Tank
Sherman byl papírák, nic nevydržel a byl k ničemu. Na německé
Panthery a
Tigery zkrátka neměl. To jsou často jednoduchá hodnocení, která je možná najít v nejrůznějších diskusích. Stejně tak se najde mnoho těch, kteří Shermany vyzdvihují, protože jich bylo možné vyrobit mnoho, byly bezporuchové a spolehlivé. Kde je ale pravda? Zkusme se zeptat někoho, kdo na těchto tancích denně bojoval, ale rozhodně neměl důvod být jejich nekritickým obdivovatelem.
Dmitrij Fjodorovič Loza pózuje v sovětské tankistické uniformě s neodmyslitelnou kuklou
Plukovník Dmitrij Fjodorovič Loza skončil válku jako velitel sovětské tankové brigády vyzbrojené tanky Sherman. Ty se na východní frontu dostávaly v rámci rozsáhlých dodávek zbraní a materiálu ze Spojených států amerických. Loza je autorem mnoha rozhovorů a také jedné knihy, kde pojednává nejen o svých vojenských zkušenostech, ale také velmi pragmaticky a podrobně rozebírá klady a zápory amerických tanků Sherman.
Pětičlenná osádka tanku Sherman z výzbroje Rudé armády si dopřává krátký čas zábavy, u čehož samozřejmě nemůže chybět voják s „garmoškou“
Dmitrij Fjodorovič Loza jako mladý, avšak už zkušený a mnohokrát vyznamenaný bojovník
Loza skončil v roce 1942 výcvik na tankovém učilišti a zapojil se do bojů na východní frontě. V půlce roku 1943 však byl zraněn a z nemocnice se vrátil až na konci roku. Včas na to, aby se v řadách 233. tankové brigády, která byla součástí 5. mechanizovaného sboru 6. gardové tankové armády, zúčastnil Korsuň-ševčenkovské operace, při které bylo obklíčeno 56 tisíc vojáků Wehrmachtu. Po této operaci Loza bojoval na Ukrajině, v Rumunsku, Maďarsku a Rakousku.
Loza se podílel i na osvobození Československa a na samém konci války bojoval na Dálném východě proti japonské Kwantungské armádě. A celou dobu měla jeho jednotka ve výzbroji tanky M4A2 Sherman ve verzích s krátkým 75mm kanonem i s dlouhým 76mm kanonem. Bojoval s nimi proti všem typům německých tanků a vyzkoušel si podmínky extrémních veder i tuhých mrazů.
Sovětská osádka nastoupená před tankem Sherman ve verzi s dlouhým 76mm kanonem
Vlevo: Nejslavnější Lozovou publikací je vzpomínkový titul Tankist na inomarke, což ve volném překladu znamená „Tankista na zahraničním výrobku“
O své dojmy z fungování těchto tanků se podělil se čtenáři nejen ve své knize, která vyšla i anglicky pod názvem
Commanding the Red Army’s Sherman Tanks, ale také v obsáhlém rozhovoru s
Valerijem Potapovem a
Artem Drabkinem, dvojicí novinářů serveru
irimember.ru. Celý rozhovor si můžete přečíst
ZDE. V následujících řádcích vám přinášíme zhutněný výcuc toho nejzajímavějšího, co o Shermanech tento tankista uvedl.
O britských tancích
Než jsme měli Shermany, používali jsme tanky Matilda, Valentine a později také Churchilly. Matilda byl neuvěřitelně bezcenný tank. Byl dobrý v poušti, jenže v ruských podmínkách selhával. Na boční pláty, které chránily pásy před pískem, se v Rusku lepilo bláto. Často se také přehřívala převodovka, která byla velmi poruchová. Nejlepší z této trojice byly tanky Valentine z kanadské produkce, zejména bych vyzdvihl jejich 57mm kanón s dlouhou hlavní.
Nakládání britských tanků Matilda do lodí směřujících do bojujícího Sovětského svazu
Britský tank Valentine se osvědčil v afrických pouštích, avšak sovětští vojáci si ho neoblíbili, protože do mrazivého klimatu SSSR se vůbec nehodil
Lozova jednotka používala i archaicky vypadající, ale spolehlivé britské tanky Churchill
O pásech Shermanu potažených gumou
Shermany měly své ocelové pásy potažené vrstvou gumy. To mělo jedno velké plus. Díky nim byla životnost pásu dvakrát delší než u normálních ocelových pásů. Naše T-34 měly pouze ocelové pásy a vydržely průměrně 2500 kilometrů, pásy Shermanu naproti tomu vydržely 5000 kilometrů. Také dělaly menší hluk. Řídit Sherman bylo jako řídit auto. Naše T-34 dělaly při jízdě tak ohromný hluk, že čert ví, kolik kilometrů daleko se ten rachot nesl. Ale pogumované pásy měly i své nevýhody.
