M142 HIMARS: Koupí česká armáda slavné americké raketomety?

Válka na Ukrajině způsobila, že do obecného povědomí veřejnosti vstoupila řada zbraní, které do té doby znali převážně jen vojenští experti a fandové. Mezi nejslavnější nepochybně náleží raketomet M142 HIMARS (High Mobility Artillery Rocket System), jenž se na jaře 2022 stal předmětem velkých debat. Ukrajinci opakovaně prosili Američany o dodání těchto moderních zbraní, od nichž si slibovali zvrat ve válečné situaci na Donbasu, zatímco skeptici varovali, že HIMARS není žádnou „stříbrnou kulkou“, jež by dokázala sama porazit agresora. Realita pak dala za pravdu spíše optimistům, jelikož tyto raketomety si připsaly zásadní podíl na zastavení ruského postupu a získaly si zcela výjimečný respekt.

Slavný americký raketový komplex M142 HIMARS se vyznačuje poměrně nízkou hmotností, a proto se dá snadno transportovat vzduchem

Zrození nového raketometu

Historie komplexu M142 HIMARS se dá vysledovat do roku 1982, kdy se v americké armádě objevil požadavek na nový dělostřelecký raketomet, který by se dokázal rychle přesunovat po silnici a dal by se snadno přepravovat i vzduchem. V té době finišoval vývoj komplexu M270 MLRS (Multiple Launch Rocket System), který vstoupil do výzbroje roku 1983. Používá dvě šestice střel ráže 227 mm v odpalovacím zařízení instalovaném na pásovém podvozku, jenž je příbuzný bojovému vozidlu pěchoty M2 Bradley. To dává kompletu MLRS vynikající terénní pohyblivost, ale pochopitelně to znamená i nižší maximální rychlost, větší hmotnost, složitost a cenu. 

Raketomet M270 MLRS disponuje dvojnásobnou ničivou silou a nabízí také lepší terénní pohyblivost, ale je výrazně těžší, dražší a složitější

Požadavek na lehčí a rychlejší systém tudíž zákonitě vedl k úvaze vytvořit odvozeninu MLRS na kolovém podvozku a firma Loral Vought Systems (dnes patřící do struktury značky Lockheed Martin) se pustila do vývoje, byť na počátku jej financovala z vlastních prostředků. První (ještě dosti improvizovaný) demonstrátor absolvoval zkoušky roku 1991 a armáda o pět let později objednala čtveřici prototypů, z nichž první zahájil testy v roce 1998. 

Původní varianta raketometu M142 HIMARS používala klasickou řidičkou budku, kterou u definitivní podoby vystřídala pancéřovaná kabina

Na vojáky pak udělal velice dobrý dojem, takže roku 2001 bylo přijato rozhodnutí zahájit sériovou produkci. Dosud poměrně málo známým faktem je, že první sériové raketomety HIMARS byly pokusně nasazeny již v roce 2003 při americké invazi do Iráku, kde vedle svých běžných 227mm raket vypustily také několik balistických střel ATACMS.

Odpalovací zařízení a rakety

Obdobně jako jeho „starší bratr“ MLRS se totiž i komplex HIMARS řadí mezi tzv. modulární raketomety, což znamená schopnost odpalovat rakety různých ráží. Odpalovací zařízení užívá šestikolový podvozek středního nákladního automobilu FMTV, který měl u zkušebních a také prvních sériových kusů klasickou řidičskou budku, ovšem posléze se přešlo k obrněné kabině. Na ložné ploše se nachází otáčivé odpalovací zařízení, které v podstatě reprezentuje „polovinu MLRS“, protože pojme jeden raketový kontejner, zatímco do zařízení komplexu M270 MLRS se dají zasunout dva. 

Mezi obrovské přednosti raketometu HIMARS patří rychlé nabíjení, jelikož výměna kontejneru se šesti raketami zabere jen okolo pěti minut

Právě kontejnerový princip ostatně patří mezi největší předností systému HIMARS, neboť výměna prázdného kontejneru za nový zabere jen okolo pěti minut. Obvykle se užívají kontejnery obsahující šest 227mm raket GMLRS, jež se oproti starším raketám řady MLRS vyznačují prodlouženým dosahem a koncovým satelitním naváděním. Raketa M31 má klasickou tříštivo-trhavou hlavici, kdežto typ M30 přepravuje univerzální submunici a hlavice rakety M30A1 obsahuje více než 180 000 wolframových kuliček. Dlouho se uvádělo, že dolet těchto střel činí asi 70 km, avšak později vyšlo najevo, že US Army v tomto záměrně poněkud mlžila, jelikož zprávy z Ukrajiny ukázaly, že dostřel GMLRS ve skutečnosti přesahuje 90 km. Místo kontejneru se šesticí střel GMLRS lze do zařízení zasunout také kontejner, ve kterém se nachází balistická raketa MGM-140 ATACMS (Army Tactical Missile System) ráže 610 mm, jejíž nejvýkonnější verze nabízí dostřel okolo 300 km.

