Tuším, že dneska potěším spíš rockery než countrymany. Pokud to teda vůbec ještě někdo řeší. I když jsem sice člověk vyrostlej na starejch Greenhornech a Dvoranách slávy (obzvlášť ta dvojka s Haggardem a Owensem mě jako kluka totálně dostala), koncert ďábelskýho kytaristy a skvělýho zpěváka a autora Marcuse Kinga bych si fakt nenechal ujít. Neskutečná show musej bejt i koncerty Whiskey Myers ve velkejch americkejch amfiteátrech a halách. No, ještě že existuje aspoň ten youtube. Tak si užijte pořádnou dávku bluesrockovejch kytar a na závěr se můžete nalodit na palubu stroje času a zamířit zpátky do devadesátejch let. Tehdejší velká country hvězda Ronnie Dunn vydržel, protloukl se obtížnejma rokama, a dneska zase přišel do módy. Je mu to přáno. Tak si to užijte a nebojte se to dneska vohulit trošku víc než obvykle…
Novej klip Kida Rocka. Trošku polopatický, ale takhle by to mělo v životě plus minus bejt…
Poslouchejte: Honkytonk Jukebox 65 – Hrajte to naživo a nahlas
Marcus King – Zní to jako potetovaná bouchačka
Tenhle kluk z Jižní Karolíny se fakt snad narodil s kytarou v ruce. Vzhledem poněkud retardovaného vidláka se nenechte zmást, a pokud jste propásli jeho předchozí album El Dorado (2020, nominace na Grammy), můžete to dohonit letošní novinkou. Ve svých pětadvaceti letech už je to hotový a vyzrálý muzikant, suverénní a přitom bezprostřední na pódiu i mimo něj, ale kromě excelentní hry na kytaru je i vynikající zpěvák a autor. Žádné hvězdné manýry, pořád je to kluk, kterého můžete potkat za rohem v prodejně použitých hudebních nástrojů, jak na otřískaného gibsona nebo telecastera jen tak pro sebe drtí nějakej flák od Merle Haggarda, Duana Allmana či B.B.Kinga. Táta i děda byli profesionální muzikanti, takže se není čemu divit, že malý Marcus stál na pódiu poprvé v osmi letech, v jedenácti už poznal jako kytarista zevnitř nahrávací studio a muziku (konkrétně jazz) má dokonce vystudovanou.
„Soulem políbený psychadelický jižanský rock“ – tak označuje Marcus King svoji muziku a přesně o tomhle to je. Dodal bych jen, že i když to není sedmdesátkový retro ani náhodou, ducha a styl té doby z nahrávek na nové desce Young Blood prostě cítím. Není to přímočará jízda rozpálenou lokomotivou přes nekonečné pláně, spíš někdy hodně klikaté putování po nejrůznějších hudebních zákoutích amerického Jihu, prozkoumávání zapadlých vedlejších cest, bažin plných aligátorů a podivných existencí. Pochválit je rozhodně třeba produkci desky. Věhlasný Dan Auerbach (podílel se na řadě písní i autorsky) se trefil přesně do Kingova stylu. Hutný zvuk klasického power-tria basa, kytara, bicí a z něj vycházející sólová čísla. Žádná samoúčelná exhibice a kytarová onanie, vždy je to organická součást písně, žádná nota není úplně zbytečná.
Nové Kingovo album se drží v čele (nejen) bluesových žebříčků a hitparád, se svým Marcus King Bandem neúnavně brázdí čím dál větší americká pódia, v show Marty Stuarta uchvátil tradiční country publikum v legendárním Rymanově auditoriu, jako host Zaca Browna přivádí svými kytarovými sóly k šílenství narvané stadiony a zdá se, že ho čeká strmá cesta vzhůru. Boj se svými alkoholovými a drogovými přízraky nedávno zřejmě úspěšně vybojoval, takže doufejme, že se nepřipojí k zástupu rockových hvězd, které nepřežili onu démonickou sedmadvacítku. Byla by to velikánská škoda, nejen pro nás, co nedáme dopustit na zvuk pořádně nabroušené bluesrockové kytary.
Marcus King – Young Blood
26.8.2022
American Recordings
https://www.marcuskingofficial.com/
Triček s hudebníma motivama najdete v našem vidláckým eshopu DixieGear.cz docela dost – nejlíp TADY. A díky za vaše objednávky! Bez nich už bysme dávno nehráli…
Poslouchejte: Honkytonk Jukebox 65 – Hrajte to naživo a nahlas
Whiskey Myers – Hrejte to nahlas a naživo
"Prostě přinášíme naše písničky a snažíme se, aby zněly jako my," říká Cody Cannon, zpěvák a kytarista skupiny Whiskey Myers. "Nikdy o tom nepřemýšlíme. Prostě se snažíme jít do toho a napsat dobrou písničku, ať už je to country, rock and roll nebo blues." Na svém nejčerstvějším albu to parta kámošů z Texasu zkusila bez producenta. David Cobb odvedl na dvou předchozích deskách výbornou práci, ale nastal čas zkusit to sami za sebe. A povedlo se.
