Na český knižní trh dorazila kniha s výmluvným názvem Tanky, které zachránily Izrael. Jde o druhé české vydání publikace, jejímž autorem je izraelský generál Avigdor Kahalani (to první vyšlo v roce 2008 pod titulem Tanky proti tankům). Těžištěm knížky je napínavý popis dnů na počátku října 1973, kdy se židovský stát ocitl v kritické situaci a čelil obrovské přesile, ovšem nakonec svou existenci uhájil, a to také díky statečným tankistům, jako byl Avigdor Kahalani, kterého čekala další vojenská a politická kariéra.
Osudy velkého izraelského hrdiny
Avigdor Kahalani se narodil 16. června 1944 na tehdejším britském území Palestiny, kde poté vznikl nezávislý Stát Izrael. Kahalani se rozhodnul pro dráhu profesionálního vojáka, studoval na prestižní Command and General Staff College v americkém Leavenworthu ve státu Kansas a úspěšně absolvoval vojenskou akademii v Izraeli. Nastoupil k 7. tankové brigádě a zúčastnil se šestidenní války v červnu 1967, kdy byl těžce zraněn, když jeho tank americké výroby M48 Patton dostal přímý zásah. Kahalani tehdy utrpěl popáleniny třetího stupně a obdržel i Medaili za vynikající službu, ale jeho skutečná „hvězdná hodina“ měla teprve přijít.
V roce 1967 byl Kahalani zraněn v tanku řady Magach, jak se v Izraeli označují tanky amerického původu M48/M60 Patton
Jelikož vykazoval nepochybný velitelský talent, rychle stoupal na žebříčku hodností i funkcí, takže jej říjen 1973 zastihnul jako podplukovníka na pozici velitele 77. praporu 7. tankové brigády. A právě tehdy se jeho země ocitla na hraně přežití, neboť koalici arabských zemí se podařil překvapivý útok. Egypťané překročili Suezský průplav a Syřané postupovali na Golanských výšinách, kde měla své pozice i Kahalaniho jednotka.
Po několik strašlivých dnů a nocí od 6. do 10. října bojovali izraelští tankisté s nepřítelem, jenž měl nejen obrovskou početní, ale také částečně kvalitativní převahu, protože většina izraelských tanků nedisponovala zařízeními pro boj v noci, kdežto na syrských tancích sovětské výroby už systémy pro noční vidění byly. Kahalaniho prapor užíval modernizované britské tanky Centurion, jejichž základní design vznikl již v roce 1944, ovšem proti nim stály syrské jednotky vyzbrojené nejen modernějšími tanky T-55 a T-62, ale také již známými protitankovými řízenými raketami Maljutka.
Dva veteráni z izraelsko-arabských válek v letech 1967 a 1973; vlevo tank Sho’t (Centurion) a vpravo polopásový obrněný transportér M3
Mohlo by se vám také líbit
Zoufalý tankový boj o budoucnost
Kahalaniho vojáci tehdy prokazovali odvahu, která hraničila se sebevražednou, jelikož věděli, že na nich pravděpodobně závisí celá budoucnost židovského státu. Pokračovali tak v boji i za situace, kdy věděli, že se syrské armádě na jiném místě povedl průlom, takže by mohli skončit v obklíčení. Kahalaniho nadřízený, velitel brigády generál Avigdor Ben Gal, už dostal rozkaz, aby se stáhnul, udělal však něco pro izraelskou armádu velmi typického, protože přeladil svou vysílačku na jiný kanál a pokračoval v boji. Kahalaniho prapor a celá brigáda tedy udržely své pozice a potom vytvořily čelo izraelského protiútoku, jenž postoupil na území Sýrie.
V říjnu 1973 bojoval Kahalani v tanku zvaném Sho’t, což je vlastně izraelská úprava vynikajícího britského středního tanku Centurion
Kahalani pak dostal nejvyšší izraelské vojenské vyznamenání, Medaili Za hrdinství. V armádě zůstal do roku 1992, získal hodnost brigádního generála a velel 36. divizi. Poté se pustil do politiky, stal se poslancem Knessetu a ministrem vnitřní bezpečnosti. V současné době se stará o záležitosti veteránů, cestuje po světě a přednáší o svých zkušenostech. Právě na jejich bázi napsal i knihu Heights of Courage, která poprvé česky vyšla v roce 2008 s titulem Tanky proti tankům a nyní znovu pod názvem Tanky, které zachránily Izrael.
Obálka působivé knihy Tanky, které zachránily Izrael od Avigdora Kahalaniho, kterou v roce 2015 vydalo nakladatelství Magnet Press
Kniha stojí především na originální rádiové komunikaci Kahalaniho a jeho spolubojovníků, což jí dává strohý, avšak současně mimořádně působivý ráz. Pasáže, jež popisují tankové boje vedené na vzdálenosti řádově několika desítek metrů, způsobují nefalšované mrazivé pocení. Kahalaniho kniha by mohla dobře sloužit i jako příručka tankové taktiky. Její hodnotu ještě zvyšují dodatky v podobě map, dobových snímků, organizačních sestav jednotek a tabulek s parametry obrněnců, nechybí ani kresby Kahalaniho tanků. Ke knize je přiloženo i DVD se strhujícím filmovým dokumentem, v němž autor a jeho kolegové mluví o nejdramatičtějších momentech války.
