Country zpěváci ve válce aneb Aby vojákům nebylo smutno

Spojené státy mají v současnosti v cizích zemích rozmístěno přes 150 tisíc vojáků a nejedná se přitom o vyloženě bojová území. Většina z těchto vojáků dlouhodobě operuje na základnách v Japonsku, Německu, Jižní Koreji, Kuvajtu apod. A aby vojáci dlouhý pobyt mimo domov lépe snášeli, americká vláda vyčleňuje nemalý rozpočet na jejich kulturní vyžití. A zde pak nastupují country zpěváci, kteří patří mezi nejčastěji najímané umělce. 

Dnes se podíváme na přehled interpretů, kteří jezdí bavit vojáky nejčastější a zejména si představíme různorodé songy podporující zahraniční mise i americké vojáky obecně.

Charlie Daniels projel se svým Bandem spoustu amerických vojenských základen po celém světě

Když se řekne patriotický song, obvykle si člověk představí nějakou dramatickou píseň o tom, jak zpěvák miluje svoji vlast a jak je hrdý na vojáky, kteří bojují za svobodu amerického lidu. Tento druh motivačních songů však tvoří jen zlomek hudební produkce, která se vojákům a patriotismu věnuje. Jelikož jsou však nejznámější, tak s nimi začneme a celou hromadu jich můžeme nalézt třeba v repertoáru Charlieho Danielse nebo Tobyho Keitha. Přímo učebnicový příklad patriotického songu napsal také Aaron Tippin pod názvem Where The Stars & Stripes & The Eagle Fly.

Kris Kristofferson létal v armádě s bitevním vrtulníkem a mimo jiné úspěšně absolvoval školu Rangers

Někteří zpěváci sami v armádě sloužili a sami tak vědí, co pro vojáky na misích takový kontakt s domovem znamená. Vzpomenout můžeme třeba na aktivní vojenskou službu Krise Kristoffersona nebo Johnnyho Cashe, který jeden ze svých největších hitů Folsom Prison Blues napsal právě během své vojenské mise v Německu. Bývalé vojáky bychom našli i mezi současnými hvězdami. Profesionálními vojáky byli např. Jamey Johnson, Josh Gracin nebo Craig Morgan. Poslední jmenovaný strávil v armádě celých 10 let a dnes patří mezi nejaktivnější umělce, kteří vojákům jezdí hrát. Vojenská témata a patriotismus je v country velmi častý, ale jen hrstka zpěváků jako právě Craig Morgan zná z první ruky, o čem zpívá.

Craig Morgan – Paradise

Vlastní průběh zahraničních misí je tak trochu opředen záhadou, protože jde často o utajované informace. Když dělám s nějakou country hvězdou rozhovor, občas se z nich o tom snažím vyloudit nějaké zajímavosti a zrovna ohledně hraní pro vojáky se jim moc mluvit nechce. Řada z nich však přiznala, že se ne vždy se jedná o procházku růžovou zahradou a že se již opakovaně ocitli pod palbou. Chely Wright prozradila, že na její koncertní podium v Bagdádu byla jednou vypálena raketa a Darryl Worley zase řekl, že pokud se vozidly přemisťují ve válečné zóně mezi základnami, je velmi časté, že na ně někdo střílí, avšak oni se to většinou ani nedozví.

Na improvizovaném pódiu Darryl Worley

Michael Peterson si zase pochvaloval zajištění bezpečnosti a prohlásil, že to poslední, co by americká armáda chtěla, jsou novinové titulky, že nějací zpěváci byli zabiti při vystoupení na zahraniční misi, takže z hlediska bezpečnosti je o ně prý dobře postaráno. Peterson práci pro armádu již před lety zasvětil většinu své kariéry a nyní spoustu času tráví hraním pro vojáky a veterány a s vojenskou tématikou vydává celé desky.

Michael Peterson – Warrior’s Anthem

Zvláštní kapitolu pak tvoří písně odrážející vnímání vojenských misí v očích americké veřejnosti, jelikož vojenské intervence na cizím území nemají vždy podporu celého obyvatelstva. Skvělým příkladem je zpěvačka Chely Wright, která již vojáky podporuje mnoho let a vystupovala na vojenských základnách po celém světě. Chely jednoho dne narazila na dámu, kterou velmi pobouřila samolepka podporující americké mariňáky na nárazníku Chelyna auta a své věcné argumenty zpěvačce vyjádřila v podobě vztyčeného prostředníčku. Chely tento incident velmi ovlivnil a napsala proto píseň Bumper Of My SUV, která je vzkazem této pohoršené ženě. Chely v ní shrnuje své postoje i důvody k podpoře armády. Ze songu se stal velký hit a od té doby patří ke zlatému hřebu každého Chelyna vystoupení na zahraniční misi.

Výměna názorů ohledně vojenské podpory však není vždy takto poklidná jako v případě Chely Wright. Drsňák Toby Keith po útocích 11. září napsal „naštvaný song“ Courtesy Of The Red, White And Blue (The Angry American), který volal po odplatě a nebral si příliš servítky. Jeho postoj však nesdíleli všichni a například zpěvačka Natalie Maines z Dixie Chicks v médií Tobyho ostře kritizovala a to zejména za pasáž „we’ll put a boot in your ass, it’s the American way.“

Tak jak, hoši? Toby Keitha s Johnem Waynem nebo radši naivní pacifistky z Dixie Chicks?

Tím se mezi Keithem a dívčím triem rozpoutala slavná mediální válka, během které Toby na svých koncertech promítal divákům velkou koláž Dixie Chicks vyobrazených spolu se Saddámem Husajnem a Natalie Maines zase během hudebního vystoupení na ACM Awards v roce 2003 na sobě měla tričko s výmluvnou zkratkou „F.U.T.K.“

Ne všechny songy s vojenskou tématikou jsou však o tom, jak je potřeba teroristům nakopat zadek, ani to všechno nejsou směsice ultra-patriotického patosu, které stále dokola zmiňují hvězdy, pruhy, létající orly a strýčka Sama. Hodně písní je také sentimentálních a míří na emoce vojáků jako je stesk po domově a jejich bližních. I tyto songy mají velkou tradici. Můžeme jmenovat třeba legendární zhudebněný dopis Jan Howard jejímu synovi do Vietnamu z roku 1968. Skladba My Son se tehdy americkým vojákům ve Vietnamu pouštěla každý den coby neoficiální hymna. Příběh tohoto songu má hořký konec, protože syn Jan Howard tři týdny po vydání této písně padl. Dopisy od rodiny jsou pro vojáky nesmírnou vzpruhou a z novodobých songů na toto téma se proslavil třeba Letters From Home od Johna Michaela Montgomeryho.

Podpora vojáků se netýká však jen zahraničních misí. V Americe je mnoho programů, které se starají o veterány a ve Washingtonu, Abilene a dalších městěch probíhají každoročně slavnostní ceremoniály. Do této skupiny pak patří písně oslavující padlé (např. George Jones – 50,000 Names nebo Billy Ray Cyrus – Some Gave All). Velmi působivý song také natočil Trace Adkins o největším armádním hřbitově Arlington, který se nachází ve Virginii poblíž Pentagonu.

Patriotické country songy na podporu ozbrojených sil mají v Americe dlouhou tradici a vzhledem k jejich úspěchům v hitparádě nemají oblibu jen mezi samotnými vojáky, ale i mezi širokou posluchačskou veřejností.