Skutečností je, že do první světové války nezasáhl ani jediný tank zhotovený v USA. Američtí tankisté v Evropě provozovali pouze tanky britské a francouzské výroby. To je ovšem jen část pravdy o amerických obrněncích. Pokud totiž tank popíšeme jako kombinaci dělové výzbroje, pancéřové ochrany a pásového podvozku, pak Americe náleží zcela nepominutelné zásluhy za prosazení onoho třetího prvku. A byl to vlastně jenom náhlý konec konfliktu na podzim 1918, který zabránil tomu, aby na evropské bojiště dorazily tisíce lehkých i těžkých tanků, které měl vyprodukovat gigantický potenciál amerického průmyslu.
Lehké tanky M1917 měly rozdrtit německou armádu především početní přesilou
Americký praotec prvních tanků
Jeden z nejdůležitějších zdrojů inspirace a technologie pro tanky tvořily pásové traktory, které na počátku století vyráběla řada firem, a které se uplatňovaly nejen v zemědělství, ale také už i v ozbrojených silách, typicky jako dělostřelecké tahače. A mezi hlavní výrobce patřila značka Holt Manufacturing Company z Kalifornie, která za I. světové války vyráběla téměř výhradně pro potřeby armád Dohody.
Pásový traktor Holt 75 se stal základem pro první tanky hned v několika státech
Byl to především traktor Holt 75, který tak zapůsobil na britského důstojníka Ernesta Swintona, který začal propagovat program „pozemních bitevních lodí“, jak se zpočátku tankům ve Velké Británii říkalo. Britové si sice pro své obrněnce nakonec vybrali domácí podvozky, avšak vliv traktorů Holt byl nepochybný. Jejich šasi navíc využili pro svoje první tanky Francouzi a paradoxně i Němci.
Experimentální vozidlo Holt G9 využívalo podvozek pásového traktoru Holt 75
Majitel firmy Benjamin Holt ale nezůstal pouze u toho, aby prodával šasi, a pustil se i do stavby vlastních bojových vozidel. V roce 1917 navrhl a nechal vyrobit vozidlo zvané G9. Mělo šasi z traktoru Holt 75, hranatou korbu a v otáčivých věžích neslo několik 37mm kanonů a 7,62mm kulometů.
Krásně zrenovovaný pásový traktor Holt 75, pocházející z roku 1918
Vozidla budoucí firmy Caterpillar
Přidal se také Holtův soupeř Clarence Leo Best, resp. jeho firma C. L. Best Tractor Company. Také on pochopil potenciál kombinace pásů, pancíře a děl a v roce 1917 vyrobil vozidlo, které je známo (podle jeho iniciál) jako CLB 75. Také mělo ostré hranaté tvary a výzbroj podobnou jako typ značky Holt. Následoval obrněnec Best Tracklayer 75, pro který byly naopak typické tehdy velmi pokrokové zakřivené „proudnicové“ tvary korby. Toto vozidlo se potom dokonce objevilo na cvičení kalifornské Národní gardy, ovšem US Army tehdy pravděpodobně nebrala tento návrh moc vážně.
Groteskní obrněné vozidlo společnosti C. L. Best, označované jako Tracklayer 75
Větší pozornost vyvolal až nový projekt od firmy Holt, která navázala spolupráci s korporací General Electric, aby zhotovila prototyp, dnes známý pod jménem Holt Gas-Electric Tank. Jeho benzínový motor poháněl generátor, který dodával energii pro dvojici elektromotorů, jeden na každé straně. V hranaté korbě byla umístěna houfnice Vickers ráže 75 mm a dvojice kulometů Browning ráže 7,62 mm, ale i toto vozidlo zůstalo jenom v prototypu. Ke konkurujícím společnostem Holt a Best lze ještě doplnit, že se v roce 1925 spojily, aby tak vznikla dodnes mimořádně úspěšná značka Caterpillar.
