Celý countryový svět těžce zasáhla smrt Joea Diffieho, který ve svých 61 letech podlehl koronaviru. Diffie byl jednou z největších hvězd 90. let a během let se kolem jeho osoby vytvořil zvláštní kult osobnosti. Diffieho dráhu a hudební odkaz si dnes blíže představíme a také se pokusíme vysvětlit, co na něm bylo tak hrozně „cool“. Nejprve nás ale čeká obvyklý přehled novinek z americké country scény.
Country zprávy - duben 2020
20. března ve svých 81 letech zemřel legendární Kenny Rogers. V roce 2015 oznámil ukončení kariéry a v dalších dvou letech absolvoval světové rozlučkové turné, které vyvrcholilo v říjnu 2017 v nashvillské Bridgestone aréně za účasti mnoha hostů. Poslední dva roky svého života Rogers strávil se svou rodinou doma v Georgii.
Kenny Rogers
Trace Adkins maká na novém materiálu, který bude základem jeho příští desky, kterou vydá snad ještě letos. Nedávno představil videoklip k první nové písni s názvem Better Off. Nové album naváže na jeho tři roky starou kolekci Still Going Strong.
Zpěvačka Tara Thompson, která před čtyřmi lety zabodovala s hitem Someone To Take Your Place, po vydání několika maxisinglů plánuje na letošní rok své první řádné dlouhohrající album. Právě z něj představila první singl, který se jmenuje My Dogs Are Home.
Tara Thompson
28. března zemřela legenda Grand Ole Opry, zpěvačka Jan Howard. V 60. letech byla provdaná za textaře Harlana Howarda a blízce se přátelila s Patsy Cline. Velmi těžce nesla, když její manžel napsal píseň I Fall To Pieces a místo vlastní ženě ji nabídl Patsy. V polovině 70. letech Jan Howard jezdila s koncertním souborem Johnnyho Cashe a roku 1978 jsme ji mohli vidět s Cashem v Praze. Jan Howard bylo 91 let.
7. dubna po delším boji s koronavirem zemřel legendární písničkář a textař John Prine. Ačkoliv nikdy nedosáhl komerčního úspěchu, svojí tvorbou ovlivnil celé generace umělců a mezi jeho obdivovatele patřili třeba i Bob Dylan a Johnny Cash. Své poslední album The Tree Of Forgiveness vydal na jaře 2018.
John Prine
Hot Country Knights vydávají 1. května své debutové album The "K" Is Silent a právě z něj zveřejnili nové video The USA Begins With Us. Jedná se o ten nejpatriotičtější song na světě a jak bychom od Bentleyho partičky také čekali, je nam špatně úplně všechno. Mrkněte se na toto ulítlé video a nenechte si ujít slavné citáty prezidentů na konci. A pozor: tato píseň není určena pro Kanaďany!
Pokud byste to náhodou nevěděli, tak Radio Dixie i speciál Country servis Petra Mečíře existují jen díky tomu, že si kupujete náš merch. Podpořit nás můžete tím, že si něco vyberete ve vidláckém eshopu DixieGear.cz. Díky a Stay tuned!
Mohlo by se vám také líbit
Joe Diffie: Devadesátkový superman odletěl na svou planetu
Joe Diffie se narodil v Tulse v Oklahomě na konci roku 1958. Od svých čtrnácti let vystupoval s kapelou své tety, ale než zakotvil v country hudbě, prošel si řadou jiných stylů. Na střední škole hrál v rockové partě Blitz a později při studiu na univerzitě působil v gospelovém kvartetu a bluegrassové kapele. Jakmile však nastoupil do zaměstnání, hudební aktivity musely jít stranou. Nejprve pracoval v ropném průmyslu a později vzal práci ve slévárně, kde vydržel celých devět let a tato tvrdá nádeničina později silně ovlivnila jeho hudbu.