Muzika, kterou kapela nahrála ve svém oblíbeném studiu Sonic Ranch u El Pasa, je jako horská dráha. Nahorů, dolů, sem tam smyčka nohama vzhůru, občas klidnější úsek a pořádná rána mezi světla nakonec. Je znát, že Whiskey Myers jsou za ty roky, co jsou spolu, opravdu vyhraní a sehraní. Až se člověk diví, že jim to pořád ještě funguje. Jejich show je naživo strhující, bez ohledu na to, jestli jim aplauduje stotisícový dav nebo pár desítek skalních fandů v natřískaném klubu, a tuhle atmosféru se jim podařilo přenést i na novou desku.
Byť jsou Whiskey Myers dost často řazeni k nové vlně autentických country kapel a jejich písně a alba úspěšně bodují v country hitparádách, letošní novinka je prudce rocková, přesněji southern-rocková. Gospelové trio a dechová sekce v pozadí to celé posouvají až někam k nesmrtelným starým nahrávkám z alabamského Muscle Shoals, ale pořád je to v principu bigbít. Hrejte to naživo a nahlas, a když na to budete mít náladu, zaposlouchejte se i do textů jejich písní. Whiskey Myers jsou definitivně dospělí, ale pořád hladoví a plní energie. A ty ikonické boty po legendárních Skynyrd či Allmanech si už dávno můžou v pohodě obout.
Whiskey Myers - Tornillo
29.6.2022
Wiggy Thump Records
https://www.whiskeymyers.com/
Ronnie Dunn – Neony, whiskey a zlomená srdce
Countryové devadesátky jsou zpět. Výrazný rytmus, housle a steelkytary, v popředí sólující telecastery a písně, které se vrací k nesmrtelným tématům, která budou prostě fungovat vždycky. Takže pokud rádi písničky o zlomených srdcích, alkoholu a světlech z neonových reklam, je tohle album přesně pro vás. A nejlepší jít přímo ke zdroji. Snad žádná kapela nezosobňovala country 90. let tolik jako duo Brooks & Dunn. Po jejich částečném odchodu do důchodu v roce 2009 (ale dodnes stále příležitostně koncertují) zahájil Ronnie Dunn sólovou kariéru a pokračoval ve vydávání alb a singlů, ale těžko se mu dařilo najít stejný ohlas jako Brooks & Dunn v době jejich největší slávy, byť jeho sólová deska z roku 2011 byla neprávem nedoceněná. Vkus mainstreamových country rádií byl prostě jinde.
Ovšem dnes je to jinak. Teď už to není o tom, že by Ronnie Dunn vystupoval ze své komfortní zóny a honil se za současnými trendy, ale o tom, že se současné trendy vracejí zpět, aby Ronnieho Dunna přijaly. Stačí mu být sám sebou a opřít se o zvuk, který ho dostal na vrchol. A toho se vám na albu 100 Proof Neon dostane plnými doušky. Až je té whiskey a neonů občas příliš. Přiznám se, že mi některé písně z desky začaly splývat do sebe a nebyl jsem si jistej, kterou z nich právě poslouchám, byť samy o sobě jsou fajn. O to víc z alba vykouknou kousky, které z toho devadesátkového stereotypu trochu vybočují. Duet s Parkerem McCollumem Road To Abilene o dobách, kdy si mladý Dunn musel vybrat mezi univerzitou a hraním po barech, anebo další kolaborace s potenciální vycházející hvězdou žánru Jakem Worthingtonem Honkytonk Town. Nové album 100 Proof Neon není sice super skvělé, ale rozhodně je fajn sledovat, jak se Ronnie Dunn vrací k tomu, co mu jde nejlépe, tedy být Ronniem Dunnem. Jeho jádro fanoušků bude spokojeno a on sám také. Nakonec, ty devadesátky byly přece docela fajn.
Ronnie Dunn – 100 Proof Neon
29.7.2022
Little Will-E Records
https://www.ronniedunn.com/
Poslouchejte: Honkytonk Jukebox 65 – Hrajte to naživo a nahlas
Playlist:
Marcus King – Dark Cloud
Marcus King – Hard Working Man
Marcus King – Blood On The Tracks
Marcus King – Blues Worse Than I Ever Had
Whiskey Myers – Feet´s
Whiskey Myers – For The Kids
Whiskey Myers – The Wolf
Whiskey Myers – Other Side
Ronnie Dunn – Broken Neon Hearts
Ronnie Dunn, Parker McCollum – Road To Abilene
Ronnie Dunn – Two Steppers, Waltzes And Shuffles
Ronnie Dunn – Honky Tonk Skin
Martin Pešek
Konzervativní Kozoroh na trnité cestě ke splnění svého amerického snu. Tenhle svět potřebuje opravdu trochu víc buranů.
