Po dvou dílech Americana Expressu zaměřených na minulost žánru se nyní vrhneme na žhavou současnost. Probereme nové album Buddyho a Julie Millerových, pustíme pár ukázek z „americana“ alba Vladimíra Mišíka a nahlédneme do aktuálních žebříčků.
Poslouchejte: Americana Express 3 – Tajuplná Julie a Mišíkovy modré stíny
Buddy a Julie Miller
Buddy Miller, sedmašedesátiletý zpěvák, skladatel, hudebník a producent, jeden z tvůrců americany jako hudebního stylu, má po svém boku už dlouhou řadu let neméně invenční autorku a výtečnou a uhrančivou zpěvačku Julii. Přestože manželé jsou již od roku 1981, společná alba lze s přehledem spočítat na prstech jedné ruky. Již na prvním společném, dodnes velice ceněném projektu Buddy & Julie Miller (v roce 2002 si odneslo cenu Americana Music Awards za album roku), pocházela většina písní z pera autorky a nejinak tomu bylo albu Written In Chalk (cena Americana Music Awards za album roku 2009). Na letošní desku Breakdown on 20th Ave. South si už všechny písně napsala Julie sama.
Pošlete bubeníky do všech ulic, ať hlasitě buší těžce a sladce
Probuďte zvířata uprostřed noci, ať se všechna se připojí k svátku mrtvých
Ano, k tomu svátku ptáků a červů, kdy myši a šakali jsou na tahu
Blahoslavení, kteří čistí zemi, smrt krouží kolem živých už od narození
Bůh teď všechny vyzve, aby na svátek mrtvých před jeho soudem kápli božskou
Bůh to už jednou na Zemi zkusil – Popel a smrt pak přinesl Bůh
Poslouchejte zvony, které zvoní...
(Feast Of the Dead)
Julie Miller je jedinou ženou dnešního „pánského“ Americana Expressu, což už v příštím dílu, věnovaném dámám americany, zcela určitě vyvážíme. Teď ale zpátky k dnešní tajuplné a krásné dámě.
Přinutím tě milovat mě
Každou minutu každého dne
Přinutím tě, abys mě potřeboval
V každém směru
(I’m Gonna Make You Love Me)
Počet alb, která rodačka z Texasu během své bezmála třicetileté dráhy vydala, není nijak oslnivý. Přesto se může pyšnit řadou písní, které psaly historii americany (Broken Things, I Still Cry, Orphan Train, By Way of Sorrow, Gasoline and Matches) a které přebírali její kolegyně a kolegové. Song All My Tears nahrál na svoji debutovou a průlomovou desku manžel Buddy Miller, do svého repertoáru ji zařadila také Emmylou Harris, existuje i společná nahrávka Julie a Emmylou.
Písněmi Julie Miller často prostupují nejrůznější biblické výjevy a témata, kterým se věnuje, nebývají vždy právě nejveselejší. Dodnes živé vzpomínky z dětství na sexuální zneužívání a roky prožité v depresích provázených sebedestruktivními sklony zanechaly v Juliině duši nesmazatelné stopy. V nejhorších životních chvílích se vždy uchylovala k rozmluvám s Bohem a Ježíšem, dodnes věří, že některé z nich se skutečně odehrály. A mnohé z těchto hovorů se obtiskly do jejích písní.
Láska zatemnila tvoji mysl a srdce se nedokáže bránit
Když víš, že rty, které jsi políbil, jsou rty, které lžou
Nemůžeš jít tam, ani nazpátek, jsi ztracen jako při povodni
Hořkost a vzpomínky se na tebe lepí jako bahno
(Spittin’ on Fire)
Vzhledem k Juliině nemoci – k věčným depresím se přidaly i chronické stavy svalových bolestí – nastěhoval Buddy nahrávací studio do její ložnice. Možná i díky tomu je z písniček cítit naléhavost a bezprostřednost Juliina sdělení. Letošní nashvillský koncert doprovázející vydání nové desky pak byl prvním společným vystoupením manželů Millerových po dlouhých patnácti letech.