Standardní munici raketometů M142 HIMARS představují rakety GMLRS kalibru 227 mm, které mohou zasáhnout cíle vzdálené přes 90 km

Bojové úspěchy na Ukrajině

Raketomety M142 HIMARS zavedla do služby americká armáda a posléze i námořní pěchota. HIMARS byl nasazen v Afghánistánu a potom i proti Islámskému státu v Iráku a Sýrii, ovšem vzbudil i nemalý zájem ze zahraničí. Nachází se tedy rovněž ve výzbroji Spojených arabských emirátů, Jordánska, Singapuru a Rumunska a jako další zájemce se přihlásilo sousední Polsko, které své první exempláře obdrželo v polovině května 2023. 

Systémy M142 HIMARS ve službách ukrajinské armády měly velmi důležitý podíl na zastavení ruského postupu na Donbasu v létě 2022

Už záhy po zahájení ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022 se začalo mluvit také o možnosti předání těchto raketometů Kyjevu, což nabralo na síle po přesunutí těžiště bojů na Donbas, protože tam mohli Rusové lépe využít svou dělostřeleckou převahu. Pro Ukrajince bylo stále obtížnější jim čelit, a proto žádali USA o dodávky moderních raketometů. 1. června 2022 bylo konečně oznámeno, že Ukrajina obdrží komplety HIMARS. Záhy začalo školení obsluh a příprava soustavy logistického zabezpečení pro provoz a bojové nasazení těchto zbraní. 

Systém M142 HIMARS dokáže kromě standardních raket odpalovat také balistické střely MGM-140 ATAMCS, které nabízejí dolet až 300 km

První systémy HIMARS dorazily na Ukrajinu dne 23. června a o dva dny později proběhlo první vypuštění raket proti ruským cílům. Přestože se pořád ozývaly i skeptické hlasy, podle kterých americké raketomety nemohly mít zásadní vliv na situaci na bojišti, jejich účinky se projevily již záhy. Ukrajinci totiž s pomocí střel GMLRS začali systematicky ničit ruský systém velení a řízení a armádní logistiku, zejména pak sklady munice, takže Rusové záhy ztratili dosavadní převahu.

Zájem od řady dalších zemí

Raketomety HIMARS poté sehrály důležitou roli i při přípravě ofenzivy v Chersonské oblasti. Ukrajinci opakovaně prosí rovněž o předání raket ATACMS, aby mohli ještě účinněji napadat ruský týl, čemuž se však Američané zatím brání. Ukrajině již dodali nebo přislíbili celkově 38 systémů HIMARS a řádově tisíce střel GMLRS včetně „kuličkových“ M30A1, jejichž účinky na živou sílu opravdu nejsou nic pro slabší žaludky. Také Rusové se samozřejmě umějí učit, a proto se jim příležitostně daří rakety GMLRS sestřelovat, popř. za pomoci rušení signálu GPS snižovat jejich přesnost, ale stále platí, že raketomety HIMARS patří mezi nejúčinnější zbraně ukrajinské armády.

Americké raketomety M142 HIMARS se skutečně osvědčily a našly si také mnoho zahraničních odběratelů včetně bohatých arabských států

Impozantní bojové výsledky logicky vedly k obrovskému vzrůstu zájmu o pořízení těchto kompletů, a proto si je objednaly armády Austrálie, Estonska, Litvy, Lotyšska, Maroka a Tchaj-wanu. Neoficiální debaty se však vedou také v dalších zemích, mezi něž patří i Česko. A jelikož Polsko své pozdější komplexy HIMARS umístí na domácí podvozky Jelcz, v případě Armády ČR by se samozřejmě použily podvozky značky Tatra. 

Mezi uživatele kompletů M142 HIMARS přibylo i sousední Polsko, které chce své pozdější exempláře instalovat na domácí podvozky Jelcz

Vedle nárůstu počtu odběratelů se zvyšují i schopnosti systému, jenž záhy obdrží nové střely GMLRS-ER o doletu asi 150 km a rakety PrSM (Precision Strike Missile), jejichž pozdější verze mají nabízet dosah snad až 1000 km. Kromě toho HIMARS získá i možnost zasahovat námořní cíle. Změní se tak v univerzální zbraňový systém, jehož schopnost přesných dálkových úderů může být ohromně důležitá jak na evropském, tak na pacifickém bojišti.