Stíhačky pro radost: Ex-vojenské letouny burácejí nad diváky

Spojené státy americké jsou takřka „zemí zaslíbenou“ pro ty, kteří chtějí vlastnit a provozovat někdejší vojenská letadla. Americké civilní letecké předpisy totiž poskytují značnou volnost, a tak oblohu nad Amerikou brázdí nejen tříciferný počet původně cvičných strojů (mezi kterými zcela dominují české Albatrosy a Delfíny), ale také nadzvukové letouny soukromých majitelů. Mnohé slouží pro privátní podporu vojenského leteckého výcviku, existují ovšem i takové, jež vystupují na leteckých dnech a dalších veřejných akcích.

Soukromým majitelem jednoho ruského dvoumístného stíhače MiG-29UB se stal Paul Allen z počítačové společnosti Microsoft (foto: Aviationale.com)

Kontrast mezi Amerikou a Evropou

Také do povědomí širší evropské veřejnosti se dostává pojem, jenž je v USA už dlouho znám, a sice slovo „Warbirds“. Tak se označují původně vojenská (resp. bojová) letadla, která ale již opustila službu a dostala se do rukou soukromých majitelů. Ti je dnes předvádějí na leteckých dnech, nabízejí „svezení“ platícím zákazníkům, podílejí se na natáčení filmů, plní zakázky pro různé zadavatele nebo si prostě létají pro vlastní potěšení („flying for fun“). Určitě nepřekvapí skutečnost, že zdaleka nejvíce takových „válečných ptáků“ najdeme v USA.

Firma Starfighters Aerospace provozuje několik rychlých stíhaček F-104 Starfighter (foto: Starfighters Aerospace)

Přestože největší popularita stále patří slavným vrtulovým letadlům z druhé světové války, není vůbec málo ani strojů s proudovými motory, mezi kterými figurují dokonce i nadzvukové stíhačky. Pohled do rejstříku organizace FAA (Federal Aviation Administration), která odpovídá za civilní letecký provoz nad USA, nám prozradí, že civilní registrace již získalo zhruba 1300 (!) ex-vojenských proudových letounů. Oficiální pojem pro ně zní „Former Military High-Performance Aircraft“ a jsou registrovány vesměs v kategorii Experimental, v níž jsou provozní předpisy dosti volné. V případě veřejného předvádění letounů je nutno splnit o něco náročnější regule sub-kategorie Experimental/Exhibition.

Dvojice britských historických proudových stíhaček na letecké show; nahoře De Havilland Venom a dole Gloster Meteor NF 11 (foto: Classic Air Force)

Navzdory tomu ovšem FAA ukazuje mnohonásobně větší vstřícnost než český ÚCL (Úřad pro civilní letectví), který je restrikcemi vůči ex-vojenským letadlům až nechvalně proslulý. Nejde jen o kontrast mezi americkým důrazem na svobodu a odpovědnost jednotlivce a sklonem evropských států k regulování či „pečování“, byť i to zřejmě hraje svou roli; stačí si vzpomenout na absurdní omezení při leteckých dnech v Evropě. Český ÚCL však vůči ex-vojenským strojům zjevně trpí zvláštní averzí, jelikož pořád argumentuje bezpečností, avšak přitom bez problémů uděluje povolení doma postaveným ultralehkým letounům, jejichž létání nezávisí ani tak na fyzice, ale spíše na Boží vůli.

Replika slavné německé proudové stíhačky Messerschmitt Me 262 se objeví na letošní Aviatické pouti v Pardubicích (foto: Marek Vanžura)

Neziskové nadace a komerční firmy

Ono množství ex-vojenských proudových letounů v rukou amerických soukromníků obsahuje i stroje soukromých vojenských firem, jež se zabývají podporou výcviku, ale většina skutečně létá převážně „pro radost“ svých majitelů i diváků. Kdo jsou jejich majitelé? Mnohdy se jedná o značně movité jednotlivce, např. syn miliardáře Rosse Perota měl nadzvukový cvičný letoun T-38 Talon a Paul Allen ze společnosti Microsoft si koupil ruskou stíhačku MiG-29UB.

S tímto nadzvukovým letadlem T-38 Talon dříve létal syn miliardáře Rosse Perota (foto: WarbirdAlley.com)

Často však jde i o větší subjekty, neboť mnoho strojů vlastní nadace nebo jiné neziskové organizace, které se snaží o uchování těchto létajících „památníků historie“. Často jde ale také o komerční firmy, které provozem těchto letounů usilují o zisk, který pochází např. z létání na objednávku pro další firmy, vystoupení na leteckých dnech nebo natáčení filmů. Jako příklad neziskového subjektu lze jmenovat nadaci Collings Foundation, kdežto komerční společností je např. firma Starfighters Aerospace.