Doma si postavil amatérské nahrávací studio a začal točit demo nahrávky pro místní kapely. Také začal psát vlastní texty a jedna z jeho písní s názvem Love On The Rocks byla časem vydána na albu legendárního Hanka Thompsona. Roku 1986 ale slévárna zkrachovala, Joe zůstal bez práce, musel prodat nahrávací studio a vyhlásit bankrot. V té době ho také opustila manželka a nechala mu dvě malé děti na krku. Když se krátce na to dozvěděl, že nahrání jedné jeho písně zvažuje sám Randy Travis, povzbuzen tímto úspěchem se přestěhoval do Nashvillu.
V Music City svou první práci našel u výrobce kytar Gibson a v roce 1987 se pak stal na plný úvazek textařem a zpěvákem demo nahrávek. Jednou z jeho raných nahrávek byla píseň Born Country, která se později stala velkým hitem pro Alabamu. Poté, co Holly Dunn proměnila Joeovu skladbu There Goes My Heart Again v obrovský hit, získal Joe nahrávací smlouvu s Epic Records. Píseň Home, první singl z debutového alba A Thousand Winding Roads, se stala vůbec prvním debutovým singlem v historii, který se vyšplhal na první místo hitparády. Debutová deska přinesla ještě tři další hity včetně populární swingující pecky If The Devil Danced In Empty Pockets.
Úspěch Joea Diffieho spočíval jednak v neuvěřitelném hlasu, kterým se mohla pochlubit jen hrstka zpěváků, a k jeho popularitě rovněž přispíval i fakt, že byl obyčejným Honzou odvedle a sám se vypracoval na vrchol z dělnické třídy. I z toho důvodu neslo jeho druhé album název Regular Joe. Deska zabodovala několika baladami, z nichž Ships That Don’t Come In se stala velkým patriotickým hitem.
Na třetí desce Honky Tonk Attitude se Joe doslova utrhl z řetězu a album obsahovalo řadu nadupaných vypalovaček, za které by se nestyděl ani Travis Tritt. Kromě titulní pecky se tu zrodil fenomén jménem John Deere Green, za jehož popularitou částečně stojí i určitý fetiš spojený s farmařením. Skladba vypráví o prosťáčkovi jménem Billy Bob, který na vodárenskou věž napsal velkým zeleným písmem vyznání své dívce Charlene. A přestože si obyvatelstvo jejich městečka myslelo, že měl raději použít červenou barvu, Charlene - brázdící celé dny pole na traktoru John Deere - byla se zelenou barvou spokojená. Třetí peckou z třetí desky pak byla srandička Prop Me Up Beside The Jukebox (When I Die), ve které Diffie formuloval posmrtné přání každého country fandy a také k ní natočil parádní video.
V průběhu roku 1993 se Joe Diffie vyšvihl mezi elitu a začal jezdit vlastní velká turné jako headliner. Následujícího roku vydal své nejslavnější album Third Rock From The Sun, které se opět rychle stalo platinovým. Jeho zběsilá titulní skladba s překombinovaným příběhem vyhrála hitparádu a po ní následoval hit ještě větší – Pickup Man – který se na 1. místě hitparády udržel čtyři týdny po sobě. Stal se z něj Diffieho největší hit a také velmi úspěšný song pro line dance. Velké renesance se pak tato píseň dočkala o 10 let později, kdy ji Ford využil pro své reklamy při Superbowlu, ve kterých si Diffie také zahrál.
Před pár lety se kolem Joea Diffieho strhla mediální smršť, když Jason Aldean natočil píseň 1994 s textem Thomase Rhetta, který do ní zakomponoval celou řadu Diffieho hitů a v refrénu se pak dokola skanduje „Joe, Joe, Joe Diffie!“ Aldean pak novinářům vyprávěl, že v roce 1994 jako puberťák vyrazil na jakýsi country festival, kde u jednoho malého podia asi 500 lidí sledovalo vystoupení mladého začínajícího zpěváka jménem Kenny Chesney a před hlavní stage pařilo přes 5000 diváků na show Joea Diffieho. Faktem totiž je, že Diffie je jedním z nejvýraznějších symbolů devadesátek, a to včetně muziky, stylu a v neposlední řadě i účesu – profláklý mullet tenkrát nosil opravdu každý (u nás stačí vzpomenout na Jardu Jágra). Když se mrknete na Diffieho klip I’m In Love With A Capital U z roku 1995, spatříte ztělesněná devadesátá léta se vším všudy!
