Kopce kolem tuniské oázy El Guettar držely 23. března 1943 americké jednotky, které je nedlouho předtím vyrvaly z rukou italské tankové divizi Centauro. Generál George Patton hodlal vbrzku zaútočit na německou armádu a jednou pro vždy skoncovat s celým Afrikakorpsem, uvězněným ve zmenšujícím se perimetru v Tunisku. Konec tažení byl blízko. Jenže i Němci měli své plány. Američany z El Guettaru vyženou a uštědří jim stejný výprask, jako v Kasserinském průsmyku, doufal vrchní velitel Jürgen von Arnim.
Tiger Deutsche Afrika Korps obklopen místními obyvateli kdesi v Tunisku, 1943
Když se z noční tmy v pět ráno vynořily tanky německé 10. tankové divize, na okolních kopcích nebylo téměř nic, co by jim mohlo vzdorovat. Pěchota, děla a minomety nemohly zadržet ocelovou lavinu. Na kopci v mapách označeném jako Kóta 366 stála dvacítka obrněných transportérů M3 (běžně nazývané half track), z 601. praporu stíhačů tanků. Američané je totiž vybavili 75mm kanonem a tato verze sloužila jako stíhač tanků. Asi dvacet těchto lehce pancéřovaných halftracků chránilo postavení 105mm houfnic z 32. polní artilerie a měla čelit elitní tankové divizi vybavené nejlepšími tanky druhé světové války – obávanými Tigery. Boj o kopec 366 začal.
GMC M3Half-Track s 75mm dělem
Proti ocelové lavině
Německé tanky a obrněné transportéry naložené pěchotou se valily vstříc pozicím obránců. Celé dva pluky tanků, nějakých padesát strojů PzKpfw III a IV, a také desítka mohutných Tigerů, společně se dvěma pluky pancéřových granátníků a průzkumným praporem motocyklů – prakticky celá 10. tanková divize. Dělostřelba ani palba z minometů jim těžko mohly nějak zásadně uškodit, pouze zahalily celé bojiště do mlhy. Střelci za kanony halftracků trpělivě čekali, až se Němci vynoří z kouře. Pak zahájili palbu. Velitel praporu poručík Charles Munn prakticky hned hlásil tři zásahy na nepřátelských tancích. Jeden z velitelů tanku PzKpfw III vylezl kvůli lepšímu výhledu z tanku a v tu chvíli ho seržant Milford Langlois zkosil svým kulometem. Němci byli viditelně zaskočeni obranou a na chvíli zastavili svůj postup, aby se přeskupili.
Americký transportér M2 s radiostanicí u El Quettaru, v pozadí halftrack M3 s 75 kanonem
Mohlo by se vám také líbit
Počkejte na noc a zmizte!
Před desátou hodinou začalo další kolo útoku. Na Němce se opět sesypala palba z halftracků. A německé tanky platily vysokou daň. Z jednoho hořícího Tigeru vyskočila posádka, ale neutekla daleko. Opodál stál další Tiger s kouřící věží. Mnoho tanků bylo zasaženo a zůstalo bezmocně stát na úpatí kopce. Další skončily v minovém poli. Jenže Němci už měli dost odporu skupiny těchhle plechovek a jejich 88mm děla začala decimovat obranné postavení a především těžká děla. Situace se stávala pro obránce zoufalou. Posily nikde a kopec 366 byl odříznut od zbytku americké obrany. Boj zuřil dál, ale v 15 hodin hlásil poručík John Perry, že dochází munice. Rádiem to také ohlásil na velitelství. Na pozice jednotky navíc začaly útočit roje Stuk. Artilerii zbývalo v tu dobu už jen jediné těžké dělo. „Čekejte na tmu a pokuste se zmizet. Pokud to nepůjde jinak, zbylé stroje vyhoďte do povětří,“ zněl pokyn z velitelství.
Tank Tiger I číslo 732, Schwere Panzer Abteilung 501, Afrika Korps, Severní Afrika
Nejvyšší oběť
Na noc ovšem čekat nešlo. Na kopec pršely minometné střely, bomby a hrnula se na něj německá pěchota. Nebylo už čím se bránit. Několik dobrovolníků zůstalo, aby zničilo všechna nepojízdná vozidla a poslední zbývající dělo. Nikdo z nich se z kopce 366 nevrátil. Obětovali se, zatímco zbytek vojáků ustupoval z obranných postavení k hlavním jednotkám. Jednotka měla těžké ztráty a postavení bylo ztraceno. Také sousední obrněná jednotka na dalším kopci měla podobný osud. Její halftracky byly zničeny, i když s sebou do pekel vzaly spoustu německých tanků.
Vraky zničených halftracků po bitvě u El Guettar
Nerozhodná bitva
Jenže ke konci dne se karta obrátila. Na nebi se objevilo americké letectvo, které začalo intenzivně napadat tankové kolony. A hlavně Němci s hrůzou zjistili, že jejich ztráty jsou příliš velké. Celá oblast byla posetá zničenými nebo poškozenými tanky. Údaje se v tomto směru různí, bylo jich ale nejméně 40, z toho 30 zničil 601. prapor pod kopcem 366. Němci měli dost a zastavili útok. Bitva tak dopadla nerozhodně.
