Zatímco úspěchy kapel jako Beatles, The Rolling Stones nebo Eagles byly výsledkem spolupráce mimořádně nadaných hudebníků, u Creedence Clearwater Revival byla situace odlišná, veškerý úspěch byl zásluhou pouze geniálního frontmana Johna Fogertyho a vše se rozpadlo teprve tehdy, když ostatní členové chtěli též sami vyniknout.
Příběh kapely Creedence Clearwater Revival jsme vám přinesli minulý měsíc (přečíst a poslechnout si ho můžete ZDE) a nyní budeme sledovat neméně zajímavou sólovou dráhu Johna Fogertyho, která od rozpadu CCR v roce 1972 již téměř trvá celé půlstoletí.
Nejdřív si však zrekapitulujeme nejzajímavější novinky za poslední měsíc.
Country zprávy – srpen 2021
Chris Young vydal své nové album nazvané Famous Friends. První singl Raised On Country se stal hitem již v roce 2019, stejně jako balada Drowning, ve které se Chris rozloučil s nejlepším přítelem, který zahynul při autonehodě. Titulní píseň z desky je pak duetem s kolegou Kanem Brownem.
Chris Young
Alan Jackson odehrál velký benefiční ve svém rodném Newnanu v Georgii, který byl na jaře zasažen tornádem. Celý koncert byl zároveň streamovaný online na Jacksonově facebooku a na pomoc postižené oblasti se podařilo vybrat přes dva miliony dolarů.
Ray Scott vydá 7. září dlouho očekávané nové album Cover The Earth. Když nebudeme počítat maxisingly z posledních let, tak půjde o jeho první ucelené album od roku 2017, kdy vyšla jeho kritikou velmi ceněná kolekce Guitar For Sale. Scott již několik nových písní z chystaného projektu zveřejnil, včetně titulní skladby, působivé balady Take A Drink nebo honkytonkové As Long As The Bar’s Open, kterou oslavuje znovuotevření barů po pandemii.
Ray Scott
Trisha Yearwood vydala 13. srpna rozšířenou verzi své předloňské desky Every Girl, na kterou zařadila dvě dříve nevydané písně a jako bonus přidala akustickou verzi svého největšího hitu She’s In Love With The Boy, kterým oslavila výročí 30 let od vzniku této písně.
Garth Brooks po roce a půl nucené přestávky obnovil své turné po obřích stadionech s kapacitou blížící se sto tisícům diváků. Zatím je dostupných devět termínů a první z nich v Salt Lake City se stal nejrychleji vyprodaným koncertem v historii Ticketmasteru. Další novinkou od Gartha Brookse je vydání singlu That’s What Cowboys Do z jeho loňské výborné desky Fun.
Garth Brooks
Tracy Lawrence vydal druhý díl svého letošního třídiskového kompletu, který se jmenuje Hindsight 2020 Vol. 2: Price Of Fame. Titulní píseň o „ceně za slávu“ je duetem s Eddiem Montgomerym a vzhledem k okolnostem je skutečně působivá – Montgomery před čtyřmi lety přišel o parťáka Troye z jejich dua Montgomery Gentry, který zahynul při pádu vrtulníku. Lawrence řekl, že s Eddiem ho pojí třicetileté přátelství ještě z dob, kdy Eddie prodával trička na koncertech svého slavnějšího bráchy Johna Michaela Montgomeryho.
Co by asi tak současnou podobu country music říkal starej Hank? Tričko s originálním motivem OLD HANK si můžete koupit v našem vidláckém eshopu DixieGear.cz a přispějete tak na provoz internetového Radia Dixie a na výrobu audiospeciálů jako je třeba váš (doufejme) oblíbený Country Servis Petra Mečíře. Díky!
