Kožešiny, kořalka a stezka do Santa Fé: Příběhy mužů, kteří osídlovali americké pohraničí

18. a 19. století bylo v Americe obdobím dobrodružného objevování nekonečného kontinentu mezi dvěma oceány, svádění tvrdého souboje s přírodou i možností, jak se z chudoby vyšvihnout k nemalému majetku. Tisíce přistěhovalců i rodilých Američanů pro vidinu takového úspěchu riskovaly životy. Několika z nich se to povedlo, nad jinými se zavřela voda historie. Následující řádky přináší příběhy několika zajímavých postav, které by v dějinách neměly zapadnout.

John Jacob Astor: první světový multimilionář

John Jacob Astor se dožil 85 let a byl nejbohatším Američanem své doby.

Když se v německém Walldorfu narodil v roce 1763 v řeznické rodině Astorů malý Johann Jacob, nikdo nemohl tušit, že se zapíše do dějin jako čtvrtý nejbohatší Američan historie a zakladatel dynastie, jejíž jmění se vyrovnalo nejedné královské rodině. Protože mladého Johanna práce u otce v řeznictví úplně nebavila a poslouchal historky o svých krajanech, kteří odešli hledat štěstí do zámoří, rozhodl se ve svých šestnácti letech vydat za svými sny a opustil evropský kontinent. Nejprve zakotvil u svého staršího bratra v Londýně a živil se spolu s ním v manufaktuře na hudební nástroje svého strýce. Tam se naučil anglicky a změnil si jméno z Johanna na Johna. O čtyři roky později – v roce 1783 nebo na počátku roku 1784, tedy těsně po americké revoluci, nastoupil na loď a vyplul do New Yorku za dalším ze svých bratrů, u kterého plánoval pracovat v řeznictví.

Historky o dobrodružném životě na západním pohraničí tehdejších kolonií a vidina peněz, které se daly v té době vydělat v obchodu s kožešinami, Johna přilákaly k tomuto poněkud riskantnímu podnikání. Dravému Astorovi hrála do karet nejen jeho vrozená cílevědomost, ale i politická reprezentace. V roce 1794 totiž uzavřely Spojené státy s Velkou Británií takzvanou Jayovu obchodní smlouvu (podle hlavního vyjednavače Johna Jaye), kterou se americkým podnikatelům otevřely obrovské kanadské trhy pro obchod s kožešinami. Po spojení s North West Company dobrodruha a podnikatele Johnatana Frobishera Astor zabezpečoval výkup kanadských kožešin, jejich přepravu nehostinnou divočinou do New Yorku a jejich export do Evropy, kde byly díky své kvalitě téměř vyvažovány zlatem.

Kožešiny nezískávali obchodníci pouze lovem, ale i obchodem s místními obyvateli

Jedinečnou příležitost pro dravé obchodníky představovalo i postupné otevírání čínského trhu americkým námořníkům na konci osmnáctého století. A Astor při obchodu s orientálním dřevem, kořením, čajem a později i opiem nestál stranou!

Lodě nacpané orientálním zbořím a opiem představovaly velkou obchodní příležitost

Obchody kvetly až do embarga, uvaleného Velkou Británií na obchod s Kanadou v roce 1807. Astor musel změnit teritorium kožešinářského byznysu a účinným lobbingem u prezidenta Jeffersona založil v roce 1808 American Fur Company. Ta se po schválení regulace, která od roku 1817 zamezovala zahraničním firmám obchodovat s kožešinami z Amerických teritorií, stala dominantním, téměř monopolním obchodníkem s kožešinami na americkém kontinentu.

Mazaný Astor si uvědomoval, že své finance musí rozložit mezi několik podnikatelských odvětví. Od konce 90. let 18. století proto začal nakupovat nemovitosti v New Yorku, jehož největší rozvoj nastal až o tři desetiletí později. Astor na prudce rostoucích cenách pozemků a nemovitostí vydělal jmění a uchránil se tak před oslabením a úpadkem kožešinového trhu ve 20. letech 19. století.

Šikovné investice do nemovitostí pomohly Astorovy překonat krizi obchodu s kožešinami

Nejbohatší Američan po odchodu na odpočinek podporoval kulturu, umění a některé oblíbené politiky. V době své smrti v roce 1848 jeho jmění čítalo 20 milionů dolarů, což byla v té době neuvěřitelná suma. V závěti daroval část tohoto jmění na vybudování veřejné knihovny v New Yorku a starobince ve svém rodném Walldorfu. Jeho příběh je dodnes portrétem obchodnické dravosti a ochoty vzít na sebe riziko v podnikání.

