A slunce pálí jen... Dost často si v těhle dnech vzpomenu na starej song, co kdysi s Greenhornama zpíval Mirek Hoffman. Škoda, že si nahrávací nádobíčko dost dobře nemůžu přesunout někam k rybníku. I když ani takovej bazén, o jakým zpívá Kevin Fowler, by nebyl špatnej.
Wabi to nezpíval špatně, ale originál je originál. A steelka Pepy Dobeše je prostě dokonalá.
Úvodní hodina červnového Honkytonk Jukeboxu se ponese tudíž v poněkud letním duchu a jako obvykle si prosvištíme ne německá slovíčka, ale nejnovější songy zpoza velký louže. K některejm z nich jsou k mání i pěkný videoklipy, trojici nejzajímavějších najdete o fous níž. A pak už dojde na obligátní průzkum trojice nových desek, které by se vám, pokud posloucháte naše internetové Rádio Dixie, mohly líbit.
Jeden letní song na úvod. Když je venku takovej hicák...
Něco pro milovníky velkejch americkejch trucků
Kyle Daniel – další z těch, kterým prošlapal cestu Chris Stapleton
Poslouchejte: Z jukeboxu do playlistu 22 – Po hlavě do bazénu
Trojice nových desek, kterým v dnešním Honkytonk Jukeboxu dáme větší prostor, je docela pestrá. Bratrské duo Brothers Osborne vnáší do mainstreamové country music závan klasického rocku a poctivé muzikantské rachoty a dle prodejů jejich desek i počtu nasbíraných ocenění to chlapci evidentně dělají výtečně. Parta původně pouličních muzikantů, která si říká Old Crow Medicine Show, slaví 20 let existence a svojí novou deskou možná leckoho překvapí. Elektrická kytara? Cože? A nakonec skončíme v kuchyni. Nadějná písničkářka a matka čtyř dětí Karen Jonas kombinuje pečení s popíjením whiskey a country muziku s ragtimem a jazzem a chutná to víc než dobře. Hlavně to nepřehnat s těma panákama...
Poslouchejte: Honkytonk Jukebox 29 – Swingující zákusky na plážovém mejdanu
Brothers Osborne – Plážová pohodička bez exibicí
Port Saint Joe je malé floridské městečko na pobřeží Mexického zálivu. Nenajdete tam záplavu turistů, kubánské a ruské gangy si tu nevyřizují účty a žije se tu v klidu a v pohodě. Možná i proto si tohle místo zvolila bratrská dvojice z dalekého Marylandu pro natáčení své druhé a s napětím očekávané desky. Sami z podobného městečka pocházejí a atmosféru tvrdě pracujících rybářů i dalších postaviček amerického maloměsta mají vrytou hluboko pod kůží. Prostě jim tu bylo dobře.
Pod vedením osvědčeného producenta Jaye Joyce (Eric Chuch, Ashley McBryde) tu společně se svým doprovodným bandem vytvořili veskrze příjemnou letní kolekci muziky, kterou bych se neváhal popsat termínem „inteligentní a nemachrující pop pro posluchače country i pro rockery“. Dejte si tuhle desku do přehrávače, nasaďte sluchátka, shoďte boty a vyražte na procházku po pláži. A poslouchejte. Lepší soundtrack budete těžko hledat. A až se navečer zastavíte v nějakém malém baru kousek od moře, dost možná ji uslyšíte hrát i tam. A bude tam pasovat stejně dobře.
John Osborne opět dokazuje (bez zbytečných exhibicí) svoje kytarové mistrovství a jeho brácha T.J. vypráví svým podmanivým barytonem zdánlivě obyčejné příběhy, které se můžou stát i vám. Muzika příjemně plyne povětšinou ve středním tempu, ale dojde i na odpíchnutější a rockující kousky mejdanového typu (Shoot Me Straight s výborným klipem z natáčení nebo do playlistu našeho Rádia Dixie skvěle pasující Drank Like Hank).
Brothers Osborne definitivně dokázali, že megaúspěch jejich prvotiny Pawn Shop (2016) nebyl náhodný, což platí i pro nasbíraná ocenění (např. dvojnásobní držitelé CMA Awards v kategorii Duo roku). Ovšem mám takovej dojem, že o ceny a poháry bráchům Osbornovic zas až tolik nejde, byť to musí být príma a ty bankovky taky nejsou k zahození. Svoji muziku dělají především pro lidi, pro obyčejné Američany s modrým límečkem, kteří by jakoukoliv rychlokvašenou pózu velice rychle prokoukli. No bullshit, only music. A tak to má být.
Brothers Osborne – Port Saint Joe
20.4.2018
EMI Nashville
http://www.brothersosborne.com/
Old Crow Medicine Show – Mejdan na Dixie Avenue
Přiznám se bez mučení. Pro družinu Starý Vrány mám slabost od té doby, co jsem ji před mnoha lety, pámbů ví kde, objevil. Nadšení, stoprocentní nasazení, nezaměnitelný sound, skvělá show a nápadité písně vycházející z toho nejlepšího z americké bluegrassové a old-time muziky. Za těch dvacet let, co to spolu táhnou, už zažili leccos. Drsné začátky při pouličním hraní po celých Státech, velkou a plně využitou šanci, kterou jim dal Doc Watson, megaúspěch jejich platinového hitu Wagon Wheel, členství v Opry, pěknou sbírku řadových desek i výběrů (stejně mám nejradši ty úplně první), dvojici gramofónku od Grammy, spolupráci s kamarády z Mumford & Sons i z řady dalších spřízněných kapel, ale hlavně tisícovky odehraných show ve velkých halách a sálech i malých klubech. Právě oni se stali pomyslným tahounem a symbolem dalšího revivalu americké akustické a tradiční muziky a vzorem pro stovky dalších podobných kapel po celých USA.