Prototyp obrněnce společností Holt a General Electric s „hybridním“ pohonem
Amerika se zapojuje do konfliktu
Nebyly to ale jen firmy Holt a Best, kdo pracoval na prvních amerických tancích. Dokonce už v roce 1916 vyrobila firma Oakland Motor Company (pozdější značka Pontiac) prototyp, jenž je znám jako Hamilton Tank či Victoria Tank. Vznikl v podstatě podle britských specifikací a šlo o lehké, zhruba pětitunové vozidlo vyzbrojené 37mm kanonem. Britové však tento projekt odmítli.
Hamilton Tank alias Victoria Tank byl vyvinut podle specifikací britské armády
V roce 1917, když probíhaly zkoušky tohoto vozidla, vyhlásily USA válku Německu, poskytly členům Dohody obrovské kapacity svého průmyslu a začaly připravovat také vyslání expedičního sboru do Evropy, ale sama Amerika neměla žádné funkční tanky. Američtí vojáci tedy v Británii začali cvičit s britskými tanky Mark IV a Mark V a s druhým zmíněným typem poté opravdu bojovali ve Francii.
Britský tank Heavy Mark IV, typický představitel první britské konstrukční školy
Několik kusů se pak dostalo do USA, kde sloužily pro testy, výcvik a přehlídky. Ale v době, kdy první američtí tankisté zahajovali výcvik, již běžel i první mezinárodní program tanku. Brzy po zapojení USA do války jej iniciovali Britové, kteří chtěli takto využít obrovský průmyslový potenciál Ameriky.
Program „mezinárodního tanku“
Společným úsilím Britů a Američanů se tedy měl zrodit obrněnec „International Tank“, jakýsi „standardizovaný“ těžký obrněnec pro armády Dohody, které by tak disponovaly velkou silou pro ofenzívu do nitra Německa, plánovanou na rok 1919.
Tank Mark VIII neboli „International Tank“ vzešel z britsko-americké spolupráce
Tank zvaný Mark VIII představoval primárně dílo britské konstrukční školy, pro niž byl charakteristický víceméně lichoběžníkový tvar korby, po jejímž obvodu obíhaly pásy; hlavní výzbroj ve formě dvojice kanonů Hotchkiss ráže 57 mm se nenalézala v otáčivé věži, nýbrž ve vysunutých střílnách v bocích korby. Vedle toho měl mít tank pět až sedm kulometů Hotchkiss či Browning.
Snímek vypovídající o velkých rozměrech britsko-amerického tanku Mark VIII
Varianty pro Velkou Británii a USA se měly lišit typem motoru; v prvním případě to měl být agregát firmy Ricardo, kdežto Američané upřednostnili letecký motor Liberty (proto se celý obrněnec v USA občas nazývá i „Liberty Tank“). Předpokládala se výroba asi 1500 kusů, nakonec však vzniklo jen 125 tanků, z nichž žádný již nezasáhl do boje. US Army je provozovala do roku 1934, ale zajímavé je, že ještě v roce 1940 si je k výcvikovým účelům koupila Kanada, což odráželo zoufalý nedostatek obrněných vozidel v armádách zemí Commonwealthu.
Testy těžkého obrněnce Mark VIII, zvaného též „International Tank“
Revoluční Renault s otočnou věží
Nejpočetnějším typem tanku ve výzbroji americké armády za první světové války se stal stroj, který dosud platí za jednu z nejvlivnějších konstrukcí v dějinách bojových vozidel. Jednalo se o výborný francouzský Renault FT (po válce označovaný běžně jako FT-17), v podstatě první sériově vyráběný tank vybavený otáčivou věží. První francouzské tanky (typy Schneider CA1 a Saint-Chamond) byly neohrabané a poruchové „krabice“, kdežto malé a hbité Renaulty byly ideální pro masovou produkci a použití způsobem, jenž by dovoloval prorážet německé linie a doslova „převálcovat“ německé dělostřelectvo, jež bylo jinak hlavní hrozbou pro tanky armád Dohody.
Renault FT jako první tank přinesl dnes obvyklé schéma s korbou a otáčivou věží
Prototyp lehkého tanku Renault FT byl hotov v říjnu 1916 a na jaře roku 1917 začaly zkoušky, aby se ještě před koncem roku 1917 rozběhla sériová výroba. Objednávky se posléze dramaticky zvětšovaly a do konce války bylo postaveno přibližně 3600 exemplářů. Okolo pěti stovek z nich odebrala americká armáda, která Renaulty poprvé nasadila v září 1918. Podobně jako v případě (původně britského) tanku Mark VIII se plánovalo, že americký průmysl zahájí masovou výrobu lehkých francouzských obrněnců.
