Někteří velcí vynálezci vstoupí do dějin jako slavné osobnosti již za svého života, zatímco jiní se dočkají uznání až dlouho po smrti. Najdou se i tací, kteří jsou dosud známí převážně jenom expertům a fandům příslušného oboru, ačkoli by si ve skutečnosti zasloužili široké uznání. Do posledně jmenované skupiny patří i Sylvester Roper, bez jakékoli nadsázky geniální americký vynálezce, jenž stavěl dopravní prostředky s parním pohonem a je též jedním z adeptů na post toho, kdo zhotovil i vůbec první motorku v historii.
Replika takřka zapomenutého amerického parního motocyklu Roper v provedení z poloviny 90. let 19. století (foto: Michal „Střelec“ Pešťák)
Některé slovníkové definice sice říkají, že motocykl musí mít motor s vnitřním spalováním, což vlastně vylučuje všechny „páry“, a tudíž se Roperovo vozidlo občas označuje jako „steam velocipede“, avšak zdravý rozum asi celkem jednoznačně usoudí, že to je zkrátka parní motocykl.
Působivé repliky parního motocyklu Roper můžete někdy spatřit také na srazech v České republice (foto: Michal „Střelec“ Pešťák)
Talentovaný strojník a jeho vynálezy
Sylvester Howard Roper přišel na svět 24. listopadu 1823 ve Francestownu v New Hampshire jako syn výrobce nábytku. Po otci zjevně zdědil technický talent, ten jeho se však zaměřil spíš na mechanické stroje. V pouhých dvanácti letech postavil doma parní stroj, a to jen na základě toho, co si o tomto vynálezu sám přečetl, na vlastní oči do té doby žádný neviděl! Za dva roky poprvé spatřil parní lokomotivu a krátce nato vyrobil další parní stroj, jenž se už mohl použít i pro pohon dopravních prostředků. Nebylo divu, že s tímto svým talentem se Roper rozhodl, že se vydá na dráhu strojníka.
Sylvester Howard Roper patří mezi vynálezce, jimž se stal jejich výtvor osudným
Pracoval poté v mnoha podnicích v různých městech, roku 1845 se oženil a o devět let později se přestěhoval do Bostonu, kde strávil většinu svého dalšího života jako strojní inženýr a vynálezce. Přihlásil si dlouhou řadu patentů, mj. na šicí stroj, brokovnici s revolverovým bubínkem a zahrdlení hlavně brokovnice. Poslední jmenovaný systém se stále používá, ovšem jen málokdo zná jméno jeho tvůrce, který během občanské války pracoval pro zbrojovky Springfield a Spencer. Práce na zbraních mu vydělávala slušné peníze, díky nimž si mohl dovolit nejen pohodlný středostavovský život, ale i svůj dlouholetý koníček, tedy stavbu parních strojů, resp. dopravních prostředků s parním pohonem.
Ve Fordově muzeu je k vidění Roperův parní automobil, který představuje jeden z nejstarších dochovaných parovozů v USA
V roce 1863 postavil své první „velké“ vozidlo, známé jako Roper Steam Carriage. Dosud je k vidění ve Fordově muzeu jako jeden z nejstarších zachovaných parních vozů v USA. Zcela jistě je to nejstarší americký parní vůz, který je dosud pojízdný, a dost možná je i celkově nejstarší. Řada pramenů tvrdí, že oním zcela nejstarším je vůz Dudgeon z roku 1858, jeho zachovaný exemplář je však ve skutečnosti zřejmě „jen“ v roce 1866 postavená kopie původního vozu.
Vynálezce Sylvester Howard Roper na jedné ze svých čtyřkolek s parním strojem
Kdo vlastně zhotovil první motorku?
