Larry Thorne - finský hrdina, důstojník SS a člen amerických speciálních sil, držitel válečných medailí i kriminálník

Lauri Allan Törni, Lauri Laine a Larry Thorne, to vše jsou jména jediného muže. Bojoval v hodnosti kapitána finské armády, byl Hauptsturmführerem SS a také kapitánem US Army. Ve Finsku obdržel všechna vyznamenání, která bylo možné dostat. Rovněž byl držitelem německého železného kříže II třídy. Američané mu dali jedenáct medailí včetně Záslužné legie, dvou Purpurových srdcí a Záslužného leteckého kříže. Sověti na jeho hlavu vypsali odměnu 3 miliony finských marek. Jeho osud je mimořádný, stejně jako byla mimořádná jeho osobnost.

Zrození bojovníka

Lauri Törni, rodák z města Viipuri, prošel v roce 1938 jako osmnáctiletý povinným jednoletým výcvikem ve finské armádě. Brzy po té vypukla tzv. Zimní válka a Törni se rozhodl, že se do armády vrátí. Věděl, stejně jako všichni obyvatelé Finska, že země je ve smrtelném ohrožení, zaútočil na ni totiž mnohem silnější Sovětský svaz. V hodnosti seržanta vedoucího malý oddíl brzy poprvé podnikl to, co pak dělal celou svou kariéru. Dostal se za linie obklíčené sovětské 18. pěší divize a 54. tankové brigády, kde bral zajatce a prováděl průzkum. Obě jednotky byly v následném boji s finskou armádou prakticky zničeny.

To samé potkalo 168. pěší divizi u Ladožského jezera a Törni byl opět u toho. Nadřízení si všimli jeho excelentních vojenských výkonů, které vůbec neodpovídaly jeho věku a stáhli ho do vojenského učiliště v Niinisalo. Měl se zde dále vzdělávat, aby mohl zaujmout v budoucnu vyšší velitelské pozice. Jenže Finsko mezitím kapitulovalo tváří v tvář ohromné sovětské přesile. Törni byl zdrcen, protože si mezitím válku zamiloval a současně se naučil nenávidět z celého srdce Sověty. Tato nenávist ho poháněla celý jeho život.

Thorne v roce 1941, před vypuknutím dalších bojů se Sověty

Výcvik u černého řádu

Tahle fotografie nadělala Laurimu spoustu problémů

V květnu roku 1941 ho povolali na štáb 12. pěšího pluku a sdělili mu, že má skvělou možnost projít velmi kvalitním výcvikem a učit se od nejlepších. Velitelé ho ujistili, že Finsko velmi brzy čeká další boj a je potřeba, aby mladí důstojníci odešli k výcviku do Německa. Törni neváhal. Na lodi S.S. Bahia Laura odplul společně s několika desítkami dalších Finů do Stralsundu, kde bylo výcvikové středisko SS. Törni se zde formálně stal součástí chystaného dobrovolnického batalionu SS Nordost.

Dostal esesáckou uniformu i hodnost Untersturmführera. Vůbec si nedokázal představit, jaké komplikace mu to v budoucnu přinese a velmi ochotně se v černé uniformě nechal fotografovat. Nacismus mu přitom vůbec nic neříkal, ve velké míře ho ignoroval a příliš mu nerozuměl. Zato výcvik překonal všechny jeho představy. Instruktoři SS totiž považovali za nejdůležitější výbavu k boji absolutní vymýcení strachu. Snahou bylo zrodit fanatické a naprosto neohrožené bojovníky. Frekventanti kurzu byli prakticky neustále drženi ve stavu hladu a psychického i fyzického vyčerpání. Bojový výcvik byl extrémní, za použití ostré munice. Ve vojácích byla podporována enormní agresivita a tvrdost. Kdo projevil sebemenší slabost, mohl si jít balit kufry.

Finští dobrovolníci z batalionu SS Nordost zachycení během odpočinku v ruské Konstantinovce v roce 1943

Takových bylo opravdu mnoho, ale Törni k nim nepatřil. Jak tvrdili jeho pozdější spolubojovníci, Törni nikdy ani v té nejzoufalejší chvíli nejevil známky strachu. Jednal vždy až nelidsky chladně, čímž zachránil život sobě i svým druhům. Trénink v německém řádu smrti ho v tomto poznamenal na celý život.

poručík Lauri Törni v ukořistěném sovětském obrněném voze BA-10 během Pokračovací války v září 1941