Na tancích Renault FT nasbíral své první zkušenosti s tanky i George S. Patton Jr.
Lehký tank M1918 pro US Army
Za Atlantik tedy záhy cestovaly čtyři vzorové kusy obrněnce Renault FT a k tomu i kompletní dokumentace. Ta se ovšem nejdřív musela převést na americké měrné jednotky, což způsobilo zpoždění, takže sériová výroba v USA začala až v říjnu 1918. První exempláře tak dorazily do Evropy až několik dní po příměří mezi Dohodou a Centrálními mocnostmi. Americká armáda, která tanky nutně potřebovala, si objednala nejprve 1200 kusů, což se však později zvětšilo na 4440 kusů. Reálně bylo nakonec předáno něco přes 950 exemplářů, jejichž výrobu zajišťovaly firmy Van Dorn Iron Works, Maxwell Motor a C. L. Best.
Šestitunový M1917 byl licenční podobou slavného francouzského Renaultu FT
Stroj dostal označení Six-Ton Tank M1917 a od francouzského vzoru se lišil zejména motorem Buda HU, kromě toho měl i menší změny v konstrukci korby. „Americké Renaulty“ lze spolehlivě rozeznat podle výfuku na levé straně, zatímco u originálu je na pravé. Stejně jako v případě původního vzoru existovalo více verzí, a sice tank s 37mm kanonem, tank se 7,62mm kulometem nebo spojovací tank opatřený radiostanicí. Obrněnce M1917 sloužily do počátku 30. let a (podobně jako vozidla Mark VIII) v roce 1940 se dostaly do Kanady pro účely výcviku.
V roce 1940 byly zoufale zastaralé tanky M1918 prodány do Kanady k výcviku
Dva pokusy o miniaturní tančíky
Koncepce francouzského lehkého tanku se Američanům evidentně líbila, jenže dokonce i jeho jednoduchá konstrukce jim připadala zbytečně složitá a drahá. Rozhodli se proto, že navrhnou ještě jednodušší lehký tank, jaký bude možno produkovat v ještě větších počtech. Značka Holt se vlastně o něco takového pokoušela již dříve, avšak se svým vozidlem Holt HA 36 to zjevně trochu přehnala. Byl to vůz tak miniaturní, že by ho dokázal pohodlně obsluhovat nejspíše jen trpaslík.
Nic proti malým tankům, ale s typem HA 36 už to firma Holt skutečně přehnala
Podstatně rozumnější návrh předložila korporace Ford, i když je poněkud sporné, zda se tehdy opravdu jednalo o „tank“ v pravém slova smyslu. Nikdy se u něj nepředpokládalo, že by dostal dělo, a jeho výzbroj měl tvořit pouze jeden 7,62mm kulomet Marlin nebo Browning, umístěný pohyblivě v čele korby, kde jej ovládal vlevo vepředu sedící střelec. Za ním a trochu vpravo od něj měl své místo řidič, který vyhlížel ven pozorovací kopulí.
M1918 od firmy Ford byl prvním sériovým tankem opravdu amerického původu
Vozidlo, jež obdrželo nejdříve jméno Ford Three-Ton Tank a poté vojskový název M1918, poháněla dvojice motorů převzatých ze slavného automobilu Ford Model T. Lze říci, že americká automobilka vyrobila jednoho z prvních zástupců populární kategorie „tančíků“.
Jak američtí vojáci ztratili zájem
Kompaktní a skutečně účelně řešené vozidlo pak v armádních testech dokázalo, že je poměrně dobře pohyblivé i v těžkém terénu, a dokonce za sebou mohlo tahat 75mm kanon. US Army si nejprve objednala produkci patnácti exemplářů, které byly opravdu dodány, a jeden zamířil do Francie za účelem zkoušek na frontě, ovšem do bojů již nestačil zasáhnout. Mezitím americká armáda zadala další objednávku, tentokráte na ohromných 15 000 kusů (ano, skutečně patnáct tisíc!), ale ta byla záhy po podpisu příměří stornována, takže nakonec armáda provozovala jen oněch prvních patnáct kusů.