Dnes se vypráví fantastické hrdinské historky o Chucku Norrisovi a v country muzice byl takovým pomyslným hrdinou právě Joe Diffie. Co uděláte, když chcete trumfnout nejslavnější kapelu všech dob? The Beatles byli větší než Ježíš, takže Diffie musel mířit ještě výš. Natočil chytlavý song se satirickým názvem Bigger Than The Beatles, skladba opět dobyla vrchol hitparády a stala se středobodem jeho nové desky Life’s So Funny.
Rok 1997 v country muzice mnohé změnil. Hitparádám kralovala Shania Twain se svou přelomovou deskou Come On Over, celý žánr začal být více ovlivňován popem a spousta věcí najednou vyšla z módy (tohoto roku se taky prakticky všichni dosavadní vlasáči ostříhali). Joe Diffie svůj sound posunul k melodičtějším skladbám (kritikové je nazývali „novelty songs“), ale mainstream nakonec kráčel jinudy. Diffieho jinak výborná deska Twice Opon A Time nedosáhla ani půl milionu prodaných kopií, a když v Sony viděli, že z Diffieho přestává být jejich dojná kráva, rychle ještě vydali výběr hitů, aby na něm ještě aspoň něco vyždímali. Joeova poslední deska pro Sony se jmenovala A Night To Remember a z titulní skladby se stal jeho největší crossover hit.
Když Diffieho komerční úspěch opadl a už nedokázal utáhnout celé turné sám, spojil se s Markem Chesnuttem a Tracym Lawrencem a s jejich turné Rockin‘ The Roadhouse Down několik let úspěšně jezdili po celé Americe a dokonce se s ním dostali i do Gstaadu ve Švýcarsku. Další dvě desky In Another World a Tougher Than The Nails opět nabídly prvotřídní originální muziku, ačkoliv ta už někdejšího ohlasu pochopitelně nedosáhla. Na druhém ze jmenovaných alb se objevil i duet s Georgem Jonesem v humorné nahrávce What Would Waylon Do.
Roku 2007 se s Joem Diffiem zkontaktoval Peter Dula ze Slovenska a přes Skype se mezi nimi postupně utvořilo přátelství. Společně přes internet natočili duet Long Gone Loner, který se dostal na 1. místo evropského žebříčku a při Petrově návštěvě v Nashvillu ho Joe uvedl jako svého hosta v Opry a zahráli si Folsom Prison Blues. Peter Dula mi pak s Joem domluvil rozhovor v zákulisí Grand Ole Opry, ale tehdy tam došlo k nedorozumění a zavolali tam na mě policii. Tuto historku si celou můžete poslechnout v podcastu.
V roce 2009 Joe Diffie pracoval na třech nových albech zároveň. Starší umělci však mají obecně problém, že mastery k jejich někdejším hitům patří vydavatelstvím, u kterých už dávno nejsou, a pokud chtějí tyto písně vydat na novém albu, musí je ve studiu natočit znovu. Tento ryze pragmatický důvod se občas setkává s nepochopením, zejména pokud jsou nové nahrávky původním notoricky známým verzím poněkud vzdálené. Diffiemu se ale v tomto ohledu povedlo mistrovské dílo a dvacítku svých nejznámějších songů nahrál tak věrně, že jsou od originálů téměř k nerozeznání. Pro následné album The Ultimate Collection všechny písně sám dokonce zmixoval a produkoval.
Na projektu Homecoming se vrátil ke svým kořenům a vydal kritikou velmi vysoko ceněné bluegrassové album, a třetí deskou, která vyšla v tom samém období, byl skvělý živák Live At Billy Bob’s Texas.