V čele tanků i myslivců

Kurz dokončilo v srpnu 1941 jen devatenáct Finů. To už bylo Finsko opět ve válce se svým odvěkým nepřítelem Sovětským svazem. Törni se s ostatními ihned vrátil domů. Byl to podle mnohých úplně jiný člověk. Byl připraven zabíjet a chtěl zabíjet především Rusy. Byl začleněn do 1. Finské divize na Karelské šíji. Tady potkal velitele 8. lehké obrněné jednotky (Kevytosasto -8) kapitána Larse Rönnquista, který mu dal velení nad malou obrněnou jednotkou skládající se ze dvou šestitunových tanků Vickers Mark E, jednoho sovětského T-28 a dvou obrněných vozidel. Tohle na první pohled slabé uskupení mělo působit za sovětskými liniemi a snažit se způsobit nepříteli co největší škody.

Poručík Lauri Thorni zachycený 23.9.1941, dva měsíce po vypuknutí tzv. Pokračovací války jako velitel malé speciální obrněné jednotky složené převážně z kořistní sovětské techniky

Törni se úkolu zhostil na výbornou. Na mnoha podobných misích dokázal přepadat ruské kolony i osamocené jednotky a přesouvající se po nemnoha cestách v okolí Oněžského jezera. Kvůli nedostatku náhradních dílů byla ale jednotka v červenci 1942 rozpuštěna. Törni dostal velení nad dalším komandem, tentokrát už lyžařským. Všichni členové jeho jednotky byli dobrovolníci. Jeho jaegers, jak si říkali, bojovali hluboko v týlu nepřítele, ale hledali i Rusy, kteří nenápadně pronikali za finskou obranu.

Lauri se svými spolubojovníky kdesi na Karelské šíji v zimě 1941-1942

V té době už byla válka mezi Finskem a Ruskem na úrovni zákopové války. Finové přes naléhání Němců odmítali postupovat kupředu a pomoci Skupině armád Sever s obléháním Leningradu. Místo toho se omezili na obranu svých znovu dobytých hranic. Hlavní bojovou činností obou stran tak byly přepady, hlídky a infiltrace.

Ukořistěný ruský tank T-28 ve finských službách, údajně by na tomto snímku měl být jeden z tanků jednotky por.Törniho

Umlátili je pažbami

Podívejme se na jednu z běžných akcí Törniho jednotky. Cílem bylo proniknout 30 kilometrů za nepřátelské linie a zlikvidovat všechna vozidla na jedné poměrně frekventované silnici. Törni a deset jeho mužů se dostali za linie za řekou na malých loďkách. Zaujali postavení kolem silnice a čekali. Hodiny se nic nedělo, takže Törni začal zvažovat ukončení nájezdu. V tu chvíli se objevil náklaďák plný pěchoty. Všichni jaegers zahájili palbu a překvapení Sověti neměli šanci.

Protipartyzánská jednotka finské 1.divize. Její velitel poručík Törni vpředu vpravo

Poručík finské armády Lauri Törni

Törniho komando seběhlo k vozidlu, aby ho prohledali, když v tom se objevil druhý náklaďák. Finové sotva stihli přebít a už opět pálili do Rusů, kteří ani nestačili seskočit. Jenže se objevil další náklaďák. A za ním další. To už byla strašlivá jatka, kdy se bojovalo muž proti muži, pažbami, noži, lopatkami, sekerami a vším, co bylo po ruce. Bylo to jako ve středověku. Törni nakonec musel zavelet k ústupu, protože se na silnici objevovala stále další vozidla a počet nepřátel hrozivě narostl.

Přestože byla situace prakticky neřešitelná, Törni zachoval chladnou hlavu tak, jak ho to učili v SS. Jeho muži se odpoutali od nepřítele a zmizeli v lese. Sověti je intenzivně hledali, ale Törniho jaegers byli zkrátka pryč. Navíc v lese už předtím rozmístili několik min a Rusové tak přišli o další vojáky, kterým pod nohama vybuchly nastražené výbušniny. Törni miny miloval, přestože sám jimi byl dvakrát zraněn. Naštěstí pokaždé přežil a po krátké rekonvalescenci se vždy vrátil na frontu.

Poručík Törni při poradě se svými veliteli čet někdy v letech 1943-1944

"Lepší mrtvej než rudej". S tímhle heslem by Larry Thorne určitě problém neměl. I tohle triko najdete v našem vidláckém eshopu DixieGear.cz a to ZDE

Z hrdiny vyhnancem

Když ležel v červenci 1944 v nemocnici právě po druhém výbuchu miny, dozvěděl se, že byl vyznamenán Mannerheimovým křížem. To bylo nejvyšší finské vyznamenání. Už měl všechny ostatní finské řády, které bylo možné získat. Měl i německý železný kříž druhé třídy. Němci občas vyznamenávali i své bratry ve zbrani z jiných národů a volba tak přirozeně padla i na Törniho. Svým způsobem ho ocenili i Sověti, kteří na jeho hlavu vypsali odměnu 3 miliony finských marek. Nebyl ve finské armádě voják, kterého by Sověti chtěli dostat víc.