Buddy Millerovi, vzhledem k jeho nesčetným zářezům do historie americké muziky, budeme brzy věnovat jeden celý díl Americana Expresu. I pouhý výčet těch, kteří nahráli jeho písně, s nimiž koncertoval či muzikantů, kterým produkoval desky, by byl neskutečně dlouhý a rozsah tohoto článku by neúnosně protáhl, raději proto pokročme dále.
Poslouchejte: Americana Express 3 – Tajuplná Julie a Mišíkovy modré stíny
Jednou z dalších stěžejních osobností americany je Joe Henry, písničkář, který vedle bohaté vlastní tvorby stačil svůj talent nezapomenutelně vtisknout i do nahrávek dlouhé řady muzikantů nejrůznějších stylů – Aimee Mann, Solomon Burke, John Doe, Ramblin' Jack Elliott, Lisa Hannigan, Carolina Chocolate Drops, Allen Toussaint, Billy Bragg, ale třeba také malijský zpěvák Salif Keita. V listopadu vydal Henry své nové album The Gospel According to Water, na kterém se k němu se svými hlasy přidávají i Allison Russell a JT Nero z kapely Birds Of Chicago. Možná je to malá splátka za produkování jejich prvního alba Real Midnight, v každém případě jim to společně skvěle ladí. Osmapadesátiletý Henry statečně bojující s rakovinou zpívá naléhavé písně o lásce a víře a nahrávka se rozhodně řadí k jeho nejlepším.
Inspiraci u Joe Henryho čerpají také muzikanti z české kapely Blue Shadows. Tato česká americana partička vydala první desku na sklonku roku 2016. Blue Shadows jsou projektem hudebníků pocházejících z nejrůznějších žánrů. Violoncellista Jiří Bárta působí hlavně ve světě klasické hudby, bubeník Martin Novák vystupuje s Lenkou Dusilovou, Janou Kirschner či Davidem Dorůžkou, kytarista Petr Ostrouchov vedle kapely Sto zvířat zvládá i skládání filmové hudby. O hráči na všemožné strunné nástroje (pedal steel nevyjímaje) Josefu Štěpánkovi jsme hovořili již minule. Pod producentským vedením Ostrouchova se Blue Shadows spojili s Vladimírem Mišíkem a výsledkem je nádherná deska Jednou tě potkám.
„Celý projekt vznikal v hudebním souznění. A kvůli citlivým tématům písní ho považuji za nejosobnější, který jsem kdy vytvořil,” říká Vladimír Mišík, který v březnu oslavil 72 let.
Albem se prolíná zpěvákův životní příběh. Mišík nikdy nepoznal svého otce a do svých sedmdesátin žil v domnění, že je jedináček. Až natáčení filmového dokumentu před třemi lety odhalilo, že Mišík měl v USA osm sourozenců, z nichž dnes žijí tři bratři a sestra. A právě tento příběh dal vzniknout písni Brothers. Jako česko-anglický duet ji Mišík nazpíval s irským písničkářem Paulem Bradym.
Recenze na novou Mišíkovu desku jsou vesměs více než nadšené a často zmiňované označení „česká deska roku“ hovoří samo za sebe. Americana Express s potěšením připojuje.
Nyní nahlédněme do aktuálních americana žebříčků (přesněji z posledního listopadového týdne). První z nich nese titul Official Americana Albums Chart Top 40 a vzniká ve Velké Británii na základě prodeje stahování, CD, vinylů a dalších formátů. Na jeho sestavování se podílí sdružení Americana Music Association UK. Podobný pohled nabízí i žebříček Americana Album Radio Chart, který každý týden zveřejňuje Americana Music Association.
