Honkytonk Jukebox 53: Odvrácená strana country

Honkytonk Jukebox 53: Odvrácená strana country

Dnešní trojice nových desek bude temná, zašpiněná a upřímná. Zahrají rebel lady s chápavým srdcem Ashley McBryde, legendární zapomenutý psanec Ray Wylie Hubbard a neřízená střela z nevadských putyk Hellbound Glory.


Dolů

Až jednou najdu někoho, komu budu moct s klidným svědomím hodit na hlavu starosti s naším řepáckým eshopem DixieGear.cz (teda kromě vymejšlení motivů nových triček samozřejmě), tak vyvěsím prápor. Ten náš se třinácti bílejma hvězdama samozřejmě. K tomu si přihoďte lítání kolem koncertní a livestreamové série Dixie On The Road a už by vám mělo bejt jasný, proč se z původního měsíčníku váš (doufejme) oblíbený Honkytonk Jukebox dočasně přesunul spíš do podoby občasníku. Trojice desek, které vám dnes představím, už je tím pádem nějaký ten měsíc stará, ale to podle mě není podstatné. Důležitá je muzika a troufám si tvrdit, že letošní alba Ashley McBryde, Ray Wylie Hubbarda a Leona Virgila s Hellbound Glory jsou z těch, která se neoposlouchají ani po letech. Dneska to bude temné, zašpiněné a o to víc opravdové. Hell Yeah!


Ve čtvrtek 27.8.2020 se na vás v teplickém KNAKu i na našem webu, facebooku a youtubu chystá unikátní zážitek. Frontman plzeňského COPu a jedna z největších osobností českého bluegrassu a country music – Miša Leicht. Bez kapely, „jen“ s kytarou a s doprovodem svého synátora Berta + nějaké to překvápko. A když to v 8 večer nestihnete naživo, ze záznamu tuhle show můžete sjet kdykoliv potom. A bude i CD samozřejmě.

Poslouchejte: Honkytonk Jukebox 53 - Odvrácená strana country

Ashley McBryde  - Rande (nejen) na jednu noc

Ze všech těch nových dámských a dívčích tváří a hlasů, které se v poslední době dostaly do mého ucha, naladěného na americkou muziku kdesi mezi country a rockem, je jednoznačně nejsilnější a nejzajímavější zvuk spjatý se jménem Ashley McBryde. Její debut u velkého labelu Girl Goin´ Nowhere jste mohli v Honkytonk Jukeboxu zaznamenat v jeho 28.dílu s názvem Nebe je zavřený a v pekle narváno , takže se nebudu opakovat, pěkně si to přečtěte, pokud vám to uniklo. A taky poslechněte samozřejmě. Tahle deska byla jednoznačně sukces. Několik nominací na Grammy, nespočet různých ocenění, pochvalné kritiky a dokonce se některé její písně dostaly i do rotací komerčních country rádií. 

Po dvou letech je tu v zástupu naleštěných a vystajlovaných star nepřehlédnutelná dáma zpět s novým albem, opět pod osvědčeným vedením Jaye Joyce, dvorního producenta Erica Churche. A opět je to pecka. Ashley McBryde zůstala stejná jak dřív. Zaplaťpámbů. Na desce Never Will s nonšalancí dokazuje, že je doma jak v haggardovské country poloze (First Thing I Reach For), tak dokáže odkrýt bluegrassovou podstatu své muziky (Velvet Red), ovšem zdaleka nejlíp je jí ve chvílích, kdy její kapela razantně přitvrdí a výsledkem je řádně nakopnutý jižanský bigbít (Voodoo Doll). 

Ovšem to podstatné najdete v textech. Svobodné matky, týpci s primitivními kérkami na útěku před alimenty a zodpovědností, vztahy na jednu noc, roztřískané domovy, kreditní karty s nesplacenými úvěry, prostě příběhy lidí, kteří se protloukají svými obyčejnými životy, jak nejlíp dovedou, a snaží se najít to nejlepší ze všech možných špatných rozhodnutí. Cesta ven existuje a Ashley McBryde má celou tuhle štreku hluboko vyrytou do kůže svých sešlapaných bot, každou její míli. A proto má úspěch. Ví, kdo je, ví, co má za sebou, a ví, kam směřuje. A já jí to všechno věřím a těším se na její další album. 

