Hurá na Jih 52: Zběsilí excentrici Black Oak Arkansas a zapomenuté perly southern rockového pravěku

53.díl jižanského rockového speciálu Hurá na Jih se vrací po měsíčním odpočinku s novou náplní. Ohlédnutí za měsícem plným southern rocku, pozvánka na 25. Summer Southern Session, miniprofil Black Oak Arkansas a další cesta do southern rockového pravěku s Jirkou Petrů.

Poslouchejte: Jižanský pelmel 30 – Nezdolní excentrici Black Oak Arkansas

Poslouchejte: Hurá na Jih 52 – Další zapomenuté perly southern-rockového pravěku

Dališova Drbárna

Minulý měsíc jsme si dali trochu oraz, protože fakt nebyl čas nazbyt a příprava plnohodnotného dílu Hurá na Jih nějaký ten čas zabere. Já měl starosti kolem Southern Rock & Blues Kolín a Marty chystal s kamarády první ročník akce Dixie On The Road, kterou oslavil 5.rok existence Rádia Dixie. Tak to Marty vtipně vyřešil zopakováním staršího dílu Hurá na jih, kde bylo (mimo jiné) i povídání s Dominikem Wallenfelsem, zpěvákem legendárních General Lee. Určitě to nebyla náhoda, protože Dominik vystoupil také jak na festivalu v Kolíně, s příležitostně sestavenou kapelou Tondy Smrčky Tonny´s Southern Session, tak i na Konopáči na Dixie On The Road jako host kapely The Cell.

Tonny´s Southern Session v Kolíně 2019

Dališova „Drbárna“ bude v červnu plná novinek. Přinese další písničku z nového alba maďarských Asphalt Horsemen - Halld, amit mondok! (Slyšte, co říkám). Před dvěmi měsíci to byl jen promo singl, teď už vlastní výběr písničky z alba, které bylo zařazeno k ostatním do sbírky.

Uplynulý měsíc byl fakt hektický a snad o něm vznikne i samostatný článek. Týden po Kolínu byla na Konopáči již zmíněná Dixie On The Road. Akce plná aut, motorek, muziky, amerických vojáků od poloviny 19. století dodnes. Jídla a pití bylo také dost, a kdo přijel, se nemohl nudit. Ostatně si o tom všem můžete najít spoustu informací na FB profilu akce.

Liberečtí Bandoleros předvedli na Dixie On The Road show vskutku famózní

Další velkou akcí byly dva koncerty amerických Hogjaw v Čechách. Promotér těchto koncertů u nás Zdeněk Stejskal se tentokrát rozhodl nabídnout tuhle skvělou kapelu v menších městech. Volba padla na Kolín a Teplice. Nevím, jestli tím argumentem pro výběr Kolína bylo 13 roků, kdy se zde konají přehlídky domácího i zahraničního southern rocku (5x Kolínská jižanská noc a 8x Southrn rock & Blues Kolín), ale nejlepší volba to asi nebyla. Ostatně ani samotná návštěvnost v Kolíně nebyla nikdy nijak závratná a vždy to zachraňují „přespolní“ posluchači. Ani v případě Hogjaw tomu nebylo jinak. 

Hogjaw

Teplice, a severozápad vůbec, jsou baštou a líhní domácí souther rockové scény (Petr Bultas Band, 1202 Station, Big Water, Blue Rocket, Last Rebel …), ale ani tady to nebylo s návštěvou nijak zázračné a i tady bylo hodně přespolních, např. z Liberce (a jeden z Kolína). Oba koncerty ale byly skvělé a Hogjaw předvedli současný přímočarý a řízný southern rock. Došlo ale i na poctivé jižanské balady, jako třeba na tuhle fantastickou lahůdku: I Will Remain.