Daniel Boone: „objevitel“ Kentucky

Nedokončený portrét od Chestera Hardinga z roku 1820 ukazuje Boonea již v pokročilém věku

Ještě před vznikem USA byl budoucí stát Kentucky (nyní proslulý nejen výbornou whisky) jen indiány obývaným pralesem na druhé straně hor Virginie. V roce 1767 se do této nehostinné divočiny vydal Daniel Boone, jehož odvaha jej učinila legendou první vlny osidlování amerického pohraničí.

Daniel Boone se narodil v roce 1734 do americké quakerské rodiny. Quakeři, zdůrazňující nutnost individuálního vnitřního prožitku při bohoslužbách, byli v Anglii považováni za heretickou sektu. Mnoho z jejich řad tedy odplulo do Ameriky, kde se usídlovali zejména ve státě Pennsylvánie. To byl případ rodičů Daniela Boonea.

Dětství prožil Daniel na samém pohraničí. Jen kousek od jejich usedlosti byly vesnice indiánů kmene Lenape a noví osadníci, jejichž víra jim diktovala mírumilovné soužití s ostatními, s nimi byli v přátelském kontaktu. Podle legend mladého Daniela dokonce indiánští válečníci učili lovit zvěř a jejich zkušenosti se stopováním se staly neocenitelnou výbavou mladého dobrodruha. Svou první pušku dostal budoucí hrdina ve dvanácti letech, aby byl schopný bránit se divoké zvěři a pomoci rodině obstarat jídlo na talíř. V roce 1750, tedy v šestnácti letech Danielova věku, se rodina po několika nedorozuměních ve své náboženské komunitě odstěhovala do Severní Karolíny.

Lovecké výpravy do nehostinné divočiny trvaly často měsíce

I když byl Boone od útlého dětství dobrodruh, který vyrostl v lese, naučil se číst a psát, i když jeho učitelé měli k úrovni jeho vzdělání výhrady. Ve skupinách lovců při výpravách za zvěří byl zpravidla jediný gramotný a mohl proto u táboráku předčítat svým druhům Gulliverovy cesty, svou oblíbenou knihu. Poprvé o Kentucky zaslechl Boone během francouzsko-indiánské války, kdy sloužil v milici na straně Britů. Jeho spolubojovník a budoucí velký přítel John Findley jej uchvátil příběhy o množství zvěře i úrodných polí, která jenom čekají na osídlení. Po válce se porůznu živil jako lovec kožešin a trapper.

Na obraze Davida Wrighta vidíme Daniela Boonea v čele osadníků při průchodu průsmykem Cumberland Gap do zaslíbené země – Kentucky.

Do Kentucky se poprvé vydal v roce 1767 právě s Johnem Findleym na loveckou výpravu. Krátce je dokonce zajali indiáni, kteří je považovali za pytláky lovící na indiánských teritoriích. Do Severní Karolíny se vrátil až v roce 1771. O jednu loveckou výpravu a dva roky později se znovu vypravil do Kentucky se skupinou asi padesátky dalších osadníků s cílem usadit se tam. Válka za nezávislost zastihla Boonea, tehdy již v hodnosti kapitána milice, uprostřed víru válek s indiány a všestranně nebezpečného stylu života v nově objevovaných částech západního pohraničí. Jednou dokonce byla s Brity spřaženými indiány unesena i jeho dcera, kterou hrdinsky zachránil. Tento příběh se stal předlohou části Cooperovy knihy Poslední Mohykán.

Na obrazu Carla Wimara je ztvárněn únos dcery Daniela Boonea indiánskými stopaři

I dnes je Daniel Boone legendou a předlohou mnoha dobrodružných filmů a příběhů

Turbulentní život na samé hranici civilizovaného světa z Boonea udělal hrdinu, o kterém se vyprávělo široko daleko. I mezi indiány byl respektován, a dokonce i přijat za člena kmene. Živoucí legendou se stal i díky publikaci The Discovery, Settlement And present State of Kentucky, publikované historikem Johnem Filsonem v roce 1784, která mu připisovala lví podíl na osídlení nového státu.

Člověk, zrozený pro život v divočině, si však neuměl poradit s dravým nástupem nových kolonialistů, kteří zaplavovali kontinent a hnali se jako tsunami na západ. Majetek plynoucí z velkorysého půdního grantu, který v Kentucky Boone za své služby dostal, prošustroval na poplatcích za právníky a soudní pře s lidmi, kteří si z jeho majetku chtěli urvat pro sebe. Finančně nalomený muž prožil závěr svého života v Missouri, kde v roce 1820 zemřel. Na jeho počest je pojmenovaný okres Boon County v Kentucky a nespočet dalších míst, která odkazují na tuto legendu osidlování Ameriky.

Na obchodu s alkoholem se dalo vždy slušně vydělávat

Augustus Bulleit byl svým původem francouzský přistěhovalec, který se v první polovině 19. století přestěhoval do nehostinné divočiny vysočiny Kentucky. Netrvalo dlouho a zjistil, že v drsném pohraničí, kterým tehdy Kentucky bylo, je velká poptávka po kořalce. Pustil se tedy do jejího destilování ve vlastní palírně. Protože takových palíren bylo v Kentucky spousta, každý z výrobců si před konkurencí chránil svůj recept jako oko v hlavě.