Roku 2013 se Joe spojil s parťáky Aaronem Tippinem a Sammym Kershawem, se kterými zrovna jezdili společné turné, a natočili desku All In The Same Boat, na které nahráli tři společné skladby, a dále tu měl každý tři sólovky. Zatímco Tippin a Keshaw využili tento prostor k vydání svých klasických hitů, Diffie se rozhodl pro nový materiál a mimo jiné zde natočil dokonalou verzi Heart Of Gold od Neila Younga. Ve zdařilém klipu ke společné titulní písni All In The Same Boat si zahrály skutečné manželky všech tří zpěváků.
Když před pár lety Jason Aldean natočil již zmiňovaný tribute song 1994, na Diffieho se pak sesypali novináři s dotazy, co tomu říká. Zejména je pak zajímala věta, ve které Aldean použil Diffieho příjmení jako sloveso: „Come on Joe, teach us how to diffie!“ Joe na záplavu otázek „co to znamená dělat diffie“ vždy se smíchem odpovídal, že pokud to někdo zjistí, ať mu dá vědět.
Tuto novou vlnu popularity ale chytře využil pro vlastní propagaci a uvedl na trh kolekci originálního merchandisingu včetně triček s nápisem „TEACH ME HOW TO DIFFIE“. Aldean svůj oslavný song zakončil slovy „Will the real Joe Diffie please stand up?“, což Joe přijal jako výzvu a spojil se s raperem jménem D-Thrash, aby natočili song Girl Ridin‘ Shotgun, který byl odpovědí Jasonovi Aldeanovi.
Loni na podzim Joe Diffie vydal svůj první vinyl a ve stylu Johna Deere Greena byl disk celý zelený. Deska jmenovala příznačně Joe, Joe, Joe Diffie! opět s odkazem na Aldeanův hit a jednalo se o předzvěst Diffieho chystaného comebacku. Na letošní rok plánoval svou první studiovou countryovou desku po šestnácti letech. Stihl z ní vydat dva singly, jenže pak vše zastavil koronavirus. Ještě v úterý 24. března se Joe se svou manželkou hašteřili na Facebooku o tom, kdo vynese smetí, v pátek oznámil, že se nakazil a v neděli na komplikace spojené s koronavirem ve svých 61 letech zemřel.
Náhlý skon živoucí legendy celý countryový svět hluboce zasáhl a svůj zármutek vyjádřili úplně všichni od začínajících zpěváků, pro které byl Diffie vzorem, až po velikány Lorettu Lynn a George Straita. Garth Brooks ve své vzpomínce vyzdvihl Diffieho mimořádné hlasové schopnosti a přirovnal ho k dalším velkým vokalistům jako jsou Ronnie Dunn a Mark Chesnutt.
Joe Diffie bohužel odešel a aspoň malou útěchou nyní bude očekávání jeho poslední desky, která by již měla být dokončená.
Na závěr medailonku Joea Diffieho máme jedno lahůdkové video. Jedná se o poslední vystoupení George Jonese v Grand Ole Opry z roku 2012 a jelikož Jones zrovna trpěl zánětem hrtanu a nebyl schopen zpívat, v závěrečné písni za něj proto zaskočil Joe Diffie. (A když vám zpívá sbory samotný Alan Jackson, to už sakra něco znamená!)
TIP: Zde si můžete přečíst můj rozhovor s Joem Diffiem z roku 2008
PLAYLIST:
Kenny Rogers - It's A Beautiful Life
Trace Adkins - Better Off
Tara Thompson - My Dogs Are Home
Jan Howard - Evil On Your Mind
John Prine - Paradise
Hot Country Knights - Pick Her Up (feat. Travis Tritt)
Joe Diffie - Home
Joe Diffie - John Deere Green
Joe Diffie - Third Rock From The Sun
Joe Diffie - Down In A Ditch
Joe Diffie - Show Me A Woman
Joe Diffie - Nothin' But The Radio
Joe Diffie - Behind Closed Doors (live)
Joe Diffie - As Long as There's A Bar
Petr Mečíř
Nejsem hudební kritik, ale hudební chválič, protože píšu jen o tom, co se mi líbí. Za dobrou muzikou pojedu kamkoliv.
