmou plic, nemalý podíl na tom měly zcela jistě i tisíce a tisíce vykouřených cigaret. Necelých deset let po smrti (2017) se Jerry Reedovi dostalo pocty nejvyšší a byl zařazen mezi countryové hrdiny Country Music Hall of Fame. Že o nahrávky excelentního kytaristy, skvělého písničkáře a humorem překypujícího chlapíka je zájem i dnes, dokazuje více jak milion přehrání měsíčně jeho skladeb na Spotify.
Jerry Reed si zahrál i bluesovou legendou B. B. Kingem
Playlist:
Gene Vincent – Crazy Legs
Johnny Cash – If the Good Lord’s Willing
Jerry Reed – Soldier’s Joy
Brenda Lee – That’s All You Gotta Do
Jerry Reed – Guitar Man
Elvis Presley – U.S. Male
Glen Campbell – Oh What a Woman
Jerry Reed – Are You from Dixie (’Cause I’m from Dixie Too)
Jerry Reed – Wabash Cannonball
Jerry Reed – Amos Moses
Jerry Reed – When You're Hot, You're Hot
Johnny Cash – A Thing Called Love
Chet Atkins & Jerry Reed – Jerry’s Breakdown
Jerry Reed – Lord, Mr. Ford
Jerry Reed – East Bound and Down
Jerry Reed – The Devil Went Down to the Georgia
Jerry Reed – Hurray for Chuck Berry
Jerry Reed – She Gott he Goldmine (I Gott the Sharf)
Old Dogs – Young Man’s Job
Evžen Müller
Jako dítě mě chytla Dylanova Blowin' In the Wind. V pubertě přišel Johnny Cash, v osmnácti Waylon s Williem a karty byly rozdány.