Srovnání velikostí prvních amerických tanků, zleva M1918, M1917 a Mark VIII
Testy Fordových tanků a „amerických Renaultů“ ale jednoznačně ukázaly převahu druhého zmíněného typu, která vycházela mj. z otočné věže. Firma Ford tedy vytvořila jakýsi „hybrid“ obou koncepcí, jemuž říkala Ford Three-Man Tank, zatímco armáda ho nazývala Light Tank US Mark I. V otočné věži nesl 37mm dělo a 7,62mm kulomet, ale ani on již nepřekročil stádium prototypových testů, jelikož tehdejší konzervativní velení americké armády začalo po válce o tanky ztrácet zájem a inovativní myšlenku udržovalo jenom několik prozíravých důstojníků, mezi nimi George S. Patton Jr.
Lehký obrněnec Light Tank US Mark I značky Ford už nepřekročil fázi prototypu
Zkoušky Fordova třítunového tančíku M1918 pro americkou armádu
Pozoruhodný „tankový kostlivec“
Pravděpodobně nejkurióznějším projektem tanku amerického původu bylo vozidlo, které bylo vyrobeno v roce 1918 společností Pioneer Tractor Company. Obdrželo název Skeleton Tank a již první pohled jednoznačně vysvětluje původ onoho jména. Inženýr Wheelock, jenž program vedl, chtěl kombinovat dobrou terénní průchodnost britských „lichoběžníkových“ tanků, které měly pásy po obvodu korby, s možností vést palbu do všech stran, a navíc udržet dobrý poměr výkonu k hmotnosti. Výsledkem tak byla jakási „kostra tanku“, resp. trubková konstrukce, jež sloužila pro obíhání pásů. Uprostřed pak byla umístěna hranatá korba s otočnou věží, v níž byl umístěn 7,62mm kulomet Browning.
Skeleton Tank se nepochybně řadil mezi nejpodivnější obrněná vozidla všech dob
Prapodivný obrněnec poháněla dvojice motorů, jež měly dohromady výkon asi 100 koní, tedy podobný jako pohonné soustavy britských tanků; ty však vážily bezmála 30 tun, zatímco Skeleton Tank měl hmotnost asi třetinovou, a tak byl mnohem rychlejší a obratnější. Zkoušky dopadly výborně a armáda uvažovala o objednávce 1000 kusů, ale do těchto plánů zasáhlo příměří, takže „Kostra“ zůstala jen vysoce zajímavým prototypem, který dnes mnozí experti hodnotí jako vynikající nápad.
Dochovaný Skeleton Tank lze dosud zhlédnout v armádním muzeu v Aberdeenu
Obrněnce pro pokračování války
V jediném exempláři vznikl také další zajímavý obrněný stroj, známý jako Studebaker Supply Tank. Jak napovídá název, nešlo o vyloženě bojové vozidlo, spíše o obrněný transportér, který mohl dopravovat pěchotu či náklady. Na prototypu se však zkoušely i dvě malé věžičky, které nesly po jednom 7,62mm kulometu. Armády Británie a USA toto vozidlo zaujalo a mluvilo se o tom, že pro připravovanou ofenzívu v roce 1919 by mohlo být objednáno snad až 22 000 (!) kusů, ale i tyto plány skončily s uzavřením příměří.
Vozidlo Studebaker Supply Tank mělo sloužit zejména jako obrněný transportér
Realizace se proto nakonec nedočkaly ani americké návrhy super-těžkých tanků. Pravděpodobně nejtěžším z nich měl být stroj, jenž měl jméno Trench Destroyer (ničitel zákopů). Byl navržen ministerstvu obrany již roku 1916 coby prostředek, který by měl (jak ostatně naznačovalo už jméno) prolomit „zákopový pat“, jímž se válka v Evropě stala. Monstrum s korbou ve tvaru kvádru mělo nést šest 75mm kanonů a snad až šestnáct 7,62mm kulometů. Osádku mělo tvořit cca 30 mužů a celá tato obludnost by vážila asi 200 tun. Není asi překvapivé, že projekt byl zhodnocen jako naprosto nepraktický, což pak zkušenosti s jinými super-těžkými tanky jen potvrdily.