Letoun CF-104D Starfighter společnosti Starfighters Aerospace

Navzdory přísnějším regulím se proudoví „váleční ptáci“ přece jenom etablují i v Evropě. Mezi známé evropské majitele patří Švédská historická letka (Swedish Air Force Historic Flight), která udržuje v provozu vyřazené stroje švédských vzdušných sil. Čeští diváci ji znají především z vystoupení na ostravských Dnech NATO. Neziskový charakter měl i britský spolek Classic Air Force, jenž provozoval historické britské letouny, ale v tomto roce ukončil činnost. Naopak jasně komerční povahu měla jihoafrická společnost Thunder City, jež také provozovala stroje britského původu, ovšem po jedné havárii v roce 2009 letecké operace zastavila.

Francouzsko-německé cvičné stroje Alpha Jet v barvách týmu Flying Bulls, který patří společnosti Red Bull (foto: Marek Vanžura)

V poslední době nejpopulárnějším evropským operátorem ex-vojenských letounů se však stal rakouský producent nápojů Red Bull, resp. jeho tým Flying Bulls. V České republice se naštěstí také našlo několik nadšenců ochotných podstoupit byrokratické války s ÚCL, takže několik takovýchto letounů již brázdí i českou oblohu.

Chvála českých Albatrosů a Delfínů

Pohled do rejstříku FAA však pro Čecha nepochybně představuje důvod k velké hrdosti. Není to totiž tak dlouho, kdy okolo dvou třetin (!) ex-vojenských proudových letadel v soukromých rukou tvořily produkty české (resp. československé) společnosti Aero Vodochody! Ačkoliv se v posledních letech značně zvýšil počet „válečných ptáků“ jiných typů, stále platí, že na české stroje L-39 Albatros a L-29 Delfín připadá asi třetina z onoho seznamu cca 1300 registračních značek. Američané si těchto letounů dosud velmi cení kvůli jejich nenáročnosti, spolehlivosti, velkým výkonům (aerodynamika L-39 se bezmála vyrovná stíhačům) a v neposlední řadě také díky vysokým estetickým kvalitám. Svou roli v USA zajisté sehrává i atraktivní skutečnost, že jde vlastně o stroje zpoza „železné opony“. Z podobného důvodu jsou hodně populární rovněž stroje téže kategorie pocházející z Polska a Jugoslávie, tzn. letadla TS-11 Iskra a SOKO G-2A Galeb.

Nad USA operují stovky soukromých letounů L-39 Albatros; na snímku L-39C ve zbarvením imitujícím tým Blue Angels (foto: Marek Vanžura)

Obecně platí, že v onom seznamu sice figurují i „opravdové“ nadzvukové stíhačky, ale samozřejmě jde pouze o velice malé počty, neboť jasně dominují cenově a technicky mnohem dostupnější podzvukové cvičné a bojové stroje. Vedle již zmíněných „východních“ letounů se tedy těší nemalé popularitě např. francouzské stroje Fouga CM-170 Magister či MS.760 Paris, britské typy Hunting Jet Provost, BAC Strikemaster a Folland Gnat, španělský HA-200 Saeta, italský Aermacchi MB-326 či kanadský CT-114 Tutor.

Dnes již nefungující jihoafrická společnost Thunder City provozovala např. tento přepadový stíhací letoun britské výroby BAC Lightning (foto: Thunder City)

Mezi americkými letadly tohoto druhu stojí na nesporném prvním místě stále populární Cessna Dragonfly (T-37 a A-37), dále Temco TT-1 Pinto a T-2 Buckeye. V nemalém počtu samozřejmě létají i oblíbené útočné letouny A-4 Skyhawk. Zajímavý případ tvoří dvouciferný počet letadel Lockheed T-33, což je dvoumístná cvičná verze stíhače P-80 Shooting Star; většina soukromých kusů v USA však ve skutečnosti odpovídá kanadskému provedení CT-133 Silver Star.

Tento nadzvukový stíhač F-100F Super Sabre létá díky nadaci Collings Foundation (foto: Collings Foundation)

Široká nabídka privátních stíhaček

Pokud se přesuneme k „opravdovým“ stíhačkám, pak lze uvést několik stále funkčních letadel z éry korejské války F-86 Sabre. Jim příbuzná jsou palubní letadla FJ Fury a existuje i několik letuschopných kusů nástupnického stroje F-100 Super Sabre. Zřejmě nejznámější je ten, který patří nadaci Collings Foundation, jež provozuje také jeden stíhač z éry vietnamské války, stále velice slavný a oblíbený F-4 Phantom II (jedná se o kus varianty F-4D). Z amerických stíhačů jsou v provozu také velmi rychlé „pilotované rakety“ F-104 Starfighter, jejichž většinu vlastní (jak lze asi odhadnout) firma Starfighters Aerospace.