Ashley McBryde  - Never Will
3.4.2020
Warner Music Nashville
https://www.ashleymcbryde.com/

Mám takovej pocit, že by s tímhle trikem neměla problém Ashley, Ray Wylie a Neon Leon Virgil už tuplem ne. Letošní hit najdete mezi novinkami v našem vidláckém eshopu DixieGear.cz. Stačí kliknout na ten vobrázek nebo sem.

Poslouchejte: Honkytonk Jukebox 53 - Odvrácená strana country

Ray Wylie Hubbard – Zapomenutý psanec zasahuje

Pecka, o který mluví celej Nashville. Něco jako kdyby Vláďa Mišík vyrazil na turné s Kabátama. Nebo spíš s Chinaski? Marně u nás hledat ekvivalent spojení třiasedmdesátiletého „zapomenutého psance“, básníka laciných motelů a prototypu nezávislého písničkáře Ray Wylie Hubbarda a nahrávací společnosti Big Machine Records, součásti obřího koncernu Universal. Jo, to jsou ti oškliví hoši, co nám kurví poctivou country sračkama jako Florida Georgia Line nebo Lady Antebellum. A producent Scott Barchetta je ten satan ze všech nejsatanovatější. 

Ale dřív, než se začnete pohoršovat nad tím, že se váš oblíbený tajný svatý po 17 natočených albech a úspěchu jen pro úzký kroužek zasvěcených fandů a spřátelených muzikantů zaprodal ďáblu té nejhrubší komerce, pořádně si jeho první album v první lize poslechněte. Budete spokojeně stříhat ušima stejně jako vy, kteří tohohle nezaměnitelného Texasana díky Honkytonk Jukeboxu objevíte poprvé. Album se jmenuje Co-Starring a název sedí. 

„Beatles jsem viděl poprvé v předposledním ročníku střední školy v televizi v show Eda Sullivana. To byl rok 64. A po padesáti letech jsme se s Ringem skamarádili. Je to vůbec možný?“ 

Taková sestava hostů se fakt jen tak nevidí. Dlouholetý přítel Ringo Starr, Pam Tillis (před pár měsíci Wylieho uváděla konečně do Grand Ole Opry!), u nás dobře známý Peter Rowan, z mladých vlčáků jmenujme třeba řepácké countryrockery The Cadillac Three, white trash lady Ashley McBryde nebo roots-bluesové dívčí duo Larkin Poe, ti všichni odvádějí skvělou práci. Nejsou tady jen kvůli jménu na plakátech, přesně naopak. Dodávají songům ikonického barda tu správnou dávku energie, napětí a porozumění, s citem k obsahu Hubbardových veršů. 

A muzika? Furt to jsou „hubbardovky“, s důrazem na text, postavené na pár akordech a často téměř monotónním rytmu. Ale to, co se v nich děje okolo toho, vás prostě nepřestane bavit. Za tenhle rock by se ani Keith Richards nemusel stydět. Těžký blues nabodnutý na rezatej ostnatej drát, chuť laciný whiskey s příchutí louisianskýho bahna a prachu nekonečnejch plání, zvuk starýho jukeboxu na benzínce u silnice odnikud nikam. Amerika Ray Wylie Hubbarda vás prostě dostane. A mazejte i pro jeho starší desky. Alou! 

Tihle dva se k sobě hodí naprosto výborně. O Ashley McBryde si přečtěte o kousek vejš.