Charismatický Avigdor Kahalani v říjnu 1973 jako podplukovník izraelských tankistů a dnes jako brigádní generál ve výslužbě
Přestavby tanků z Británie a USA
Jak již bylo zmíněno, válku v říjnu 1973 strávil Kahalani převážně v tanku Centurion, jenž byl tehdy již konstrukčně zastaralý. Tento britský obrněnec však prokázal obrovský modernizační potenciál, díky němuž je občas řazen mezi vůbec nejlepší designy v dějinách tanků. Izraelcům se proto podařilo bojovou hodnotu letitých Centurionů (zakoupených v 60. letech) dramaticky zvýšit, když původní 20liberní kanon (čili ráže 84 mm) nahradili výbornou 105mm zbraní L7, díky níž si dovedl tento obrněnec poradit i s vozidly o dvě generace mladšími. Takto upravené Centuriony dostaly v izraelské armádě jméno Sho’t („Bič“). Na zdokonalení výzbroje navázal také posun v pohyblivosti, jelikož na místo starého benzínového agregátu Rolls-Royce Meteor přišel výtečný americký dieselový motor Continental AVDS-1790-2A s převodovkou Allison. Vozidla s novým pohonem nosila jméno Sho’t Kal a v říjnu 1973 jich měli Izraelci k dispozici kolem tisícovky, což znamenalo asi polovinu jejich celého tankového arzenálu.
Americké tanky Sherman varianty M51 dokázaly díky kanonům ráže 105 mm s úspěchem bojovat ještě ve válce v říjnu 1973
Kromě nich se ve výbavě izraelské armády objevovaly americké tanky řady Patton, v Izraeli známé také jako Magach, konkrétně typy M48 a M60A1, které byly kupovány od Západního Německa a poté i přímo od USA. Starší vozidla M48 pak prodělala v Izraeli modernizaci, která se podobala té u tanků Centurion. Na místo 90mm kanonu tedy nastoupila zbraň ráže 105 mm a původní motor na benzín byl nahrazen dieselem Continental; takto upravené tanky dostaly jméno Magach-3 a vozidla M60 se nazývala Magach-6. V říjnu 1973 mohl Izrael poslat do boje zhruba 540 tanků řady Patton/Magach. Kromě nich tehdy ještě stále provozoval asi 340 letitých tanků Sherman, vesměs ve zdokonalené verzi M51 s dieselem Cummins a francouzským kanonem CN 105 D1 ráže 105 mm, který dokázal likvidovat i tanky T-62.
Arzenál dalších obrněných vozidel
Největší tankovou kuriozitu ve výzbroji izraelské armády v říjnu 1973 však nepochybně tvořil typ Tiran. Tak se označovala vozidla T-54 a T-55, jež Izrael ukořistil v šestidenní válce v roce 1967, kdy je jejich arabské osádky mnohdy prostě opustily. Izrael těmito obrněnci nepohrdnul a po potřebných úpravách (které u části exemplářů zahrnovaly též montáž 105mm kanonu L7) je zařadil do služby pod jmény Tiran-4 a Tiran-5. Do války v říjnu 1973 jich vyslal kolem 150 kusů. K jejich úspěchu na suezské frontě přispěl i fakt, že způsobily egyptským vojákům dosti velké zmatení, což byl koneckonců i hlavní důvod, proč je Izrael takto nasadil.
Tank Tiran-5, tj. původně sovětský (a možná v ČSSR vyrobený) obrněnec T-55, který v červnu 1967 ukořistili a pak používali Izraelci
Vedle asi 2000 tanků výše zmíněných typů disponovala izraelská armáda i velkým počtem dalších obrněných vozidel, z nichž patřil mezi nejdůležitější typy polopásový transportér M3 Half-Track, veterán z druhé světové války. Ve všech střetech s arabskými zeměmi se velmi osvědčil, a to nejenom ve své základní úloze pěchotního transportéru, ale i v řadě dalších rolí, protože fungoval i jako velitelský, zdravotní, opravářský či jako nosič rozmanitých zbraní od protiletadlových kanonů ráže 20 mm po protitankové řízené střely SS.1. Izraelští vojáci upřednostňovali starší vozidla M3 před novějšími pásovými transportéry M113, které sice nabízely vyšší odolnost, ale pobyt v jejich uzavřené korbě byl v pouštním klimatu strašlivý, zatímco otevřená korba M3 nabízela lepší podmínky.
Americký polopásový obrněnec M3 představoval nejdůležitější typ izraelského obrněného transportéru vlastně až do počátku 70. let
A náš přehled izraelských obrněnců z října 1973 uzavírá nejpočetnější kolový transportér, jímž byl paradoxně sovětský šestikolový typ BTR-152, stejně jako obrněnce Tiran pocházející z kořisti v červnu 1967. Avigdor Kahalani a jeho spolubojovníci tak dosáhli svého vítězství s opravdu velmi rozmanitou sestavou vozidel.
Prameny: Israeli-Weapons.com
Lukáš Visingr
Vojenský a bezpečnostní analytik, publicista, konzervativní vlastenec, sionista a milovník života, který chce vidět smrt politické korektnosti.