Hogjaw byli skvělí i mimo jeviště. Normální skromní kluci, kteří si na nic nehráli a ochotně se fotili a každým, kdo si o to řekl, a podepisovali všechno, co dostali pod ruku. V Kolíně byla jen jedna předkapela – Merlin s Danem Horynou. V Teplicích předskakovali Last Rebel, pak zahráli Hogjaw a večer uzavřeli The Cell. Když začali hrát Cellníci, Hogjaw seděli v šatně, ale už asi v polovině první písničky se oba kytaristé JB Jones a Jimmy Rose zvedli a přišli pod pódium, podívat se, kdo tu krásnou muziku hraje. Vydrželi po celé vystoupení The Cell a po chvíli se k nim přidali i ostatní dva členové kapely. Bylo skvělé, když Jimmy Rose prožíval tu muziku a imaginárně se přidával se svou pomyslnou kytarou k sólům Michala Beneše a Martina Škody. Upřímné ovace od Hogjaw si The Cell opravdu zasloužili a snad se podaří využít i navázané kontakty s francouzským zaměstnancem belgické agentury, která letos Hogjaw do Evropy přivezla. V závěru večera nemohly chybět ani společné fotky Hogjaw a The Cell.

Kytaristé The Cell a Hogjaw odleva: M.Beneš, J.Rose, M.Škoda a JB Jones.

Od jara tady inzeruju, které jižanské kapely se letos chystají vydávat svá alba. V procesu jsou dílka Big Boy Bandu, Petr Bultas bandu, Last Rebel, Full House. V tuto chvíli nemám žádné informace, že by už někde u výše zmíněných bylo hotovo, ale jako blesk z čistého nebe přišla prosba od Milana Renče z bývalých 1202 Station, abych mu poslal svou poštovní adresu, že mi pošle album jeho nové kapely Torzo. Už dříve jsem zaregistroval a i v tomto pořadu se svěřil, že se Milan ze severozápadu Čech odstěhoval na jižní Moravu a dal dohromady novou kapelu. Poslal mi kdysi i pár promo nahrávek ze zkušebny, ale nebral jsem to nijak vážně. Až teď najednou je nové album kapely Torzo To si dávám na světě a hlásí se o své místo na slunci. 

Ten boj o místo na slunci nebude mít Torzo vůbec jednoduchý. Kapela hraje jen ve třech, a co se dá ve studiu doplnit dalšími nástroji, to v živém provedení může hodně chybět. Ostatně Torzo bude jednou z osmi kapel, které se představí v poslední červnovou sobotu na 25.ročníku Summer Southern Session – festivalu jižanského roku Mlejn. Přítomna bude domácí jižansko-rocková špička (The Cell, Full House, Blackies, Bandoleros, Last Rebel), doplněná spolehlivým Old Boars Bandem a nováčky na zdejším pódiu – již výše zmíněnou kapelou Torzo a další kapelou The Crash. Pro nedočkavé vše začíná už v pátek 28.6. společným poslechem audia a videa a rovněž společnou konzumací nejrůznějších pochutin. Samotná 25. Přehlídka toho nejlepšího z domácí scény a toho snad nadějného, které na vrcholy teprve míří, začne v sobotu 29.6. od 13:00 v Hřměníně u Sobotky.

S tím Mlejnem jsem to trochu uspěchal. Nejdříve jsem asi měl připomenout dvě další velké události, jimž jsem měl tu čest být přítomen. Tou první byl koncert Lynyrd Skynyrd (a předkapely Blackberry Smoke) 17.6.2019 v německém Erfurtu. Už dopředu bylo tohle evropské turné Lynyrd Skynyrd prezentováno, jako poslední turné této světové legendy. Být při tom mi bylo ctí a vidět také poprvé naživo Blackberry Smoke, bylo téměř povinností. Podobně to cítilo velké množství fanoušků z naší domácí jižanské komunity. Koncert byl fantastický. Blackberry Smoke byli skvělí, ale měli smůlu, že za hlavní hvězdy šli LS. 

Blackberry Smoke 17.6.2019 v Erfurtu

Lynyrd Skynyrd jsem viděl předtím 3x (Stuttgart, Lipsko a Plzeň) a nic mimořádného jsem tentokrát nečekal, ale skutečnost předčila mé představy. Žádná bombastická scéna s kulisami, ale chytře vymyšlené propojení scény se světly a videoprojekcí. Největším zážitkem pro mě byla poslední písnička koncertu s krásným rozloučením. Free Bird, jako na všech předcházejících koncertech věnovaná už nejen těm mrtvým z října 1977, ale také těm ostatním členům kapely, kteří zemřeli v následujících letech. 

