Arzenál Rhodesie: Originální zbraně pro nemilosrdnou válku v buši

O občanské válce v Rhodesii (dnešní Zimbabwe) i o mužích, kteří do ní šli, jsme tady psali už několikrát. Padly zde také krátké zmínky o neobvyklých zbraních a vozidlech, na něž se v této válce dalo narazit, avšak právě tohle téma je natolik zajímavé, že jsme se mu rozhodli věnovat speciální článek. Jen málokdo už nyní ví, že v embargované, ovšem vytrvalé bojující Rhodesii vzniklo pozoruhodně široké spektrum typů samopalů, obrněnců odolných proti minám i úprav vrtulníků a letounů. Zejména rhodeská vozidla mnohdy vypadala skutečně bizarně, ale v praxi se velmi osvědčila a položila základy pro konstrukční filozofii obrněnců, jež se pořád vyrábějí a chrání životy vojáků ve válečných zónách celého světa.

O tom, že improvizace je matkou pokroku, svědčí také široké spektrum obranných opatření, která byla vymyšlena ve válčící Rhodesii

Domácí výroba pistolí a samopalů

Ačkoli samostatnost Rhodesie nebyla nikým formálně uznána, OSN na zemi promptně uvalila zbrojní embargo. Přesto však do Rhodesie dál v utajení proudily zbraně od několika mocností, jež s ní sympatizovaly, mj. z Jihoafrické republiky či Francie, vedle toho se dařilo nakupovat i na černém trhu a rozvíjel se také domácí průmysl. 

Mezi první výrobky rhodeského zbrojního průmyslu patřila 9mm pistole Mamba, která se později vyráběla i v Jihoafrické republice

Mezi první produkty patřila pistole Mamba, poloautomatická zbraň ráže 9 mm Parabellum, která spojovala prvky z konstrukce pistolí Colt M1911, Browning Hi-Power a Smith & Wesson, ovšem zahrnovala i některá originální řešení, mj. zvláštní způsob drážkování hlavně. Měla zásobník na 15 ran, ačkoliv se chystaly i obměny s větší kapacitou a vznikl též prototyp schopný střelby dávkou. Výroba Mamby později běžela i v Jihoafrické republice. 

Poloautomatická karabina Cobra kalibru 9 mm byla oblíbená rovněž mezi civilisty

Vedle této pistole bylo v Rhodesii zkonstruováno mnoho samopalů a krátkých karabin (jak automatů, tak poloautomatů) opět v kalibru 9 mm. Obvykle se jednalo o kompaktní a jednoduché zbraně, jež se hodily pro elitní síly (např. průzkumníky a výsadkáře), případně pro domobranu i prosté civilisty. Jako příklad zbraně, jež dosáhla značné obliby také mezi rhodeskými farmáři, lze uvést poloautomatickou karabinu Cobra. 

Samopal Grot CH-9/25 je typickou ukázkou rhodeské zbrojní konstrukční školy, která produkovala maximálně pragmatické vzory zbraní

Za zmínku stojí rovněž samopal Grot CH-9/25 (čísla uvádějí ráži a kapacitu zásobníku), jehož „trubkový“ design dost připomíná některé pragmatické konstrukce z druhé světové války, např. americký M3 „Grease Gun“ či britský Sten. Další takovou zbraní byl samopal Northwood R-76 (a jeho delší obměna R-77), který vznikl zejména pro rhodeskou domobranu a měl „krabicový“ design, díky němuž vypadal jako hrubá kopie našeho „Škorpionu“ vz. 61.

Kompaktní samopal Northwood R-76 vznikl zejména pro rhodeskou domobranu 

Obměna československého designu

V případě zbraně Northwood se dá mluvit nanejvýše o vzdálené vzhledové podobnosti, ovšem u dalšího typu jde o nefalšovanou „československou stopu“. Znalcům by nejspíše stačil krátký pohled na samopal, který ve firmě Lacoste Engineering zkonstruoval Alex DuPlessis, takže se mu říkalo též Kommando-LDP (Lacoste, DuPlessis), případně pouze Lacoste. Kromě toho byl někdy označován i dalším slovem, které již nepřímo odkazovalo na původ. 