Sylvester Roper zhotovil za život okolo deseti kolových dopravních prostředků, ovšem přesné číslo se vlastně určit nedá. Nejde jen o chybějící informační zdroje, ale také o to, že Roper své výtvory pořád vyvíjel, vylepšoval a přestavoval, popř. používal součástky starších vozidel pro konstrukci novějších. Nesporné je, že vedle již zmíněného automobilu postavil nejméně jeden další čtyřkolový vůz a jednu tříkolku. Zabýval se také výrobou motorů pro parní jachty (a sám dvě takové jachty vlastnil), pro náš článek je však nejdůležitější, že v roce 1867 postavil první motocykl v Americe a dost možná i první na světě.
Původní verze parního motocyklu Roper byla postavena zřejmě jen dva roky po skončení krvavé americké občanské války
Jeho hlavním konkurentem je francouzský stroj Michaux-Perreaux, který byl patentován v roce 1868, ale reálně vyroben zřejmě již o rok dříve, takže přesné prvenství se asi s konečnou platností zjistit nedá (pro zajímavost, navzdory mnoha patentům, jež Roper vlastnil, si nikdy nepatentoval žádné ze svých kolových vozidel či jejich motorů). Každopádně však hodně předběhl slavnější benzinový Reitwagen od Gottlieba Daimlera (1885).
Vlevo replika parního motocyklu Roper ve variantě z roku 1867 a vpravo replika německého motocyklu Daimler Reitwagen z roku 1885
Roperův první motocykl vznikl podobně jako řada jiných starých motocyklů (mj. těch české firmy Laurin & Klement), tedy přestavbou jízdního kola, konkrétně s využitím dřevěného rámu „kostitřasu“ firmy Hanlon Brothers, od níž pocházela i masivní dřevěná kola, po obvodu vybavená ocelovými obručemi. K pohonu původní verze sloužila šlapadla, spojená s předním (ano, skutečně předním) kolem, ovšem ta Roper odstranil a do rámu zabudoval svůj dvouválcový parní stroj. Topeniště na uhlí se nacházelo ve spodku masivního tělesa a nad ním byl kotel, zásoba vody byla umístěna v sedačce a šikmo vzad vybíhal nápadný komín, který se zároveň uplatňoval jako regulátor. Jeho záklopka byla spojena s otočnými řidítky, a tak jezdec jejím zavíráním či otvíráním reguloval výkon motoru.
Krásně dochovaný exemplář staršího provedení parní motorky Roper je veřejně vystavený v Národním muzeu americké historie
Cesta k druhé konstrukci motocyklu
Provedení oněch řidítek bylo také neobvyklé. Na současných motocyklech je zpravidla otočná pravá rukojeť, pomocí níž se ovládá plyn, ovšem u Roperova stroje bylo potřeba otáčet oběma rukama celou trubkou řidítek. Otočení vpřed otevíralo záklopku komínu, avšak otočení vzad ji nejen zavíralo, ale navíc aktivovalo čelisťovou brzdu na předním kole. Výkon parního motoru se přenášel na osu zadního kola pomocí dvojice excentrů, klikových hřídelů a táhel.
Parní motocykl Roper ve verzi z 90. let 19. století dosahoval rychlosti až 64 km/h
Roper své vozidlo sám postavil, průběžně ho vylepšoval a také na něm často jezdil, což budilo pozornost a velký zájem veřejnosti, ale někdy i nelibost sousedů, kteří si stěžovali na hluk a zápach, jenž byl parním strojem produkován. (Co by si asi o ulicích Bostonu mysleli dnes?) Musí se dodat, že kvůli dřevěným a ocelovým kolům byla jízda značně nepohodlná, jenže přesto se našli tací, kteří si Roperův vynález vyzkoušeli, a dokonce se objevily i pokusy ho napodobit. Sám tvůrce ale někdy začátkem 80. let 19. století dospěl k závěru, že jeho první konstrukce vyčerpala svůj (jak bychom asi řekli nyní) „modernizační potenciál“, a tak začal stavět druhý parní motocykl.
