Ani dnešní úvodní hodina Honkytonk Jukeboxu se nebude vymykat našemu zběhnutému schématu. Čeká na vás šedesátiminutová nálož té nejčerstvější a nejzajímavější muziky z barevné a neustále se měnící krajiny kdesi na pomezí country a rocku a tentokrát se povětšinou zaměříme na singly, které uvádějí nové desky, jejichž oficiální premiéry proběhnou v nejbližších měsících.
The Reverend Peyton´s Big Damn Band
Takže se můžeme společně těšit na nová alba country-bluesového šramlu The Reverend Peyton´s Big Damn Band s valchou a bicími z plastového barelu, akustickou a na jeden zátah nahranou desku honkytonkového písničkáře Jasona Eadyho I Travel On a já osobně s napětím čekám na novinku z odvrácené strany country, album Hard Times And White Lines jednoho z mála opravdu autentických outlaws, Whiteyho Morgana a jeho 78´s. Některé debutové singly už mají venku i zajímavá videa. Zkuste třeba tyhle:
Jacob Bryant název svého debutového alba zatím neoznámil, ale asi to už nebude trvat dlouho. Tuhle desku zcela jistě podrobím hlubšímu zkoumání, první singl z ní míří okamžitě do playlistu našeho internetového Rádia Dixie. Tak tohle prostě můžu kdykoliv. Velikej talent…
Jamie Lin Wilson možná znáte ze sestavy kapely The Trishas, její sólové album Jumpin´ Over Rocks vyjde 26.října 2018. Taky vám tahle baba přijde jak Sherylka Vránovic s country šmrncem?
Podle mě nejlepší cover Townese Van Zandta + výborné video najdete na zatím poslední desce Whiteyho Morgana a jeho 78´s Sonic Ranch (2015). Na YT můžete vesele pokračovat dál...
Zbytek roku 2018 bude na skvělou muziku opravdu úrodný, mimo jiné ohlásili nové desky i Willie Nelson, Loretta Lynn, Eric Church, John Hiatt, The Pistol Annies, Merleho synátor Ben Haggard a mluví se i o fungl novém albu outlaw legendy Davida Allana Coea. Rozhodně bude co poslouchat a co objevovat. Že bych v dalších Honkytonk Jukeboxech neměl co hrát, se teda rozhodně neobávám...
Na debut Bena Haggarda jsem vážně zvědavej
Je fajn, když na člověku hned poznáte, vodkaď vlastně je. Kde má svoje kořeny. Debutující country outlaw Drew Moreland je Texasan se vším všudy, z písní Brenta Cobba sálá proslunění i zašpiněná Georgie a Shooter Jennings? Waylonův synátor má plno práce se svým návratem od nejrůznějších experimentů zpátky k tradiční country. No, tradiční... To už budete muset posoudit sami.
Poctivou country si můžete i voblíknout. V našem eshopu DixieGear najdete třeba i tohle triko, jako všechny ostatní je to limitovaná edice, takže kdo zaváhá...
Poslouchejte: Honkytonk Jukebox 33 – Všechny cesty vedou domů
Drew Moreland - Texas je stav duše
Texas, to není jen stát. Texas, to je stav mysli, stav duše. Muzika, která se v tomhle koutě světa hraje, byla, je a nejspíš vždycky bude trochu jiná než kdekoliv jinde. No, snad s výjimkou sousední Oklahomy. Samozřejmě se bavíme především o country, ale o rocku by se to nakonec dalo říct taky. Jako učebnicový příklad texasské country by se dala použít deska, se kterou právě debutuje čtyřiatřicetiletý rodák ze San Antonia Drew Moreland. Pláně i hory svého rodného státu obráží sám i se svou kapelou The Neon Hustle teprve od roku 2016, ale za písně z vlastní autorské dílny, které na albu najdete, by se nemusely stydět ani renomované country hvězdy.
Drewovi se podařilo vyvarovat se obvyklých klišé typu pickupy, holky a pivo značky Lonestar a místo toho vás provede po zapadlých prašných cestách i opuštěných dálnicích západního Texasu. Rozžhavené slunce pozvolna zapadá a do krvava zbarvený písek se míchá s roztaveným asfaltem, stejně jako se hřích potkává s vykoupením, tradiční hodnoty a pokušením a ztracené duše s těmi, kteří v zápase o své místo na světle (zatím) uspěli.