Samopal Lacoste, známý i jako Kommando-LDP či Rhuzi, byl vlastně derivátem vynikajícího československého samopalu vz. 23/25

Rhodeský samopal byl totiž vlastně kopie československé zbraně vz. 23/25, od níž převzal mj. teleskopický závěr (nasunutý na zadní část hlavně) a zásobník vložený v pistolové rukojeti. A jelikož čs. zbraň se kdysi stala i základní inspirací pro slavný izraelský samopal Uzi, rhodeské konstrukci se často říkalo také Rhuzi. Obdobně jako další rhodeské zbraně se tento samopal poté vyráběl i v JAR, a to pod jménem Sanna 77. 

Samopal Rhogun ráže 9 mm nebyl právě estetický skvost, avšak stejně jako další rhodeské zbraně byl jednoduchý, spolehlivý a účinný

Vzdáleně podobnou konstrukci měl i jiný rhodeský samopal, který se nazýval Rhogun a byl opět určen hlavně pro domobranu. Pokud však již opustíme kategorii samopalů a karabin, je třeba zmínit např. zajímavou modifikaci kořistního sovětského lehkého kulometu RPD ráže 7,62 mm, kterou používaly rhodeské zvláštní síly. Měla zkrácenou hlaveň s připojenou rukojetí a postrádala pažbu, takže vzniklo něco silně podobného tomu, čím se rád oháněl filmový John Rambo. 

Rhodeští vojáci si upravovali také sovětské pěchotní kulomety RPD ráže 7,62 mm

V Rhodesii dosáhly veliké obliby též brokovnice, mj. kompaktní zbraň Barad. Pouze v prototypu zůstala samočinná brokovnice Jumbo, avšak poměrně málo se ví, že z Rhodesie pochází i známá revolverová brokovnice Striker. Její autor Hilton R. Walker ji zkonstruoval v Rhodesii, kde vznikla malá série, ale pak emigroval do Jihoafrické republiky a tamní zbrojovka Armsel rozběhla velkosériovou výrobu.

Málokdo ví, že slavná revolverová brokovnice Striker původně vznikla v Rhodesii a teprve později se její výroba přesunula do JAR

Ukázky některých zajímavých zbraní a vozidel zkonstruovaných v Rhodesii.

Miny všude, kam se jenom podíváš

Vliv rhodeského zbrojního průmyslu na ten jihoafrický se ale projevil nejen v oboru střelných zbraní, ale také (nebo vlastně zejména) v kategorii obrněných vozidel. Nejčastěji se říká, že to byla Jihoafrická republika, od níž pochází koncept vozidel odolných proti minám a výbušným nástrahám čili MRAP (Mine-Resistant, Ambush-Protected), ovšem to není úplně přesné. Byla to skutečně JAR, jež zahájila velkosériovou výrobu těchto vozidel jako zcela nových výrobků, ovšem samotná myšlenka a většina konstrukčních prvků pochází z Rhodesie. 

Takhle to zpravidla dopadlo, pokud běžné rhodeské nákladní auto najelo na minu

Tamní partyzáni totiž s velkou oblibou užívali miny nikoli ve formě souvislých minových polí, nýbrž spíše tak, že je kladli nepravidelně na silnice a další cesty, aby komplikovali život vojákům a civilistům. Ztráty lidí i vozidel narůstaly, a tak se začaly množit nejprve úpravy existujících automobilů a posléze i stavba dalších vozidel s využitím komerčních podvozků.

Zřejmě nejčastějším typem miny během občanské války v Rhodesii byla sovětská protitanková mina TM-57, obsahující náplň 6,5 kg TNT

Klasické terénní a užitkové vozy (jako legendární Land Rover) tak dostaly mj. pytle s pískem pod sedačky, ocelové desky na spodek korby, trubkové rámy proti převrácení či pneumatiky plněné vodou. To vše výrazně omezilo účinky min a zvyšovalo šance pasažérů na přežití v případě exploze, ale pochopitelně šlo jen o nouzová řešení. 

Dodnes oblíbený terénní automobil Land Rover, zde již po některých rhodeských úpravách s cílem zvýšit šance pasažérů při výbuchu

Ochrana životů a zdraví vojáků i civilistů byla nepochybně prioritou, rhodeská armáda však žádala vozidla, která první výbuch nepošle do šrotu. Tak se začala rodit revoluční konstrukční škola, která vše podřizovala odolnosti vůči střepinám a tlakovým vlnám z explozí min a dalších nástrah, a to pokud možno tak, aby zasaženému obrněnci stačila pouze krátká a jednoduchá oprava, po níž se mohl vrátit do služby.