Z nabídky více než pestré jsem pro Americana Express vybral písně Van Morrisona, Bruce Springsteena, Neila Younga a kapel The Mavericks a Wilco.
Rodák ze severoirského Belfastu Van Morrison tak dlouho střídal bluesová alba s folkrockovými, až zcela přirozeně vplul do vod americany. Ostatně ani country či muzika vycházející z irských kořenů mu nikdy nebyly zcela cizí. Deska Three Chords and the Truth je v pořadí už šestá za poslední tři roky, nicméně první se zcela novými vlastními songy (a jedním tradicionálem na závěr). Název alba je inspirován známou definicí country pocházející od Harlana Howarda – „tři akordy a pravda“.
Bruce Springsteen vydal v letošním roce poněkud netypické album Western Stars. Deska přináší snad vše, co se prapůvodně skrývalo pod označením americana – kovboje, tuláky, vlaky, americkou přírodu, dálnice… Je tu hodně nostalgie a vyvolávání dávných časů, písně a aranže mnohdy připomínají hudbu prosluněné Kalifornie z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Jednou z možných Springsteenových inspirací mohly být i tehdejší hity Glena Campbella odkudsi z pomezí country a pop music. Přesto i zde zůstává Springsteen sám sebou, ostatně posuďte sami.
The Mavericks mají za sebou 30 let hraní a zrají jako víno. V posledních letech kapela sází jedno skvělé a vyzrálé albu za druhým a nejinak je tomu i v případě letošní várky coverů Play the Hits. Z nadílky hitů Waylona Jenningse, Harlanda Howarda, Hanka Cochrana, Freda Rose či Bruce Springsteena těžko vybírat, svérázné interpretace těchto letitých songů překypují invencí a znovu a znovu mile překvapují.
V Americana Expressu nemůže chybět Neil Young, Kanaďan, v jehož diskografii nalezneme i album se všeříkajícím názvem Americana. Jeho letošní novinka Colorado potvrzuje, že legendární pisničkář má i ve svých čtyřiasedmdesáti stále co říci. Desítka písniček z téhle desky určitě patří k Youngovým nepodařenějším za pěknou řádku let. Nad Coloradem visí temný mrak, písně jsou tu hodně naštvané (Help Me Lose My Mind), místy až děsivé (Milky Way), ale stále tu je naděje – mladá generace, která přichází učinit svět lepším. Příznivce jednoho z posledních aktivních rockových hipíků dozajista potěší i klasický sound jeho kapely Crazy Horse.
Jedenáctou řadovku Ode To Joy letos vypustila do světa kapela Wilco. Poznáte je po několika taktech, přesto se parta okolo Jeffa Tweedyho stále vyvíjí a ani po čtvrtstoletí existence neustupuje nijak ze svého věčného hledačství. Kytarový mág Nels Cline dokáže s šesti strunami a elektronikou věci nevídané a Tweedyho songy tak získávají nové a netušené rozměry. V každém případě vyžadují alba skupiny Wilco opakovaný poslech.
Na rozdíl od prvních dvou dílů Americana Expressu se dnešní, třetí díl zaměřil na žhavé novinky. A protože jsme tu zatím měli velkou převahu mužů, budeme se příště naopak mnohem více věnovat ženám.
Poslouchejte: Americana Express 3 – Tajuplná Julie a Mišíkovy modré stíny
Playlist Americna Express 3
Buddy & Julie Miller – Feast Of the Dead
Buddy & Julie Miller – I'm Gonna Make You Love Me
Buddy & Julie Miller – Spittin' on Fire
Joe Henry – In Time for Tomorrow
Vladimír Mišík – Jednou
Vladimír Mišík – Brothers
Vladimír Mišík – Most
Tyler Childers – Matthew
Van Morrison – March Winds In February
Bruce Springsteen – Tucson Train
The Mavericks – Hungry Heart
Neil Young & Crazy Horse – Think Of Me
Wilco – One and Half Stars