Thorne ve finské armádě v roce 1942

A to platilo i po podpisu mírové smlouvy mezi Finskem a Sovětským svazem (5.září 1944). Finsko změnilo strany a aby uchovalo alespoň v nějaké Sověty tolerovatelné podobě svou nezávislost, bylo nuceno zapojit se do boje proti svému bývalému spojenci - Německé říši. Země byla naprosto vyčerpaná. Törni byl deaktivován a odešel do civilu. Najednou zjistil, že není schopen sehnat práci, navíc se na něj najednou všude dívají skrze prsty, protože byl sice finský hrdina ale také Untersturmführer SS. Lidé s ním nechtěli mít nic společného. Naštěstí ne všichni.

Lyže byly nezbytnou součástí výbavy finského vojáka

Obrátili se na něj dva členové finské podzemní organizace Asekätkenta, což se dá přeložit jako Ukrývači zbraní. Tito lidé se obávali, že Sověti nakonec obsadí celé Finsko a hodlali proti nim dál bojovat. Nabídli Törnimu, že ho dostanou do Německa, kde projde dalším výcvikem. Až se vrátí, bude moci vyškolit všechny členy organizace a začne partyzánská válka proti Sovětům. Törni opět neváhal. 21. února 1945 ho německá ponorka tajně vyzvedla v přístavu Vasa a převezla ho do Schweinemundu. Vystoupil z ponorky a v papírech měl uvedené jméno Lauri Laine.

Zpět u SS jako Werwolf

Přepravili ho do Neustrelitzu, kde probíhal tajný výcvik členů nové organizace Werwolf. Němci hodlali zaplavit svá ztracená území tisícovkami záškodníků – Werwolfů. Vedení organizace spadalo pod samotného Himmlera, přímé velení měl SS obergruppenführer Hans Prutzman, dobře známý extrémně krutým bojem proti ruským partyzánům. Törni prošel třítýdenním výcvikem, který byl zaměřený zejména na práci s výbušninami a radiovou komunikaci. Pak měl v plánu vrátit se lodí zpět do Finska.

Prapor finských dobrovolnických jednotek Waffen SS

V přístavu Flensburg však čekal marně, Němci mu po několika dnech oznámili, že už nemají žádné lodě, které by ho do Finska odvezly. Törni byl uvězněn v Německu, kterým se valily sovětské armády na západ. Nehodlal však jen tak nečinně přihlížet a čekat, co s ním bude. Požádal místního vojenského velitele, aby se mohl jako Hauptsturmführer SS připojit k německým silám a bojovat na frontě. Napoprvé byl odmítnut, ale když požádal o týden později znovu, bylo mu vyhověno.

V čele námořníků do zajetí

Není pravda, že Törni v této době bojoval v divizi SS Viking nebo SS Nordland, jak se občas uvádí. Dostal velení nad třemi stovkami vojáků z provizorního praporu Kriegsmarine. Jeho bojovou jednotku tvořili vyjukaní námořníci, kteří se vůbec poprvé ocitli v pozemních bojích. Byli nasazeni u města Schwerinu právě v době, kdy už se zde všechno hroutilo. Celé Německo bylo v půlce dubna 1945 ve smrtelné křeči a dávno se nedalo mluvit o nějaké souvislé obraně.

Zničený Sd.Kfz 250 11.dobrovolnické divize pancéřových granátníků SS Nordland v ulicích Berlína 2.5.1945

Törni rychle pochopil, že tady už jeho zoufalý hlouček nic nezmůže. Začali se probíjet směrem na západ, aby se mohli vzdát Američanům nebo Britům. Po několika týdnech opatrného ústupu a občasných bojů nakonec celá jednotka skončila obklíčena Rudou armádou u města Hagenow. Byl 8. květen, den vítězství. Rusové na ně celé hodiny nerušeně pálili z děl. Törni věděl, že ho ihned popraví, pokud se jim dostane do rukou.

Vojáci americké 17.výsadkové divize eskortují německé zajatce

Rozhodl se uniknout z obklíčení a dokázal se dostat na západ k americké 17. výsadkové divizi. Tam se stalo něco neočekávaného. Důstojník, se kterým mluvil, mu dal zbraně a střelivo a poradil mu, ať se vrátí ke svým mužům a pokusí se dostat je k Američanům. Törnimu bylo jasné, že námořníci jsou bez jeho velení odepsaní a skončí v ruském zajetí. Vrátil se pro ně a po jednom dni tuhých bojů se mu podařilo hlouček přivést do britské zóny, kde se všichni formálně vzdali.