Vývojová linie rhodeských lehkých obrněných vozidel začala u populárního auta Land Rover a vedla k opravdu bizarním designům

Hledač min na pneumatikách z F1

Nejznámějším rhodeským lehkým obrněncem je jistě typ Leopard. Navrhl ho Ernest Konschel a firma Willowvale Motor Industries vyrobila přes 700 kusů. Při pohledu na tuto podivnost by nejspíš nikdo nehádal, že jde o derivát mikrobusu Volkswagen Kombi. 

Jestliže rhodeský obrněnec Leopard převrátila exploze miny, díky obloukovému rámu se dal zase snadno obrátit zpátky na kola

Z něj pochází nápravy, motor a převodovka, kdežto šest vojáků sedělo v pancéřované kabině s průřezem dna ve tvaru V, což odklánělo efekt min do stran. Kvůli vzdálenosti kol od kabiny se exploze min odehrály relativně daleko a celá konstrukce podvozku umožňovala snadnou výměnu součástek, protože vše bylo řešeno jako „stavebnice“. Dalším neobvyklým prvkem byl kulatý trubkový rám, jenž umožňoval snadno obrátit Leopard zpět na kola, pokud jej exploze převrátila. 

Bizarně vyhlížející obrněnec Kudu vše podřizoval co nejvyšší ochraně proti minám

Vedle toho byla vytvořena řada konstrukčně analogických obrněnců, mj. Rhino, Tusker, Tourer, Cougar, Ojay, Kudu a Kudu X. K jejich stavbě se používaly hlavně prvky z vozů Land Rover, Nissan Patrol, Toyota Land Cruiser či Ford F-250, ale vrcholem této vývojové linie byl typ Pookie, který byl opět založen na prvcích značky Volkswagen. 

Opravdu velmi podivné vozidlo Pookie na pneumatikách z Formule 1 sloužilo pro detekci min, které ohrožovaly rhodeské konvoje

Nesl hledač min (resp. detektor kovů), což samo o sobě nebylo zase tak výjimečné, ale mimořádný byl fakt, že vozidlo Pookie mohlo bezpečně jezdit i přes miny, aniž by je odpálilo! Užívalo totiž pneumatiky z vozů Formule 1 (zakoupené v JAR po tamní Velké ceně), a tudíž na půdu vyvíjelo menší tlak než lidská noha. Žádné ze 76 vozidel nikdy neodpálilo minu a zahynuli jen dva řidiči, jeden kvůli dálkově ovládané náloži a druhý kvůli pancéřovce RPG-7. Kvalitu designu dokazuje rovněž fakt, že na konci 90. let byla výroba Pookie obnovena v britské společnosti MineTech.

Patrně největší poctou pro rhodeské vozidlo Pookie je skutečnost, že produkci jeho málo odlišné kopie rozběhla britská firma MineTech

Obrněný vůz (mj.) pro převoz koní

Vedle lehkých obrněnců, jež využívaly podvozky menších užitkových vozidel, se ale stavěly i podstatně větší a těžší „proti-minové“ vozy, které plnily rozmanité úkoly. Mezi nejoblíbenější platformy spadaly podvozky Mercedes-Benz s nosností 4,5 nebo 7,5 tuny. Tak např. obrněnec MAP 45 čili Rodef 45 používal podvozek Mercedes-Benz LA911B, na němž se nalézala nová obrněná karosérie se šikmými boky a otevřenou střechou. Karosérie byla svařena z oceli o síle 10 mm, kdežto mnohovrstvá laminátová skla měla tloušťku 40 mm. 

Obrněnec MAP 45 využíval šasi od nákladního vozidla Mercedes-Benz LA911B

Obdobně řešené, ale větší vozidlo na šasi Mercedes-Benz LA1113/42 neslo jméno MAP 75 neboli Rodef 75. V základní podobě sloužily tyto obrněnce pro přepravu pěšáků (označovaly se jako TCV, Troop Carrying Vehicle) s tím, že kromě dvoučlenné osádky dopravilo to menší dvanáct vojáků, zatímco větší až šestnáct mužů. 