Halftracky ze Severní Afriky jsou i častou inspirací pro plastikové modeláře. Nádherné dioráma využívající model firmy Dragon v měřítku 1:35 vytvořil Steve Zaloga
Konec Afrikakorpsu
Jenže nerozhodně znamenalo pro Němce vlastně porážku. Svoje tanky neměli kde opravit a posily už žádné nepřicházely, zatímco Američané bleskově doplňovali prořídlé jednotky. Během dalších dnů Patton a jeho divize zahnali Němce z El Guettaru a brzy na to následoval generální ústup celé německé armády. Ten o měsíc později skončil kapitulací všech vojsk Osy. Von Arnim a čtvrt milionu jeho vojáků putovalo do zajetí. Válka v Africe skončila.
Bitva o Tunis v dobovém americkém dokumentu. Vynikající záběry.
El Quettar je ve válečných dějinách jen bezvýznamnou a málo známou epizodou. Mnoho knih o válce v Africe jej líčí na jednom řádku konstatováním, že Američané obsadili El Guettar a 10.tanková divize ne ně podnikla neúspěšný protiútok. Jedna věta a přitom se za ní se skrývá boj na život a na smrt. V bojích u El Guettaru a okolí zemřelo nebo bylo zraněno během jednoho týdne 4000 Američanů. Zničeny byly desítky halftracků a dalších vozidel. Ale právě v tom byl význam boje u El Guettaru. Nepočetné jednotky obrněných transportérů dokázaly zničit nejlepší německé tanky. Stále ještě nezkušení Američané dokázali za cenu sebeobětování vzdorovat elitní německé tankové divizi.
Nejpřesnější představu o tom, jak vypadaly v detailu pracovní prostory osádek M3 Halftrack s 75mm dělem M1897A4 si uděláte z jeho počítačového modelu z populární hry War Thunder
Náboje do 75mm děla byly uloženy pod závěrem zbraně a na podlaze korby
Zabijáci tanků z 601. praporu
601. prapor stíhačů tanků (601st Tank Destroyer Battalion) byl zformován 15. prosince 1941 v rámci 1. pěší divize „Big Red One“. Do boje se dostal téměř o rok později, když se 8. listopadu 1942 vylodil v Oranu. V rámci tuniské kampaně prošel dvěma krvavými bitvami – Kasserinským průsmykem a EL Guettarem. Po celou dobu byl vyzbrojen jen halftracky M3 se 75mm děly. Teprve na konci kampaně dostala jednotka plnohodnotné stíhače tanků M10 Wolverine. Prapor dále bojoval v Itálii u Salerna a v bitvě u Anzia. Její další postup určila operace Dragoon, tedy vylodění na jihofrancouzském pobřeží. Postupovala do Francie, likvidovala Colmarskou kapsu, překročila Rýn a obsadila Norimberk. Válku zakončila přímo v Hitlerově Orlím hnízdě v Berchtesgadenu.
Oficiální znak jednotek stíhačů tanků US Army použila v reklamě na válečné úpisy i firma Oldsmobile, výrobce kanónů pro M10 Wolverine. „Fire Power Is Our Bussines“.
Halftrack M3 – tažný kůň války
Halftracky M3 a jejich nejrůznější varianty byly doslova tahounem válečného úsilí Spojených států. Sloužily v mnoha různých funkcích, jako vozidla pro pěchotu, vozidlo pro přepravu nákladu, samohybná děla vybavená houfnicemi, stíhače tanků s protitankovými kanony i protiletecká baterie. USA ho vyvážely do Velké Británie, Sovětského svazu i Kanady. Měla je ve výzbroji i Československá samostatná obrněná brigáda. Účastnil se prakticky všech bojů, které Spojené státy ve druhé světové války vedly. Varianta se 75mm kanonem nemohla dlouhodobě fungovat jako stíhač tanků, na to trpěla příliš mnoha nedostatky, ale na počátku války Američané nic lepšího neměli. Halftracky M3 se tak musely postavit i mnohem silnějšímu nepříteli. Obstály se ctí.
Hrdina od El Guettaru – M3 Halftrack s 75mm dělem
Originální tričko s motivem halftracku v limitované edici 50ks najdete v našem eshopu Dixie-Gear.cz
Zdroje:
http://wot.cz/uncategorized/war-thunder-t28-t95-a-m3-75-mm-gmc/
http://www.armortek.co.uk/Forum3b/viewtopic.php?f=13&t=434&view=next
http://www.missing-lynx.com/gallery/usa/m375mmgmcsz_1.html
http://www.ibiblio.org/hyperwar/USA/USA-MTO-NWA/USA-MTO-NWA-28.html
http://www.history.army.mil/brochures/tunisia/tunisia.htm
http://www.oldmagazinearticles.com/WW2_US_Army_M2-Half-Track_tank_destroyer#.VlBtutIve9I
Stephen J. Zaloga, Kasserine Pass 1943, Rommel´s last victory
Tomáš Chalupa
Jsem novinář na volné noze. Píšu o statečných chlapech, kteří bojovali ve druhé světové válce. O hrdiny je totiž dneska nouze.