Drew Moreland je přesně tam, kde má být a kde mu je dobře. Jeho hlas má tu správnou dávku naléhavého amatérismu i přesvědčivosti, kapela za ním se spolehlivě drží osvědčeného outlaw soundu s dominantními kytarovými a steelkovými sóly, zbytečně nevyčnívá ani nepřehlušuje to podstatné – Drewovy příběhy. Největší peckou desky je jednoznačně otevírák a stoprocentní hit Road Stone, který vás správně naladí a navnadí k poslechu celého alba a pak si ho s největší pravděpodobností pustíte znova. Pro mě jeden z nejvýraznějších debutů letošního roku a mezi top alby roku 2018 nebude Drew Moreland určitě chybět.
Drew Moreland - Drew Moreland
1.8.2018
independent
http://drewmoreland.com/
Shooter Jennings – Tak si zas dáme ňákou kántry
Že se bude syn slavných country umělců Waylona Jenningse a Jessi Colter věnovat muzice, to se tak nějak dalo předpokládat. A že to bude zajímavý a napínavý příběh, to se vzhledem k rodinným psaneckým genům taky dalo čekat. Divoké začátky v L.A. s rockovou kapelou, v roce 2005 fenomenální úspěch se vstupem na country scénu (album Put The „O“ Back In Country, které produkoval tehdy začínající Dave Cobb), několik stále víc a víc tvrdších a hlasitějších desek mířících někam ke garážovému jižanskému rocku, spolupráce se spisovatelem a králem horroru Stephenem Kingem (dystopická rocková opera Black Ribbons), filmové role (mimo jiné si střihl i svého tátu v životopisném portrétu Johnny Cashe Walk The Line), koketování s elektronickou muzikou, pravidelná show na SiriusXM Outlaw Rádiu, no prostě Shooter toho stíhal víc než dost.
Kromě toho má jako producent na svém kontě řady výborných projektů, mimo jiné s Wandou Jackson, Scottem H.Biramem, Hellbound Glory či Jamey Johnsonem. Při práci na desce (mimochodem skvělé) zpěvačky Brandi Carlile se opět potkal s dnes již megaslavným a vyhledávaným kolegou a kamarádem Davidem Cobbem a pojali úmysl znovu po letech odskoků jinam natočit zase jednou čistě country album. Lakonicky ho nazvali Shooter a vyšli tak vstříc dlouholetému volání fanoušků po podobné desce.
Je to opravdu country? Otázka je na místě, protože od Shootera se dá čekat ledasco. Nicméně překvapení se nekoná. Tahle deska potěší především milovníky velkého bigbandového country-boogie, jaké na špičkové úrovni provozují Hank Jr. nebo Charlie Daniels (úvodní track Bound Ta Git Down), klasických country fláků ve stylu George Jonese (Living In A Minor Key, Rhinestone Eyes) a zkrátka nepřijdou ani outlaw drsoni (I´m Wild & My Woman Is Crazy). Shooter je prostě zpět a i když si nejspíš z téhle desky vyloženě na zadek nesednete, poslouchá se velice příjemně a jestli je myšlena jako začátek nové životní a hudební etapy, která bude víc country než doposud, jednoznačně palec nahoru a už se těším na další, a věřím, že ještě víc do hloubky srdce nasměrované pokračování.
Tu první minutu s vidláckejma vtipama klidně přeskočte.
Shooter Jennings – Shooter
10.8.2018
Low Country Sound / Elektra
http://shooterjennings.com/
Brent Cobb – U kaňonu stál...