Vězení, útěk, vězení, útěk…

Törni skončil nakonec po nějakých formalitách a výslechu v britském zajateckém táboře v Lübecku. Tam ale dlouho nepobyl. Chtěl domů. Z tábora uprchl a vrátil se do rodného Finska. Měl zprávy, že jeho rodina přežila válku a byla evakuována z Karelské šíje, části finského území, kterou obsadili vítězní Sověti. Jenže návrat neproběhl úplně podle jeho představ. Hned po příjezdu byl zatčen policií a uvězněn.

Policejní fotografie Larry Thorneho pořízená helsinskou policií v roce 1946

Brzy se mu podařilo uprchnout, ovšem byl znovu chycen a tentokrát už byl i odsouzen k šesti letům vězení. Törni byl obviněn z toho, že bojoval za nacistické Německo. To už nebylo veřejností vnímáno jako spojenec v obranné válce proti Sovětům. Pod Damoklovým mečem sovětské okupace celého Finska došlo po uzavření příměří mezi Finskem a SSSR v rámci stahování německých jednotek z finského území do severního Norska k sice oboustranně nechtěnému, ale nevyhnutelnému konfliktu. Německo-finská, tzv. Laponská válka, která trvala od října 1944 až do května 1945, neměla ani na jedné straně mnoho obětí, ale naprostá devastace nejsevernější části země, vypálená města a desítky tisíc zbědovaných uprchlíků, to vše způsobilo, že náhled Finů na Němce se definitivně změnil.

A tenhle film už jste viděli?

Törni byl v šoku, když slyšel rozsudek. V jeho uvěznění měli údajně prsty i Sověti, kteří na jeho exemplární potrestání velmi naléhali. Törni byl převezen do vězení v Turku, odkud opět uprchl. Zase ho chytli a tentokrát šel sedět do vězení v Rihiimäki. Do věci se ale vložil prezident Juho Paasikivi, který mu dal po dvou letech milost. Törni ale pochopil, že ve Finsku ho žádná budoucnost nečeká.

Uprchlíkem v Americe

Lauri Törni se svou láskou Marjou Kops

Odcestoval lodí společně s jedním válečným kamarádem do Švédska, kde se zamiloval do půvabné Finky Marje Kops. Jenže Törni věděl, že aby si mohl tuto ženu vzít, musí mít nějaký majetek a zajištěnou budoucnost. Zatím byl jen propuštěný kriminálník s hromadou válečných řádů. Nechal se najmout na nákladní loď SS Bolivia mířící do Caracasu ve Venezuele a následně na další plavidlo MS Skagen. Loď měla namířeno do Spojených států. Když proplouvala Mexickým zálivem na dohled pevnině, Törni skočil přes palubu. Doplaval do přístavu Mobile v Alabamě a požádal o politický azyl.

Larry Thorne jde znovu do armády

Larry Thorne v uniformě US Army

Odcestoval do Brooklynu, kde byla početná finská komunita. Živil se tu jako tesař a uklízeč a všechno nasvědčovalo tomu, že svůj další život stráví v bídě a nuzotě, jako mnoho poválečných imigrantů. Pozitivní bylo, že dostal dlouhodobé povolení k pobytu. V té době vešlo v platnost také nařízení zvané Lodge-Philbin Act, díky kterému mohla americká armáda přijímat do svých řad i cizince. Pokud odsloužili pět let, měli garantováno, že jim bude uděleno americké občanství. Törnimu se tak nenadále otevřely dveře do US Army. Nebylo nad čím dumat. Chytil svou šanci za pačesy a pod novým jménem Larry Thorne se přihlásil do armády.

Jedna z mála fotografií z vietnamského působení Larry Thorna (vpravo)

Zachránce tajných dokumentů a mrtvých pilotů

Jeho schopnosti opět rychle zaujaly nadřízené. Byl zařazen ke speciálním jednotkám. Cvičil vojáky NATO v Západním Německu na základně v Bad Tölzu. Rychle získával hodnosti a dotáhl to až na poručíka. Jeho velká chvíle přišla, když se v Iránu zřítil vojenský nákladní stroj C-130. Kolem této mise je mnoho nejasností, různé prameny uvádějí různé letopočty akce, od konce padesátých let až po rok 1963. Někde se uvádí, že se stroj zřítil třicet kilometrů od Teheránu, jiné tvrdí, že spadl v pohoří Zagros na pomezí se Sovětským svazem. Je dokonce možné, že šlo o dvě různé akce, protože v roce 1962 se zřítil v Iránu letoun de Havilland DHC-3 Otter, právě v pohoří Zagros.