Vysočina Kentucky byla ideálním místem pro vznik malých palíren

Podnikání Augustusovi kvetlo a po jeho whisky byla poptávka. Hlavní odbytiště se nacházelo daleko po toku Mississippi, tehdejší dálnice, která se táhla napříč tváří amerického kontinentu, v louisianském New Orleans. Jednoho dne, někdy v roce 1860, naložil svou říční loď s plochým dnem sudy s vypálenou whisky a vydal se za obchodem.

Dost možná, že na podobné říční lodi zmizel v roce 1860 Augustus Bulleit

Dodnes není jasné, co se mu na jeho obchodní cestě stalo. Jedno ale víme jistě – nikdo o něm už nikdy neslyšel. Mohl se stát obětí říčních pirátů, nešťastné nehody na zrádné Mississippi, nebo, jak říká jeho vzdálený vnuk Tom, mohl v New Orleans prostě jen „prásknout do bot“. Právě Tom Bulleit se ujal rodinného odkazu dobrodružného předka a poté, co v roce 1987 pověsil na hřebík solidní práci právníka, obnovil rodinnou palírnu a dodnes udržuje americkou tradici žitné whisky a výborného bourbonu.

Tom Bulleit dodnes pokračuje v tradici svého předka a vyrábí skvělou whisky

William Becknell: průkopník „Santa Fe Trail“

William Becknell se narodil někdy v roce 1787 nebo 1788 ve Virginii do rodiny patriotů. Otec i děda Billa Becknella totiž prošli nejednou tvrdou bitvou války o nezávislost a ctili principy, na kterých byla budována nová demokracie. K vojenskému prostředí a neohroženému dobrodružství proto nikdy neměl daleko. Ve svých dvaceti letech se oženil a mladá rodina se vydala hledat štěstí v Missouri, kde založila usedlost.

Válka s Brity v roce 1812 skončila mimo jiné vypálením Bílého domu

Tvrdý, ale relativně poklidný život narušila až válka britsko-americká válka v roce 1812, kde Becknell sloužil pod kapitánem Danielem Morganem Boonem, synem dobrodruha a objevitele Daniela Boona. Po hrdinství v několika bitvách byl povýšen do hodnosti kapitán a již ovdovělý se přesunul do střední Missouri. Aby se po válce uživil, pracoval jako převozník na řece a řídil solný důl, ve kterém měla svůj podíl rodina Booneových. Aby se „udělal pro sebe“, rozhodl se tento podíl v roce 1818 odkoupit. Nemohl si však vybrat horší čas! Solnému dolu se moc nedařilo a byznys poslala pod drn krize, která přišla hned o rok později v roce 1819. Beckenllovi nevyšly ani plány kandidovat do politické funkce reprezentanta státu Missouri a z kampaně mu zbyly jenom dluhy. Právě kvůli dluhům se dokonce ocitl ve vězení, odkud byl vykoupen na kauci.

Obchodní propojení Missouri a mexického Santa Fe spojilo trhy obou pobřeží Ameriky

Na pozadí Becknellova příběhu se razantně změnila mapa severní Ameriky. Francouzi ze St. Louis měli po léta udělený monopol na obchod se španělským Santa Fe. Po vyhlášení nezávislosti Mexika v roce 1821 se však tento monopol zhroutil a Santa Fe se otevřelo obchodu s kýmkoli, kdo se do něj mohl dopravit a měl s sebou něco na prodej. Okamžitě tedy dobrodruzi, včetně Willimama Becknella, osedlali své koně, přivázali na ně vše, co zvládli pobrat a vydali se do divočiny hledat stezku, která by je dovedla k novému lukrativnímu trhu.

Po strastiplné cestě Becknell prošel divočinou obývanou nebezpečnými indiánskými kmeny a dorazil do téměř 800 mil vzdáleného Santa Fe. Tam prodal své zboží v nákupní ceně 300 dolarů celkem za 6 000 dolarů. V následujících letech Becknell podnikl ještě dvě další expedice, které z něj udělaly bohatého muže. V roce 1825 se nakonec podílel na kartografickém zmapování cest mezi Missouri a Santa Fe pro oficiální obchodní a vojenské účely.

Nebezpečí pro dobrodruhy představovaly i indiánské kmeny na prériích

Po opuštění života dobrodruha a objevitele sloužil Becknell ještě dvě volební období ve sněmovně reprezentantů státu Missouri, po válce s indiány se přestěhoval do Texasu, kde bojoval proti Mexičanům za jeho nezávislost. Zemřel v požehnaném věku 77 let v roce 1865.