I Dupárna se tentokrát věnuje zlým snům. Po deseti pokračováních Noční můry je vhodná příležitost k ohlédnutí. Připomeneme si to nejdivočejší z předchozích epizod a protože Dupárna by měla řádně prověřit bytelnost stodoly, ve které se odehrává, čekají nás samé skočnější kousky. K tanci na pomezí čtverylky a poga zahrají mimo jiné Pine Box Boys, Legendary Shack Shakers, Dead Broncos nebo Chuck Reagan. Kromě toho se dozvíte něco málo ze zákulisí vzniku tohoto dvojpořadu a pár plánů do budoucna.
Blanche: Sociální sítě nejsou country
Smutek je nejlepší obrana proti naivní radosti blížícího se jara, beztak způsobené nedostatkem vitamínů po zimním spánku. Nechme se tedy zalít řádnou vrstvou rozehřáté, jako půlnoční tma husté kaše, ozdobené peřím vzletných veršů a libotvučných tonů. První, kdo přiloží pod bublající dehtařský kotlík, je detroitská skupina Blanche. Nosnými pilíři sestavy je manželské duo Dan John Miller (kytara a zpěv) a Tracee Mae Miller (basa a zpěv). Dan začínal s country punkovou kapelou Goober and Peas a s Tracee hráli ve skupině Two Sars Tabernice mimo jiné s Jackem Whitem. Sestavu Blanche dále tvoří Davy Feeny (steel), Lisa Jannon (bicí) a Jack Lawrence (banjo a autoharfa), který je mimo to členem superskupiny The Dead Weather.
Kritici si v případě Blanche vypomáhají připodobněním k Roxy music gothic country. Jsou také elegantní (skupina vystupuje zásadně ve vintage oblečení ve stylu dvacátých a třicátých let), lehce dekadentní (ke gothic country to patří) a hudebně pestrobarevní. Zejména jejich vokální harmonie patří v žánru k tomu nejlepšímu. Blanche vydali svůj debut If We Can´t Trust the Doctors v roce 2004 a byli okamžitě kritikou i fanoušky katapultováni na špici žánru. Popularitu si získali nejen kvalitní muzikou, ale také sympatickým vystupováním ve stylu ,,nebrat se smrtelně vážně ve smrtelně vážném žánru“, což po všech hrobnících kolem působilo vpravdě svěže.
Druhá deska Little Amber Bottles (2007) potvrdila kvality kapely, ale znamenala paradoxně určitý útlum v jejich koncertní činnosti. Odmlka trvá prakticky dodnes. Až na občasné hraní a hostování v jiných projektech jakoby se po Blanche slehla zem. Ti, věrni svému heslu ,,Sociální sítě nejsou country“ s vnějším světem komunikují jen minimálně. Nikdy ale nebylo oznámeno ukončení činnosti, takže se, doufejme, jedná jen o jakési delší prázdniny.
The Dex Romweber Duo: Cesťák s rock´n rollem
Druhými dehtaři této epizody je duo The Dex Romweber Duo. Kytarista a zpěvák John Michael Dexter „Dex“ Romweber se narodil 18. června 1966 v Batesville v Indianě jako nejmladší ze sedmi dětí v muzikantsky velmi aktivní rodině. Výčet skupin jeho sourozenců je velmi obsáhlý, zmíním tedy jenom jeho sestru Saru, která aktuálně tvoří druhou polovinu dua, zakládající členku Snatchers of Pink a součást Let´s Active. Dex sám založil první kapelu v jedenácti pod názvem Crash London and the Kamikazes. Z dalších projektů jmenujme hlavně poměrně populární Flat Duo Jets, (s Chrisem „Crow“ Smithem) kteří hráli od roku 1985 až do roku 1990, kdy se pro vzájemné spory (byly v tom samozřejmě prachy) rozcházejí. Tento výčet je nezbytný pro pochopení vlivu, který tento ,,cesťák s rock´n rollem“, jak sám sebe charakterizuje, měl na nově se formující scénu alternativní roots music. Na Dexe přísahají mj. Cat Power, Neko Case nebo dnes již jednou zmiňovaný Jack White. Se všemi (ale třeba i s REM) si později Dex zahrál.
Po rozpadu Flat Duo Jets vydal Dex solovou desku Chased By Martians (2001), následovanou Blues That Defy My Soul (2004). Za bicími v té době seděl Crash LaResh a to až do roku 2007, kdy ho vystřídala Dexova sestra Sara. Sourozenci vydali první album v roce 2009 na labelu Bloodshot Records pod názvem Ruins of Berlin. Deska se nese v duchu svěžího mixu rockabilly a country a bývá svou atmosférou často srovnávána s rannými The White Stripes (teď už víme, co je originál). Na desce hostovali mimo jiné Exene Cervenka z X, Neko Case a Rick Miller ze skupiny Southern Culture on the Skids. Dvojice absolvovala dvě americká turné na podporu alba, to druhé jako předskokani Detroit Cobras. Druhé album vyšlo na stejném labelu v roce 2011 a jmenuje se That You In Blue?
Viarosa: Mezi Cashem a Cavem
Britská skupina Viarosa je dalším příkladem muzikantů z britských ostrovů, kteří se chopili svěžího hudebního proudění zpoza oceánu a přetvořili ho k obrazu svému. Jako se Beatles a Rolling Stones zmocnili rock´n rollu a Dizzie Racsal hip hopu, Salter Cane a Viarosa vzali za svůj sílící proud alternativní country a obohatili ho o určitou evropskou civilnost, které ho na starém kontinentě činí uvěřitelnějším. Vycházejí z vlastní hudební minulosti formované v nezávislých rockových formacích devadesátých let. Svou prvotinou z roku 2005 Where The Killers Run si partička kolem Richarda Neuberga vysloužila přirovnání k Tinderstick, ovšem kdyby vyrostli v horách západní Virginie, nebo k něčemu mezi Cashem a Cavem.
Druhá deska jménem Send For The Sea (2008) je dokonce posunula do role evropských předskokanů REM. Kritici si obvykle vypomáhají nějakou žánrovou složeninou. V případě Viarosy se hovoří o country-noir, ale každý popis bude vždycky hrozně zjednodušující. Od roku 2014 je o kapele slyšet minimálně, ale všichni fanoušci doufají, že je to pouze ono pověstné ticho před bouří. Tak uvidíme.
Zaliti dehtem a posypáni peřím se můžete už teď těšit, jaké rafinované mučení vymyslím příště. Do té doby: Adios!
Mr. Beman
Jsem fanatickým příznivcem všeho, co se týká Ameriky devatenáctého století. Mám rád parní stroje, perkusní zbraně a hluboké lesy.
