Reinhard Hardegen – Německý „bubeník“ u amerických břehů

Reinhard Hardegen

Tenhle ponorkář, ač Němec, si zaslouží označení gentlemana a klikaře. Proč gentlemana? Třeba jenom proto, že jako člověk i jako velitel se choval vždy a ke všem zdvořile, na svoje podřízené nikdy nezvedl hlas a to ani v případě, kdy k tomu byl důvod. A pokud byla aspoň malá možnost, zachoval se čestně i k nepříteli. Nebál se dokonce ani před svými nadřízenými – je doložen případ, kdy v přítomnosti generála Jodla neváhal ani okamžik a vpálil samotnému Adolfu Hitlerovi, co si myslí o jeho způsobu vedení námořní války. A proč klikaře? Tak o tom – a nejen o tom by měl být tenhle článek...

Z pilota ponorkářem

Narodil se 18.března 1913 v Brémách a vždycky jej přitahovalo moře. Námořní školu v Mürwicku absolvoval v letech 1934-1935, v letech 1935-1936 absolvoval kurz pro námořní piloty a povýšení do hodnosti námořního poručíka (Leutnant zur See) se dočkal 1.října 1936. Bohužel krátce poté jeho letoun havaroval a Hardegen utrpěl zranění s trvalými následky (kratší pravá noha, občasné krvácení do žaludku), které víceméně ukončilo jeho dráhu pilota. Jeden by řekl, že měl vlastně štěstí, mohl skončit jako instruktor, jenže tenhle mladý muž pocházel z křesťanské rodiny, která jej vychovala k zodpovědnosti, úctě k tradicím a vlastenectví, takže zůstat jen tak na kancelářské nebo učitelské židli pro něj nepřicházelo vůbec v úvahu.

Reinhard se svou manželkou Barbarou v roce 1936

V listopadu 1939, kdy se mu podařilo svoje zranění před přijímací komisí zatajit, přechází již jako námořní nadporučík (Oberleutnant zur See) k ponorkovému loďstvu a od dubna do prosince 1940 slouží jako 1.WO (první strážní důstojník) na ponorce U-124 pod velením kapitána Georga-Wilhelma Schulze.

V prosinci 1940 se Hardegen dočkal vlastního velení, když byl jmenován kapitánporučíkem (Kapitänleutnant) a převzal malou ponorku typu II D, tzv. ,,kačenu”, U-147. Prvního nasazení se dočkal v březnu 1941, kdy při útoku na konvoj Halifax 109 potopil norskou nákladní loď ,,Augvald” o výtlaku 4.811 BRT. Tuto ponorku předal počátkem dubna 1941 novému veliteli a dobře udělal, protože ten šel krátce poté, konkrétně 2.června 1941, díky torpédoborci ,,HMS Wanderer” a korvetě ,,HMS Periwinkie” ke dnu i s celou posádkou.

Německá ponorka Typ II D

U-123

Hardegen nové velení obdržel 19.května 1941, když převzal U-123, které předtím velel Kptlt. Karl-Heinz Mohle. Vyplul s ní 15.června 1941 k Freetownu.

A teď si představte nějakých 50 chlapů v ocelové rouře vnitřního trupu ponorky, dlouhém necelých 60 metrů a s průměrem nějaké 4 metry, které čeká několik týdnů plavby. K práci je ,,jenom” hlídkování na věži, což není špatné, pokud v dohledu není nepřítel a když je pěkné počasí, je to vlastně i vítaná změna, protože jste alespoň na čerstvém vzduchu.

105 mm dělo U-123 v akci

Pokud jste strojník, staráte se do zblbnutí o to, aby dieselové motory šlapaly jak mají a elektrické byly připraveny pro případ, že musíte hodně rychle zmizet pod hladinou a nějakou dobu tam zůstat. Vaši kamarádi z torpédových úseků čas od času přeleští torpéda a zkontrolují stav jejich ventilů a baterií a kuchař vás třikrát denně poctí jídlem, které vám už po týdnu leze nejen krkem, ale i ušima, protože se pořád opakuje podle toho, jaký druh konzerv se podařilo vyrazit na základně ze zásobovacího důstojníka.