John Fogerty: Příběh geniálního rockera
John Fogerty se narodil v Kalifornii roku 1945 jako třetí z pěti bratrů. Dětství neměl úplně šťastné – chodil do přísné katolické školy a jak po letech vzpomínal ve svém životopisu, učitelé tam dětem zakazovali chodit při vyučování na záchod, takže ty se často pomočily a pak v tom byly nuceny sedět. Fogertyho rodiče byli alkoholici, a když mu bylo deset let, tak se rozvedli. Mladý John proto hledal útočiště v muzice a už ve svých čtrnácti letech se svými spolužáky založil první kapelu. Po dvou změnách názvu a několika neúspěšných singlech se začátkem roku 1968 přejmenovali na Creedence Clearwater Revival, se kterou během jediného roku dobyli svět a několik dalších let neměli na hudební scéně konkurenci. Příběhu této kapely jsme se podrobně věnovali v předchozím článku a nyní budeme sledovat osudy Johna Fogertyho od rozpadu Creedence v roce 1972.
Creedence Clearwater Revival v dobách své největší slávy
Ihned po ukončení činnosti kapely se Fogerty pustil do nahrávání sólového alba a nejvíc mu šlo o to, aby jeho sound byl úplně jiný než cokoliv, co vytvořil doposud. Natočil proto kolekci coververzí klasických country hitů okořeněných o sóla na elektrickou kytaru. A aby se od Creedence opravdu co nejvíc distancoval, obal alba ani neobsahoval jeho jméno a deska nesla název The Blue Ridge Rangers. Mělo se jednat o kapelu, jejímž jediným členem byl pouze John Fogerty – sám si totiž nahrál všechny nástroje a opět si vše sám produkoval. V rádiích se docela chytla jeho verze Williamsovy písně Jambalaya a na hitparádách si celkově album nevedlo vůbec špatně. Když však další vydané písně zapadly, Fogerty značku The Blue Ridge Rangers opustil a další muziku vydával pod vlastním jménem.
V té době už však měl Fogerty plné zuby vydavatelství Fantasy Records a zejména jeho majitele Saula Zaentze, kterému od samého začátku Creedence vždy připadla naprostá většina výtěžků, a chtěl se z jeho nahrávací smlouvy vyvázat. Podle svých závazků však měl ještě pro Fantasy Records natočit dalších osm alb, a aby ho tedy konečně propustili, neuváženě podepsal další neuvěřitelně nevýhodnou smlouvu, ve které se vzdal svých autorských práv na všechny své písně u Creedence. Fogerty však chtěl v té době na Creedence prostě zapomenout a všechno mu bylo jedno.
Fogerty své druhé sólové album vydal u společnosti Asylum a nazval ho jednoduše John Fogerty, a přestože jeho prodeje nebyly nijak závratné, deska přinesla dvě populární písně, které se ve Fogertyho repertoáru udržely dodnes. Jsou to Rockin‘ All Over The World, kterou později po celém světě proslavila kapela Status Quo, a Almost Saturday Night.
Fogerty začal ihned pilně pracovat na novém materiálu a o pár měsíců později měl připravené nové album s názvem Hoodoo. V dubnu 1976 - pouhé dva týdny před plánovaným vydáním, kdy obaly desky již byly vytištěné – dospělo vydavatelství Asylum a Fogerty k dohodě, že album se nepovedlo a nebude vydáno. Sám Fogerty uznal, že kvalita nahraného materiálu „nedosahuje jeho obvyklého standardu“ a přestože vyzval nahrávací společnost, aby master nahrávky zničila, pirátské kopie nevydaného alba Hoodoo kolují dodnes po internetu. Po tomto nezdaru se rozladěný Fogerty na muziku vykašlal na celých devět let.
Fogertyho comeback přišel v roce 1985, kdy u Warner Brothers vydal album Centerfield. Titulní píseň z prostředí baseballu se stala obřím hitem a často se hraje dodnes. Album rovněž přineslo hity The Old Man And The Road a Rock And Roll Girls a celkově se ho prodalo přes dva miliony kopíí.