Letadla F-4D Phantom II a TA-4J Skyhawk z flotily nadace Collings Foundation (foto: Collings Foundation)

Na americké obloze se prohání i několik desítek lehkých stíhaček F-5 Freedom Fighter či jim příbuzných cvičných letounů T-38 Talon, a přestože většina z nich patří soukromým vojenským firmám, najde se také několik takových, jež slouží primárně k „létání pro radost“. Existuje minimálně jeden letuschopný palubní stíhač F9F Panther, několik stíhaček F-8 Crusader a ke zprovoznění se údajně připravují i exempláře několika dalších typů, mj. přepadového stíhacího letounu F-102 Delta Dagger.

F-4D Phantom II a TA-4J Skyhawk nadace Collings Foundation

Diváky mohou těšit také dvě populární letadla s kolmým startem typu Harrier, a sice jednomístný Sea Harrier FA 2 a dvoumístný Harrier T Mk 8. Oba dnes létají pod hlavičkou společnosti Nalls Aviation, jejímž majitelem je bývalý pilot námořní pěchoty a letecký nadšenec Art Nalls.

V soukromých rukách již létá i jeden kolmo startující bojový letoun Sea Harrier (foto: Nalls Aviation)

V Americe lze narazit i na velký počet britských stíhaček, jejichž spektrum zahrnuje např. typy De Havilland Vampire, De Havilland Venom, Hawker Hunter a BAC Lightning. Vedle stíhačů létají v USA dokonce také soukromé bombardéry britské výroby English Electric Canberra, popř. americká varianta B-57 Canberra. V soukromých rukou se nachází také velký počet sovětských stíhaček typů MiG-15, MiG-17 a MiG-21 (ale kupodivu žádný MiG-19) a firma Warbirds of Delaware provozuje jednu dvoumístnou stíhačku typu MiG-23UB.

Pod hlavičkou Warbirds of Delaware létá např. tento dvoumístný stroj MiG-23UB (foto: Warbirds of Delaware)

„Váleční ptáci“ i na evropské obloze

Dnes již neaktivní jihoafrická společnost Thunder City užívala britské letouny Hawker Hunter a BAC Lighting a také bombardéry Blackburn Buccaneer. Několik letounů britské výroby, jež vedle několika výše zmíněných typů zahrnují také proudovou stíhačku Gloster Meteor, vlastní nadace Classic Air Force, která je ale nyní nabízí k odprodeji. Mezi britskými letouny je třeba zmínit i jeden strategický bombardér Avro Vulcan, který od roku 2007 létal nad Evropou jako vlastně největší proudový „válečný pták“ světa, ovšem v loňském roce jej bohužel „uzemnily“ stížnosti britského úřadu CAA.

Do soukromých rukou se dostaly i britské rychlé bombardéry Blackburn Buccaneer (foto: Thunder City)

Velkou popularitu si udržuje Švédská historická letka, která se může chlubit téměř úplnou vývojovou řadou proudových letounů značky Saab, neboť na show může vyslat stíhačky J 29 Tunnan, J 32 Lansen, SK 35 Draken a AJS 37 Viggen, navíc cvičný proudový stroj Saab 105 a dva exempláře britských letadel používaných ve švédském letectvu (J 28 Vampire a J 34 Hunter).

Velký zájem přitahuje Historická letka švédského letectva, do níž patří mj. stíhací letoun Saab AJS 37 Viggen (foto: Marek Vanžura)

Tým Flying Bulls, který náleží rakouské firmě Red Bull, vlastní kromě řady vrtulových strojů dvě proudová cvičná letadla Alpha Jet. V barvách této značky je znám i jeden MiG-17F, který ale létá jen v USA.

Cvičný stroj Alpha Jet týmu Flying Bulls společnosti Red Bull

Pokud se přesuneme do českých luhů a hájů, resp. nad ně, máme tady jedno privátní letadlo L-39C Albatros (značka OK-JET) a jedno L-29 Delfín (OK-AJW). Druhý exemplář druhého zmíněného typu (registrace OK-ATS) byl zničen při tragické nehodě v roce 2012. Jedinou „opravdovou“ stíhačkou s českou civilní registrací je MiG-15UTI (značka OK-UTI) firmy Flying Legends.

Nad českými zeměmi zatím létá jediný „opravdový“ soukromý stíhací letoun, a to MiG-15UTI patřící společnosti Flying Legends (foto: Flying Legends)

Na úplný závěr stojí ale za zmínku ještě jedna zajímavost, která bývá k vidění na nebi nad Amerikou a Evropou. Jde o tzv. Stormbirds, soudobé repliky německých tryskových stíhaček Messerschmitt Me 262. Vzniklo už pět kusů, obrovský zájem však zřejmě povede ke stavbě dalších. Nelze také vyloučit, že podobně budou „vzkříšeny“ některé další typy slavných proudových letounů