Lynyrd Skynyrd 17.6.2019 v Erfurtu

Nejdříve se v úvodu na plátně objevil rybařící Ronnie Van Zant a písničku rozjíždí spolu s kapelou záznam koncertu staré sestavy. První sloky odzpíval jeho brácha Johnny Van Zant, doprovázený sborem diváků. Před poslední zpívanou slokou se na plátně objevila pyramida dvanácti hořících svíček se jmény zemřelých členů kapely. Postupně svíčky uhasínaly, ale zůstávala jména. Když zůstala svítit poslední svíčka Ronieho Van Zanta, Johnny přinesl svůj stojan s mikrofonem, položil ho na střed pódia do míst, kde stává zpěvák a na mikrofon dal klobouk svého mrtvého bratra. Poslední sloku, před finální instrumentální částí písničky pak odzpíval z plátna, za doprovodu kapely na pódiu, Ronnie Van Zant za franetického aplauzu publika. Krásná symbolika, krásný závěr koncertu a krásné rozloučení s Lynyrd Skynyrd.

No a aby toho náhodou nebylo málo, tak nás 19.6. čekal ještě jeden velký koncert v Praze na fotbalovém stadionu Slávie Praha v Edenu. Vystoupení ZZ Top a Kiss jsem původně neměl v plánu.  ZZ Top jsem viděl už asi 5x a Kiss nejsou mým hrníčkem čaje a ještě navíc při vědomí toho, co nás čekalo před tímto koncertem… Pak jsem ale od svých dětí dostal k narozeninám vstupenky a bylo vymalováno. Tak jsme s Ivčou vyrazili. Já spíše na ZZ Top, ona v naději, že uvidí idoly svým pubertálních let. Já byl spokojený, protože fousáči hráli převážně věci z prvních čtyř až pěti alb a z těch komerčně nejúspěšnějších z osmdesátých let zahráli snad jen pět písniček. Bylo to fajn a bylo to milé. Fanoušci Kiss byli na stadionu v početní převaze a určitě se jim ten koncert, zřejmě už také z poslední koncertní šňůry Kiss, musel líbit. My to už ale nedávali a po hodině poslouchání jsme dali přednost odjezdu domů.

 ZZ Top v Praze 19.6.2019 foto R.Ulehla

Poslouchejte: Jižanský pelmel 30 – Nezdolní excentrici Black Oak Arkansas

Poslouchejte: Hurá na Jih 52 – Další zapomenuté perly southern-rockového pravěku

Hudební dramaturg Radia Dixie Petr Jirásek je v rachotě taky pěkně vytížen (mimochodem kdo není, že…), nicméně z časového presu šikovně vyklouzl částečnou repeticí profilu kapely, bez které by jižanský rock nebyl kompletní. A navíc, Black Oak Arkansas mají venku novou desku! Takže čtěte a pozorně poslouchejte…

Nezdolní excentrici Black Oak Arkansas

Story BOA byla pro sedmdesátá léta skoro typická: v dnech své slávy tahle skvělá kapela inkasovala za jednu show neskutečných 60 000 USD, aby se po pár letech, kdy byla jednou z pěti nejlépe vydělávajících kapel na světě, ocitla úplně bez peněz. Jasně, že ji odrbali producenti, kdo jiný.

Black Oak Arkansas získali název po městě, v němž kapela vznikla, tedy Black Oak ve státě Arkansas. Ve skupině se za celou dobu její existence, tedy od roku 1963 prostřídalo neuvěřitelných skoro sedm desítek muzikantů. Mimochodem, ve zlatém období kapely v ní působil i bubeník Tommy Aldridge, dnešní opora nezničitelných hardrockových Whitesnake Davida Coverdala.

Tváří kapely Black Oak Arkansas, kterou tvořily výhradně poctivé máničky, byl obscénní mačo zvíře Jim Dandy Mangrum, frontman, na kterého prostě nelze zapomenout. Ten byl na pódiu byl neustále v pohybu, předváděl jakási podivná prostná, s blonďatou hřívou do půli těla nahej, nosil hlavně vypasovaný bílý legíny s rafinovaně vyrýsovaným datlem, a k tomu přidal opasek s obří přezkou ve tvaru hvězdy a kozačky, nejlépe s třásněma - tak daleko nedotáhl svoji pódiovou prezentaci ani podobný týpek z americký kapely se skoro identicky stejným mizerným osudem, totiž Mark Farner z Grand Funk Railroad. 