Místo, kde se narodíte a vyrůstáte, se vám prostě obtiskne do duše. A pak samozřejmě silně rezonuje ve vašich písních, pokud jste se tedy rozhodli vydat touhle nelehkou cestou. Kdyby se Brent Cobb (32) narodil třeba v Texasu, zcela jistě psal a hrál dost jinak, než jak činí teď. Jeho muzika, kterou recenzenti někdy označují jako „southern country soul“, je nesmazatelně poznamenána rodnou Georgií. Poklidné jižanské maloměsto v rozpáleném líném odpoledni. Sedíte ve stínu na verandě a někde kousek od vás se zvolna přesýpají tóny a slova. Příběhy, které Brent Cobb musel nejdřív vyrazit najít.
Být úspěšným autorem písní, které zpívají hvězdy jako Kenny Chesney nebo Luke Bryant, je sice fajn, účty vám to v pohodě zaplatí, nějaké sólo předskakování slavným jménům taky potěší, ale pořád to není ono. Chcete mít své jméno velkým písmem na obalu desky. S albem Shine On Rainy Ray (2016) to vyšlo, byla z toho dokonce nominace na Grammy v kategorii americana, ale teď je potřeba posunout se dál. Vyrazit ven, na cestu.
Zažít na vlastní kůži špatnou akustiku v malých sálcích a barech, cítit dech vašich fans natlačených až na pódium, improvizované mejdany v dodávce na parkovišti za venkovským honkytonkem nebo bowlingovou hernou. Kocoviny i krvavé oči z projetých mil po dálnicích plných deště i oslepujícího slunce. Dívat se a poslouchat. Příběhy a nápady na písničky už k vám přijdou samy. Písně o americkém Jihu, písně kde se potkává country tradice s moderním soulem, černá s bílou, špína a dehet s ptačím zpěvem v korunách staletých dubů.
No a pak je čas brnknout strejdovi. Věhlasný nashvillský producent David Cobb je totiž z rodiny. Ovšem to nic neznamená, člověk, který je dnes (nejen podle mého názoru) klíčovou perzónou nejaktuálnější americké muziky, by neztrácel čas s netalentovaným nýmandem, i kdyby na něj tlačila celá Cobbovic famílie. Nahrávka, kterou společně vytvořili, je šťavnatá jak vyhlášené georgijské broskve, čerstvá stejně jako vzduch v horských kaňonech a pokud ji potřebujete nutně zařadit do nějaké ze žánrových škatulek, nejvýstižnější pro ni bude šuplík s jmenovkou „americana“. Ten talent holt asi bude v rodině. Nadšené reakce na poslední velkou šňůru, kterou letos jede Brent Cobb s Chrisem Stapletonem, to jednoznačně potvrzují. A na strejdu Davida se už brzo podíváme v samostatném pořadu, čestný pionýrský.
Brent Cobb – Providence Canyon
11.5.2018
New Elektra
http://brentcobbmusic.com/
Poslouchejte: Honkytonk Jukebox 33 – Všechny cesty vedou domů
Playlist Z jukeboxu do playlistu 26 – Konečně pátek!
Jacob Bryant – More Than One Year
Jamie Lin Wilson – The Being Gone
The Reverend Peyton´s Big Damn Band – Poor Until Payday
Shooter Jennings – Bound Ta Git Down
Whitey Morgan And The 78´s – Honky Tonk Hell
Cliff Westfall – It Hurt Her To Hurt Me
Pat Green – Friday´s Comin´
The Piedmont Boys – New Moon
Kevin Gordon – Saint On A Chain
Jason Eady – It´s Allright
Jim Lauderdale – It Blows My Mind
The Black Lilies – Ten Years
Playlist Honkytonk Jukebox 33 – Všechny cesty vedou domů
Drew Moreland – Road Stone
Drew Moreland – Whiskey, Cigarettes And Giutars
Drew Moreland – You Call It Texas, I Call It Home
Drew Moreland – God & Cash
Shooter Jennings – D.R.U.N.K.
Shooter Jennings – Rhinestone Eyes
Shooter Jennings – Living In A Minor Key
Shooter Jennings – I´m Wild & My Woman Is Crazy
Brent Cobb – Providence Canyon
Brent Cobb – Lorene
Brent Cobb – .30-06
Brent Cobb – If I Don´t See Ya
Martin Pešek
Konzervativní Kozoroh na trnité cestě ke splnění svého amerického snu. Tenhle svět potřebuje opravdu trochu víc buranů.
