Jednotka SVA (severovietnamská armáda), procházela po stezce vedoucí krajem džungle skryta porostem. V čele oddílu šel poručík a za ním v řadě jeho muži. Vyrazili na lov Američanů! Stezka, po které šli, je z krytu vegetace vyvedla na nevelké otevřené prostranství. Poručík jdoucí v čele se otočil a mávl na své muže, aby přes otevřený prostor zrychlili. V okamžiku, kdy se otáčel zpět, zazněl výstřel a poručík se s dírou v hlavě bezvládně sesunul do podrostu.
Vojáci začali střílet na všechny strany, ale bez zjevného účinku. V rachotu palby kalašnikovů zcela zanikly osamocené výstřely z pušky, které si ale vybíraly svou daň v řadách severovietnamské jednotky. Po chvíli poslední tři přeživší vojáci, kterým se podařilo vrátit do krytu porostu, prchali vyděšeni zpět ke své jednotce. Potkali zosobněnou smrt - dobře ukrytého amerického odstřelovače.
I když v řadách amerických jednotek po dobu války ve Vietnamu sloužilo mnoho odstřelovačů, nejvíce se proslavili čtyři z nich. Adelbert Waldron, Eric R. England, Charles Mawhinney a Carlos N. Hathcock. Pokud bychom sečetli „zářezy“ všech výše zmíněných včetně těch nepotvrzených, dostali bychom se k číslu daleko převyšujícímu 500. Při podmínkách, jaké kladla na vojáky služba ve Vietnamu, je to jistě více než úctyhodné číslo.
Staff Sergeant Adelbert „Bert“ Waldron III.
Narodil se 14. března 1933 ve Virginii a původně narukoval k námořnictvu, u kterého sloužil dvanáct let ( 1953-1965 ). V roce 1968 nastoupil v hodnosti seržanta do US.Army a do Vietnamu se dostal jako příslušník roty Bravo 3. praporu, 60. pěšího pluku 9. pěší divize.
Záhy se kvalifikoval jako vynikající střelec a byl odeslán do sniperské školy 9. divize. Zde se projevila jeho ohromující zručnost se zbraní a co je daleko důležitější, extrémní přesnost při střelbě na velkou vzdálenost. Za dobu své mise ve Vietnamu (8 měsíců), dokázal Bert nashromáždit vynikající skóre 109 potvrzených zásahů. Za svou bojovou činnost byl dekorován 2 x Záslužným křížem (druhé nejvyšší vyznamenání USA), 1 x Stříbrnou hvězdou, 3 x Bronzovou hvězdou a jednou Prezidentskou citací.
Jako zbraň požíval (na rozdíl od jiných odstřelovačů) útočnou pušku M-14, se kterou docílil zásahů, jaké nedokázali mnozí nastřílet ani ze speciálně upravených zbraní. Ale vraťme se zpět do Vietnamu…
Na palmě napal mě
Sgt. Waldron byl přidělen jako odstřelovač na hlídkovou loď na řece Mekong. Lodě vykonávající hlídkovou službu byly opakovaně v různých místech ostřelovány vietnamským odstřelovačem z ukryté pozice a téměř každý výstřel znamenal pro jednoho Američana cestu domů v igelitovém pytli s visačkou KIA (killed in action - zabit v akci). Plavba probíhala klidně, slunce svítilo, když tu najednou práskl výstřel a palubu člunu zametla kulka.
Posádka člunu se bleskově ukryla za všechno možné, jenom „Bert“ chytil svoji M-14 a oko přitiskl na okulár dalekohledu. Ve vzdálenosti 900 metrů našel nepřátelského odstřelovače ukrytého v koruně palmy. Jakmile v okuláru srovnal cíl, jemně zmáčkl spoušť. Tělo padající z koruny palmy bylo potvrzením Waldronova mistrovství. Dokázal první ranou na 900 metrů z paluby houpající se lodi zabít nepřítele.