Larry (uprostřed) na své první tůře ve Vietnamu

Každopádně šlo o záchrannou misi, která měla za úkol vyzvednout mrtvá těla pilotů a tajné dokumenty, které byly na palubě. Byly zorganizovány dvě výpravy a obě selhaly. Uspěla až jednotka vedená Thornem, který se dokázal k vraku dostat a vyfouknout vše Iráncům doslova před nosem. Larry Thorne se stal díky této operaci pojmem v amerických speciálních silách.

Další foto Larryho Thorna z Vietnamu (uprostřed)

Černé operace ve Vietnamu

Následovala další štace, kterou byla válka ve Vietnamu. Poprvé do Jižního Vietnamu odletěl na půl roku v roce 1964. Na bojiště se vrátil ovšem velmi brzy, na základně 5. Skupiny speciálních sil v Long Thanh byl už v únoru 1965. Jeho posláním byly opět přísně tajné mise, které oficiálně nikdy neexistovaly. Za tím účelem byla zřízena jednotka Military Assistance Command, Vietnam Studies and Observation Group (MACV-SOG), která měla na starosti nekonvenčně vedené černé operace, o kterých často nevěděl ani Kongres.

Příslušníci MACV-SOG kdesi ve Vietnamu

Poslední mise

18. října 1965 měl Thorne vést první přeshraniční operaci do východního Laosu. Tuto zemi využívali Severovietnamci k přepravě materiálu a vojsk na známé Ho Či Minově stezce. Američané věděli, jak je pro nepřítele tato stezka vedoucí hustou džunglí důležitá a byli rozhodnuti udělat všechno, aby tuto tepnu přeťali. Ovšem Laos nebyl oficiálně účastníkem války ve Vietnamu a vniknutí na jeho půdu bylo z politického hlediska nepřípustné. Proto bylo nutné provádět černé operace. V případě zajetí měla být použita krycí historka, že vojáci pátrají po zmizelém letadle.

Larry (vlevo) zachycený před odletem na svou poslední misi

Thorne odletěl ve vrtulníku CH-34 Kingbee společně s dalšími dvěma stroji patřícím jihovietnamské armádě nejprve na základnu v pohoří Kham Duc a po té do Laosu. Tady se podařilo vysadit dvanáctičlenné komando, zatímco Thorne kroužil nad místem seskoku. Jeho úkolem bylo řídit akci ze vzduchu a případně vyzvednout ty, kteří by byli ranění nebo v problémech. Počasí se velmi rychle zhoršovalo a Thorne proto nařídil návrat všech vrtulníků na základnu. Jeho stroj se však nevrátil.

Vrtulníky Sikorsky CH-34 odvedly v ´Namu spoustu nebezpečné práce

Smrt hrdiny potvrzena až po třiceti letech

Bylo vyhlášeno pátrání, které trvalo neobvykle dlouhou dobu. Déle než měsíc hledali Američané Thorneho a jeho vrtulník, aniž by našli jakoukoliv stopu. Byl prohlášen za nezvěstného a později za mrtvého s tím, že zemřel při letecké havárii v Jižním Vietnamu (o Laosu se pochopitelně oficiální záznamy nezmiňovaly). Jeho smrt si však mnozí odmítali připustit. Mluvilo se o tom, že je stále někde naživu, možná skončil v zajetí, nebo ho konečně dostali Rusové a zavřeli někde do gulagu… Jeho přátelé každý rok v den jeho zmizení připíjeli na jeho zdraví.

Vrak vrtulníku byl nalezen teprve v roce 1999. Speciální tým na palubě našel těla jihovietnamské posádky a také mrtvolu Larryho Thorneho. Jeho ostatky byly převezeny do USA a pohřbeny s vojenskými poctami na hřbitově v Arlingtonu vedle hrobů dalších členů posádky jeho helikoptér.

Není co dodat. Lauri Törni byl vlastenec a patriot, který se dostal do soukolí velkých světových událostí. Byl to hrdina, který se spojil s temnými silami, aby se od nich naučil, jak válčit. Jeho země ho pak kvůli tomu odvrhla a Spojené státy mu daly možnost začít znova. Opět ale musel provádět věci, které byly nelegální a v mnoha ohledech sporné. Jeho život byl jedno ohromující dobrodružství a prožil ho naplno.