Vnitřní prostory ponorek řady IXB

Radiooperátor, pokud to situace dovolí, občas pustí nějaké to rádio nebo gramodesku, ale výběr je omezený a pokud dodržuje rozkazy vrchního velení, nic jiného než německé skladby neuslyšíte (což se opravdu hodně často nedodržovalo). K tomu si připočítejte všudypřítomný smrádek z toalet, zápach oleje ze strojovny, o nějaké hygieně posádky se také nedá mluvit, protože doby, kdy posádka má k dispozici na ponorce nejen toalety ale i sprchu jsou ještě pár desítek let vpředu. A když máte kliku, váš kapitán je v dobré náladě, venku je hezké počasí a zrovna plujete po hladině, máte šanci dostat povolení vylézt na palubu a vykouřit si cigaretu...

Ponorka U-123 vyplouvá z přístavu ve francouzském Lorientu. V pozadí ponorka U-201

První zásah a první průšvih

Takže se asi není čemu divit, že ,,na palubě” U-123 vypuklo nadšení, když po šesti dnech plavby, tedy 20.června, narazil Hardegen na osamělou loď, kterou považoval za britskou. Prvním torpédem minul, dalšími dvěma zasáhl, ale lodi se nechtělo ke dnu. Hardegen se tedy, aby neplýtval torpédy, vynořil a loď nechal dorazit palubním 105 mm dělem. Když se přiblížil k záchranným člunům, aby poskytl případným zraněným námořníkům pomoc, zjistil, že potopil portugalskou a tudíž neutrální loď ,,Ganda” o výtlaku 4.333 BRT. Způsobilo to později diplomatický poprask, ale Hardegen měl štěstí a z celé situace vyvázl jen s neoficiálním napomenutím.

Nakládání torpéd

25.června, potom, co tajně doplnil na Kanárských ostrovech pohonné hmoty, pokračoval na jih. O dva dny později, 27.června odpoledne, narazil na konvoj Sierra Leone 78. Po setmění zaútočil, vypálil tři torpéda na tři různé lodě. Dvakrát zasáhl a potopil britskou nákladní loď ,,P.L.M.22” o výtlaku 5.646 BRT a holandský ,,Oberon” o 1.996 BRT. Třetí torpédo minulo. Zřejmě tím dost naštval eskortu konvoje, která jej neúnavně pronásledovala hlubinnými bombami celých 11 hodin, ale Hardegen unikl tím, že se ponořil do hloubky 200 metrů. Další den hnal ponorku za konvojem, který dostihl 29.června a při útoku potopil britskou nákladní loď ,,Rio Azul” o výtlaku 4.088 BRT.

První z nádherných obrazů malíře Clause Bergena, specialisty na námořní tématiku. Ještě jich pár uvidíte…

Hlubinné nálože

Kapitán s ponorkářským plnovousem

Po bitvě s konvojem SL-78 Hardegen doplul k Freetownu, ale štěstí mu nepřálo. Kromě britské lodi ,,Auditor”, kterou potopil 4.července a připsal si tak dalších 5.444 BRT už nepotkal ani pověstnou skořápku. Zklamaně se vracel na základnu ve francouzském Lorientu v srpnu 1941, když při plavbě kolem Pyrenejského poloostrova obdržel rozkaz připojit se k útoku na konvoj Gibraltar 70. Ani tady neměl štěstí na úlovek, naopak byl sám málem uloven, když na něj a jeho ponorku doprovod naházel 126 hlubinných bomb, které dočasně vyřadily oba dieselové motory a způsobily únik mazacího oleje.

Neznalému člověku by se mohlo zdát, že 126 hlubinných náloží zase není až tak moc. Jenže si představte, že čím blíž tahle věc ve tvaru sudu vybuchne, tím víc to s vámi vevnitř v ponorce hází, tlak vody, znásobený silou výbuchu, vyráží ventily, cloumá s trupem vaší ponorky, všechno kolem vás skřípá a vrže, věci padají na podlahu, občas zhasnou světla a vy jen ve tmě, nejvýš s malou baterkou, se snažíte opravit co se dá a modlíte se, aby žádný příští sud nebouchl ještě blíž a aby už to celé přestalo...