Obludný návrh „Trench Destroyer“ počítal dokonce se šesti kanony ráže 75 mm
Dva parní motory a plamenomet
Na závěr se ještě musíme zmínit o velmi zajímavém směru vývoje, který byl v USA populární na samém konci I. světové války a ještě několik let po ní. Stručně řečeno, jednalo se o tanky a jiné bojové obrněnce poháněné parními stroji. Z dnešního pohledu to může vyhlížet absurdně, nesmíme ovšem zapomínat, že převaha benzínových motorů tehdy nebyla nijak jednoznačná a že nejlepší parní automobily (výrobky značek jako Doble či Stanley) mohly dobře konkurovat benzínovým autům ještě počátkem 30. let.
Ženijní Steam Tank vybavený plamenomety byl poháněn silnými parními motory
Pro americké ženisty proto v roce 1918 vznikl stroj zvaný Steam Tank, jenž na pohled dosti připomínal britské „lichoběžníkové“ typy. Byl určený pro likvidaci nepřátelských bunkrů a pevností, k čemuž nesl plamenomet s dostřelem asi 30 m a navíc čtyři 7,62mm kulomety. Vážil zhruba 50 tun a pohon zajišťovaly dva parní dvouválce, které pracovaly na petrolej a dodávaly celkový výkon asi 500 koní. Jediný zhotovený prototyp dostal propagační název „America“ a ještě v létě 1918 byl poslán do Francie, avšak do boje už nezasáhl.
Parní obrněnec Steam Tank dorazil do Francie, ale do bojů již zasáhnout nestačil
Zkoušky ukázaly, že vozidlo má samo o sobě poměrně dobré výkony, výhodou byl i fakt, že parní motory a plamenomet čerpaly palivo z jedné nádrže, ale problémem byla hrozba exploze oné nádrže kvůli teplu vyvíjenému parními motory.
Přehled pozoruhodných projektů a prototypů prvních amerických tanků
Parní obludy s gigantickými koly
Vývoj této neobvyklé konstrukce tudíž dále nepokračoval, ovšem sám parní pohon pro bojová vozidla ještě opuštěn nebyl. Již zmíněný výrobce traktorů Holt se rozhodl zkusit štěstí se zcela odlišnými designy na obřích kovových kolech, jež se tehdy často objevovala na zemědělských traktorech.
Obrovská „tříkolka“ Steam Wheel Tank se neprojevila jako moc praktický nápad
Vznikl stroj, jemuž se pro odlišení od předchozího říkalo Steam Wheel Tank. Byla to jakási gigantická „tříkolka“ se dvěma velkými koly vepředu a menším kolem (pro zatáčení) vzadu, hnaná dvojicí parních motorů s celkovým výkonem asi 150 koní. Výzbroj tvořilo jedno 75mm dělo a dva 7,62mm kulomety, největší rychlost činila kolem 8 km/h. Vozidlo o váze asi 17 tun však bylo zřejmě jen demonstrátorem pro další projekt firmy Holt, který byl označován jako Field Monitor.
Monstrózní vozidlo „Field Monitor“ na čtyřech obřích kolech mělo vážit 150 tun
Toto monstrum s hmotností cca 150 tun (!) měla nést čtyři gigantická kola o průměru přes 6 metrů (!) a pohon měly zajišťovat dva parní motory. Výzbroj měla tvořit dvě lodní děla ráže 152,4 mm a deset kulometů Browning ráže 7,62 mm. Snad není nutné dodávat, že „pozemní monitor“ zůstal jen na papíře, ale dodnes ilustruje, jakými nezvyklými cestami se někdy ubíraly vývojové cesty prvních amerických tanků.
Lukáš Visingr
Vojenský a bezpečnostní analytik, publicista, konzervativní vlastenec, sionista a milovník života, který chce vidět smrt politické korektnosti.