Podvozek tanku M4A2 Sherman užíval již zastaralou koncepci „vozíčků“, ale i přesto měl americký obrněnec pověst spolehlivého „tahouna“
Lozovy vzpomínky vyšly také anglicky jako Commanding the Red Army's Sherman Tanks
V roce 1944 jsme v Rumunsku zažili vedra kolem 30 stupňů Celsia. Když jsme jeli asi 100 kilometrů po dálnici, guma se začala tavit a odlepovat po kusech. Najednou všude lítala guma, kola se začala zasekávat a tanky dělaly ohromný rachot. Museli jsme na tři dny zastavit.
Další nevýhodou těchto pogumovaných pásů bylo, že na lehce zmrzlém povrchu tank klouzal jako tlustá kráva. Museli jsme kolem nich omotávat ostnaté dráty nebo cokoliv, co zvýšilo přilnavost. Později nám z Ameriky dodali i speciální bloky pásů s ostny. Celkem jich bylo pro každý tank čtrnáct. To ostatně dokládá jednu velmi pozitivní věc u amerických vozidel. Kdykoli Američané zjistili, že je na jejich tancích nevyhovujícího, velmi rychle zjednali nápravu a přišli s nějakým řešením.
Typický obrázek z konce války – obyvatelé osvobozených zemí zdraví sovětské vojáky na tancích M4 Sherman z amerických výrobních linek
O poklopu pro řidiče
Konstrukce poklopu řidiče byla u některých Shermanů nešťastná. První dodávka Shermanů, které do SSSR připluly, měly na vršku korby poklop, který se otevíral jednoduše ven. Často se stávalo, že řidič otevřel poklop a vystrkoval hlavu, aby co nejlépe viděl, jenže když se začala věž otáčet, hlaveň kanonu narazila do poklopu a přirazila ho na hlavu řidiče.
Tanky Sherman s dlouhými 76mm děly se v rukou Rudé armády podílely i na dobytí Vídně
V mojí jednotce se to stalo jednou nebo dvakrát. I tohle později Američané odstranili. Jinak v bitvě se poklopy zamykaly zevnitř. Stávalo se, že nepřátelská pěchota se dostala na tank a házela nám dovnitř granáty. Během boje tedy musel být poklop vždy uzamčen.
Jak je vidět, sovětští vojáci přepravovali na svých Shermanech všechno možné i nemožné
O explozivní munici
Když byl zasažen T-34 a začal hořet, osádka se snažila dostat co nejdále od tanku, protože ten pak vybuchnul, když explodovala vezená munice. U Shermanů to ale bylo jinak a mohl hořet, jak chtěl, a munice nevybuchla. Bylo to dáno tím, že Američané ve svých explozivních střelách používali mnohem čistší výbušniny zbavené nečistot. Naše munice měla o polovinu větší explozivní sílu, ale zase bylo díky tomu výrazně vyšší nebezpečí výbuchu při požáru.
Americký tank M4 Sherman odváděl překvapivě dobré služby také v krutých mrazech SSSR
K tomu bych chtěl ještě říct, že byl velký rozdíl v tom, jak se munice skladovala. Ta naše byla v dřevěných bednách, pokrytá kolomazí. Někdo musel před bojem strávit hodiny tím, že střely čistil. Americká munice byla uložená ve speciálních ocelových kontejnerech a byla zářivě čistá.
SSSR obdržel asi 4000 Shermanů, z nichž ale byla značná část zničena jako ten na snímku
O interiéru
Pro to nemám slov! Byly nádherné, krásně natřené. Sedadla byla velmi pohodlná, potažená nějakým druhem umělé kůže. Když se někde objevil nějaký opuštěný Sherman, do pár minut ho pěšáci oholili o veškeré čalounění. Daly se z něj udělat parádní holínky.
Mnoho tanků M4 Sherman dostalo v sovětské armádě také nejrůznější vlastenecká hesla, jako např. tento stručný a úderný slogan „Vpřed k vítězství!“
O samopalech Thompson
Každý tank Sherman byl dodaný z Ameriky se dvěma samopaly
Thompson a zásobníky.