V německém Laboe můžete i dnes prozkoumat ponorku U-995

Kdo si chce udělat jakous takous představu, doporučuji si přečíst knížku Lothara Günthera Das Boot, nebo se kouknout na stejnojmenný film Wolfganga Petersena s Jürgenem Prochnowem v hlavní roli velitele. A pokud by vám nestačilo ani to, pak si udělejte zájezd do německého městečka Laboe, kde můžete navštívit ponorku U-995. Jde sice o jiný typ než byla Hardegenova U-123, ale obrázek o pohodlí a životě posádky si uděláte i tak.

U břehů Grónska

V říjnu 1941 byla ponorka U-123 zařazena do vlčí smečky Schlagetot, která měla operovat jihovýchodně od Grónska. 21.října Hardegen narazil na čtyři velké a rychlé lodě s doprovodem dvou plavidel. Vypálil tři torpéda na třetí loď v řadě, velkou cestovní loď společnosti Cunard White Star Line jménem ,,Aurania”. Netušil, že ta byla upravena na tzv. pomocný křižník.

HMS Artifex - ex RMS Aurania, poškozena Hardegenem 21.10.1941

Jedním z torpéd zasáhl a na lodi vypukl zmatek, když loď nabrala výrazný náklon. Jeden ze člunů byl spuštěn předčasně a převrátil se, šest mužů skončilo ve vodě. Zachraňovat je nebyl čas, loď naštěstí nebyla zasažena smrtelně a její kapitán tedy mohl rychlostí 8 uzlů zmizet, zatímco doprovod shazoval naslepo hlubinné bomby a udržel tak ponorku v uctivé vzdálenosti. Hardegen se marně snažil lodě pronásledovat, malý konvoj mu unikl. Když se vrátil na místo, aby poškozenou loď dorazil, nenašel nic, z šesti mužů z převráceného člunu se jich pět utopilo a zbyl jediný přeživší, Bertie E. Shaw. Hardegen, než by jej nechal moři, ho vzal na palubu a zachránil mu tak život.

Světla Manhattanu

V prosinci 1941 dostal Hardegen a jeho posádka ne zrovna příjemný předčasný vánoční dárek – rozkaz k vyplutí. Ponorka 22.prosince opouští základnu, kurz – břehy USA – začíná operace Úder bubnu (Paukenschlag). Dne 12.ledna 1942 narazil ve vodách u Nového Skotska na britskou loď ,,Cyclops” o výtlaku 9.076 BRT. Přestože měl na plavbě k New Yorku, kde měl operovat, zpoždění a přes zákaz útočit na cokoli s výtlakem menším než 10.000 BRT, neodolal a vypálil dvě torpéda. Zasáhl oběma a loď poslal ke dnu – na buben udeřil jako první. Do operačního prostoru dorazil následující den, 13.ledna 1942.

Takhle končila řada lodí, které si vzala Hardegenova U-123 na mušku. Na tomto snímku je americký tanker Byron T.Benson po úspěšném útoku ponorky U-552 v dubnu 1942

Další den ráno, ještě před rozedněním, zaduněl buben podruhé, když Hardegenovi zkřížil cestu panamský tanker ,,Norness” o výtlaku 9.577 BRT. Poté, co jej zasáhly tři torpéda, se potopil v mělkých vodách tak štastně, že 30 metrů jeho přední části zůstalo nad hladinou a poskytlo tak útočiště posádce, kterou zachránil 15.ledna americký torpédoborec Ellyson. Sám Hardegen se svojí ponorkou po úspěšném útoku ležel celý den na dně, aby nechal posádku jednak odpočinout po namáhavé plavbě k americkým břehům a také proto, že očekával po úspěšném útoku odezvu amerického letectva a námořnictva. Ta však nepřišla…

Panamský tanker Norness, potopený 13.ledna 1942

V noci 14.ledna zamířil zpět k newyorkskému přístavu. To co viděl, mu vyrazilo doslova dech. Celý dolní Manhattan doslova zářil světly – Američané se prostě rozhodli neomezovat se, válka neválka. Překvapený Hardegen umožnil celé posádce postupně se vystřídat na věži ponorky, aby se každý muž pokochal tím pohledem. Nad ránem 15.ledna spatřili dokonce osvětlenou loď, která se k jejich ponorce blížila zezadu. Šlo o britský tanker ,,Coimbra” o výtlaku 6.768 BRT. Dvě torpéda proměnila tanker výbuchem v obrovskou ohnivou kouli. Hardegen udeřil do bubnu potřetí a spustil tím pořádný cirkus.

Zatemnění? Takhle vypadal New York, konkrétně jeho Times Square, začátkem roku 1942

Pětkrát potopeni

Admirál velící dané oblasti chtěl nasadit všechno co měl a co si myslel, že může. Válečné lodě, nechal ozbrojit i rybářské kutry a soukromé jachty, do vzduchu šla letadla a dokonce i balóny. Jenže všechno bylo špatně… Z pětadvaceti torpédoborců rozmístěných na východním pobřeží bylo plavby a boje schopných pouze dvacet jedna. Z toho třináct jich bylo určeno jako doprovod vojenského konvoje a bitevní lodi Texas a letadlové lodi Wasp na Island a do Severního Irska, další dva měly doprovodit svaz tří dalších bitevních lodí do Pacifiku, atd…

Odtud Američané řídili protiponorkovou válku u východního pobřeží - operační místnost Headquarters Of Eastrn Sea Frontier v New Yorku

Takže mu zbylo šest torpédoborců, nějaké zabavené rybářské kutry a jachty s narychlo namontovanými kulomety... Prostě děs běs… Zatímco se velící admirál snažil seč mohl, páni ve Washingtonu měli jiný názor na to, proč by mělo válečné námořnictvo honit neznámý počet ponorek neznámo kde. Než se ukázalo, že pravdu má admirál a nikoli pár kacelářských krys s metrákem zlata na ramenou, muselo jít ke dnu několik desítek lodí a zemřít pár tisíc námořníků... A tak mohl Hardegen v klídku a v pohodě vyklidit mělké vody u New Yorku a zamířit podél pobřeží k jihu.

Do pátrání po ponorkách se ve velké míře zapojovaly létající čluny PBY-5 Catalina

Při tomto přesunu jej málem štěstí opustilo – hlídka se zpožděním zaregistrovala blížící se hlídkující letoun. Než se pokřik poplach rozlehl po ponorce, už vzduchem letěly bomby… Jenže pak se Hardegenovo ospalé štěstí probudilo a zaúřadovalo – bomby dopadly skoro kilometr od ponorky a než Hardegen stačil hlídce vynadat do bezvědomí, přiběhl radista se zachycenou zprávou z útočícího letadla, kde pilot hlásil že ,,potopil ponorku” !!! A ač je to k nevíře, laxnost amerických pilotů v kombinaci s jejich sebejistotou byla tak obrovská, že během následujících dvou dnů byli ,,potopeni” ještě čtyřikrát !!!

Terčem útoku amerických protiponorkových Avengerů se stala ponorka U-118 (snímek z června 1943)

Pobřežní party s ohňostrojem

V noci z 18tého na 19.ledna dorazil téměř současně s ponorkou U-66 Richarda Zappa k mysu Hatteras. Oba kapitány očekávala doslova tlačenice osvětlených, eskortami nedoprovázených lodí, producírujících se proti osvětlenému pobřeží.

U-123 začala řádit a během sedmi hodin poslala ke dnu torpédy a dělem americkou loď ,,Norvana” o 2.677 BRT, následovala opět americká ,,City of Atlanta” s výtlakem 5.269 BRT, krátce poté těžce poškodila americký tanker ,,Malay” o 8.206 BRT, který se v plamenech dovlekl do Norfolku a poslední to odnesla litevská loď ,,Ciltvaira” s výtlakem 3.779 BRT.

