Hvězdy mezi americkými vrtulníky

K rozmachu vrtulníků došlo po skončení druhé světové války. Jejich manévrovací schopnosti a hlavně možnost přistát bez potřeby brzdné dráhy se armádě natolik osvědčily, že po prvotním využití v roli vojenských ambulancí ve válce v Koreji se z nich staly klíčové stroje i pro pozdější válečné konflikty. Lidská touha vyprávět pomocí filmů válečné příběhy nám umožnila vrtulníky vídat i na filmovém plátně. A co si budeme povídat, film Apokalypsa od Francise Coppoly by bez hřmotného zvuku letících vrtulníků nebyl úplně to pravé.

Vojáci z 1st Squadron, 9th Cavalry při výsadku z UH-1D Huey

Huey a vietnamská Apokalypsa

Bell 204/205, později známý pod vojenským označením UH-1 Huey, se stal americkou armádou nejvyužívanějším vrtulníkem všech dob. Jeho slavné chvíle přišly při válce ve Vietnamu, kde se poprvé objevil už v roce 1962.

Vietnamské peklo, jak ho vidíme ve filmu Apokalypsa, bylo natáčeno na Filipínách a štáb používal opravdové vojenské vrtulníky i s piloty. Americká armdáda jimi nepřispěla, jelikož tehdejší sekretář ministerstva obrany Donald Rumsfeld odmítl zapůjčit jakýkoliv vrtulník, pokud nebudou provedeny značné změny ve scénáři. Nejvíce mu vadilo válečné šílenstí, které mělo celým filmem gradovat. Zajímalo by nás, co by říkal na válečné snímky z dnešní doby.

Jeden ze storyboardů z Coppolovy Apokalypsy

Nicméně Coppola odmítl a producent Fred Ross se vydal za prezidentem Filipín Ferdinandem Marcosem. Ten kupodivu souhlasil a chaotické natáčení filmu mohlo začít. Proč chaotické? To vám vysvětlíme na základě vyprávění Douga Clayborna. Sám válku ve Vietnamu jako voják zažil a při natáčení byl koordinátorem postprodukce.

UH-1H přistává při bojové misi kdesi v Jihovýchodní Asii v roce 1970

“Na Filipínách probíhala válka s muslimskými povstalci a vrtulníky zapůjčené pro natáčení byly v neustálé bojové pohotovosti. Nikdo ze štábu dopředu nevěděl, kolik jich ten den přiletí. Občas jich mělo přiletět pět a objevily se tři. Ať tak, či tak jsme museli začít s natáčením co nejrychleji. Pokaždé jsme na ně malovali americké insignie a párkrát jsme museli s filmováním nečekaně přestat.

Natáčení Apokalypsy nebylo jednoduché

K tomu došlo ve chvíli, kdy piloti dostali během roztočené scény do vysílačky pokyn odletět na bojovou akci. Zvládnutí situace v takové atmosféře byla pro celý štáb velká výzva. A tato výzva přinesla jednu velkou kuriozitu. Filipínská armáda dostala pokyn ihned se vydat na bouřlivý jih Filipín, kde se konflikt právě vyostřil. Štáb v tu chvíli neměl ani vteřinu na odstranění výsostných znaků a tak z natačení odletěly Hueys do boje s americkou hvězdou na bocích.”

Širokoúhlý formát filmu vyžadoval precizní koordinaci letových scén

Nejznámější scéna z filmu podkreslená Wagnerovou Jízdou Valkýr byla pro tvůrce velkým oříškem. Sám Clayborne k tomu dodal: “Pokud na obrazovce vidíte 14 vrtulníků, tak jich 14 doopravdy bylo. Žádné digitální triky tehdy neexistovaly. Dostat všechny vrtulníky do jednoho záběru kamery bylo značně složité. Ne, že by se tam nevešly. Jenomže filipínští piloti neměli žádné zkušenosti s natáčením a měli ve zvyku vybočovat ze své letové dráhy.

Hueys nad Vietnamem. Tedy přesněji nad Filipínami...

Při natáčení se používal širokoúhlý formát 2:35, takže obraz byl sice širší, ale zase nižší. Jakákoliv mírná změna dráhy letu znamenala nepoužitelnost daného záběru. Ačkoliv to byli dobří lidé, bylo těžké jim vysvětlit, že se záběr trvající dvě a půl minuty kvůti této situaci nepovedl a poslat je znovu do vzduchu.” Nakonec se i přes překročený rozpočet film natočit povedlo a my si teď můžeme tuto ikonickou scénu patřičně užít.

Noční let v podání vojenského veterána

Narozdíl od filmu měli váleční piloti s vrtulníky jiné problémy. Vietnamská džungle si pro ně připravila nejedno překvapení. Přistávali v těžce dostupných místech a často hrozila ztráta olistění rotorových listů. Ty se při nárazu do kmene stromu většinou ohnou, nebo prasknou. V takové situaci se vrtulník stane neovladatelným a spadne. Navíc džungle ponořená do tmy pilotům nedovolovala pořádně náhlednout, kam s vrtulníkem sesedají.

Krásný záběr z paluby UH-1 Huey kdesi nad Vietnamem

My se teď podíváme na jeden příběh amerického pilota vrtulníku Huey. Ken Mayberry sloužil jako pilot u 101. výsadkové divize a do Vietnamu se dostal v roce 1968. Tamní tmu popsal tak temnou, že si neviděl ani na ruce umístěné před obličejem.

Zdravotnické Hueys zachránily spoustu životů

Při jedné zásobovací misi letěl s vrtulníkem plným munice na základnu Henderson, která byla pod palbou. Když se blížil k základně, udělal otočku o 180 stupňů a začal sestupovat do nižší výšky. Musel se vyhnout prozrazení, jelikož vojáci Vietkongu vystřelovali světlice, aby viděli, zda se neblíží nepřítel. Druhý pilot ho sice varoval před nízkým letem, ale Mayberry na to nehleděl. Najednou se zezadu od střelce ozvalo: “Pozor, stromy, pozor!”

Všední den v ´Namu

Mayberryho nízký let mezi korunami stromů znamenal, že neviděl dostatečně daleko před sebe, a tak si to nevědomky namířil proti skále. Jakmile jí spatřil, zatáhnul cyklickým řízením, nasměroval nos vrtulníku nahoru a přidal plný plyn. Musel nabrat výšku co nejrychleji, aby se se skálou nestřetnul. Naštěstí se mu manévr povedl a po srovnání kurzu mířil opět na základnu. Ten moment popsal jako velkou úlevu.

To ale nebylo vše, ještě jeden zážitek z této akce mu utkvěl v paměti. Při přiblížení k základně zahlédl vietnamské vojáky s plamenomety. Ti se prodírali džunglí jako pekelný drak a šlehající plameny zapálily vše, co jim stálo v cestě. “Byl to zajímavý pohled, bylo to poprvé a zároveň naposledy, co jsem něco podobného viděl“.

Ken Mayberry válku ve Vietnamu přežil

Trika s motivem legendárních Hueys z ´Namu najdete v našem eshopu DixieGear

Black Hawk Down a digitální peklo

Přelom milénia přinesl nové výzvy a také možnosti pro natáčení filmů. Nemluvíme o ničem jiném, než digitálních tricích, při nichž kterých filmaři tak trochu zapomínají na realitu. Ridley Scott nám v roce 2001 naservíroval snímek, který je opravdovou pastvou pro oči. Film Black Hawk Down reflektuje bitvu v somálském Mogadishu a právě tamní občanská válka dala za příležitost vyniknout vrtulníku Sikorsky UH-60 Black Hawk.

Další slavná vrtulníková scéna

Ten je včetně své posádky jedním z hlavních hrdinů tohoto filmu. Tvůrci při natáčení používali skutečné vrtulníky až na scény, kde je vrtulník zasažen nebo padá k zemi. Zde pak vzniká rozpor s realitou a my se na jeden takový teď podíváme.

Blackhawky v těsné formaci, pravděpodobně v Afghánistánu

Jak jsme již dříveli zmínili, olistění rotorových listů je relativně křehké a náraz do pevného materiálu znamená jeho ztrátu. Na tuto skutečnost filmaři zapomněli při scéně, ve které je sestřelen první vrtulník UH-60. Při dopadu na zem vrtulník klouže bokem po zemi a hlavní rotor se stále točí jakoby nic. Listy rotorů se v tu chvíli tváří rovné a nepoškozené stejně jako zem, do které by se listy rotoru měly zasekávat. Nepoškozené listy by se ještě daly pochopit, kdyby zem pod vrtulníkem byla od nich rozrytá, ale tvrdé písčité podloží by ve skutečnosti způsobilo jejich ohnutí a odtržení od rotorové hlavy.

Pracoviště pilota Blackhawku

Zajímavé je, že reálné pojetí takové situace nám filmaři přeci jen později ve filmu nabídnou. Při zásahu do zadního rotoru “hlavního hrdiny”, Black Hawku s kodovým označením 64, se vrtulník točí pořád dokola a padá k zemi. To je správně, jelikož zadní rotor určuje, zda vrtulník letí rovně, nebo zatačí. Podstatné je, že při dopadu a klouzání po boku vidíme listy rotoru zasekávající do písku a později jejich odtržení, čímž se rotor kompletně zastaví.

Blackhawky mohou být vyzbrojeny bočními kulomety stejně jako jejich předchůdci Huey

Na jednu stranu nám filmaři díky digitálním trikům mohou nabídnout detailnější a dříve nevídané záběry z podobných situací. Na tu druhou občas zapomínají na jejich reálnost. Bohužel ani tato scéna není zcela bez chyby. Filmaři totiž vypustili docela zásadní událost, která se ve skutečnosti stala. V momentě, kdy zasažený Black Hawk 64 dopadá na zem, vidíme ve filmu záběr na mrtvou posádku vrtulníku (kromě pilota). Ale ve skutečnosti i posádka pád přežila a byla pak zastřelena somálskými bojovníky. Jediný přeživší v obou případech byl pilot Mike Durant, který byl 11 dní zajatcem a zároveň se stal hlavním hrdinou této bitvy.

Mike Durant, muž který přežil svojí smrt

Je na čase se přesunout od filmu do reality. Při náletu na město Mogadishu se Durrant cítil nezranitelný. Ve formaci s ostatními vrtulníky piloti přiváželi týmy Delta Force a amerických Navy Seals. Jejich úkolem bylo zajmout dva pobočníky tehdejšího somálského vůdce Mohameda Farraha Aidida. Celá akce měla zabrat hodinu až dvě. Američané nastoupili s 19 vrtulníky, 12 automobily a 160 muži, ale ani to nestačilo. Vše se zvrtlo v momentě, kdy oba týmy dorazily do centra města.

Posádka Durantova Blackhawku “Super 64” během nasazení v Somálsku. Mike Durant zcela vpravo

Somálská milice byla naplno oddána svému vůdci a nevzdala se bez boje. Mike Durrant se snažil se svojí posádkou podpořit pozemní jednotky ze vzduchu kroužením a střelbou nad centrem města. Situace se ale neuklidňovala a následoval zlomový moment, který jsme viděli ve filmu Black Hawk Down. Pomalu se pohybující vrtulník je zasažen do ocasu a padá z výšky 21 metrů k zemi.

Tenhle záběr z filmu určitě znáte

“Po pádu vrtulníku jsem se snažil smířit s blížící se smrtí. Pokaždé když kolem proběhl dav Somálců, tak se zvyšoval můj strach.” Takto zahájil své vyprávění Mike Durrant. Jelikož měl zlomené obě nohy, nemohl z vrtulníku nikam utéct, a tak čekal na smrt. Když ho vytáhli, začali ho značně bít, zlomili mu nos, čelist i kost v očním důlku. Je jisté, že kdyby bití neustalo, nebyl by dnes naživu.

Námořní verze Blackhawku v akci

Naštěstí se po chvíli ozvaly výstřely a rozvášněný dav se začal uklidňovat. Z davu Somálců vystoupil jeden muž a prohlásil, že vezmou pilota s sebou jako zajatce. “To byl zlomový moment, do té chvíle jsem myslel, že budu další americkou obětí této války”, dodal Durrant.

Američtí Rangers v Somálsku před Blackhawkem 66 výstižně pojmenovaným "Gunslinger" (pistolník)

Ostatní členové jeho posádky byli již zastřeleni a jeho naložili do pickupu a odvezli k místnímu vůdci bojovníků. Zde byl zavřen v betonové místnosti. Ruce měl spoutané řetězy, takže si ani nemohl očistit obličej od prachu a špíny. Po celou dobu svého věznění nemyslel na nic jiného, než na smrt. Jeho věznitelé si to mohli kdykoliv rozmyslet a popravit ho.

Trosky sestřeleného Blackhawku v Mogadishu

I přes to si se svými vězniteli, respektive strážci, dokázal vytvořit jakýsi vztah. Přes kulturní rozdíly mu v tom pomáhal jeho smysl pro humor. Vyprávěním vtípků se vyrovnával s celou situací, jelikož nevěřil, že se někdy dostane na svobodu. Naštěstí se jednání amerického diplomata Roberta Oakleyho se somálskými bojovníky skončilo dohodou o Durrantově propuštění a Mike po 11 dnech věznění ocitl zpět mezi svými. Po návratu ho čekalo ještě jedno nemilé překvapení. Zjistil, že další dva z jeho přátel, stejně jako jeho posádka zahynuli v boji.

Šťastný konec. Mike Durant na cestě ze somálského zajetí zpátky domů

Událostí, ve kterých vrtulníky hrají hlavní roli by se našla celá řada. Jsou to úchvatné stroje, které by člověk mohl obdivovat donekonečna. Ale nesmíme opomenout jejich piloty a posádky. To oni jsou opravdovými hrdiny a bez jejich zážitků by žádný válečný film nemohl vzniknout a my neměli co obdivovat.