Dandy nejen znamenitě mečivě zpíval a chrlil zvuky, ale dodnes zůstává asi i nejlepším hráčem na valchu (na prádlo) v celém rockovém světě. Traduje se, že dokonce zahulil s Billem Clintonem a byl kámoš Johna Lennona.

BOA vydávali skvělý alba a to včetně živáčů (a je třeba říci, že všechny ty desky se i dnes skvěle poslouchají), píchali roštěnky, kalili a brali různý svinstva, až vyspěli v jednu z největších southern rockových ikon. 

Jim Dandy Mangrum a jeho rocková valcha

Jenže ouha, v roce 1980 se ale Dandymu kousla pumpa, tedy přišly problémy se srdcem, a bylo po ptákách. To už byli jako kapela bez peněz a taky southern rock byl pomalu už sprostý slovo, už o něj skoro nikdo nestál, naštěstí jen do času.

Přes všechny zdravotní trable se ale Dandy dokázal s celoživotním parťákem, kytaristou Ricky Lee Reynoldsem, po letech vrátit zase na pódia a hrají spolu pod hlavičkou BOA dodnes. Jsou to ale dneska už oteklý, tlustý starý strejcové, na který vůbec není hezkej pohled, jen mrněte na jejich současné fotky.

BOA dnes

Ale pozor: minulý měsíc přišla vynikající zpráva - Black Oak Arkansas stále žijí a kopou – po třiceti letech vydali svoje nové, jestli dobře počítám devětadvacáté album, s názvem Underdog Heroes (tedy Smolní hrdinové). Najdeme na něm zmíněné staré kámoše – zakládajícího zpěváka Jima Dandyho i kytaráka Ricky Lee Reynoldse, ale i, a to je milé překvapení, svého času brilantního a velice rychlého kytaristu, který s kapelou spolupracoval v letech 1978 až 2003, Shawna Lanea!

Zkuste si Black Oak Arkansas najít třeba na Youtube v období jejich zlaté éry, tj. sedmdesátých letech, třeba kousek pod názvem When Electricity Came to Arkansas (Když byl do Arkansasu zaveden elektrický proud) z legendárního California Jamu ze sedmdesátého čtvrtého: a garantuju vám, že na Jima Dandyho a jeho partu už fakt nikdy nezapomenete! Byli prostě jedineční a famózní!

K poctivé řepácké muzice patří i stylovej vohoz. A kde jinde ho najít, než v našem eshopu DixieGear.cz. Letní várka novinek před pár týdny dorazila a mezi tou záplavou autíček a motorek se najde samozřejmě i něco echt jižanskýho...

Poslouchejte: Jižanský pelmel 30 – Nezdolní excentrici Black Oak Arkansas

Poslouchejte: Hurá na Jih 52 – Další zapomenuté perly southern-rockového pravěku

Hurá na Jih 52 – Další zapomenuté perly southern-rockového pravěku

Ve druhé hodině nás tentokrát pozve náš jihočeský kamarád a velký rockový znalec a fanda Jirka Petrů na další cestu do southern rockového pravěku. V jeho velkém archivu se najdou skutečné perly, které opravdu stojí za to zbavit letitého nánosu prachu, omést z nich pavučiny a narvat vám je do hlav. A když pravěk, tak pravěk. Třeba zrovna s kapelou Mamooth.

Další kapela, o které bude řeč, jsou Peace & Quiet. První, co všechny musí zaujmout je hlas zpěváka. Zní jako David Coverdale ve svým začátcích. Síla a jistota projevu. Ani hudba ale nezaostává a máte se na co těšit.

Další kapele věnoval Jirka Petrů ve svém povídání hned dvě písničky. Ve své době a místě působení byli Bolder Damn tak úspěšní a slavní, že je mezi své vzory uvádějí i Alice Cooper a Kiss. I žáci mnohdy své učitele předčí. Tady se to naplnilo dokonale.

Také příběh další kapely je zajímavý a svým způsobem i výstižný. Členové Almost Brothers byli roadies Allman Brothers Bandu. Jezdili s kapelou, dělali bedňáky a pomocníky při přípravě nástrojů. Občas museli zaskočit i při zvukových zkouškách, když hlavní hvězdy byly indisponované, nebo jinak neschopné. Tak se postupně sehrávali, až vznikla řádná kapela, která se vůbec neztratila a své fanoušky si našla.