Jeden výstřel - jeden mrtvý, osm výstřelů - osm mrtvých
Dne 30. ledna 1969 ve 20:00 hod, severovýchodně od Bien Tri, hlídal Bert Waldron se svým pozorovatelem křižovatku dvou cest. Najednou spatřil vietnamské vojáky blížící se ke křižovatce. Spojil se vysílačkou s dělostřeleckým oddílem a žádal dělostřeleckou podporu na zaměřený cíl. Odpověď byla negativní - v zóně se nacházelo příliš mnoho civilních cílů. Vhodný okamžik pominul a Vietnamci byli pryč. Bert tedy čekal na místě až do 08:40 hod, kdy se po cestě ke křižovatce blížila šestnáctičlenná skupina Viet-Kongu. Na vzdálenost 500 metrů zahájil Bert Waldron palbu a osmi výstřely osm „vécéček“ zabil. Zbytek zmizel v džungli a Waldron se svým pozorovatelem se z pozice stáhli.
Padesát tisíc babek odměny za Daniela Boona
Tak, jak rostl Waldronův „účet“, rostla i jeho proslulost mezi nepřáteli. Začal používat pseudonym "Daniel Boone". Netrvalo dlouho a Severovietnamci na odstřelovače Daniela Boona vypsali odměnu 50 000 $. Nikdy si ji nikdo nevybral a Bert Waldron se vrátil šťastně domů 21. července 1969. Krátce nato začal pracovat jako instruktor střelby ve vzdělávacím programu pro elitní střelce ve Fort Benning. V březnu 1970 se rozhodl opustit armádu a vstoupil do společnosti MAC (Military Armament Company). O své kariéře odstřelovače nikdy neposkytl žádný rozhovor a odmítal své zážitky publikovat knižně. Zemřel 18. října 1995 v Kalifornii ve věku 62 let v naprosté anonymitě.
Waldronova M-21 SWS
SSG. Waldron používal jako primární zbraň pušku M-21 SWS (Sniper Weapon System) osazenou dalekohledem Leatherwood 3–9×. Příležitostně pak během služby i M-14, nebo M-21. V zásadě se jedná o téměř totožné zbraně, do kterých se používá výkonný náboj 7.62×51mm NATO (upravený náboj 30-06 Springfield, který se používal do pušky M1 Garand).
Pár triček s tématikou války ve Vietnamu by se v našem eshopu DixieGear.cz našlo...
Sergeant Charles Benjamin „Chuck“ Mawhinney
Narodil se v roce 1949 v Lakeview v Oregonu. Mawhinney vstoupil do USMC (US Marine Corps) v říjnu 1967 a díky svým schopnostem byl záhy odvelen do Sniper Scout School v Camp Pendleton, kterou ukončil v dubnu 1968. Tady ho také dostihlo převelení do Vietnamu. Tam byl hned po příjezdu přidělen jako střelec k rotě „C“, 1. praporu, 5. pluku, 1. divize námořní pěchoty. U této jednotky zůstal tři měsíce, než byl převelen na velitelství 5. Pluku USMC k četě ostřelovačů -průzkumníků. Tam působil jako průzkumník - odstřelovač pro 1., 2. a 3. prapor Marines. Spolupracoval také s Jihokorejci, Force Recon a armádními jednotkami CAG (Combat Applications Group). Odsloužil ve Vietnamu 13 měsíců a během této doby dosáhl 103 potvrzených zabití vojáků SVA a Viet-Kongu a 216 pravděpodobných. Za svůj výkon byl dekorován Bronzovou hvězdou.
16 x Headshot!
Dnem, kdy Chuck vstoupil do síně slávy odstřelovačů, byl 14. únor 1969. Tu noc čekal Chuck se svým pozorovatelem blízko An Hoa u základny Da Nang. Střelecké stanoviště měl v příbřežní vegetaci nad protékajícím potokem. Mawhinney byl na „lov“ vyzbrojen puškou M21, osazenou noční optikou Starlight a pistolí Colt 1911, kterou měl pro osobní ochranu. Často říkal: „Poslední náboj mám pro sebe.“ Věděl, co by ho čekalo, pokud by byl zajat.