Ray Wylie Hubbard – Co-Starring
10.6.2020
Big Machine Records
https://raywylie.com/

Hellbound Glory – Prokletý anděl z druhořadého kasina

Nevadské Reno se hrdě hlásí k přezdívce „Největší maloměsto na světě“. Je to takové white trash Las Vegas. Hazard, bary narvané chlastem, koksem, nebezpečnými ženami a týpky, kteří dovedou kalit, jako kdyby už nikdy neměl přijít zítřek. Místo, kde vás oholí o poslední dolar a když se ráno proberete s pomlácenou hubou v nějaké pouštním prachem zaváté uličce plné krys, odpadků a rozbitých flašek, možná se někde kolem bude potácet k domovu kocovinou domordovaný chlápek s kotletama, krví podlitejma vočima a futrálem s kytarou. Klidně to může být právě Leon Virgil, duše několikrát uhynulých a resuscitovaných Hellbound Glory

Přísahají na ně všichni psanci a fandové nekompromisní outlaw country, ovšem málokdo má koule na to, žít svůj život tak naostro, jak se o tom zpívá v jejich milovaných písních. Neonovej Leon to má všechno u prdele. Reno je přesně to místo k životu, kde je mu dobře. V místních barech je se svou kapelou králem večera, a když show skončí, jízda na hřbetě ďábla teprve začíná. Nevytáhnout ho jeho kámoš a producent Shooter Jennings z dvouletého nonstop tahu, možná by už tu s náma Leroy ani nebyl. Trošku ho probral, zcivilizoval (pokud to tedy vůbec jde), nahnal do studia spolu se svou vlastní kapelou a výsledkem je skvělá muzika. 

Letošní album Pure Scum je takovým volným pokračováním předchozí desky Pinball z roku 2017 (tu jsme probírali ve 20.pokračování Honkytonk Jukeboxu s názvem Střepy od lahví i z rozbitých srdcí) a je především tributem městu, kde Leroy Virgil žije, které miluje i nenávidí. Jak kdy. Je ostré jako rezavá, ale často používaný břitva, se stopami zaschlé krve na čepeli. Je krutě a tradičně country, plné skřipek a kvílejících steelkytar. Je plné příběhů, které byste vy sami nejspíš nechtěli zažít, ale které se prostě v životě stávají. A nejen ve městě Reno, stát Nevada. Jestli vůbec někdo dokáže jít ve stopách praotce country muziky a toho největšího psance ze všech, Hanka Williamse seniora, tak je to rozhodně Leon Virgil a Hellbound Glory.

Tohle video je sice ze starší desky Pinball, ale atmosféru white trash Vegas vystihuje výborně. Režíroval náš kámoš Bob Wayne.

Hellbound Glory – Pure Scum
5.6.2020
Black Country
https://hellboundglory.com/

Poslouchejte: Honkytonk Jukebox 53 - Odvrácená strana country

Playlist:
Ashley McBryde – Martha Divine
Ashley McBryde – Voodoo Doll
Ashley McBryde – Shut Up Sheila
Ashley McBryde – First Thing I Reach For
Ray Wylie Hubbard, Aaron Lee Tasjan – Rock Gods
Ray Wylie Hubbard, Paula Nelson, Elisabeth Cook – Drink Till I See Double
Ray Wylie Hubbard, Tyler Bryant & The Shakedown – R.O.C.K.
Ray Wylie Hubbard, Ronnie Dunn, Pam Tillis – The Messenger
Hellbound Glory – Neon Leon
Hellbound Glory – Renowhere
Hellbound Glory – DUIORDIE
Hellbound Glory – Someone To Use

Martin Pešek

Martin Pešek

Konzervativní Kozoroh na trnité cestě ke splnění svého amerického snu. Tenhle svět potřebuje opravdu trochu víc buranů.

Všechny články autora

Honkytonk Jukebox 36: K čertu s country popem!

Honkytonk Jukebox 36: K čertu s country popem!

Martin Pešek , Whitey Morgan drhne dál svou tvrdou outlaw country, Kristina Murray je spokojená v nashvillském undergroundu a debutant Canaan Bryce pendluje mezi Waxahachie a Fort Worth.

Jamey Johnson – Osamělý psanec v boji proti systému

Jamey Johnson – Osamělý psanec v boji proti systému

Petr Mečíř , Cesta novodobého psance ze světel reflektorů zpátky do zaplivaných barů. A nejnovější novinky z Nashvillu jako předkrm. 

Moonshine Jam 3: Ježíš a cadillaky

Moonshine Jam 3: Ježíš a cadillaky

Martin Pešek , Nejzajímavější nové songy z rockin´ country a hillbilly rocku. Dneska to bude o Ježíši, cadillacích i špíně za nehtama. A taky o špagetách.