Ale byly to špatné zbraně. Při jedné situaci se dva naši tankisté hádali a měli oblečené vycpané bundy. Vypálili po sobě z Thompsonů a kulky zůstaly uvízlé v bundách. Tak moc špatné ty samopaly byly. Vezměte si takový německý
MP40 se sklopnou opěrkou, ten jsme naopak milovali, protože byl kompaktní. Thompson byl hrozně velký, nedalo se s ním uvnitř tanku ani otočit.
S každým Shermanem byly dodány rovněž dva samopaly Thompson ráže .45 ACP, které však sovětským vojákům k srdci moc nepřirostly
O kulometech Browning M2 ráže .50
Nevím proč, ale pouze jedna zásilka tanků Sherman byla vybavena těmito kulomety. Ostatní byly bez kulometů. Proti letadlům jsme je používali jen zřídka. Němci létali vysoko a kulomety proti nim nebyly moc efektivní. Proti letadlům jsme dokonce používali i náš hlavní kanón. Zastavili jsme náš tank na úbočí nějakého svahu a pálili jsme po těch bastardech. Ale zpět ke kulometu.
Na tomto obrněnci M4A2 Sherman ve variantě s krátkým 75mm kanonem je instalován i oblíbený kulomet Browning M2 kalibru .50
Náš dojem z něj byl celkem dobrý. Velmi dobře se projevily v bojích proti Japoncům, proti jejich kamikaze. Stříleli jsme z nich tak moc, až se jim doruda rozžhavila hlaveň a začalo se z ní kouřit. Dodnes mám v hlavě střepinu z tohoto kulometu.
O šanci na přežití
Po válce pokračoval Dmitrij Fjodorovič Loza v kariéře profesionálního tankového velitele a z aktivní služby odešel až v roce 1967 jako plukovník
Můj tank byl zasažen poprvé 19. dubna 1945. Napadl nás německý Tiger. Jeho střela proletěla skrz náš tank, přes bojovou sekci i přes motorovou sekci. V našem tanku jsme byli tři důstojníci – já jako velitel praporu, pak velitel čety (jehož tank byl už zničen) a velitel tanku. Pak tam byl řidič a radista.
Řidič byl po zásahu mrtev, velitel čety přišel o nohu, střelec přišel o obě nohy, velitel tanku byl zraněn. Střelec Leša Romaškin se s námi krátce před bitvou bavil, že kdyby přišel o nohy, tak se zastřelí. „Kdo by mě potřeboval?“ ptal se. Byl to sirotek. Podařilo se nám ho vytáhnout z tanku a on se skutečně hned poté zastřelil. Jinak při zásahu tanku byli vždy minimálně dva členové osádky zabiti nebo zraněni. Záleželo na tom, kudy střela proletěla.
Civilisté nadšeně vítají postupující sovětské jednotky na amerických vozidlech M4 Sherman
O opuštění tanku
Osádka tanku měla přísně zakázáno jej opustit. V případě, že měl tank poruchu, museli se snažit jej za každou cenu opravit. Současně ho museli bránit a vytvořit kolem něj obranu. Opustit tank, to bylo zlé. Měli jsme v jednotkách důstojníky tajné služby SMĚRŠ, a pokud by se o takovém případu dozvěděli, bylo by to pro osádku hodně špatné.
Krásně dochovaný Sherman Rudé armády je dnes k vidění v muzeu v Sankt Petěrburgu
O německých Tigerech
Tiger byl extrémně silně pancéřovaný tank. Sherman nikdy neměl šanci prostřelit Tiger zepředu. Museli jsme Tiger donutit, aby nám vystavil svůj bok. Pokud Němci útočili a my se bránili, měli jsme speciální taktiku. Na každý Tiger připadly dva Shermany. První Sherman pálil na pásy Tigeru, až je poškodil. Tiger na malý moment jel ještě vpřed, ale poškozený pás zapříčinil, že se začal natáčet. V tu chvíli vypálil druhý Sherman a snažil se zasáhnout nádrž s pohonnými hmotami. Takové vítězství bylo připočítáno ve statistikách oběma Shermanům.
Sovětský T-34 a americký M4 Sherman, dva slavné střední tanky, které rozdrtily Třetí říši
O největším nebezpečí
Pokud jako hrozby porovnáme letadlo, tank a protitankové dělo, pak asi nejnebezpečnější bylo dělo. Bylo těžké je v terénu rozeznat a zlikvidovat. Dělostřelci svá děla zakopávali do země, takže jejich hlavně doslova ležely na zemi. Viděli jste jen pár centimetrů z jejich ochranného štítu. Při výstřelu kanonu se většinou zvedl oblak prachu, takže dělo se tím prozradilo.
ZDROJE:
