Ačkoliv letošní zima tomu zatím příliš nenahrává, bylo toto roční období díky svým dlouhým večerům vždycky ideální pro vyprávění dlouhých a spletitých příběhů. Čím starších, tím lepších. A stejná je i lednová Noční můra. Vydáme se společně do dob, kdy se nápad, že by všechno zvládl jediný Bůh, který nadto ještě ani nevyžaduje jiné úlitby než modlitby, jevil jako výplod choré mysli, neřkuli rouhání. Moderní pohanství, přírodní náboženství, pomalé téměř meditativní hudební kompozice a minimalismus - taková je dvaatřicátá Noční můra.
Než se ale pomocí neofolku ponoříme do hlubin dávnověku, je tu Dupárna. Ta začne v minulosti v podstatě nedávné. Asonance a Silly Wizard nám připomenou skotské rebelie první poloviny osmnáctého století, s Clannad zavzpomínáme na francouzsko-indiánskou válku a sherwoodské zbojníky a potom už načneme téma moderního neofolku nebo chcete-li folk noiru.
Uslyšíte kapely, které mají často zajímavější vizuální prezentaci než samotnou muziku, ale za poslech určitě stojí. Namátkou jmenujme například Heilung, Germarnu, nebo Fauna. Jo a většinu těch nejzajímavějších videoklipů najdete připojených k tomuto článku.
Tenhi – Šamanský doom folk z dalekého severu
Finští Tenhi se za více než dvacet let svojí existence právem stali klasiky žánru, známého jako neofolk. Dnes je ambinentní přístup k tradiční severské melodice poměrně rozšířená záležitost, ale v době svých začátků platili Tenhi za pravé průkopníky. Pro devadesátá léta bylo typické a zároveň velmi rozšířené mísení folku s metalem. Začátky v tomto duchu si odbyli i členové Tenhi, převážně ale ve svých předchozích projektech. Poměrně brzy začal být v jejich muzice dominantní akustický zvuk s použitím pro tradiční hudbu netradičních nástrojů jako například klavír nebo didgeridoo, což je sice nástroj domorodý, ale do Austrálie ani vikingové nedopluli.
Pomalé tempo a velkorysá stopáž skladeb ve spojení s pro většinu světa nesrozumitelnou finštinou krásně zrcadlí ponurou atmosféru země tisíce jezer. U jednoho z nich, dalo by se říci v lůně severské přírody, si také Tenhi zbudovali svoji novou základnu se zkušebnou a studiem. Kvalitní zvuk je pro jejich minimalistickou hudbu stěžejní. Není také bez zajímavosti, že ačkoliv jejich produkce nemá s rockem vlastně nic společného, jsou velmi oblíbení i mezi metalovými fanoušky a dokonce pro ně vzniklo speciální označení akustický doom.
Neun Welten – Balady o dracích a krásných pannách
Neun Welten z německého Lipska je další krásnou ukázkou jednoho z mnoha přístupů k tradiční evropské lidové muzice. Pokud Tenhi znějí jako parta vikingských šamanů během obětního rituálu, potom Neun Walten evokují spíše baladické příběhy raného středověku, časů, kdy rytíři vyráželi zachraňovat krásné panny ze spárů obrů a draků, o nichž v té době nebylo ještě zdaleka jisté, že skutečně neexistují. Název devět světů odkazuje na severskou mytologii a já osobně považuji jejich produkci za ideální podkres například k procházkám opuštěnou krajinou nebo nočním lesem, tedy pokud jste schopni takovou dávku atmosféry vůbec unést.
Proti Tenhi jsou Neun Welten přeci jenom o poznání melodičtější a dalo by se říci uživatelsky přátelštější, už kvůli textům v němčině i angličtině. V roce 2007 odjely obě kapely společné turné, což musel být vpravdě zážitek. Nu, třeba se jich ještě dočkáme v u nás.
Angels Of Light – Neofolk postindustriálního věku
Po rozpuštění svých domovských Swans se Michael Gira rozhodl svůj nový hudební projekt pojmout víc akusticky a folkověji. Punkovo-undergroundový základ ale nevypustil a dal dohromady all-stars sestavu z newyorských muzikantů. Tak vznikli Angels of Light, neuvěřitelné propojení folku, americany a hlukových experimentů, jakýsi neofolk postindustriálního věku, hudba která se neinspiruje přírodou, ale naopak prostředím velkoměsta. Tvoří zajímavý protiklad modernímu pohanství, obracejícímu se do minulosti.
Gira se svým ansámblem jako by založili vlastní kmen, který nepotřebuje bubínky a kostěné píšťaly, ale svou civilností dosahuje podobně hypnotických účinků jako přírodně orientovanější Evropané. Že je to hudba, která přes svůj na první poslech minimalistický ráz vyžaduje pozorný poslech, snad není třeba dodávat.
Angels of Light nejsou zrovna kapelou, která by oplývala množstvím videoklipů, a proto jsem se je rozhodl nahradit je tuzemským projektem Jeden kmen, kapelou navázanou na velmi zajímavou partu skřetů z Brna, známou jako Snaga. Návštěvu jejich webu doporučuji, i pokud nejste moderními pohany nebo fanoušky J.R.R.Tolkiena. Apropo skladba Navždy ztraceni v Mlze je zpívaná ve skurutštině. A jako ilustraci toho co Snaga dělá, přidávám ještě video skupiny Postcards from Arkham, který nám sem sice nesedí hudebně, ale zato skýtá nevšední vizuální zážitek.
Playlist Dupárna 28 - Příběhy dlouhých nocí
Asonance – Donald MacGillavry
Silly Wizard – Wha´ll Be King But Charlie
Silly Wizard – Ye Jacobites By Name
Clannad – Hooded Man
Clannad – Together We
Clannad – I Will Find You
Clannad – Promontory
Faun – Walpurgisnacht
Germarna – Herr Manneling
Shireen- Umai
Heilung – Krigsgaldr
Playlist Noční můra 32 - Pohané
Neun Welten – Walden
Neun Welten – Nocturnal Rhymes
Neun Welten – Frosthau
Neun Welten – Valg
Tenhi – Kausienranta
Tenhi – Jaljen
Tenhi – Pienet Purot
Angels of Light – Inner Female
Angels of Light – The Provider
Angels of Light – Black River Song
Mr. Beman
Jsem fanatickým příznivcem všeho, co se týká Ameriky devatenáctého století. Mám rád parní stroje, perkusní zbraně a hluboké lesy.
