Říční odyssea – První plavba parníku po Mississippi

Na palubě luxusního parníku New Orleans se podávají vybrané pochoutky. Smetánka z Louisville si nemůže jídlo vynachválit. Při moučníku se ale náhle ozývá ohromná rána a lodí lomcuje velký otřes. Hosté utíkají z jídelny a zmateně pobíhají po lodi. Myslí si, že na lodi došlo k výbuchu. Jen jeden člověk se usmívá. Muž, který celou výpravu zorganizoval, Robert J. Roosevelt, je přesvědčen, že jeho loď vydrží vše. Co ale měla znamenat ona rána a následný otřes?

Touhle kocábkou to všechno začalo. New Orleans v celé své kráse.

Od kánoií k parníkům

Prvními plavidly na Mississippi byly bezesporu lehké kanoe Indiánů a zálesáků. Byly poměrně lehké a daly se snadno přenášet po souši. Vyráběly se z kusů březové kůry poskládaných na kostře ze smrkové dřeva a sešitých zvířecími šlachami. Pryskyřice sloužila jako těsnění. Až na konci 18. století se na Mississippi začaly plavit první pramice. Pramice měla čtvrhranný tvar, délku až osmnáct metrů, šířku pět metrů a ponor do jednoho metru. Loď to byla poměrně primitivní, měla obvykle pouze jednu prkennou podlahu, výjimečně mohla mít ještě malou nástavbu a na zádi stála kabinka s kamny.  Posádka lodi udržovala plavidlo v proudu a byla doslova vydána na milost a nemilost řece. Nákladní doprava se mnoha firmám nevyplatila, protože loď mohla proud pouze po proudu a na konci cesty byla často rozštípána na užitkové dříví.

Prvním plavidlem na Mississippi byly kanoe

Lepším řešením se ukázaly kýlové plachetnice. Kýlová plachetnice měla délku dvacet metrů, šířku až šest metrů a ponor 1, 20 metru. Tyto lodě měly příď a zád tvarované jako kanoe, paluba byla krytá a dobře chránila posádku před nevyzpytatelným počasím a strany lemovaly úzké chodníčky, po kterých se dalo přecházet a posádka tak mohla dlouhými tyčemi posouvt loď vpřed. Když však posádka narazila na příliš velké peřeje nebo hloubku, odpichování nestačilo. Proto posádka připevnila k hlavnímu stěžni cordelle (tři sta metrů dlouhé lano, pozn. red.), na břehu cordelle obtočila kolem silného stromu a všemi silami táhla loď proti proudu. To se opakovalo dokud loď nedorazila do klidných vod.

Robert Fulton a jeho první paroloď Clermont

Skutečnou revoluci do celé problematiky vnesl parník Roberta Fultona. Jednalo se sice vlastně o maličkost, protože Robert Fulton pouze správně zabudoval parní stroj Jamese Watta do lodě, ale právě tato maličkost přinesla nutnou změnu, kdy loď měla parní stroj pohánějící lopatková kola navlečená na hřídeli. Samotný parní stroj obsluhovali obvykle dva strojníci a dva topiči.

Odvážný plán

Řeka Mississippi protéká celkem deseti státy USA. V 17. století prozkoumali její tok Francouzi a území podél řeky nazvali Louisianou podle krále Ludvíka XIV. Při ústí řeky do moře vybudovali město a pevnost New Orleans. Po prohrané válce s Brity přišli Francouzi i o území Louisiany. Území na východ od Mississippi připadlo Britům. Území na západ získali Španělé jako náhradu za ztrátu Floridy. Když byli naopak Britové poraženi ve Válce o nezávislost, museli se vzdát celého území na východ od Mississippi, které od té doby tvořilo hranici USA.

Poté, co získal v roce 1800 Napoleon zpátky španělskou část Louisiany, rozhodl se ji o tři roky později prodat, aby si uvolnil ruce pro francouzské zájmy v Evropě. Koupě byla diplomatickým majstrštykem prezidenta Jeffersona, který tak zdvojnásobil rozlohu USA. USA navíc získalo přístup do New Orleans a volnou cestou po Mississippi mohlo rozšířit své zájmy v obchodu, jehož objem v posledních letech stoupal. K tomu bylo nutné zavést i novou dopravu, která by problematiku plavby po nebezpečné řece usnadnila.

Krátce po zavedení kýlových plachetnic na plavbu po Mississippi došli tři muži k názoru, že vše by mohlo být jinak. Již řečený Robert Fulton a jeho partner Chancellor Livingstone byli po úspěchu Fultonova parníku Clermont na východních řekách přesvědčeni, že by parník mohl mít úspěch i na západních tocích jako je Mississippi. Poslední z trojice Nicholas J. Roosevelt (bratr dědečka pozdějšího prezidenta Teddyho Roosevelta, pozn. red.) byl pověřen cestou k řekám Ohiu a Mississippi, aby prozkoumal situaci.

Nicholas J.Roosevelt

Jednalo se o cestu jak pracovní, tak svatební. Čerstvě ženatý Roosevelt vzal na cestu i svou manželku a cestu mu nezkazily ani pochyby místních farmářů a lodníků o celém podniku, prože Mississippi je dost záludná a mělká. Roosevelt byl nakonec jediný, kdo v úspěch celé věci věřil, protože i Fulton a Livingstone začali pochybovat. Přesto dokázal Roosevelt přátele nadchnout, založili spolu společnost Ohio Steam Navigation Company a v Pittsburghu si nechali vyvinou první loď navrženou pro plavbu v mělkých a nevyzpytatelných vodách. Loď se dostala název podle cíle cesty New Orleans a byla spuštěna na vodu v roce 1811.