Zřejmě nejkurióznější variantou obrněnce MAP 75 bylo vozidlo k transportu koní pro některé rhodeské elitní průzkumné jednotky

Vznikla ale i řada speciálních verzí, např. doprovodná pro ochranu konvojů, jež měla otáčivou věž s kulometem Browning ráže 12,7 mm, dále vozidlo nákladní, velitelské, zdravotnické a vyprošťovací (bylo opatřeno jeřábem s nosností 6 tun), k tomu tahač přívěsů či dělostřeleckých zbraní a konečně poněkud kuriózní přepravník koní, protože některé rhodeské průzkumné jednotky měly v podstatě formu kavalerie. 

Rhodeská konstrukční škola využívala rozmanité podvozky, avšak vždy všechno podřizovala odolnosti vozidla a ochraně osádky

V Rhodesii se ale stavěly i obrněnce na jiných podvozcích, např. typy Puma a Crocodile na šasi nákladních automobilů od japonských firem Nissan, Isuzu a Toyota. Uplatňovaly se též podvozky některých západních značek, např. britské vozy Bedford a Leyland nebo nizozemské DAF.

Vůz Crocodile reprezentoval vrchol vývojové linie obrněnců na podvozku Nissan

Tenhle klip skládá poctu chlapům, kteří sloužili u rhodeského obrněného pluku.

Vozidla na podvozku MB Unimog

K německé automobilce s trojcípou hvězdou v kruhu se ale musíme ještě jednou vrátit, jelikož mezi oblíbené platformy ke konstrukci rhodeských „proti-minových“ obrněnců náležel známý Mercedes-Benz Unimog, konkrétně model U1100 s nosností 2,5 tuny. 

Oblíbený nákladní vůz Mercedes-Benz Unimog se v Rhodesii stal základem pro široké spektrum obrněných vozidel a nosičů zbraní

Obrněnce, jež využívají tento podvozek, samozřejmě nebyly omezeny na Rhodesii, protože samo Německo vyrábělo a velice úspěšně exportovalo takto řešená vozidla jako Thyssen UR-416 a TM-170. Má se za to, že právě to první jmenované posloužilo jako inspirace pro ozbrojené síly Rhodesie, které si na podvozcích Unimog vytvořily několik podobných vozidel. 

 Obrněnec Hot Lips byl postaven na šasi Mercedes-Benz Unimog; všimněte si, že tento exemplář má sovětský těžký kulomet DŠK

V obrněných jednotkách se jednalo o typ Bullet s pancířem o síle až 10 mm, zatímco elitní jednotky Selous Scouts měly obrněnce Pig s karosérií z oceli o max. tloušťce 6 mm a pro rhodeské útvary SAS vznikla vozidla zvaná Hot Lips. Jednoduchá konstrukce hranaté korby byla u všech typů velmi podobná. 

Obrněný automobil MPCV byl zaveden až do výzbroje „nového“ státu Zimbabwe

Jako vrchol této vývojové řady vzniklo vozidlo MPCV (Mine Protected Combat Vehicle), známé také pod přezdívkou Spook. Mělo již kompozitové pancéřování, neboť mezi vrstvami oceli mělo vrstvy polymerů a pryže, a navíc dostalo šasi s příčným průřezem tvaru V. Do občanské války ovšem již obrněnce MPCV nestačily promluvit, jelikož v okamžiku podepsání příměří v roce 1979 se teprve dokončovala první série. Poté je převzala armáda Zimbabwe, což se koneckonců týkalo i dalších rhodeských modifikací automobilu Unimog, jako byl nosič bezzákluzového děla ráže 106 mm, nosič minometu Scorpion nebo velitelské vozidlo.

Mezi četné rhodeské obměny nákladního vozu Mercedes-Benz Unimog se řadil např. nosič bezzákluzového děla kalibru 106 mm

Nezvyklá opatření proti přepadům

Další automobilovou kuriozitou z Rhodesie bylo lehké průzkumné vozidlo, v zásadě „bugina“ vzniklá za využití komponentů automobilů firmy Volkswagen. Na rozdíl od předchozích typů, u nichž byla prioritou odolnost, se u tohoto vozítka sázelo na rychlost, o čemž vypovídá i jeho trochu ironické jméno Vaporizer („Odpařovač“), jež prý odkazovalo na to, že po explozi miny se vozítko takřka vypařilo. 

Lehká průzkumná „bugina“ Vaporizer využívala součásti automobilů Volkswagen

Kromě mnoha standardizovaných typů samozřejmě vznikla i velká spousta „kusovek“, jelikož zejména domobranci a civilisté si upravovali své automobily úplně nezávisle na armádě. Je proto známo, že vznikaly např. improvizované lehké obrněnce na bázi malých valníčků Mazda B1600 a osobních automobilů Peugeot 404. 