Chuck s kamuflovanou puškou M40
Oba muži vyčkávali na pozici, když tu pojednou zaslechli šplouchání vody. Chuck pohlédl přes svůj zaměřovač Starligt na potok a spatřil, jak se směrem k jeho pozici pohybuje četa SVA. Mnoho času mu nezbývalo. Pečlivě odhadl vzdálenost, pomalu vložil prst na spoušť a spustil tanec smrti. S lehkostí dokonale seřízeného stroje zaměřil hlavu prvního vojáka, zmáčkl spoušť a pak znovu a znovu. Šestnáct ran jdoucích těsně po sobě, šestnáct těl vojáků SVA plujících po hladině potoka, všichni s dírou v hlavě!
Chuck Mawhinney se nikdy nestal opěvovanou celebritou a v jednom z nemnoha rozhovorů uvedl: „ Představte si, že mnoho hodin čekáte na nepřítele promoklý v mokru a zimě, než se dostanete šanci k výstřelu. Mlčíte a ležíte bez hnutí celé hodiny. Je to stav, který vás přivede do bodu, kdy začnete žít jako zvíře. Chováte se jako zvíře, myslíte jako zvíře a nakonec se zvířetem stanete. Všechno co vykonáváte je vedeno jedinou myšlenkou - zabít!“
Chuck Mawhinney v současnosti
Po návratu do Států armádu opustil a usadil se v Oregonu. Na Vietnam nikdy nevzpomínal, byl pro něho minulostí, i když nějaký čas po návratu trpěl depresemi a nočními můrami. Nikdo z jeho sousedů nevěděl, že byl ve Vietnamu a co tam dělal. Vše vyšlo najevo díky knize Charlese W. Hendersona Marine Sniper: 93 Confirmed. V ní totiž uvedl, že odstřelovač USMC s nejvyšším počtem zabití (93), je Carlos N. Hathcock. Jenže to nebyla pravda. Joseph T. Ward ve své knize Dear Mom: A Sniper's Vietnam uvedl, že Chuck Mawhinney dosáhl počtu 101 zabití. Mezi obdivovateli C.Hathcocka to vyvolalo bouři nevole, která vedla k vyhledání přesných záznamů u USMC. Ty hovořili jednoznačně. Hathcock 93 potvrzených zabití, Mawhinney 103 potvrzených zabití.
Speciální limitovanou edici triček Vietnam Sniper jste už nejspíš prošvihli. V eshopu DixieGear.cz zbývá posledních pár kousků za pouhých 180 Kč, ale možná by se vám tam mohlo líbit i něco jiného. Reedici tohoto motivu plánujeme na podzim 2019.
V okamžiku, kdy vyšla pravda najevo, se s Chuckem Mawhinneym přestali bavit sousedé a v okamžiku, když přišel s manželkou do restaurace, nastalo hrobové ticho. Mawhinneyho to nakonec donutilo se odstěhovat do ústraní. Určité rehabilitace se mu dostalo v TV programu History Channel Special - Sniper: The Anatomy of the Kill.
Tohle video stojí za shlédnutí. Velice věrná rekonstrukce nejslavnějších bojových akcí komentovaná Chuckem Mawhinneym osobně.
Sgt. Mawhinney používal jako primární zbraň novinku určenou pro USMC, odstřelovačskou pušku M-40 se zaměřovacím dalekohledem Redfield 3-9x. Jednalo se o komerčně vyráběnou pušku Remington 700, která byla upravena podle zadání Marines, v ráži 7.62×51mm NATO.
Pokračování tohoto článku, které se věnuje osudům Erica Englanda a Carlose Hathcocka, naleznete ZDE.
Zdroje:
http://www.chuckmawhinney.com/
http://www.snipercentral.com/adelbert-f-waldron-iii/
http://huntingmilitary.com/2013/09/06/adelbert-f-waldron-the-unsung-hero-of-the-vietnam-war/
http://historywarsweapons.com/adelbert-waldron/
http://www.findagrave.com/cgi-bin/fg.cgi?page=gr&GRid=26875089
http://looserounds.com/2012/07/11/the-usmc-m40-sniper/
Jan Korbel
Mám rád military a vojenskou historii. Nemám rád soudruhy odkudkoli a magory z ISIS. Jsem mladej kluk, jenom už trochu dlouho.
