Již jsme vám nabídli několik článků o provizorně vyzbrojených terénních a nákladních autech z výbavy US Army a nestátních skupin na Středním Východě či Ukrajině. Arzenál arabských, kurdských nebo ukrajinských bojovníků ale zahrnuje i široké spektrum pásových vozidel, která se leckdy neshodují s tím, co nacházíme v encyklopediích vojenské techniky. Vedle přestaveb známých typů obrněnců tak můžeme narazit i na hodně originální konstrukce, jež mají pásové podvozky a na nich zcela nově vyrobené karosérie.
Obrněné vyprošťovací vozidlo BTS-4 ukrajinské armády s 23mm dvojkanonem ZU-23
Zvyšování odolnosti a palebné síly
Konflikty v Libyi, Iráku, Sýrii a na Ukrajině zaplnily obrazovky televizí i počítačů „přívalem“ záběrů vojenské techniky. Ale již vlastně od prvních dnů bylo možno sledovat, jak se arzenály všech stran, frakcí a skupin rozrůstají o nejrůznější modifikace či improvizace. V zásadě je lze rozdělit do dvou skupin. Ta první zahrnuje vozidla, která víceméně odpovídají dobře známým typům obrněné pásové techniky, jsou však opatřena přídavnými prvky, které mají zvýšit jejích odolnost (a)nebo palebnou sílu. Druhou skupinu tvoří obrněnce, které už znamenají výraznější konstrukční zásahy a ze zavedených typů využívají nejčastěji jen podvozky.
Syrští vojáci vybavili buldozery mřížovou ochranou proti kumulativním hlavicím
Do první skupiny tak patří zejména přestavby různých obrněných transportérů a bojových vozidel pěchoty, jako jsou sovětské MT-LB, BMP-1 a BMP-2 nebo americké M113 a M577. Patrně nejčastější druh úpravy směřuje ke zvýšení ochrany proti kumulativním hlavicím pancéřovek řady RPG, takže se na korbách objevuje tzv. mřížová ochrana (slat armor), jež má zajistit, že hlavice vybuchne příliš daleko od vlastního pancíře, což výrazně sníží její účinek. K výrobě tohoto prvku bývají užívány nejrůznější materiály; už bylo zaznamenáno i využití plotového pletiva. Ke zvyšování ochrany se užívají též kovové desky a pytle s pískem. O zlepšování ničivé síly se starají různá obrněná střeliště s kulomety nebo rychlopalnými kanony, došlo ovšem i na případy, kdy se na vozidlech objevily celé věže převzaté z jiných obrněnců. Nejoblíbenější „materiál“ pro takové úpravy reprezentují věže ze sovětských vozidel série BMP, ale poměrně často se instalují také např. původně letecké raketnice s neřízenými raketami.
Obrněný transportér M113 armády Iráku nesoucí dvojkanon ZU-23 kalibru 23 mm
Nové korby na starých podvozcích
Druhou kategorii tvoří komplexnější konstrukce, které většinou využívají existující podvozky, ovšem nesoucí úplné nové obrněné karosérie. A v těchto případech nemusí zdaleka jít pouze o šasi vojenských vozidel. Již během konfliktu v Libyi se objevil např. obrněný transportér, jenž měl masivní obrněnou korbu na šasi buldozeru (zřejmě od americké firmy Caterpillar). Hodně podobný přístup zvolili syrští Kurdové, resp. jejich ozbrojené síly YPG, které užívají improvizované „tanky“, tzn. obrněnce na podvozcích pásových traktorů a buldozerů. Většinou mají jednoduché krabicovité korby svařené z ocelových desek, někdy vybavené i střílnami pro ruční zbraně či pancéřovanými střelišti pro kulomety.
Syrští Kurdové z organizace YPG si postavili mj. tento improvizovaný obrněnec
Ale zaručeně nejzajímavější a technicky nejpokročilejší konstrukce z tohoto oboru se objevily na Ukrajině, a to u jednotky Azov, která začínala jako dobrovolnický prapor, avšak nyní už má status pluku Národní gardy. Bez ohledu na politiku platí, že Azov získal do svých řad skutečné experty, kteří dříve pracovali na vývoji armádních obrněných vozidel. Právě díky jejich přispění se zrodilo i vozidlo jménem Azovec, které bývá popisováno jako „městský tank“ a využívá podvozek tanku T-64.
Vozidlo Azovec a další projekty pluku Azov
Na podvozku má úplně novou obrněnou korbu, která je vybavena i dynamickou (výbušnou) ochranou. Na horní straně se nacházejí dvě dálkově ovládaná střeliště, z nichž každé nese jeden (původně letecký) kanon GŠ-23-2 ráže 23 mm, kulomet PKT ráže 7,62 mm a šest dýmových granátometů. Místo kanonu lze instalovat odpalovací zařízení pro protitankové řízené rakety. Pluk Azov ovšem již avizoval i plány na další typy obrněnců a evidentně chce přejít ke standardizovanému vývoji a výrobě, byť je velkou otázkou, zda na to má kapacity.
Jednou z nejzajímavějších improvizací libyjské opozice byl tento obrněnec, který vzniknul na bázi buldozeru, pravděpodobně americké značky Caterpillar.
Libyjští povstalci vybavili tento obrněnec M577 (neboli velitelskou verzi transportéru M113) celou věží sovětského bojového vozidla pěchoty BMP-1.
Toto monstrum z arzenálu syrské armády představuje podvozek a korbu tanku T-72, jež místo standardní věže nese otáčivé obrněné střeliště s protiletadlovým zbraňovým systémem ZPU-4, což je sestava čtyř kulometů KPV ráže 14,5 mm
Ozbrojené jednotky syrských Kurdů (YPG) vyrábějí podomácku i různé „tanky“, jako je tento prapodivný obrněnec zřejmě s podvozkem buldozeru.
Vozidlo 9A34 protiletadlového komplexu Strela-10 si ukrajinští vojáci upravili na vozidlo pro dělostřeleckou podporu. Místo řízených raket země-vzduch má dvě původně letecké raketnice B-8, každou s dvaceti neřízenými raketami S-8 ráže 80 mm.
Ukrajinský pluk (dříve prapor) Azov zkonstruoval na bázi podvozku tanku T-64 těžké bojové podpůrné vozidlo, které dostalo jméno Azovec.
Příslušníci dobrovolnického praporu Kyjevská Rus opatřili známý obrněný transportér a tahač MT-LB mřížovou ochranou proti kumulativním hlavicím a pancéřovaným střelištěm, na němž je instalována dvojice 14,5mm kulometů KPVT.
Opravdu hodně rozšířenou kombinací u pro-kyjevských i pro-ruských sil se stal obrněný tahač a transportér MT-LB s protiletadlovým dvojkanonem ZU-23 ráže 23 mm. Vyobrazený kus má i přídavný pancíř a patří separatistům z Donbasu.
Lukáš Visingr
Vojenský a bezpečnostní analytik, publicista, konzervativní vlastenec, sionista a milovník života, který chce vidět smrt politické korektnosti.