Přestože bylo album Centerfield ohromně úspěšné, Fogerty si kvůli němu ale také zadělal na vleklé soudní spory. Johna Fogertyho totiž dlouhá léta štvalo, že jeho první vydavatelství Fantasy Records vlastní práva na rané nahrávky Creedence, které velmi aktivně prodává do všemožných filmů a reklam, se kterými by Fogerty jakožto autor nikdy nesouhlasil, ale nemohl s tím nic udělat. Když album Centerfield vyšlo, šéf Fantasy Records, Saul Zaentz, Fogertyho zažaloval, protože dvě písně na albu považoval za útok na svoji osobu. Šlo o skladby Mr. Greed (Pan Chamtivec) a zejména pak Zanz Kant Danz, která pojednávala o praseti jménem Zanz, které sice neumí tancovat, ale okrade vás o peníze.
Fogertyho reakcí bylo, že ihned vypustil píseň s opraveným textem na Vanz Kant Danz. (Perlička: přestože šlo o obrovskou ptákovinu, tak Warneři utratili hromadu peněz za ve své době velmi nákladný animovaný videoklip.) Další soudní spor proti Fogertymu se týkal písně The Old Man And The Road, u které Fogerty údajně vykradl muziku z písně Creedence Run Through The Jungle, ke které vlastnilo práva Fantasy Records. Zaentz požadoval kompenzaci v závratné výši 140 milionů dolarů (!), ale Fogerty spor nakonec vyhrál díky rozhodnutí soudu, že podobnost muziky se svou vlastní předchozí tvorbou nelze považovat za plagiát.
O rok později Fogerty navázal deskou Eye Of The Zombie, jejíž temné texty rozebíraly společenské problémy od terorismu až po zaprodávající se popové zpěváky. Album bylo silně neúspěšné a nepomohlo mu ani velké turné na jeho podporu. Zklamaným divákům na koncertech totiž děsně vadilo, že Fogerty vytrvale odmítá hrát staré hity od Creedence. Jedinou výjimku učinil v roce 1987 po dlouhém naléhání Boba Dylana a George Harrisona na koncertě pro válečné veterány ve Washingtonu, kde několik svých starých hitů z dob Creedence odehrál po dlouhých 15 letech. Po neúspěchu desky Eye Of The Zombie se Fogerty opět stáhl na řadu let do ústraní.
V roce 1990 ve věku 48 let zemřel Johnův starší bratr Tom, se kterým kdysi Creedence založil. O několik let dříve totiž podstoupil operaci zad a v nemocnici mu dali transfúzi nakaženou virem HIV, takže po dlouhém trápení nakonec zemřel na AIDS. Oba bratři v té době byli rozhádaní a léta spolu nemluvili. John nikdy nepřenesl přes srdce, že v době zuřivých soudních sporů s Fantasy Records stál Tom Fogerty na straně nahrávací společnosti a Saula Zaentze považoval za svého nejlepšího přítele. John Fogerty jejich pošramocené vztahy zmínil i na bratrově pohřbu, když řekl: „Jako malí jsme chtěli vyrůst a stát se muzikanty. Myslím, že polovina toto snu se nám splnila, když jsme prorazili v rokenrolu, ale asi jsme nikdy zcela nedospěli.“
Sám John Fogerty se do nahrávacího studia vrátil až v roce 1997 a touto svojí 11-letou přestávkou dokonce překonal tu svoji předchozí z přelomu 70. a 80. let. Jeho první nové album po dlouhé době se jmenovalo Blue Moon Swamp a jeho zvuk se oproti jeho předchozí tvorbě výrazněji posunul směrem ke country. Kvůli focení obalu desky Fogerty utopil zbrusu novou kytaru Fender Statocaster, ale jistě na tom neprodělal, jelikož desky se prodalo přes půl miliónu a přinesla mu kýžený comeback. A dokonce za ni dostal Grammy za nejlepší rockové album roku 1997.
Fogerty se vrátil na scénu jako rocková legenda a tento status si maximálně užíval. Najednou již neměl žádný problém s hraním písní od Creedence, které k veliké radosti fanoušků od této doby dokonce tvořily většinu koncertního repertoáru. Jedna z jeho show z turné na propagaci nové desky byla natočena a o rok později z ní vyšel skvělý živák s názvem Premonition, který byl rovněž vydán na videu.