Letošní novinka, první u velké gramofirmy (Sony), je pro Old Crow Medicine Show trochu netypická. Najdeme na ní sice pár tradičních „vraních“ žíně a struny trhajících jízd v tradičním appalačském stylu (Shout Mountain Music, Elzick´s Farewell), ale převažují střednětempové, přemýšlecí tracky s chytře vystavěnými texty (Look Away). Dojde i na vraní blues se spoustou slidových vyhrávek (Child Of Mississippi) a, světe div se, dokonce i na elektrickou kytaru a steelku (závěrečná Whirlwind).
Jeden z nejlepších videoklipů, který jsem kdy viděl. Nekecám. To musel bejt mejdan. Mimochodem ten historickej vlak, ve kterým Vrány s Mumfordama projeli půl Ameriky a dostali pak za to Grammy, je legendární California Zephyr, o kterým napsal krásný článek náš vláčkařský guru Richard Spitzer.
Věhlasný producent David Cobb svou práci opět odvedl na výbornou (mimochodem, víte o nějaké jeho špatně zprodukované desce?) a posunul zvuk téhle pro mainstreamový Nashville stále ještě příliš neotesané a punkové bandy o fous jinam, o trochu blíž ke střednímu country proudu, aniž by nějak výrazně potlačil jejich přirozenou šramlovitost a živelnost. V historickém RCA Studiu A se evidentně povedlo vytvořit tu správnou atmosféru, kterou si pochvaluje i kapela, která je nejpřirozenější a nejšťastnější tam, odkud vzešla. Na ulici nebo na malém pódiu, v těsném kontaktu se svými posluchači a fanoušky.
Tahle píseň je sice z alba Remedy z roku 2014 (další Grammy), ale to vůbec nevadí. Video k nové desce zatím ještě není venku.
Old Crow Medicine Show - Volunteer
20.4.2018
Sony Music Nashville
http://www.crowmedicine.com
Karen Jonas – Slalom mezi dětmi, plotnou a pódiem
Když vidíte na fotce nebo na videu křehkou tmavovlásku Karen Jonas s hlubokýma laníma očima, asi byste neřekli, že má doma (kromě manžela) čtyři malé děti a ročně odehraje přes 150 koncertů. Najeté míle a hodiny za volantem si asi umíte představit sami. Jak to dokáže zvládnout, to možná částečně zjistíte při poslechu jejího třetího alba s lakonickým názvem „Máslo“. No, v angličtině to nezní tak blbě jako v češtině. Než budete číst dál, tak si ale pusťte tenhle klip. Je stejně jako nová deska ještě horký.
Oficiální video k nové desce Butter a její titulní píseň
A teď už byste měli mít jasno. Ale všechny písně na albu se v duchu výtečně a s citem zahraného old school jazzu či ragtimu nenesou, kupříkladu taková Gospel On The Road by mohla s klidem fungovat v koncertním setu jakékoliv country-rockové kapely. Polohou, která Karen Jonas svědčí asi nejlíp, je zdánlivě obyčejné americké písničkářství. V pomalejších písních z její vlastní dílny pak vyniknou vynikající texty přinášející tu letmo, jindy podrobněji zachycené črty ze života „obyčejné“ ženské se stejnými starostmi i radostmi, jako máme my ostatní.
Tedy pánové asi ne, ale to nám chlapům nebrání pozorně poslouchat a nechat se hladit Kareniným jemným i důrazným hlasem, americkým jako jablečný koláč, javorový sirup či panák whiskey. Při poslechu kousků jako My Sweet Arsonist či Mama´s First Rodeo si nemůžu nepoložit otázku, jak dlouho bude trvat, než po téhle dvaatřicetileté dívce sáhne některá z velkých nashvillských firem. Karen Jonas je připravená. Držím palce.
Předchozí album Country Songs z roku 2016 určitě nepřehlédněte. Věřili byste, že tohle je máma od čtyřech dětí?
Karen Jonas – Butter
15.6.2018
Yellow Brick Records
http://www.karenjonasmusic.com/
Kdyby vám v šatníku čirou náhodou chybělo nějaké echt redneck tričko nejlíp s motivem muziky, kterou máte rádi, jukněte na náš nový eshop DixieGear.cz
Playlist Z jukeboxu do playlistu 22 – Po hlavě do bazénu
Kevin Fowler – Beach Please
Drake White – Grandpa´s Farm
Jason Boland & The Stragglers – Bulbs
Jeff Crosby – Everything Will Change
Arkansas Dave – Bad At Being Good
Hannah Dasher – Stoned Age
Dylan Bloom – Truck Driver
Dwight Yoakam – Pretty Horses
The Record Company – I´m Getting Better (And I´m Feeling It Right Now)
Hellbound Glory – Streets Of Aberdeen
Kelly Willis – Don´t Step Away
Kyle Daniel – Hangover Town
Playlist Honkytonk Jukebox 29 – Swingující zákusky na plážovém mejdanu
Brothers Osborne – Shoot Me Straight
Brothers Osborne – Weed, Whiskey and Willie
Brothers Osborne – Pushing Up Daises (Love Alive)
Brothers Osborne – Drank Like Hank
Old Crow Medicine Show – Dixie Avenue
Old Crow Medicine Show – Child Of The Mississippi
Old Crow Medicine Show – Shout Mountain Music
Old Crow Medicine Show – Look Away
Karen Jonas – Gospel Of The Road
Karen Jonas – My Sweet Arsonist
Karen Jonas – Butter
Karen Jonas – Mama´s First Rodeo
Martin Pešek
Konzervativní Kozoroh na trnité cestě ke splnění svého amerického snu. Tenhle svět potřebuje opravdu trochu víc buranů.