Detailní záběr klikového mechanismu přenosu výkonu od parního stroje na zadní kolo motocyklu Roper (foto: Michal „Střelec“ Pešťák)
Tentokrát ale nešlo jen o jeho soukromou libůstku, protože měl i komerční zakázku. Zadal mu ji Albert Pope, zakladatel firmy Pope Manufacturing Company a cyklistické závodní stáje, jež pochopitelně užívala jeho výrobky, zejména kola série Columbia. Pope tedy požádal Ropera o stavbu „motorového kola“, jež by sloužilo jako vedoucí a asistenční vozidlo při závodech. Pro tuto roli se tehdy již užívala kola doplněná benzinovými motory konstrukce de Dion, ovšem ta byla nespolehlivá, pomalá a hlučná. Pope tudíž poskytl Roperovi svůj nejlepší cyklistický rám a navrhnul mu, aby jej použil pro nový parní motocykl.
Jedna z mnoha replik novějšího provedení amerického parního motocyklu Roper
Repliky parních motocyklů Roper možná potkáte na motocyklových závodech, srazech parostrojů a klidně i na našich silnicích. Když tedy budete mít velké štěstí. Klobouk dolů před jejich tvůrci!
Poslední den na americkém závodišti
Roperova druhá parní motorka byla postavena asi v roce 1884, jenže vynálezce zůstával věrný svému zvyku vše stále modernizovat a vylepšovat, takže vozidlo se měnilo po dalších dvanáct let. V každém případě šlo o konstrukci po všech stránkách daleko lepší, než byl Roperův starý stroj. Rám Pope Columbia už značně připomínal moderní bicykly, šlapadla již byla spojena se zadním kolem a na ráfcích se nacházely gumové obruče.
Konstrukce parní motorky Roper připomínala jízdní kolo, jelikož ve skutečnosti vlastně využívala i rám z kola (foto: Michal „Střelec“ Pešťák)
Novinový článek informující o smrti vynálezce Sylvestera Ropera, jenž zemřel na selhání srdce během jízdy na svém parním motocyklu
Do rámu Roper znovu vestavěl parní stroj, tentokrát dvojčinný jednoválec o teoretickém výkonu až 8 koní (6 kW), byť se zpravidla provozoval s výkonem jen zhruba třetinovým. Velmi zajímavá byla konstrukce kotle, který Roper vyrobil z 84 hlavní brokovnic. Voda byla skladována v nádrži nad kotlem, k sedlu byly připojené zásobníky s drceným uhlím a výkon byl přenášen na osu zadního kola podobně jako u prvního modelu. Roper na své motorce leckdy jezdil trasu zhruba sedmi mil do bostonského přístavu, kde kotvily jeho dvě parní jachty. Stížnosti už neslýchal, protože jeho druhý stroj byl mnohem tišší.
Osudový den přišel 1. června 1896, kdy se Roper se svým motocyklem dostavil na velodrom v Cambridge v Massachusetts. Když předvedl, jak snadno předstihne i ty nejlepší cyklisty, byl požádán o ukázku maximální rychlosti svého motocyklu, jež měla činit údajně až 40 mil za hodinu (64 km/h). Roper to tedy udělal, ale během jízdy náhle spadl na zem a již mu nebylo pomoci, jelikož jeho srdce selhalo. Stal se tím i vůbec první obětí motocyklové havárie v dějinách.
Na aukci v Las Vegas v roce 2012 byla parní motorka Sylvestera Ropera prodána za skutečně ohromující částku 425 000 dolarů
Jeho první motocykl z roku 1867 je vystaven v Národním muzeu americké historie a druhý exemplář byl v roce 2012 prodán v aukci v Las Vegas za částku 425 000 dolarů. Četní fandové si ovšem staví více či méně věrné repliky Roperových parních motorek. Nejméně dvě takové se objevují i na srazech veteránů v České republice.
Lukáš Visingr
Vojenský a bezpečnostní analytik, publicista, konzervativní vlastenec, sionista a milovník života, který chce vidět smrt politické korektnosti.