V dalším povídání se dozvíme spoustu zajímavostí a osobnosti Wayne Perkinse. Tento kytarista už od svých 16 let působil jako studiový, námezdní hráč a během svého života spolupracoval s mnoha velikány, jako byli, nebo jsou J.Cocker, Leon Russell, Steve Winwood, Bob Marley, Rolling Stones a další. Koncem 70. Let se přidal ke svému bratrovi, se kterým vytvořil kapelu Crimson Tide. Přestože tahle kapela natočila jen dvě alba, stojí za to, aby se na ní tady zavzpomínalo.

A další poklad, který vám otevře pusu ze široka. Kdo z vás zná kapelu Too Smooth? V polovině 70. let to byla parta, která byla nasazována jako předkapela daleko známějších skupin (např. Golden Earring, Ted Nugent, Lynyrd Skynyrd), aby jim zajistila plný sál diváků. Štěstí se ale nakonec usmálo na jiné. Too Smooth stihli natočit jen dvě alba, která ale vyšla až v tomto tisíciletí, jako vzpomínka na kapelu. Jako ukázku si Jirka Petrů vybral výborné boogie Texas Hospitally. Já tady nabízím anglicky hovořícím a rozumějícím hezké povídání. Koho to zajímá, najděte si cca hodinku volného času:

U další kapely z Texasu Blue Steel Jirku Perů zaujalo jen první album No More Lonely Nights z roku 1979. Druhé album pak už bylo něco jako Abba a kapela zmizela ze scény. Písnička Bulldog, kterou v pořadu uslyšíte ale není marná a škoda, že kapela u podobné tvorby nezůstala a dál ji nerozvíjela.

Posledním dvěma kapelám bude Jirka Petrů věnovat víc hudebního času. Whiskey Rivers jsou nejvíc country z celého dnešního pořadu a jejich první album hodně připomíná tvorbu kapely Charlieho Danielse. Druhé album je věnováno indiánské tématice a Jirka nám pustí ukázky z obou alb. Já jsem se snažil najít na YouTube nějaké video, anebo alespoň lepší a kvalitnější obrázky alb, ale nic lepšího, než poslal Jirka, jsem nenašel.

Závěr a finále dnešní druhé hodiny cesty do pravěku jižanského rocku s Jirkou Petrů obstará kapela Josefus. Jirkova hodně velká srdeční záležitost a pravěk, jak se sluší a patří. První ukázka bude už z roku 1969! Téhle kapele Jirka věnuje celkem čtyři ukázky a vy si je řádně užijte. Tuhle ukázku, kterou máme na videu, ale v pořadu neuslyšíte.

Poslouchejte: Jižanský pelmel 30 – Nezdolní excentrici Black Oak Arkansas

Poslouchejte: Hurá na Jih 52 – Další zapomenuté perly southern-rockového pravěku

Playlist Jižanský pelmel 30 – Nezdolní excentrici Black Oak Arkansas
Asphalt Horsemen – Rajtad A´ll
Torzo – To si dávám
Hogjaw – I Will Remain
Black Oak Arkansas – Jim Dandy
Black Oak Arkansas – When Elektricity Came To Arkansas
Black Oak Arkansas - Fever In My Mind
Black Oak Arkansas – Dixie
Black Oak Arkansas – Hot And Nasty
Black Oak Arkansas – Hign ´N ´Dry
Black Oak Arkansas – Everybody Wants To See Heaven (Nobody Wants To Die)
Black Oak Arkansas – Don´t Let It Show
Black Oak Arkansas – Do Unto Others

Playlist Hurá na Jih 52 – Další zapomenuté perly southern-rockového pravěku
Mammoth - Change The Run 
Peace & Quiet - You Can Wait Till Tomorrow 
Bolder Damn - Got That Feeling 
Bolder Damn - Breakthrough 
Almost Brothers - Driving Whell 
Crimson  Tide - Reckless Love 
Too Smooth - Texas Hospitality 
Blue Steel - Bulldog 
Whiskey River - Northwoods Woman 
Whiskey River - Dacotah  
Josefus - Get Off My Case 
Josefus - Crazy Man 
Josefus - I´m Gettin On 
Josefus - Situation