Reinhardt Hardegen, 1940

Co bylo na tom nejděsivější byla skutečnost, které se dnes ani nechce věřit. Američané byli tak sebejistí, tak nepředstavitelně nafoukaní, že přes průšvih zvaný Pearl Harbor a toho, že je jejich země ve válce, si ani na okamžik nepřipustili možnost, že by se u jejich břehů mohl objevit nepřítel, natožpak v ponorce... Nejspíš zapomněli, že už se to jednou stalo – za první světové války... A tak se po prvních útocích neváhali místní Američané shromáždit na pobřeží a při rodinných piknicích a ohních se zvědavostí sobě vlastní pozorovali ,,ohňostroje” na moři a občas si k tomu dokonce posvítili reflektory svých aut, aby lépe viděli !!! Posádky německých ponorek jim mohli být vděčné, protože jim ještě pomáhali odhalovat nové cíle, co si o tom mysleli posádky nešťastných lodí, si asi každý představí sám...

SS Cyclops - loď potopená jako první při Hardegenově první plavbě k břehům USA

Hardegenův buben duněl po celém pobřeží a to ještě zdaleka neskončil. Jelikož už neměl torpéda a hladina paliva se blížila k množství, které potřeboval na cestu domů, vydal se na cestu do Francie. Za úspěchy dosažené před americkými břehy a během svého předchozího velení obdržel 23.ledna Rytířský kříž. Cestou domů uprostřed Atlantiku nezaváhal a po vzoru kapitánů z 1.světové války napadl dělem a potopil ještě britskou nákladí loď ,,Culebra” s výtlakem 3.044 BRT 25.ledna a den na to norský tanker ,,Pan Norway” o 9.231 BRT. Norové měli z pekla štěstí – poblíž plula italská nákladní loď pronajatá Švýcarskem a Hardegen jí nařídil vzít trosečníky z norského tankeru na palubu.

Zásah! Snímek pořízený přímo z paluby U-123 během ledna 1942

Past na ponorky

Po úspěšné plavbě si posádka U-123 zasloužila odpočinek a tak se na další plavbu – a opět k americkým břehům, vydala až v březnu 1942. Hardegen se svojí ponorkou vyplul jako první z nové vlny a po čtyřdenní bouři na Atlantiku narazil 22.března na americký tanker ,,Muskogee” o 7.034 BRT. Poslal ho ke dnu jediným torpédem. Za dva dny potkal další tanker, tentokrát britský ,,Empire Steel”, s výtlakem 8.138 BRT. Tahle loď se rozhodla dělat problémy, takže Hardegen musel střílet dvakrát. První torpédo totiž vybuchlo téměř v torpédometu, druhé si to zamířilo někam úplně jinam. Až salva dalších dvou zasáhla naplno a tanker plný leteckého benzínu vybuchl v plamenech.

Další z obrazů Clause Bergena ilustruje použití palubního děla ponorky

Odpoledne 26.března se U-123 blížila k mysu Hatteras a hlídka hlásila na obzoru obláčky kouře. Hardegen neváhal a vyrazil, když se dostatečně přiblížil, byl zklamán, protože šlo o starý pobřežní parník o výtlaku kolem 3.000 BRT. Přesto na loď vypálil torpédo, které zasáhlo, ale výbuch byl ,,divně tlumený”… Hardegen poslal na palubu dělostřelce, aby malou loď ,,spláchli”… A zase jednou zasáhla Štěstěna v Hardegenův prospěch... Starým parníkem nebylo nic jiného, než ,,USS Atik” – past na ponorky.

USS Carolyn - pozdější USS Atik

S touhle všivárnou, zvanou také Q-loď, přišli na svět Britové za první světové války. Jelikož jim ponorky císařského Německa a CaK Rakouska tropily víc a víc škod, o sonarech a radarech si mohli nechat leda tak zdát a vlastně i hlubinné nálože se měly teprve objevit, hledal se způsob, jak ponorky, které obvykle šetřily torpéda na ,,něco lepšího” a obchodní lodě obvykle likvidovaly tak, že se vynořily poblíž a zahájily palbu z děla, dostat trvale na dno.

Nějaká chytrá hlava v britské Admiralitě přišla s nápadem vyzbrojit obchodní lodě jedním i více děly, jejichž posádky se při vynoření ponorky měly tvářit, jako když se chystají opustit loď a ve chvíli, kdy se ponorka přiblížila, odmaskovat skrytá děla a rozstřílet ponorku na kusy. Kolem a dokola vzato, vím o jediném případu za celou první světovou válku, kdy to vyšlo. Realita byla taková, že existence Q-lodí donutila kapitány ponorek torpédovat i obchodní lodě bez předchozí výstrahy. Ztráty na životech tak byly obrovské...