V roce 2004 Fogerty vydal album Deja Vu All Over Again, kde ono „deja vu“ v názvu titulní písně vyjadřovalo Fogertyho frustraci z americké intervence v Iráku, která mu připomněla někdejší pocity ohledně války ve Vietnamu. Téhož roku se Fogertyho úhlavní nepřítel Saul Zaentz rozhodl odejít na odpočinek a prodal Fantasy Records. Noví majitelé neprodleně s Fogertym urovnali spory a znovu mu přiřknuli práva na jeho slavné písničky z dob Creedence. Fogerty s nimi podepsal nahrávací smlouvu a následujícího roku tak mohla vyjít dvoudisková kompilace hitů Creedence a Fogertyho sólové dráhy příhodně nazvaná The Long Road Home. Fogerty na propagaci této desky odjel velké turné a o rok později vyšla na CD a DVD živá verze The Long Road Home – In Concert.
U Fantasy Records pak Fogerty roku 2007 vydal své nové sólové album Revival, které získalo nominaci na Grammy. Přestože někdejší sváry s jeho vydavatelstvím již byly srovnány, Fogerty se přesto rozhodl pro ještě větší nezávislost a na stará kolena si založil vlastní label Fortunate Son Records, na kterém roku 2009 vydal album The Blue Ridge Rangers Rides Again, čímž navázal na své první sólové album z roku 1973. Záměrná gramatická chyba v názvu se slovesem v jednotném čísle poukazovala na fakt, že tato „kapela“ má jen jednoho člena. I na tento druhý díl nahrál cover verze country hitů jako Heaven’s Just A Sin Away, Paradise nebo When Will I Be Loved, na kterém si s ním zazpíval Bruce Springsteen.
Dalším významným počinem pak bylo vydání alba duetů Wrote A Song For Everyone v roce 2013, na které Fogerty nahrál své hity spolu s hosty z řad rockerů a countrymanů. Deska obsahuje např. duety s Foo Fighters (Fortunate Son), Keithem Urbanem (Almost Saturday Night), Zacem Brownem (Bad Moon Rising), Alanem Jacksonem (Have You Ever Seen The Rain) nebo Kidem Rockem (Born On The Bayou).
V roce 2019 John Fogerty nadělil svým fanouškům dárek v podobě nadupaného výročního živáku 50 Year Trip: Live at Red Rocks, které vyšlo na CD i DVD. Z video verze však byla řada fanoušků rozpačitá, jelikož se někdo při stříhání záznamu nechal trochu unést a jak někdo spočítal, jen samotná píseň Centerfield je složena ze 173 střihů. Pandemii koronaviru Fogerty strávil doma v Los Angeles, kde natáčel akustická videa v sérii nazvané Fogerty’s Factory, která vyústila v podobě jeho stejnojmenné desky obsahující jeho hity nahrané v surovém domácím prostředí za pomoci své rodiny (dva Fogertyho synové hrají v jeho doprovodném bandu).
Dnes je Johnovi Fogertymu 76 let, je živoucí legendou, která ovlivnila několik generací, a přesto stále neřekl poslední slovo, o očemž svědčí jeho letošní píseň Weeping In The Promised Land, ve které lamentuje nad současným stavem společnosti a naráží jak na hnutí Black Lives Matter, tak i na covid.
PLAYLIST:
Chris Young - One Of Them Nights
Alan Jackson – Back
Ray Scott - As Long As The Bar's Open
Trisha Yearwood - Something Kinda Like It
Garth Brooks - That's What Cowboys Do
Tracy Lawrence - Price Of Fame (feat. Eddie Montgomery)
John Fogerty - I Ain't Never
John Fogerty - Rockin' All Over The World
John Fogerty - Centerfield
John Fogerty - The Old Man Down The Road
John Fogerty - Southern Streamline
John Fogerty - Heaven's Just A Sin Away
John Fogerty - Born On The Bayou (with Kid Rock)
John Fogerty - Proud Mary (live)
Petr Mečíř
Nejsem hudební kritik, ale hudební chválič, protože píšu jen o tom, co se mi líbí. Za dobrou muzikou pojedu kamkoliv.