Dvojice útočných pušek AK-47 s dálkovým ovládáním na korbě užitkového vozu jako provizorní opatření proti přepadům na silnicích

Obecně ovšem platilo, že v Rhodesii bylo dost nebezpečné jezdit bez výzbroje, a tudíž se na téměř všechny typy vozidel montovaly lafety pro ruční zbraně a kulomety, většinou pro zbraně FN MAG a Browning ráže 7,62 mm, ale někdy i pro kořistní sovětské DŠK a KPV ráže 12,7 a 14,5 mm. Objevila se však i další obranná opatření, např. dvě pušky AK-47 (popř. dva kulomety RPD) pevně instalované za budkou řidiče, namířené do boků a ovládané táhlem na palubní desce. V případě přepadu to mohla být velice účinná zbraň pro „čištění“ okolí silnice. 

Rhodeské lehké nákladní auto vyzbrojené obrannými sestavami brokových hlavní

Vrchol této koncepce reprezentovaly sestavy mnoha brokových hlavní, které pokrývaly okolí vozidla. Vznikla řada obměn (mj. Kill Quick, Persuader, Holland-Hail Organ či Spider), z nichž ty největší měly až 48 hlavní a často odstrašily partyzány již svou přítomností na vozidlech.

Vícehlavňová brokovnice Spider pro obranu rhodeských vozidel proti přepadům si u tamních partyzánů vydobyla velký respekt

Jak vlastně fungovala rhodeská taktika útočných operací zvaná „Fireforce“?

Ozbrojené vrtulníky a Skymastery

Rhodesie se ale velmi významně zapsala i do oboru taktiky proti povstalcům, zejména operací spojujících pozemní a vzdušnou složku. Inovativní taktika a s ní spojená organizační struktura se nazývala „Fireforce“. „Předpisová“ sestava čítala jeden dopravní letoun C-47 Skytrain (tzn. slavnou „Dakotu“), čtyři francouzské helikoptéry SA 316 Alouette III (později se užívaly také AB 205 Cheetah, tzn. italské kopie UH-1) a konečně jeden lehký letoun FTB-337G Lynx, což byla vyzbrojená varianta slavného stroje Cessna 337 Skymaster od francouzské značky Reims Aviation. 

Vrtulník SA 316 Alouette III s kanonem MG 151/20 neboli „K-Car“ náležel mezi efektivní prostředky pro vzdušnou palebnou podporu

Ze čtveřice vrtulníků byl jeden označený jako „K-Car“ a zajišťoval průzkum, velení a velkou část palebné podpory, k čemuž měl 20mm kanon MG 151/20 pálící do boku (některé stroje nesly místo toho čtyři 7,62mm kulomety Browning). Zbylé tři helikoptéry byly značeny jako „G-Car“, každá měla jeden až dva 7,62mm kulomety FN MAG nebo Browning a v každé se přepravovali čtyři výsadkáři. Spolu s dvaceti muži v „Dakotě“ to dávalo celkově 32 výsadkářů. 

Helikoptéra Alouette III se dvěma 7,62mm kulomety Browning (neboli „G-Car“) sloužila k přepravě, vysazování a podpoře vojáků

Nejzajímavější ovšem byla ona Cessna, která měla dva 7,62mm kulomety Browning na křídle (trochu podobně jako některé staré stíhací dvouplošníky) a pod křídlem neřízené rakety SNEB ráže 68 mm, lehké bombičky Alpha a Golf a napalmové nádrže Frantan. Všechno zapadalo do propracované a zároveň flexibilní taktiky, jejíž aktualizované podoby převzaly rovněž armády velmocí. 

Letoun FTB-337G Lynx čili rhodeská Cessna 337 Skymaster se dvěma kulomety umístěnými po vzoru některých stíhacích dvouplošníků

Rhodeské útočné letouny FTB-337G Lynx mohly nést impozantní sestavu zbraní

Ostatně i dnešní vozidla kategorie MRAP čerpají ze zkušeností z rhodeské války, jež sice zůstává takřka zapomenutá, avšak z hlediska rozvoje vojenské techniky a taktiky se určitě řadí mezi nejdůležitější konflikty druhé poloviny 20. století.