Palubní dělo ráže 105mm, kromě torpéd základní část výzbroje U-123

Jelikož v rámci klasické lsti začala posádka spouštět čluny, Hardegen se blížil s ponorkou, aby jeho dělostřelci měli jistotu zásahu. Když se dostatečně přiblížil, loď ožila, na palubě spadl kryt nástavby a objevilo se dělo mířící přímo na U-123. Pak se na ponorku snesla sprška kulometných střel, salva hlubinných náloží, granát z děla naštěstí minul. Hardegen, zaskočený a zesměšněný starým parníkem, podle vlastních slov ,,zdrhal jak malý školáček” a zoufale kličkoval, aby se vyhnul střelám. Úplné štěstí však neměl, několik střel a granát zasáhly můstek a smrtelně zranily kadeta Rudolfa Holzera.

Další BRT na kontě

Když se Hardegen a posádka U-123 vzpamatovali z ošklivého překvapení a zjistili, že ponorka má ,,jen na pár místech odřenou barvu”, ponořili se a zamířili zpět vyřídit si účty. Další torpédo odvedlo svou práci a ,,USS ATIK” se začal pomalu ale jistě potápět. Hardegen byl ,,bohatší” o 3.209 BRT, pomsta za kadeta Holzera vykonána...

Opět u amerického pobřeží

Dne 30.března byl Hardegen opět u mysu Hatteras. Tentokrát se vody kolem mysu hemžily nejen obchodními loděmi, ale i válečnými plavidly a ve vzduchu bylo i značné množství leteckých hlídek. Útoky na tři lodě nevyšly, torpéda buď selhala nebo minula. Třetí lodí byl americký tanker ,,Liebre“ s výtlakem 7.057 BRT, který Hardegen zapálil dělostřelbou, než jej ale stačil dorazit, objevila se hlídková loď a zahnala jej pod hladinu v pouhých 30 metrech hloubky. K velké úlevě Hardegena a jeho posádky se však Američané neobtěžovali je jakkoli dál pronásledovat. Zase měli štěstí.

Hojný výskyt hlídkových lodí a letadel přesvědčily Hardegena, že vrtkavá Štěstěna se nemá pokoušet mnohokrát po sobě a tak zamířil na jih k pobřeží Georgie, k ostrovu St.Simon. V noci ze 7ého na 8.dubna zaútočil na hladině na dva velké americké naložené tankery, mířící na sever. Byly to ,,Oklahoma“ s výtlakem 9.264 BRT a ,,Esso Baton Rouge“ o 7.989 BRT. Každý tanker zasáhl dvěma torpédy, oba vybuchly a změnily se v plamennou kouli, jenže oba torpédoval v hloubce pouhých 13 metrů, takže byly později vyzdviženy, opraveny a vrátily se do služby. Hardegen očekával protiútok, ale žádný se nekonal. Potloukal se tedy u pobřeží ještě jeden den a brzy ráno 9.dubna potopil jediným torpédem americkou mrazírenskou loď ,,Esparta“ s výtlakem 3.365 BRT.

Hardegenova U-123, Lorien, Francie, únor 1942

U-123 pak zamířila k jihu, k pobřeží Floridy. Když křižovala 10.dubna před St.Augustine v pouhých 14 metrech vody, zpozorovala hlídka plně naložený tanker ,,Gulfamerica“ o 8.081 BRT. Jak se ale ukázalo, tanker měl na palubě dělo a Hardegen nechtěl riskovat. Ze vzdálenosti jedné míle vypálil torpédo, které tanker změnilo v ohnivou kouli, kterou mořské proudy zanesly na širé moře, kde se potopil.