Směle vpřed

Ani po spuštění na vodu nepřestávala veřejnost o celém podniku pochybovat. Málokdo věřil, že loď dopluje do cíle, jen Roosevelt neztrácel chladnou hlavu. Na nebezpečnou plavbu vzal svou těhotnou manželku, která stejně jako on věřila v úspěch cesty. Až do Cincinnati se nezdálo, že by loď měla mít vůbec nějaké problémy. I s parním kotlem bylo vše v pořádku. V přístavišti Cincinnati se ale lidé začali obávát komplikací, protože loď plula doposud bez problémů pouze po proudu, ale co proti proudu?

Replika slavného parníku New Orleans postavená při stoletém výročí jeho průkopnické plavby

O několik dní později v Louisville ale Roosvelt prokázal schopnosti svého parníku. Zdejší smetánku totiž schválně pozval k menšímu pohoštění, aby jim ukázal, co jeho loď dovede. Zabráni do jídla byli hosté najednou vyrušeni silným zaduněním a navíc se kolem oken začala valit syčící pára.  Vyděšení hosté pustili přibory a utíkali na palubu. ,,Potápíme se!'' někdo volal. Na palubě u zábradlí ale jistě zůstali udiveně stát. Na žádnou explozi nedošlo, loď se nacházela uprostřed řeky a parní stroje akorát zabraly, aby loď zvládla další úsek plavby, tentrokrát proti proudu. Pouze Nicholas J. Roosevelt zůstal v klidu a smál se, jak dokázal užaslým měšťanům, že si parník poradí i proti proudu řeky.

Zlatý věk páry - přístav New Orleans jen pár let po plavbě první parolodi po Velké řece

Komplikace s porodem a zemětřesením

Toho samého dne se ale objevily skutečné komplikace, i když trochu jiného druhu. Rooseveltova manželka začala pociťovat porodní bolesti. Naštěstí se ji ujala rodina v Louisville a protože lékař oznámil, že neočekává v případě porodu žadné komplikace, pokračoval Roosevelt dál proti proudu, aby schopnosti parníku předvedl i obyvatelům nedalekého Cincinnati. Když se později vrátil do Louisville, jeho prvorozený potomek se na něj usmál, což ho potěšilo stejně jako davy nadšených lidí. Paní Roosveltová se následně rozhodla svého muže nadále i s dítětem doprovázet. Cesta pro ni mohla být i pohodlnější, než vláčet se po hrbolatých cestách dostavníkem.

Když bavlna byla král...

O několik dní později se možnou komplikací mohly stát vodopády na Ohiu, které smetly nejednu z plujících lodí. Kapitán se ale zpěněných vod nezalekl a bezpečně loď oblastí vodopádů provedl, i když se občas zdálo, že to New Orleans nezvládne. A aby toho nebylo málo, do cesty se průkopnickému parníku postavila i přírodní katastrofa. V prosinci 1811 totiž v povodí Mississippi vypuklo silné zemětřesení. Břehy se chvěly a hroutily do řeky, kmeny stromů pluly po hladině a mohly prorazit lodní trup. Vlny si pohazovaly s lodí jako se špuntem a koryto řeky se změnilo natolik, že se navigační mapy nedaly použít.

Přístav ve Vicksburgu, Mississippi v roce 1880. Srdce každého milovníka páry hned začne bušit rychleji.

Když New Orleans proplouval kolem New Madrid, kde zemětřesení začalo, myslela si posádka, že tu nabere zásoby, ale našla město v takovém stavu, že nemohla čekat vůbec nic, kromě zbytku obyvatel, který posádku prosil, aby je vzal na loď. Parník ale plul dál po Mississippi, minul Point Pleasant, odkud už všichni utekli a město Little Prairie, které už z větší části neexistovalo. Dále na jihu si musela posádka prorazit cestu skrz nahromaděné kmeny stromů pomocí sekyr a během jedné noci dokonce zmizel i malý ostrov nedaleko městečka Osceola ve státě Arkansas, u kterého zrovna New Orleans kotvila. V noci se zdálo, že loď je kotevním lanem někam tažena a po rozednění se ukázala skutečná situace. Říční dno přes noc kleslo a ostrov zmizel nenávratně pod hladinou.

Ke slavnému závodu parníků Robert E.Lee a Natchez se taky třeba někdy dostaneme...

Šťastný konec

Zbytek plavby už byl nadále klidný. 12. ledna 1812 připlul New Orleans do cíle své cesty, města stejného jména.  Několik dní po zdolání Mississippi a Ohia zahájila společnost Ohio Steam Navigation Company nákladní dopravu po Mississippi. Fulton, Livingstone a Roosevelt brzy udělali ohromný obchod, protože se svým parníkem získali monopol na dopravu bavlny a tabáku z velkých plantáží dále na sever.

Novodobě kolorovaná fotografie pochází z roku 1907

Samotný New Orleans se potopil po nárazu 14. července 1814 nedaleko Baton Rouge v Louisianě, což je předmětem písničky New Orleans Is Sinking od skupiny The Tragically Hip. Později vznikl nový kolesový parník pojmenovaný New Orleans, který vyrobila Fulton´s Steamboat Company. Pokud byste chtěli vidět, jak vypadalo dobové luxusní prostředí takového parníku New Orleans, můžete navštívit v samotném přístavu jiné kolesové parníky jako je třeba moderní replika dobového parníku Natchez.

Projížďku historickým parníkem Natchez si při návštěvě New Orleans rozhodně nenechte ujít

Zdroje:
Literatura: Jeier, Thomas: Divoký západ – Průkopnická doba Ameriky
Tindall, George B., Shi, David E.: Dějiny USA
Články na webu: Když řeka tekla proti proudu https://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/102003847#h=12
Nicholas Roosevelt´s 1811 steamboat New Orleans http://www.myoutbox.net/NRHOMME.HTM