Práce námořníků na tankerech byla víc než riziková…

Skoro okamžitě po útoku se na U-123 vrhla letadla, torpédoborec ,,Dahlgreen“ a sesterská loď dříve potopeného ,,Attiku“, ,,USS Asterion“. Jedno z letadel shodilo světlici téměř na ponorku a zatímco Hardegen mizel ve vodě tak rychle, až ve 20ti metrech narazil na dno, torpédoborec ,,Dahlgreen“ zachytil ponorku sonarem a shodil šest hlubinných náloží tak blízko, že se na ponorce, řečeno Hardegenovými slovy, ,,všechno otřásalo, posádka poletovala po lodi, a co mohlo, to se rozbilo“. A zase zasáhlo Hardegenovo štěstí, protože torpédoborec z nepochopitelných důvodů v útoku nepokračoval a odplul.

USS_Dahlgren - torpédoborec, který měl šanci dostat U-123

Následující den strávila posádka U-123 nutnými opravami, po kterých zamířila k mysu Canaveral. Den na to si spravili chuť, když narazili na americkou nákladní loď ,,Leslie“ o výtlaku 2.609 BRT a britskou loď ,,Korsholm“ o 2.647 BRT. ,,Leslie“ poslalo ke dnu torpédo, ,,Korsholm“ palubní dělo. Byl opět čas otočit loď a zamířit do Francie. A podobně jako na svojí první plavbě, Hardegen ještě nebyl hotov. Cestou domů ještě stačil 16.dubna potopit dělem americkou loď ,,Alcoa Guide“ o výtlaku 4.834 BRT.

Hardegenovy hlášené úspěchy byly jako rána elektrickým proudem. Pokud vezmeme v potaz, že kapitáni ponorek někdy neúmyslně, jindy úmyslně zaokrouhlovali tonáž potopených lodí směrem nahoru, případně že jako potopené hlásili lodě, které ve skutečnosti byly pouze poškozeny nebo následně zachráněny, atd, vypadalo to, že Hardegenova U-123 překonala všechny dosavadní rekordy. A tak se nelze divit, že 23.dubna přichází na ponorku radiogram od samotného Adolfa Hitlera, který Hardegenovy k Rytířskému kříži udělil ještě Dubové ratolesti. Když se ponorka vrátila do Lorientu, čekalo ji slavnostní uvítání, poté odplutí do Německa ke generální opravě.

Konečně doma

V zajetí i v civilu

Ponorkové eso

Hardegen se na moře již nevrátil – byl převelen k výcvikovému velitelství 27.flotily v Gdyni, v březnu převzal velení ponorkové sekce Námořní akademie v Mürwicku. Od února 1945 byl velícím důstojníkem praporu námořní pěchoty a v oblasti kolem rodných Brém se tato jednotka zúčastnila se značnými ztrátami urputných bojů s Brity. V posledních dnech války sloužil ve Flensburgu, kde byl britskými vojáky zatčen. Šlo o omyl, Britové šli po důstojníkovi SS totožného příjmení, který naštěstí nebyl ani Hardegenův příbuzný. Než se vše vysvětlilo, pobyl si v zajetí rok a půl.

Ze zajetí byl se ctí propuštěn v listopadu 1946 a po svém propuštění vybudoval v Brémách společnost pro obchodování s ropou. Věnoval se aktivně i politickému životu a spolupodílel se v rodném městě na založení CDU (se zdůvodněním, že ,,tam bylo nějak moc socialistů“), od roku 1959 do roku 1979 byl členem parlamentu v Brémách.

Reinhard Hardegen v roce 2016

Po svém odchodu z politiky procestoval více než 100 zemí světa včetně Severního a Jižního pólu, v 85 letech dokázal uštvat novináře, když po schodech bez přestávky vystoupal do nejvyššího patra Empire State Building a traduje se, že ještě v tomto věku dokázal v rukách přetrhnout napoprvé telefonní seznam, ve 103 letech vyhrál golfový turnaj a stále řídil auto !!!

Štěstí korvetního kapitána Reinharda Hardegena se ale nakonec přece jen unavilo. Na svojí poslední plavbu vyplul tenhle poslední žijící kapitán druhoválečné ponorky nedávno, 9.června 2018 ve věku 105 let…

Tak šťastné shledání s Vaší posádkou a klidné moře, pane korvetní kapitáne.

Prameny a materiály:

Clay Blair – Hitlerova ponorková válka, svazky 1 a 2, nakl. NÁVRAT v r.2002, vydání první

Uboat.net

Archiv autora